Jan IV. Zajíc z Hazmburka (1486 – 2. října 1553) byl jedním z posledních z rodu Zajíců. Sídlil v Budyni. Proslul svým vzděláním a cestovatelstvím.

Jan ovládal vedle češtiny i němčinu a latinu, znal velmi dobře Bibli a zajímal se o dějiny, zejména české, hudbu, výtvarné umění a přírodní vědy. Budyňskou hradní knihovnu vybavil velkým množstvím knih, čímž se stala jednou z největších v Čechách. Za třicetileté války byla však rozkradena Švédy.

Roku 1520 si vzal za ženu Markétu z Münsterberka, pravnučku krále Jiřího z Poděbrad. Postupně s ní měl sedm dětí, z toho čtyři syny. Roku 1522 se vydal do Palestiny. Z cest napsal bohatě ilustrovanou knihu a přivezl si také živého krokodýla, který několik týdnů přežíval ve vodním příkopu města Budyně a stal se zdrojem pověsti o budyňském drakovi. Dlouho pak byla vycpanina krokodýla zavěšena na radnici. Dnes je tělo krokodýla, již požáry částečně poničené, k vidění na hradě v Budyni. I přes svůj stav je to jednou z nejlepších vycpanin ve střední Evropě z té doby.

Dalším kouskem Jana Zajíce byla uspořádání ukázky obléhání města Budyně Turky, aby obyvatele připravil na jejich možný útok. Ukázka, která proběhla 27. prosince 1552 měla velký úspěch, mnoho lidí si opravdu myslelo, že je město napadeno.

Roku 1551 došlo na hradě v Budyni k obrovskému výbuchu prachárny, která zničila zhruba polovinu hradu.

Jan Zajíc se také pustil do rozsáhlé přestavby hradu, bohužel nakonec značně poničiném zmíněným výbuchem a v letech 1550 a 1552 pořádal rytířské turnaje.

Jeho syn Kryštof roku 1558 prodal hrad Hazmburk Lobkovicům.