Jan Zbyněk Zajíc z Hazmburka (kol. 1570 - 1616), byl velmi vzdělaný šlechtic a zajímavá postava české historie. Byl synem Mikuláše IV. z Hazmburka (a tedy vnukem Jana IV. z Hazmburka) a jeho druhé manželky Anny Doroty Popelovny z Lobkowicz), která krátce po porodu jediného syna zemřela.

Roku 1602 si vzal za manželku Polyxenu z Minkvic, se kterou měl později celkem sedm dětí, z toho pět synů. S jedním z nich, Jaroslavem Maximilianem, Hazmburkové vymřeli po meči.

V letech 1610 až 1616 zastával úřad prezidenta apelačního soudu. Pan Zajíc byl štědrým mecenášem, po řadu let podporoval kronikáře Bartoloměje Paprockého, zajímal se o alchymii a různé vědy a na svém zámku Budyni hostil mimo jiné i Tychona de Brahe. Také vlastnil bohatou alchymistickou knihovnu a často se chlubíval, že na alchymii vydal víc peněz než samotný císař Rudolf II. Tyto neobyčejné záliby a rozsáhlá renesanční přestavba jeho sídel ho však stály celé jmění, takže nakonec musel veškerý svůj majetek prodat a své potomky zanechal v naprosté chudobě. Do konce života pak setrval u apelačního soudu a žil jen z prezidentského platu.