Prof. Dr. Samuel Steinherz

https://familysearch.org/pal:/MM9.3.1/TH-1971-25798-13134-5?cc=2028...

Univ. Prof. Samuel STEINHERZ: b. 16 Dec 1857, Güssing - d. 16 Dec 1942, Theresienstadt, HOLOCAUST

Various sources including the following:

YIVO | Steinherz, Samuel

http://www.yivoencyclopedia.org/article.aspx/Steinherz_Samuel

Steinherz, Samuel

(1857–1942), historian, medievalist, and editor. Born in Güssing (Burgenland), Austria, to the family of an estate agent, Samuel Steinherz spent his childhood in Vienna and Graz. At the latter city’s university, he studied German literature and history, and his first job was at the Institute for Austrian History in Vienna. He later returned to Graz, where he studied law.

In 1901, Steinherz began teaching history at the Prague German University and became a professor in 1908. Specializing in papal diplomacy, he published a number of important document collections: Die Nuntien Hosius und Delfino, 1560–1561 (1897); Briefe des Prager Erzbischofs Anton Brus von Müglitz, 1562–1563 (1907); Dokumente zur Geschichte der grossen abendländischen Schismas, 1385–1395 (1932); and Nuntiaturberichte aus Deutschland: Nuntius Delfino, 1560–1565 (3 vols., 1897–1914).

Steinherz was elected rector of the Prague German University in 1922 and, ignoring the usual custom of Jewish professors to decline the honor, he instead accepted it, explaining that he considered himself to be a German. In reaction to this unprecedented act, antisemitic student organizations and societies demanded his resignation. They organized strikes, occupied university buildings, and also called for the imposition of a numerus clausus on Jewish students. In February 1923, Steinherz submitted to pressure from his own faculty and offered his resignation, which the Czechoslovak minister of education, Rudolf Bechyně, refused to accept. Eventually Steinherz found a way to resolve the controversy by going on leave.

The Steinherz Affair, as it became known, added to a growing sense of crisis among Czechoslovak Jews who had long understood themselves to be fully invested in German culture and, hence, nationally German. Steinherz himself appears to have been moved by the course of events to change the focus of his scholarly energies. He began to engage directly in medieval Jewish history, focusing mainly on the Crusades. He accepted an invitation to edit a new collection of articles on the history of Prague’s Jewish community, titled Die Juden in Prag: Bilder aus ihrer tausendjährigen Geschichte (The Jews in Prague: Portraits from Their Thousand-Year History; 1927), and in 1928 he helped found the Society for History of the Jews in the Czechoslovak Republic. That same year, he retired from the university and became head of the society and editor of its yearbook, whose nine volumes were published from 1929 until 1938. In 1942 Steinherz was deported to Terezín, where he perished; in the camp he gave lectures to his fellow inmates on the history of the Jews in Bohemia.

and also ...

Samuel Steinherz – Wikipedia

http://de.wikipedia.org/wiki/Samuel_Steinherz

Samuel Steinherz (* 16. Dezember 1857 in Güssing; † 16. Dezember 1942 im Ghetto Theresienstadt) war ein jüdischer Historiker und Hochschullehrer in Prag.

Leben

Steinherz entstammte einer kleinbürgerlichen jüdischen Familie und wuchs in Wien und Graz auf. An der Universität Graz studierte er Germanistik und Geschichte.[1] 1881 in Graz zum Dr. phil. promoviert, arbeitete er am Wiener Institut für Österreichische Geschichtsforschung. Es erteilte ihm die Lehrbefugnis für österreichische Geschichte (1894) und Mediävistik (1898). Spezialisiert auf die Diplomatie des Heiligen Stuhls, widmete er sich im Auftrag von Theodor von Sickel in Rom den geöffneten Archiven des Vatikans. Mit den Bearbeitungen und den urkundenkritischen Untersuchungen zur österreichischen Geschichte gewann er die Wertschätzung der altösterreichischen Historiker.[2]

Prag

1901 an die deutsche Karl-Ferdinands-Universität berufen, erhielt er 1908 eine Professur. Er war Mitglied des deutschnationalen Vereins für Geschichte der Deutschen in Böhmen. Am Zeitgeschehen uninteressiert, fand er sich nach dem Zusammenbruch des Habsburgreichs unversehens als Bürger der Ersten Tschechoslowakischen Republik wieder; in seinen Vorlesungen widmete er sich jedoch weiterhin ausschließlich der Geschichte Österreich-Ungarns. 1922 wurde er zum Rektor der Universität gewählt.[3]

Steinherz-Affäre

Im Gegensatz zu allen jüdischen Professoren vor ihm nahm er das Rektorat an.

„Ich bin durch meine Eltern, durch Erziehung und Schulbildung ein Deutscher, habe mich immer als solcher bekannt, und habe niemals auch nur den geringsten Anlass gegeben, mein Deutschtum zu bezweifeln.“ – SAMUEL STEINHERZ

Dessen ungeachtet kam es zu antisemitischen Studentenprotesten, Hausbesetzungen und einem Numerus clausus für jüdische Studenten. Unter dem wachsenden Druck bot Steinherz im Februar 1923 seinen Rücktritt an. Der Kultusminister Rudolf Bechyně lehnte ihn ab. Steinherz ließ sich beurlauben.[1]

Diese Entwicklung verunsicherte die Juden in Prag und Böhmen, die sich bis dahin als Teil der deutschen Kultur und Nation gefühlt hatten. Unterstützt vom Prager B'nai B'rith, wandte Steinherz sich der Geschichte der Juden im Mittelalter zu, besonders den Kreuzzügen.[1] Mit inzwischen 71 Jahren zog er sich 1928 aus dem Universitätsleben zurück. Im selben Jahr zum Vorsitzenden der neuen Gesellschaft für die Geschichte der Juden in der Tschechoslowakei gewählt, gab er ihre neun Jahrbücher heraus, die von 1929 bis 1938 erschienen. Siehe auch: Deutschnationale Bewegung und Geschichte der Juden in Tschechien

Tod im Ghetto

Im nationalsozialistischen Protektorat Böhmen und Mähren wurden der alte Steinherz und seine Frau Sophie am 6. Juli 1942 ins Ghetto Theresienstadt deportiert. Dort starb Steinherz an seinem 85. Geburtstag. Seit 2008 besteht in Nürnberg die Samuel-Steinherz-Stiftung.[4] Ende November 2012 fand in Brünn zum Gedenken an Samuel Steinherz die Konferenz Avigdor, Beneš, Gitl – Juden im Böhmen und Mähren im Mittelalter statt.

Details on deportation and subsequent death courtesy of:

Dr. Samuel Steinherz - holocaust.cz

http://www2.holocaust.cz/de/victims/PERSON.ITI.1889343

Geboren 16. 12. 1857 Letzte Wohnadresse vor Deportation: Prag, V Transport AAn, č. 277 (06.07.1942 Prag -> Theresienstadt) Ermordet 16. 12. 1942 Theresienstadt

and also ...

Samuel STEINHERZ: Central DB of Shoah Victims' Names - Record Details

http://db.yadvashem.org/names/nameDetails.html?itemId=1998043&langu...

http://www.holocaust.cz/en/database-of-victims/victim/127127-samuel...

Prof. Shmuel Steinherz was born in Guessing, Austria in 1857. He was married Sofie nee Kastel. Prior to WWII he lived in Prague, Czechoslovakia. During the war he was in Prague, Czechoslovakia.

Prof. Steinherz was murdered in the Shoah.

This information is based on a Page of Testimony (displayed on left) submitted by his granddaughter.

Last Name: Steinherz

Last Name*: Shteinhertz

First Name: Shmuel

First Name: Samuel

Title: PROF.

Gender: Male

Date of Birth: 16/12/1857

Place of Birth: Guessing,Burgenland,Austria

Marital Status: MARRIED

Spouse's First Name: Sofie

Spouse's First Name: Sofia

Spouse's Maiden Name: Kestel

Spouse's Maiden Name: Kastel

Permanent Place of Residence: Prague,Praha Hlavni Mesto,Bohemia,Czechoslovakia

Place during the war: Prague,Praha Hlavni Mesto,Bohemia,Czechoslovakia

Place of Death: Terezin,Ghetto,Czechoslovakia

Date of Death: 16/12/1942

Status in the source: murdered

Submitter's Last Name: Vizel

Submitter's First Name: Shoshana

Relationship to victim: GRANDDAUGHTER

Is the Submitter a Survivor?: NO

Source: Yad Vashem - Pages of Testimony Names Memorial Collection

Type of material: Page of Testimony

Item ID: 1998043

(N.B. Photo)

(pip - June 2015)

SAMUEL STEINHERZ (Güssing 1857 – Terezín 1942) profesor rakouských dějin a rektor Německé univerzity v Praze

clipboard04_5Narodil se 16. 12. 1857 v rodině židovského obchodníka v Güssingu (Burgenland). Po maturitě začal studovat dějiny na univerzitě ve Štýrském Hradci a r. 1882 zde získal doktorát. Poté působil ve vídeňském Institutu pro výzkum rakouských dějin a r. 1895 se na Vídeňské univerzitě habilitoval. Mezitím ještě stačil ve Štýrském Hradci absolvovat studium práv. Steinherz se oženil se Sofií Kastel, s níž měl pět dětí. R. 1901 odešel i s rodinou do Prahy, kde získal místo mimořádného profesora pro pomocné vědy historické na německé Karlo-Ferdinandově univerzitě. O sedm let později byl jmenován řádným profesorem.

Odborně se věnoval především ediční činnosti, paleografii a numismatice.V letech 1913-1914 zastával úřad děkana Filozofické fakulty; vedl rovněž historický seminář. Stal se řádným členem Společnosti pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách. Po 1. světové válce se odborně soustředil na české středověké dějiny (přednášel o Karlu IV.) a dějiny Rakouska a Podunají v 16.-18. století. V akademickém r. 1922-1923 vykonával funkci rektora Německé univerzity v Praze. Úřadu rektora se tradičně ujímal služebně nejstarší řádný profesor, od dob Rakouska-Uherska však platilo nepsané pravidlo, podle něhož židovští učenci na tuto poctu vždy dobrovolně rezignovali. Steinherz však odmítl toto ponižující pravidlo akceptovat a na své funkci trval.

Antisemitská vlna nevole rozdmýchávaná především nacionalistickým sdružením Deutsche Studentenschaft vedla dokonce k vyhlášení studentské stávky, jež se rozšířila i na další německé vysoké školy a celé pohraničí. Na obranu Steinherze vystoupila část profesorského sboru i studentů z liberálního spolku Lese- und Redehalle der Deutschen Studenten. Steinherz nakonec svůj úřad uhájil až do konce funkčního období, a stal se tak prvním židovským rektorem na německojazyčné univerzitě. Patrně i v důsledku aféry se v druhé polovině dvacátých let začal zabývat židovskými dějinami na českém území. R. 1927 publikoval sborník „Die Juden in Prag“. Stal se také vůdčí osobností Společnosti pro dějiny židů v Československé republice, jejíž ročenky pravidelně vydával. Společnost se ve třicátých letech úspěšně rozvíjela, ránu jí zasadil až Mnichov. Její činnost byla oficiálně ukončena nařízením říšského protektora z 5. 5. 1940. Samuel Steinherz byl 6. 7. 1942 deportován do ghetta v Terezíně, kde také 16. 12. 1942 – o svých 85. narozeninách – zemřel.