Follow
Stejně jako v Čechách, i na Moravě se svobodníci, zde nazývaní svobodní dvořáci, v prvních písemných pramenech objevují už jako slábnoucí skupina obyvatel, která se odkazuje svými právy na starou tradici, a povinností je vázaná pouze králi či knížeti a vojně. I zde nalézáme silný tlak okolního vrchnostenského zřízení na potlačení těchto reziduí minulosti, což se vinou špatného právního zakotvení svobodníků daří. Svobodní dvořáci tak propadají buď rovnou v poddanství, nebo do nějakého dále specifikovaného mezistupně se zachovanými vybranými právy a privilegii, podstatou však již většinou poddanského. Nutno podotknout, že v časech velkých válek (třicetiletá, turecké války) jsou základní povinnosti svobodníků, dodávání koně zbrojného s pacholkem zbrojným do vojenského tažení svého krále a placení všech vypsaných berní, často natolik zatěžující, že oni sami hledají pomoc u vrchnosti a té se dobrovolně zavazují. Nejvyšší zemské úřady pak tento stav podporují mylnou představou, že jsou svobodníci královští poddaní, a tak s nimi i příležitostně nakládají.
Svobodnická práva jsou obdobná těm českým - právo zápisu do zemských desk (na konci 18. století byly založeny knihy svobodnické - libri libertinorum, celkem 3 svazky), právo mít poddané, právo vařit a šenkovat pivo, víno či kořalku, právo honby, čižby a rybolovu, právo volného nakládání s majetkem, pohybu, mohli se volně stěhovat, ženit a dávat syny na studia a řemesla.
Nejčastěji se svobodní dvořáci, plně a dědičně svobodní, podléhající jen králi a zemskému právu se svobodnými statky zapsanými v zemských deskách, vyskytují na Bystřicku nad Perštýnem, Velkomeziříčsku, Třebíčsku a v Símři (kolektivizací zlikvidovaná obec u Přerova). Velice blízko těmto skutečným svobodníkům stáli půhončí (soudní sluhové) v kraji olomouckém a přerovském, ale ti neměli právo zápisu do zemských desk, takže se dají spíše považovat za privilegované poddané. Za svobodníky se pak také nepovažují dědiční a zákupní rychtáři (třebaže nerobotující), lovci ve Stříbrnicích pod Buchlovem, nápravníci na statcích klášterních, manové hradu Šaumburku a kláštera třebíčského, stejně jako svobodní mlynáři na panství třebíčském a dvořáci, kteří nějakým způsobem upadli postupně v přikázanost vrchnosti. Samostatnou skupinou jsou dvořáci šlechtici, kteří měli odlišné právní postavení a patří mezi drobnou šlechtu sedící na osvobozených selských usedlostech (bez povinnosti zbrojné a bez práva zápisu do zemských desk).