
V Čechách se počátky panského stavu kladou do 12. století, kdy se rozlišovali podle velikosti majetku a starožitnosti rodu viri nobiles majores, tedy držitelé velkých panství, potomci bývalých kmenových vládců, župané a nejvyšší zemští úředníci. Nicméně nic nebránilo tomu, aby vladyka nenabyl velkého panství či úřadu a nestal se pánem. Páni se při vojenských taženích obklopovali svou družinou a táhli do války pod svou korouhví, takže byli zváni korouhevními pány. Ve 14. století docházelo k uzavírání panského stavu a roku 1501 bylo přijato, že s povýšením šlechtice na pána musí ostatní panstvo souhlasit. Obvykle bylo takové postavení dědičné, feudální pánové skládali přísahu věrnosti panovníkovi – monarchovi.
(Wikipedie)