Josef Fanta

Birth http://vademecum.soalitomerice.cz/vademecum/permalink?xid=8d0e01f6c...

Josef Fanta se narodil v Hodkovicích a tomuto městu zůstal věrný až do konce svého života. Jeho otec, který bydlel v popisném čísle 60, byl řezbář, a tak nebylo divu, že k tomuto řemeslu přivedl i svého syna a poslal ho do učení k řezbářskému mistru Beranovi do Liberce. Toto své povolání vykonával až do konce druhé světové války. Mimo práci, kterou musel provádět pro firmu, vytvořil řadu drobných plastik, bohužel se jich dochovalo jen velmi málo. Vedle řezbařiny však kreslil a maloval, a tak po druhé světové válce uplatnil tuto svou zálibu i ve svém zaměstnání a stal se malířem dekorací v divadle F. X. Šaldy v Liberci. Později byl jmenován vedoucím výroby kulis, a tak zde zůstal až do svého odchodu do důchodu. Hodkovičtí občané poznali jeho práci při mnoha vystoupeních místních ochotníků, pro které vytvářel kulisy a navrhoval výpravu her. Celý svůj život bydlel v našem městě a stal se neúnavným kreslířem a malířem svého rodiště. Někdy zajížděl i do okolí, nebo kreslil jiný kraj o svých dovolených. Hlavním jeho motivem však byly uličky, zákoutí, domy a hlavně stromy v našem městě. Byl velmi dobrým kreslířem a jeho perokresby jsou věrným zpodobněním daného objektu. Později přešel k lavírovaným kresbám, aby vyjádřil barevnost našeho města a nakonec maloval čistým akvarelem, ve kterém vystihoval náladu jednotlivých zákoutí v proměnách ročních období. Jeho zásluhou máme zachyceny i domy, které už dosloužily a máme tak představu o dřívějším koloritu našeho města.

Otec pana Josefa Fanty byl také řezbářem, bydlel v domě s popisným číslem 60 a k tomuto řemeslu přivedl i svého syna. Poslal ho do učení k řezbářskému mistru Beranovi do Liberce. A jako každý řezbář musel samozřejmě umět malovat i kreslit, protože si potřeboval na dřevo nejdříve ty svoje pozdější výtvory načrtnout. Josef Fanta zdědil po svém otci nadání. U pana Františka Berana se také učil i pozdější malíř Jaro Beran. Oba budoucí řezbáři šli poté ještě studovat do malířské školy při libereckém muzeu. Beran se později mohl věnovat i dalšímu studiu, ale chudý otec pana Fanty na studia svého syna neměl peníze a jeho syn se místo dalšího studia musel věnovat řemeslu. Pan Josef Fanta šel na zkušenou do Německa a pracoval všude, kde někdo řezbáře zaměstnal. Mimo práci, kterou musel provádět pro firmu, u které zrovna pracoval, vytvořil řadu drobných plastik, bohužel se jich dochovalo jen velmi málo. Poté pracoval i v různých kostelech v Litoměřicích (jinou práci v té době neměl). Místní biskup posílal nadějné umělce na svůj náklad na studium do Říma a chtěl tam poslat i p. Josefa Fantu. Pan Josef Fanta nechtěl být nic dlužen katolickým kněžím, které neměl rád a nabídku proto odmítl. Katolická církev, to nebyl jeho šálek kávy. Podle jeho názoru to byl většinou hamižný spolek. Měl rád Mistra J. Husa a vždy tvrdil, že církev má být chudá. Své povolání řezbáře vykonával až do konce druhé světové války, ale miloval i kreslení (tuší) perem a hlavně štětec a akvarely s málo výrazným odstínem barev. Vedle řezbařiny tedy hodně kreslil a maloval, a tak po druhé světové válce uplatnil tuto svou zálibu i ve svém zaměstnání. Po roce 1945 se stalo malování jeho každodenní činností. V prvních dnech nově otevřeného českého divadla v Liberci vstoupil do kolektivu tohoto divadla i Josef Fanta a dlouhá léta vykonával funkci vedoucího malírny dekorací. Jeho výtvory a výtvory celého jeho kolektivu bylo možné každý den vidět v divadle. Pomáhal i hodkovickým ochotníkům při inscenaci jejich her. Hodkovičtí občané poznali jeho práci při mnoha vystoupeních místních ochotníků, pro které vytvářel kulisy a také navrhoval výpravu her. Vždy si ale vyšetřil i chvilku, aby vyšel se svým čibukem, paletou, prknem, tužkou, psem a barvičkami do okolí svého města, které opravdu miloval. Celý svůj život bydlel v Hodkovicích a stal se neúnavným kreslířem a malířem svého rodiště. Ve svých obrazech se hlavně soustředil na různá zákoutí, domy a uličky města. Byl velmi dobrým kreslířem a jeho perokresby jsou věrným obrazem daného objektu. Později přešel k lavírovaným kresbám a nakonec maloval čistým akvarelem, ve kterém vystihoval náladu jednotlivých zákoutí v proměnách ročních období. Jeho zásluhou máme zachyceny i domy, které už neexistují a máme tak představu o dřívějším koloritu našeho města. Svoje obrazy vystavoval několikrát i v Liberci, nejslavnější výstavu měl v roce 1965 na výstavě prací lidových výtvarníků. Po odchodu do důchodu se ještě více věnoval kreslení a malování Hodkovic. Pan J. Fanta často chodil i k nám domů, do rodiny, byl to přítel mého otce Václava Zajíčka st. a i mého strýce Bohumila Zajíčka. Říkal, že je škoda, že řezbářství zaniká, že zaniká umění a každý se brzy bude honit jenom za majetkem a to krásné lidem uniká. Říkával, že většina lidí se honí pouze za majetkem a vše ostatní v životě je již nezajímá. Býval smutný, mnohdy jenom kouřil, prohlížel si práce mého otce a strýce. Říkal mi, že se nikdy nemám snížit k tomu, abych vše počítat jenom na peníze a podle peněz hodnotil, co je dobré a co ne a koho je třeba obdivovat a koho ne. Podle množství majetku se nikdy nemá člověk hodnotit. V Hodkovicích si všichni vážíme toho velkého množství práce p. Josefa Fanty, které pro město udělal a máme ho stále rádi i pro jeho skromnost, pro vztah k přírodě, životu a lásce k našemu městu. V roce 1965 vydal MěstNV v Hodkovicích péčí Aktivu památkové péče a ochrany přírody brožurku „HODKOVICE NAD MOHELKOU MINULOST A PAMÁTKY“, text napsal PhMr. Karel Havlík, grafická úprava Václav Zajíček. Brožura byla doplněna fotografiemi p. Kabíčka a kresbami p. Fanty, Bohumila Zajíčka a Václava Zajíčka. V září roku 1972 uspořádal Aktiv památkové péče a ochrany přírody hojně navštěvovanou a úspěšnou výstavu s názvem „Naše záliby a koníčky“. Na výstavě byly zastoupeny různé záliby našich spoluobčanů a jejich rozličné sbírky. Pan Josef Fanta vystavoval perokresby, akvarely a řezbářské práce. Aktiv památkové péče a ochrany přírody při MěstNV v Hodkovicích udělal ve městě mnoho dalších akcí. Např. výstavy „Naše Hodkovice“, „Historie a památky hovoří“, „Malíři Hodkovic“ (vystavoval p. Fanta, p. Vejvoda, p. Václav Zajíček, p. Bohumil Zajíček, p. Polívka a myslím, že i paní Polívková), vydal i pohlednice Hodkovic s kresbami pana Fanty, zorganizoval v Osvětové besedě výstavu pro malíře Červinku, atd. Na všech těchto akcích se p. Josef Fanta aktivně podílel.

V roce 1974 pan J. Fanta zemřel ve věku nedožitých 80 let.

V letošním roce si tedy připomínáme nejen 120 let od jeho narození, ale i 40 let od jeho úmrtí.

Aktiv památkové péče a ochrany přírody v roce 1974 vydal na památku svého člena brožuru „Hodkovice v kresbách Josefa Fanty“. Jedná se o soubor reprodukcí kreseb, akvarelů a dřevořezeb. Brožurka byla vydána jako vzpomínka na jeho nedožité osmdesátiny. Mimo to byla ještě uspořádána výstava 197 kreseb a 21 řezbářských prací s názvem „Hodkovice v kresbách Josefa Fanty“.

Ze vzpomínek a s použitím dalších dostupných informací (např. i z novin VPŘED ze dne 8. 2. 1966 „Když útěchou se stane paleta“, VPŘED 1977 „Hodkovice v kresbách JOSEFA FANTY“, a brožury „Hodkovice v kresbách Josefa Fanty“).

Sepsal Ing. Václav Zajíček Sdružení rodáků a přátel Hodkovic

(zdroj: http://www.hodkovicenm.cz/cs/informace-pro-turisty/slavni-rodaci-a-...)