Joseph Christ. Talaczko, Von Gesteticz

Historie v 18. a 19. století
Editovat
Spojitost rodiny v 18. století není zřejmá. V Chrudimi žili Leopold Jaroslav Talacko († 1694) a Ignác Talacko († 1730).

Antonín Talacko držel v roce 1701 až 1721 Klokočovsou Lhotku na Čáslavsku, kterou jeho synové Karel Antonín a František Josef roku 1732 prodali. První byl pak od roku 1733 pánem na Žďáře, druhý na Zubří, jež roku 1738 prodal. Byl to pravděpodobně tentýž František, který žil v Chrudimi a držel tři dvory v Přelouči, které byly po jeho smrti okolo roku 1747 prodány. Za manželku měl Kateřinu Kapounku ze Svojkova a syna Alberta Ladislava, který žil ještě roku 1788.

Na počátku 18. stol. žil Bedřich Albert Talacko († 1705), který měl za manželku Kateřinu Lidmilu z Vlkanova († 5. září 1730) a syna Františka Josefa, který se roku 1720 oženil ve Vysokém Mýtě. Pravděpodobně jeho synem byl František Jan, který byl roku 1772 adjunktem kouřimského krajského úřadu, a který se oženil s Josefou ovdovělou Martinkovou († 1779). Ten nebo jiný oženil se roku 1782 s Antonií Gfaeserovou a zemřel roku 1798, zanechal syna Josefa Kristiána a dvě dcery.

Leopold Talacko (1779 atd.) byl roku 1784 komisařem u krajského úřadu v Chrudimi a zplodil s Annou Marii Rödlovou několik synů.

Poslední z panské větve žil Jan Adam Talacko, který vstoupil do státní služby, naposled byl předsedou dolnorakouské vlády, byl jmenován c. k. tajným radou a byl komandérem kříže řádu svatého Štěpána. V roce 1832 byl povýšen do panského stavu. V roce 1848 odešel do penze a zemřel ve Vídni 1. března 1858 ve věku 80 let. Od roku 1808 byl ženat s Annou Johannou Danzerovou († 1813). Jeho druhou manželkou byla Barbora Rafiusova z Kleefeldu. Jeho syn Leopold (* 1809 v Praze) stal se vrchním finančním radou ve Vídni a zemřel 20. března 1883 bezdětný.

Na začátku 18. století žil z rytířské větve Václav Talacko, syn Janův, který se ve Vysokém Mýtě oženil s Marií Annou Šercerovnou z Malomlýnku († 1817). Zemřel 19. srpna 1775.

Jeho syn Václav (pohrobek), bydlící ve Vysokém Mýtě, byl dvakrát ženatý (poprvé s Nepomucenou Lemberkovou, † 1831, podruhé s Annou Weinfurtrovou, † 1840) a zemřel 29. října 1847.

Jeho syn Josef (* 1810) byl kupcem ve Vysokém Mýtě a zemřel 24. září 1844. S manželkou Marií Annou Geislerovou († 1840) měl syna Václava, který byl roku 1862 písařem u c. k. okresního soudu.

Josef Talacko, v roce 1809 bojoval s císařským vojskem proti Napoleonovi. V roce 1831 se stal majitelem panství Bratronice, které zdědil po svém strýci svobodném pánu Antonínu Christianovi z Gfässerů. V roce 1835 byl při korunovaci Ferdinanda I. Dobrotivého pasován na svatováclavského rytíře. V roce 1864 odkázal Josef Talacko svůj majetek svému synovci Josefu Battagliovi. V jedné ze svých povídek se o něm zmiňuje i spisovatel Alois Jirásek.[1]

Pan Talacko ze starožitného rytířského rodu Talacků z Ještětic bojoval roku 1809 proti Napoleonovi, ale hned po míru odložil šavli a šel pomáhat strýci z matčiny strany se správou panství. Po dvaceti letech zdědil po strýci Bratronice. Byl k lidu laskavý, v robotě mírný, s každým rád promluvil, mužské oslovoval “člověče” a ženské “osobo”. Měl své originální zvyky – večer mu musel správce předčítat noviny. O šlechtické sousedy moc nedbal.

I v té absolutistické době mu bylo chloubou, že se jeho předkové zúčastnili odboje roku 1618, a trpkost z konfiskací přešla od pokolení do pokolení i do jeho srdce. Jedinou návštěvu rád vítal – pana justiciára Corelliho. Jezdil do Prahy, kde chodil do divadla. Domů vždy přivážel dárky pro úřednictvo i čeleď. O korunovaci Ferdinanda V. byl pasován na rytíře, a to bylo jediné vyznamenání, na které byl hrdý.

Rok 1848 ho velmi rozrušil, denně si posílal do města pro poštu a správce četl a četl… “Člověče, to je nový svět. Sebrané statky sic už nevrátí, nic, co pobrali. Ať dají tedy aspoň svobodu!”

Smýšlení poddaných o milostpánu se nezměnilo. Při prvních obecních volbách ho zvolili do výboru, ale starostou být odmítl.

Časy se měnily, ne však rytíř Talacko. Zůstal svůj, až odešel za farářem Příhodou a justiciárem Corellim…