Karel Patzelt

Dódynek - jak jsme mu říkali - byl obyčejný velmi hrdý člověk, kterého velmi poznamenaly zřejmě zážitky z první světové války - byl 6 let v Rusku- tři roky v zajetí a tři na nucených pracích někde u sedláka. Nikdy o tom nemluvil, jen jedinkrát hodil po babičce jáhlovou kaši, prý ji jedl 6 let. Svého nejmladšího syna viděl poprvé v šesti letech. Byl prý přísný otec. Pracoval jako slevač. Celý svůj život víceméně žil v obci Zastávka u Brna a byl tam i členem hasičského sboru. Pěstoval králíky a nám dětem ukazoval kde co z přírody. My z Prahy jsme mu tykali, místní včetně jeho dětí mu vykali. To tak tenkrát bylo. Rodina prý původně bydlela v malé cimře a kuchyňce - 5 lidí- synové Karel+Franta spali v jedné posteli.Já si už pamatuji kuchyň,pokoj-ložnici a pidipokojík, kde právě žil dódynek. Voda byla venku na ulici u "stojanu", koupali se všichni jednou týdně v donesené vaně a na záchod se chodilo po nádherných dřevěných schodech do mezipatra. Byl tam výhled z okna na zahrádky a kůlny a záchod byl suchý. Dódynek toho s námi moc nenamluvil, ale měly (samé vnučky) jsme ho rády. Zřejmě jsme po něm zdědili v dalších generacích tvrdošíjnost, vytrvalost, pravdomluvnost...a lásku k přírodě. Psáno 2013