prof. Jaroslav Heyrovský, Nobel Prize in Chemistry, 1959

Jaroslav Heyrovský (December 20, 1890 – March 27, 1967) was a Czech chemist and inventor. Heyrovský was the inventor of the polarographic method, father of the electroanalytical method, and recipient of the Nobel Prize in Chemistry, 1959 "for his discovery and development of the polarographic methods of analysis"

_________________________________________________________________

From Nobel Lectures, Chemistry 1942-1962, Elsevier Publishing Company, Amsterdam, 1964:

Jaroslav Heyrovsky was born in Prague on 20th December, 1890, the fifth child of Leopold Heyrovsky, Professor of Roman Law at the Czech University of Prague, and his wife Clara, née Hanl.

He obtained his early education at secondary school till 1909 when he began his study of chemistry, physics and mathematics at the Czech University, Prague. From 1910 to 1914 he continued his studies at University College, London, under Professors Sir William Ramsay, W.C.Mc.C. Lewis and F.G. Donnan, taking his B.Sc. degree in 1913. He was particularly interested in working with Professor Donnan, on electrochemistry.

During the First World War Heyrovsky did his war service in a military hospital as dispensing chemist and radiologist, which enabled him to continue his studies and to take his Ph.D. degree in Prague in 1918 and D.Sc. in London in 1921.

Heyrovsky started his university career as assistant to Professor B. Brauner in the Institute of Analytical Chemistry of the Charles University, Prague; he was promoted to Associate Professor in 1922 and in 1926 he became the first Professor of Physical Chemistry at this University.

Heyrovsky's invention of the polarographic method dates from 1922 and he concentrated his whole further scientific activity on the development of this new branch of electrochemistry. He formed a school of Czech polarographers in the University, and was himself in the forefront of polarographic research.

In 1950 the Professor was appointed Director of the newly established Polarographic Institute which has been incorporated into the Czechoslovak Academy of Sciences since 1952.

Many universities and seats of learning have honoured Professor Heyrovsky. He was elected Fellow of University College, London, in 1927, and received honorary doctorates of the Technical University, Dresden, in 1955, the University of Warsaw in 1956, the University Aix-Marseille in 1959, and the University of Paris in 1960. He was granted honorary membership of the American Academy of Arts and Sciences, Boston, Mass., in 1933; of the Hungarian Academy of Sciences in 1955; the Indian Academy of Sciences, Bangalore, in 1955; the Polish Academy of Sciences, Warsaw, in 1962; was elected Corresponding Member of the German Academy of Sciences, Berlin, in 1955; member of the German Academy of Natural Scientists, Leopoldina (Halle-Saale) in 1956; Foreign Member of the Royal Danish Academy of Sciences, Copenhagen, in 1962; Vice-President of the International Union of Physics from 1951 to 1957; President and first honorary member of the Polarographic Society, London; honorary member of the Polarographic Society of Japan; honorary member of the Chemical Societies of Czechoslovakia, Austria, Poland, England and India.

In Czechoslovakia he was awarded the State Prize, First Grade, in 1951, and in 1955 the Order of the Czechoslovak Republic.

Heyrovsky has lectured on polarography in the United States of America in 1933, the USSR in 1934, England in 1946, Sweden in 1947, the People's Republic of China in 1958, and in U.A.R. (Egypt) in 1960 and 1961.

In 1926 Professor Heyrovsky married Marie Koranová, and there are two children of the marriage, a daughter, Judith, and a son, Michael.

 Byl první a prozatím poslední Čech, který Nobelovu cenu za chemii dostal. Domů se vrátil triumfálně - vítali ho rozhlas, televize, novináři. Vše ukončila slavnostní večeře v Národním klubu na Příkopě. 

Celá Heyrovského rodina byla známá svým talentem a zápalem pro vědu . Otec Leopold Heyrovský (1852-1924) byl mimořádným profesorem římského práva na České univerzitě a v roce 1908 se stal jejím rektorem. Byl vynikajícím pedagogem - na závadu byl jen jeho slabší hlas. Matka Klára zase pocházela z rodu, ve kterém se objevovali právníci, správci panství, lesníci. Malá Jaroslav se narodil v Křížovnické ulici č. 14 na Starém Městě pražském 20. prosince 1890. Měl tři sestry a mladšího bratra Leopolda, který se stal známým entomologem. Brouky studoval po celém světě a napsal o nich 250 odborných prací.

Jako malý byl Jaroslav živé a rozpustilé dítě. Později hrál na klavír, lyžoval, plaval a hrál házenou. Miloval fotbal a fandil Slavii.

V rodině se seznamoval se zajímavými lidmi. Otec Leopold byl názorově republikán a volno myšlenkář. K jeho přátelům, s nimiž vyrážel do přírody, patřil mladočeský politik, v letech 1898-1899 ministr financí Josef Kaizl, a profesoři realisté Jaroslav Goll, Jan Gebauer a T. G. Masaryk. Právě s realisty se účastnil známého boje proti Rukopisům a později za první světové války schovával doma některé Masarykovy knihy. Jaroslav vzpomínal zejména na Josefa Kaizla a na "vzpřímenou paní s vlídnýma modrýma očima a se světlými vlasy, sčesanými za uši". Byla to Masarykova manželka Charlotta.

V roce 1901 nastoupil mladý Heyrovský na Akademické gymnázium na Smetanově nábřeží. V nižších třídách ho upoutala hlavně botanika a sbíral zkameněliny. S bratrem Leem (Leopoldova přezdívka) prováděl různé šílené pokusy. Měřili například relativní výšku Petřína s pomocí příložníku a určovali vzdálenost na kroky. Sourozencům se také podařilo vymámit z fyzikálního ústavu starou rentgenovou lampu a s její pomocí zaznamenávali rentgenogramy vlastních rukou a zasílali je přátelům jako novoročenky. Jednou bratři dokonce zamořili celou ulici dýmem salmiaku, který vznikl slučováním amoniaku a chlorovodíku.

V sedmé třídě gymnázia získal Jaroslav nového spolužáka - drobného, černovlasého, neustále čtoucího pod lavicí knihy. Byl to Karel Čapek, který se na rozdíl od Jaroslava Nobelovy ceny za literaturu nedočkal.

Po maturitě začal Heyrovský studovat přírodní vědy na pražské univerzitě. Zvlášř se zajímal o fyzikální chemii. Problém byl ovšem v tom, že v celém Rakousku-Uhersku neexistovala žádná významná fyzikálně-chemická vědecká škola. A tak ho v roce 1910 otec poslal na studia do Londýna a nelitoval velkých finančních nákladů. Tam nastoupil Jaroslav na tříleté studium na University Colege, pak pokračoval ve studiu na Oxfordu. Jeho učitelem byl William Ramsay, objevitel vzácných plynů neonu, argonu, kryptonu a xenonu. Za to dostal v roce 1904 Nobelovu cenu. V rove 1913 získal Heyrovský titul bakaláře.

O rok později byl v Praze na prázdninách a tam ho zastihla válka. V lednu roku 1915 musel narukovat. Měl ale štěstí - pro tělesnou slabost ho přidělili ke zdravotnímu oddílu u 28. pěšího pluku, který byl sice posádkou v uherském Szegedu, ale plukovní nemocnice byla v Táboře. Tam Heyrovský pracoval v rentgenovém oddělení. Pokračoval také ve studiu chemie a fyziky. V Táboře často navštěvoval rodinu ředitele pivovaru Kořána, jehož manželka byla sestřenicí Jaroslavova otce. Jejich dceři Marii bylo dvanáct a tmavovlasý štíhlý "strýček" se jí líbil. Nikdo tehdy nemohl tušit, že se stane jeho budoucí manželkou.

Po Táboře ještě Heyrovský působil v Iglsu u Innsbrucku v Tyrolích a ve Vídni. Nakonec onemocněl těžkým zánětem středního ucha, a proto se mohl vrátit do Prahy. Tam začal psát svoji disertaci. Ke konci války, v září 1918, složil ještě ve vojenské uniformě úspěšně rigorózní doktorskou zkoušku. Jeho examinátorem byl profesor experimentální fyziky Bohumil Kučera. Ten léta studoval povrchové napětí rtuti pomocí kapkové elektrody a objevil anomálie, které nedokázal vysvětlit. Doufal, že by věc mohl vyřešit chemik.

Heyrovský od roku 1920 přednášel na Karlově univerzitě nový obor fyzikální chemie. Rok nato získal doktorát na Londýnské univerzitě. Do řešení problému nastoleného Kučerou se pustil s úpornou umíněností. Nakonec došel k závěru, že měřením elektrického proudu procházejícího roztokem a kapkou rtuti, která z něj vykapává, se zjistí druhy a nepatrné množství látek v roztoku. Byl to klíčový objev pro jakékoli chemické rozbory. Teď bylo možné analyzovat roztoky kvantitativně i kvalitativně.

Výzkumy pokračovaly. Ve spolupráci s Japoncem Masuzo Shikatou navrhl roku 1924 přístroj, který zautomatizoval a zlepšil měření. Vyrobili jej v malé univerzitní dílně, takže byl velmi jednoduchý. Heyrovský o něm žertem prohlašoval, že je tak jednoduchý, že se ani nemůže porouchat. Nazval ho polarograf. Stál na začátku nové vědní disciplíny - polarografie (obor analytické chemie měřící koncentraci látek v roztoku). Heyrovský ji rozvíjel a prohluboval. Stal se slavným. V roce 1926 byl jmenován řádným profesorem. V témže roce pracoval půl roku v laboratořích francouzské Sorbony.

A také se oženil. Marie Kořánová přišla do Prahy v roce 1922, aby studovala na filozofické fakultě. S Heyrovským, kterého znala z Tábora, začala chodit na koncerty a do divadla. Byla to příjemná tichá dívka, a nejen že se jí vzdálený příbuzný líbil, ale obdivovala i jeho práci.

Zalíbení bylo oboustranné. Jaroslav si Marii vzal v únoru roku 1926 a nikdy nelitoval. Vedla jeho korespondenci, opisovala publikace a všemožně jej podporovala. Jezdila s ním po celém světě.

Bydleli spolu v Podskalí v ulici V ohradách (dnešní Ladova). V roce 1929 se manželům narodila dcera Jitka, v roce 1932 syn Michael, pojmenovaný na počest Michaela Faradaye, britského fyzika a chemika. Profesor Heyrovský se svým dětem věnoval, i když byl přísný. Na prázdniny všichni cestovali na různá místa v jižních Čechách. Později jezdili na letní byt do Kařezu na hranici Středočeského a Plzeňského kraje. O pololetních prázdninách lyžovali Heyrovští v Harrachově, v Beskydách, na Šumavě nebo v Tatrách.

Přesto se Heyrovský nejvíce věnoval své práci, takže běžnou péči o rodinu zajišťovala manželka. Jednou o tom řekl svému studentovi: "S tímhle (a naznačil rukou tlačení kočárku) to nesmíte přehánět, nebo nic neuděláte!" On sám čas využíval dokonale, Získal čestné doktoráty mimo jiné na univerzitách v Drážďanech, Paříži, Marseilles, byl členem vědeckých akademií v různých zemích včetně USA, členem polarografické společnosti v Londýně atd. V roce 1922 se stal ředitelem Ústavu fyzikální chemie při univerzitě. Jeho žáci ho milovali. Byl vtipný a dokázal získat studenty pro obor. V ústavu pořádal večírky s pivem a buřty a na nich také přednášel. Někdy se k tomu účelu převlékal, např. za vousatého vědce, protože převleky miloval.

Heyrovský psal, přednášel, cestoval po celém světě. Řídil se heslem: Pracuj, dosáhni výsledků a ty uveřejni. Vědeckou práci nepřerušil ani za německé okupace, kdy byly uzavřeny české vysoké školy. Svou laboratoř mu nabídl přítel, profesor na německé univerzitě v Praze Johann Böhm. Ten uzavření českých škol jednoznačně odsudzoval, a právě proto chtěl Heyrovskému pomoci. Ten pomoc s nadšením přijal, život bez vědecké práce si neuměl představit. Díky příteli tak mohl dokončit svou monografii o polarografii.

Přesto někteří kolegové Heyrovského obviňovali, že se stýká s Němci. Po válce byl skutečně vyšetřován jako kolaborant, ale v roce 1947 byl plně rehabilitován, mimo jiné proto, že byl ztělesněným úspěchem české vědy. Navíc - byl to především zapálený, politicky poněkud naivní badatel, který politické změny kolem sebe výrazně nevnímal.

Pokračoval ve své práci. V roce 1952 byl mezi prvními jmenován akademikem. A v témže roce o něm natočil Čs. státní film krátký film. Vrcholem jeho kariéry bylo v roce 1959 převzetí Nobelovy ceny. Na vavřínech neusnul - až do roku 1962 stál v čele Polarografického ústavu, který později nesl jeho jméno.

Zdraví ho zrazovalo - trpěl nepravidelnostmi krevního oběhu a měl těžký záněz žil. Začal ztrácet paměť. Projevilo se i to, že celý život zacházel s radioaktivními látkami, s kbelíky rtuti. Zemřel ve stavu úplného vyčerpání pondělí 27. března 1967 ve státním sanatoriu na Smíchově, přesně sto let po Faradayovi.

Jaroslav Heyrovský (December 20, 1890 – March 27, 1967) was a Czech chemist and inventor. Heyrovský was the inventor of the polarographic method, father of the electroanalytical method, and recipient of the Nobel Prize in Chemistry, 1959 "for his discovery and development of the polarographic methods of analysis"

_________________________________________________________________

From Nobel Lectures, Chemistry 1942-1962, Elsevier Publishing Company, Amsterdam, 1964:

Jaroslav Heyrovsky was born in Prague on 20th December, 1890, the fifth child of Leopold Heyrovsky, Professor of Roman Law at the Czech University of Prague, and his wife Clara, née Hanl.

He obtained his early education at secondary school till 1909 when he began his study of chemistry, physics and mathematics at the Czech University, Prague. From 1910 to 1914 he continued his studies at University College, London, under Professors Sir William Ramsay, W.C.Mc.C. Lewis and F.G. Donnan, taking his B.Sc. degree in 1913. He was particularly interested in working with Professor Donnan, on electrochemistry.

During the First World War Heyrovsky did his war service in a military hospital as dispensing chemist and radiologist, which enabled him to continue his studies and to take his Ph.D. degree in Prague in 1918 and D.Sc. in London in 1921.

Heyrovsky started his university career as assistant to Professor B. Brauner in the Institute of Analytical Chemistry of the Charles University, Prague; he was promoted to Associate Professor in 1922 and in 1926 he became the first Professor of Physical Chemistry at this University.

Heyrovsky's invention of the polarographic method dates from 1922 and he concentrated his whole further scientific activity on the development of this new branch of electrochemistry. He formed a school of Czech polarographers in the University, and was himself in the forefront of polarographic research.

In 1950 the Professor was appointed Director of the newly established Polarographic Institute which has been incorporated into the Czechoslovak Academy of Sciences since 1952.

Many universities and seats of learning have honoured Professor Heyrovsky. He was elected Fellow of University College, London, in 1927, and received honorary doctorates of the Technical University, Dresden, in 1955, the University of Warsaw in 1956, the University Aix-Marseille in 1959, and the University of Paris in 1960. He was granted honorary membership of the American Academy of Arts and Sciences, Boston, Mass., in 1933; of the Hungarian Academy of Sciences in 1955; the Indian Academy of Sciences, Bangalore, in 1955; the Polish Academy of Sciences, Warsaw, in 1962; was elected Corresponding Member of the German Academy of Sciences, Berlin, in 1955; member of the German Academy of Natural Scientists, Leopoldina (Halle-Saale) in 1956; Foreign Member of the Royal Danish Academy of Sciences, Copenhagen, in 1962; Vice-President of the International Union of Physics from 1951 to 1957; President and first honorary member of the Polarographic Society, London; honorary member of the Polarographic Society of Japan; honorary member of the Chemical Societies of Czechoslovakia, Austria, Poland, England and India.

In Czechoslovakia he was awarded the State Prize, First Grade, in 1951, and in 1955 the Order of the Czechoslovak Republic.

Heyrovsky has lectured on polarography in the United States of America in 1933, the USSR in 1934, England in 1946, Sweden in 1947, the People's Republic of China in 1958, and in U.A.R. (Egypt) in 1960 and 1961.

In 1926 Professor Heyrovsky married Marie Koranová, and there are two children of the marriage, a daughter, Judith, and a son, Michael.

 Byl první a prozatím poslední Čech, který Nobelovu cenu za chemii dostal. Domů se vrátil triumfálně - vítali ho rozhlas, televize, novináři. Vše ukončila slavnostní večeře v Národním klubu na Příkopě. 

Celá Heyrovského rodina byla známá svým talentem a zápalem pro vědu . Otec Leopold Heyrovský (1852-1924) byl mimořádným profesorem římského práva na České univerzitě a v roce 1908 se stal jejím rektorem. Byl vynikajícím pedagogem - na závadu byl jen jeho slabší hlas. Matka Klára zase pocházela z rodu, ve kterém se objevovali právníci, správci panství, lesníci. Malá Jaroslav se narodil v Křížovnické ulici č. 14 na Starém Městě pražském 20. prosince 1890. Měl tři sestry a mladšího bratra Leopolda, který se stal známým entomologem. Brouky studoval po celém světě a napsal o nich 250 odborných prací.

Jako malý byl Jaroslav živé a rozpustilé dítě. Později hrál na klavír, lyžoval, plaval a hrál házenou. Miloval fotbal a fandil Slavii.

V rodině se seznamoval se zajímavými lidmi. Otec Leopold byl názorově republikán a volno myšlenkář. K jeho přátelům, s nimiž vyrážel do přírody, patřil mladočeský politik, v letech 1898-1899 ministr financí Josef Kaizl, a profesoři realisté Jaroslav Goll, Jan Gebauer a T. G. Masaryk. Právě s realisty se účastnil známého boje proti Rukopisům a později za první světové války schovával doma některé Masarykovy knihy. Jaroslav vzpomínal zejména na Josefa Kaizla a na "vzpřímenou paní s vlídnýma modrýma očima a se světlými vlasy, sčesanými za uši". Byla to Masarykova manželka Charlotta.

V roce 1901 nastoupil mladý Heyrovský na Akademické gymnázium na Smetanově nábřeží. V nižších třídách ho upoutala hlavně botanika a sbíral zkameněliny. S bratrem Leem (Leopoldova přezdívka) prováděl různé šílené pokusy. Měřili například relativní výšku Petřína s pomocí příložníku a určovali vzdálenost na kroky. Sourozencům se také podařilo vymámit z fyzikálního ústavu starou rentgenovou lampu a s její pomocí zaznamenávali rentgenogramy vlastních rukou a zasílali je přátelům jako novoročenky. Jednou bratři dokonce zamořili celou ulici dýmem salmiaku, který vznikl slučováním amoniaku a chlorovodíku.

V sedmé třídě gymnázia získal Jaroslav nového spolužáka - drobného, černovlasého, neustále čtoucího pod lavicí knihy. Byl to Karel Čapek, který se na rozdíl od Jaroslava Nobelovy ceny za literaturu nedočkal.

Po maturitě začal Heyrovský studovat přírodní vědy na pražské univerzitě. Zvlášř se zajímal o fyzikální chemii. Problém byl ovšem v tom, že v celém Rakousku-Uhersku neexistovala žádná významná fyzikálně-chemická vědecká škola. A tak ho v roce 1910 otec poslal na studia do Londýna a nelitoval velkých finančních nákladů. Tam nastoupil Jaroslav na tříleté studium na University Colege, pak pokračoval ve studiu na Oxfordu. Jeho učitelem byl William Ramsay, objevitel vzácných plynů neonu, argonu, kryptonu a xenonu. Za to dostal v roce 1904 Nobelovu cenu. V rove 1913 získal Heyrovský titul bakaláře.

O rok později byl v Praze na prázdninách a tam ho zastihla válka. V lednu roku 1915 musel narukovat. Měl ale štěstí - pro tělesnou slabost ho přidělili ke zdravotnímu oddílu u 28. pěšího pluku, který byl sice posádkou v uherském Szegedu, ale plukovní nemocnice byla v Táboře. Tam Heyrovský pracoval v rentgenovém oddělení. Pokračoval také ve studiu chemie a fyziky. V Táboře často navštěvoval rodinu ředitele pivovaru Kořána, jehož manželka byla sestřenicí Jaroslavova otce. Jejich dceři Marii bylo dvanáct a tmavovlasý štíhlý "strýček" se jí líbil. Nikdo tehdy nemohl tušit, že se stane jeho budoucí manželkou.

Po Táboře ještě Heyrovský působil v Iglsu u Innsbrucku v Tyrolích a ve Vídni. Nakonec onemocněl těžkým zánětem středního ucha, a proto se mohl vrátit do Prahy. Tam začal psát svoji disertaci. Ke konci války, v září 1918, složil ještě ve vojenské uniformě úspěšně rigorózní doktorskou zkoušku. Jeho examinátorem byl profesor experimentální fyziky Bohumil Kučera. Ten léta studoval povrchové napětí rtuti pomocí kapkové elektrody a objevil anomálie, které nedokázal vysvětlit. Doufal, že by věc mohl vyřešit chemik.

Heyrovský od roku 1920 přednášel na Karlově univerzitě nový obor fyzikální chemie. Rok nato získal doktorát na Londýnské univerzitě. Do řešení problému nastoleného Kučerou se pustil s úpornou umíněností. Nakonec došel k závěru, že měřením elektrického proudu procházejícího roztokem a kapkou rtuti, která z něj vykapává, se zjistí druhy a nepatrné množství látek v roztoku. Byl to klíčový objev pro jakékoli chemické rozbory. Teď bylo možné analyzovat roztoky kvantitativně i kvalitativně.

Výzkumy pokračovaly. Ve spolupráci s Japoncem Masuzo Shikatou navrhl roku 1924 přístroj, který zautomatizoval a zlepšil měření. Vyrobili jej v malé univerzitní dílně, takže byl velmi jednoduchý. Heyrovský o něm žertem prohlašoval, že je tak jednoduchý, že se ani nemůže porouchat. Nazval ho polarograf. Stál na začátku nové vědní disciplíny - polarografie (obor analytické chemie měřící koncentraci látek v roztoku). Heyrovský ji rozvíjel a prohluboval. Stal se slavným. V roce 1926 byl jmenován řádným profesorem. V témže roce pracoval půl roku v laboratořích francouzské Sorbony.

A také se oženil. Marie Kořánová přišla do Prahy v roce 1922, aby studovala na filozofické fakultě. S Heyrovským, kterého znala z Tábora, začala chodit na koncerty a do divadla. Byla to příjemná tichá dívka, a nejen že se jí vzdálený příbuzný líbil, ale obdivovala i jeho práci.

Zalíbení bylo oboustranné. Jaroslav si Marii vzal v únoru roku 1926 a nikdy nelitoval. Vedla jeho korespondenci, opisovala publikace a všemožně jej podporovala. Jezdila s ním po celém světě.

Bydleli spolu v Podskalí v ulici V ohradách (dnešní Ladova). V roce 1929 se manželům narodila dcera Jitka, v roce 1932 syn Michael, pojmenovaný na počest Michaela Faradaye, britského fyzika a chemika. Profesor Heyrovský se svým dětem věnoval, i když byl přísný. Na prázdniny všichni cestovali na různá místa v jižních Čechách. Později jezdili na letní byt do Kařezu na hranici Středočeského a Plzeňského kraje. O pololetních prázdninách lyžovali Heyrovští v Harrachově, v Beskydách, na Šumavě nebo v Tatrách.

Přesto se Heyrovský nejvíce věnoval své práci, takže běžnou péči o rodinu zajišťovala manželka. Jednou o tom řekl svému studentovi: "S tímhle (a naznačil rukou tlačení kočárku) to nesmíte přehánět, nebo nic neuděláte!" On sám čas využíval dokonale, Získal čestné doktoráty mimo jiné na univerzitách v Drážďanech, Paříži, Marseilles, byl členem vědeckých akademií v různých zemích včetně USA, členem polarografické společnosti v Londýně atd. V roce 1922 se stal ředitelem Ústavu fyzikální chemie při univerzitě. Jeho žáci ho milovali. Byl vtipný a dokázal získat studenty pro obor. V ústavu pořádal večírky s pivem a buřty a na nich také přednášel. Někdy se k tomu účelu převlékal, např. za vousatého vědce, protože převleky miloval.

Heyrovský psal, přednášel, cestoval po celém světě. Řídil se heslem: Pracuj, dosáhni výsledků a ty uveřejni. Vědeckou práci nepřerušil ani za německé okupace, kdy byly uzavřeny české vysoké školy. Svou laboratoř mu nabídl přítel, profesor na německé univerzitě v Praze Johann Böhm. Ten uzavření českých škol jednoznačně odsudzoval, a právě proto chtěl Heyrovskému pomoci. Ten pomoc s nadšením přijal, život bez vědecké práce si neuměl představit. Díky příteli tak mohl dokončit svou monografii o polarografii.

Přesto někteří kolegové Heyrovského obviňovali, že se stýká s Němci. Po válce byl skutečně vyšetřován jako kolaborant, ale v roce 1947 byl plně rehabilitován, mimo jiné proto, že byl ztělesněným úspěchem české vědy. Navíc - byl to především zapálený, politicky poněkud naivní badatel, který politické změny kolem sebe výrazně nevnímal.

Pokračoval ve své práci. V roce 1952 byl mezi prvními jmenován akademikem. A v témže roce o něm natočil Čs. státní film krátký film. Vrcholem jeho kariéry bylo v roce 1959 převzetí Nobelovy ceny. Na vavřínech neusnul - až do roku 1962 stál v čele Polarografického ústavu, který později nesl jeho jméno.

Zdraví ho zrazovalo - trpěl nepravidelnostmi krevního oběhu a měl těžký záněz žil. Začal ztrácet paměť. Projevilo se i to, že celý život zacházel s radioaktivními látkami, s kbelíky rtuti. Zemřel ve stavu úplného vyčerpání pondělí 27. března 1967 ve státním sanatoriu na Smíchově, přesně sto let po Faradayovi.

---------------------------
Vanke https://www.myheritage.cz/site-family-tree-30343741/vanke-family?ro...