Dr. Oskar Kraus

https://de.wikipedia.org/wiki/Oskar_Kraus

OSKAR KRAUS (Praha 1872 – Oxford 1942) filozof, právník a univerzitní profesor

Narodil se 24. 7. 1872 v Praze v židovské lékařské rodině, v letech 1882-1890 navštěvoval německé státní gymnázium Na Příkopech. Poté v letech 1890-1894 studoval na přání rodičů práva a z vlastního rozhodnutí ještě filozofii na Filozofické fakultě německé Karlo-Ferdinandovy univerzity, konkrétně u Friedricha Jodla a Antona Martyho, který ho uvedl do filozofického myšlení Franze Brentana.

Kromě toho se věnoval též studiu psychologie, etice, estetice, logice, metafyzice a dějinám filozofie. R. 1895 byl promován doktorem práv a v letech 1897-1911 pracoval na finanční prokuratuře v Praze. Mezitím konvertoval k protestantismu a r. 1899 se oženil s Berthou Chitz. Nepřestal však vědecky pracovat a r. 1901 se na německé univerzitě habilitoval v oboru filozofie spisem „Zur Theorie des Wertes“.

V následujícím roce obdržel venia docendi a r. 1909 byl jmenován mimořádným profesorem. Od r. 1911 pravidelně přednášel, zejména dějiny filozofie, r. 1916 se stal řádným profesorem Filozofické fakulty německé Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze jako nástupce Antona Martyho. Během 1. světové války se věnoval etickým problémům války a otázkám mezinárodního práva. Rozvinul vlastní „teorii hodnot“ a z této pozice kritizoval marxistické filozofické a ekonomické představy. Proslulou se stala i jeho kritika Einsteinovy teorie relativity, kterou prohlásil za „kumulaci absurdit“ a „matematickou fikci“.

V r. 1920 získal stipendium na studijní cestu do Curychu, aby zde uspořádal pozůstalost Franze Brentana, podobnou podporu k pobytu ve Švýcarsku získal znovu r. 1938. Poté, co byla r. 1921 udělena A. Einsteinovi Nobelova cena, propůjčila mu Německá univerzita v Praze čestný doktorát, přičemž jeho promotorem byl paradoxně právě Kraus. R. 1932 založil v Praze s podporou TGM Brentanovu společnost, působil jako ředitel Brentanova archivu, který se mu ještě před emigrací podařilo přemístit do Manchestru. Od r. 1935 byl členem Pražského filozofického kroužku, v němž se angažovali J. B. Kozák, E. Utitz, L. Rieger nebo J. Patočka. Kraus patřil k nejagilnějším organizátorům česko-německého vědeckého života v Československu, které propojoval s intelektuálními kruhy v západní Evropě. Koncem r. 1938 byl na vlastní žádost penzionován.

Po obsazení Československa v březnu 1939 byl šest týdnů internován v koncentračním táboře – útěchu tehdy hledal v mysticismu, začal se zajímat o teologii. Po svém propuštění uprchl do Velké Británie, kde r. 1941 přednášel na univerzitě ve skotském Edinburghu o přirozené teologii v rámci tzv. Gifford Lectures. Poté Oskar Kraus přesídlil do Cambridge, působil však i v Oxfordu. Zde také tento znalec brentanovské filozofie zemřel 26. 9. 1942 na rakovinu.