Adelheid Przemyślid

http://www.josephsmithsr.com/lucymack/getperson.php?personID=I43416...

Daughter of Henry I of Saxony. Born before 916. This is the princess from grave number 102 at Prague Castle.

Liudolfovci, nazývaní též Liudolfingové či Otoni, byla dynastie saských vévodů, která v roce 919 nastoupila na východofranský trůn. Ota I. Veliký byl roku 962 korunován císařem a stal se tak vlastním zakladatelem středověké Svaté říše římské. Význam Liudolfovců je v tom, že se pokusili o podstatné posílení a upevnění říše prostřednictvím křesťanské církve. Výrazem této snahy byla také tzv. Otonská renesance a velkorysá stavební činnost v tzv. otonském slohu. Na dynastii Liudolfovců navázala sálská dynastie a na ni později Štaufové.

Obsah [skr%C3%BDt] 1 Králové a císařové z rodu Liudolfovců 2 Rodokmen 3 Odkazy 3.1 Literatura 3.2 Externí odkazy

Králové a císařové z rodu Liudolfovců​[editovat | editovat zdroj] Jindřich I. Ptáčník (876–936), východofranský král Ota I. Veliký (912–973), od roku 962 císař Ota II. (955–983), od roku 972 císař Ota III. (980–1002), od roku 996 císař Jindřich II. (973–1024), od roku 1014 císař

Rodokmen​[editovat | editovat zdroj] 1. Liudolf († 866), saský vévoda 1.1. Bruno († 880), saský vévoda 1.2. Ota († 912), saský vévoda 1.2.1. Thankmar († před 912) 1.2.2. Liudolf († před 912) 1.2.3. Liudgarda († 923) 1.2.4. Jindřich I. Ptáčník († 936), východofranský král 919 – 936 1.2.4.1. Thankmar († 938) 1.2.4.2. Ota I. Veliký (912 – 973), východofranský král 936 – 973, od roku 962 římský císař 1.2.4.2.1. Vilém (cca 929 – 968), arcibiskup mohučský 1.2.4.2.2. Liudolf Švábský († 957), švábský vévoda 1.2.4.2.2.1. Matylda († 1011) 1.2.4.2.2.2. Ota I. Švábský († 982), švábský a bavorský vévoda

1.2.4.2.3. Liudgarda († 953), manželka Konráda, vévody lotrinského 1.2.4.2.4. Matylda († 999) 1.2.4.2.5. Ota II. (955 – 983), římský král a císař 961 – 983 1.2.4.2.5.1. Adelheida († 1045) 1.2.4.2.5.2. Žofie († 1039) 1.2.4.2.5.3. Matylda († 1025), manželka falckraběte lotrinského Ezza 1.2.4.2.5.4. Ota III. (980 – 1002), římský král a císař 983 – 1002

1.2.4.3. Gerberga († 968/9), manželka lotrinského vévody Giselberta, později Ludvíka IV., západofranského krále 1.2.4.4. Hedvika († po 958), manželka franského vévody Huga Velikého, matka Huga Kapeta, francouzského krále, zakladatele dynastie Kapetovců 1.2.4.5. Jindřich I. Bavorský († 955), bavorský vévoda 1.2.4.5.1. Jindřich II. Bavorský († 995), bavorský vévoda 1.2.4.5.1.1. Jindřich II. († 1024), římský král a císař 1002 – 1024 1.2.4.5.1.2. Bruno († 1029), biskup augšpurský 1.2.4.5.1.3. Gisela († cca 1045), manželka Štěpána I., uherského krále

1.2.4.5.2. Gerberga († 1001) 1.2.4.5.3. Hedvika († 994), manželka švábského vévody Burkharda

1.2.4.6. Bruno (925 – 965), arcibiskup kolínský (953 – 965)

1.2.5. Oda († po 952), manželka Zwentibolda, lotrinského krále a později hraběte Gerharda

1.3. Liudgarda († 885), manželka Ludvíka Mladšího, východofranského krále 1.4. Hathumod († 874) 1.5. Gerberga († 896) 1.6. Christina († 919)

https://en.wikipedia.org/wiki/Henry_the_Fowler

https://cs.wikipedia.org/wiki/Liudolfovci

In 929, with the help of Arnulf of Bavaria, Henry entered the Duchy of Bohemia and forced Duke Wenceslaus I to resume the annual payment of tribute to the king.[9]

Krofta, Kamil (1957). "Bohemia to the Extinction of the Premyslids". In Tanner, J.R.; Previt-Orton, C.W.; Brook, Z.N. (eds.). The Cambridge Medieval History: Victory of the Papacy. VI. Cambridge University Press.

Dcera Jindřicha I Saského. Narozená před rokem 916. Jedná se o kněžnu z hrobu číslo 102 na Pražském hradu.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Liudolfovci

https://en.wikipedia.org/wiki/Henry_the_Fowler

Henry the Fowler (německy: Heinrich der Vogler nebo Heinrich der Finkler; latinsky: Henricus Auceps) (876 - 2. července 936) byl vévodou Saska od roku 912 a králem východní Francie od roku 919 až do své smrti v roce 936. Jako první ne-franský král Východní Francie, založil ottonskou dynastii králů a císařů a je obecně považován za zakladatele středověkého německého státu, do té doby známého jako Východní Francie. Vášnivý lovec získal epiteton „Fowler“, protože si údajně upevňoval své ptačí sítě, když dorazili poslové, aby ho informovali, že má být králem.

Narodil se v linii liudolfů saských vévodů. Jeho otec Otto I. Saský zemřel v roce 912 a byl následován Henrym. Nový vévoda zahájil vzpouru proti králi Východní Francie Konrádovi I. Německem ohledně práv na pozemky v Durynském vévodství. Smířili se v roce 915 a na smrtelné posteli v roce 918 doporučil Conrad Henryho jako dalšího krále, protože vévodu považoval za jediného, ​​kdo dokázal udržet království pohromadě tváří v tvář vnitřním vzpourám a vnějším maďarským nájezdům.

Henry byl zvolen a korunován za krále v roce 919. Pokračoval porážkou vzpurných vévodů z Bavorska a Švábska a upevnil svou vládu. Prostřednictvím úspěšné války a dynastického manželství získal Henry Lotharingii jako vazal v roce 925. Na rozdíl od svých karolínských předchůdců se Henry nesnažil vytvořit centralizovanou monarchii, místo toho vládl prostřednictvím federálních autonomních kmenových vévodství. Henry vybudoval rozsáhlý systém opevnění a mobilní těžké jízdy po celém Německu, aby neutralizoval maďarskou hrozbu, a v roce 933 je porazil v bitvě u Riade, čímž ukončil maďarské útoky na příštích 21 let a dal vzniknout pocitu německé národnosti. Henry svou porážkou Slovanů v bitvě u Lenzenu podél Labe v roce 929 výrazně rozšířil německou hegemonii v Evropě tím, že invazí do českého vévodství v témže roce vynutil podrobení českého vévody Václava I. a dobytím dánštiny říše ve Šlesvicku v roce 934. Henryho hegemonní status severně od Alp byl uznán králem Rudolfem ze Západní Francie a králem Rudolfem II. v Horním Burgundsku, kteří v roce 935 oba přijali místo podřízenosti jako spojenci. Henry plánoval korunovat výpravu do Říma císaře papežem, ale návrh byl zmařen jeho smrtí. Henry zabránil zhroucení královské moci, jak se to stalo ve West Francia, a nechal mnohem silnější království svému nástupci Ottu I. Byl pohřben v opatství Quedlinburg, které na jeho počest založila jeho manželka Matilda.

Rodina Narodil se v Memlebenu, v dnešní Sasku-Anhaltsku, Henry byl synem Otta proslulého, vévody saského [1], a jeho manželky Hedwigy, dcery Jindřicha Franského a Ingeltrudy a pra-pravnučky Karla Velikého.

V roce 906 se oženil s Hatheburgem z Merseburgu [1], dcerou saského hraběte Erwina. Dříve byla jeptiškou. Manželství bylo zrušeno v roce 909, protože církev považovala její sliby jako jeptišky za platné. Už porodila Henryho syna Thankmara. Zrušení položilo otazník nad legitimitu děkana. Později téhož roku se oženil s Matildou [1], dcerou Dietricha z Ringelheimu, hraběte ve Vestfálsku. Matilda mu porodila tři syny, z nichž jeden se jmenoval Otto, a dvě dcery, Hedviku a Gerbergu, a založil mnoho náboženských institucí, včetně opatství Quedlinburg, kde je Henry pohřben. Později byla vysvěcena.

Rule Legenda o německé koruně obětovaná Henrymu, Hermann Vogel (1854–1921)

Henry se stal vévodou Saska po smrti svého otce v roce 912. Jako schopný vládce pokračoval v posilování pozice svého vévodství v oslabujícím se království Východní Francie a často byl v konfliktu se svými sousedy na jihu ve vévodství Franckém.

Dne 23. prosince 918 zemřel Conrad I., král východní Francie a franského vévody. Ačkoli se Henry vzbouřil proti Konrádovi I. v letech 912 až 915 nad zeměmi v Durynsku, doporučil mu Conrad Henryho jako nástupce. Království se nyní změnilo z Franků na Sasy, kteří během dobývání Karla Velkého velmi trpěli a byli hrdí na svou identitu. Henry, jako Saxon, byl prvním ne-Frankem na trůnu.

Konradovu volbu sdělil jeho bratr, vévoda Eberhard III z Franků v císařském sněmu ve Fritzlaru v roce 919. Shromáždění franští a saskí šlechtici zvolili Jindřicha za krále s dalšími regionálními vévody, kteří se voleb neúčastnili. Arcibiskup Heriger z Mohuče nabídl pomazání Jindřicha podle obvyklého obřadu, ale on odmítl - jediný král své doby, který tento obřad nepodstoupil - údajně proto, že si přál být králem ne podle církve, ale podle ohlasu lidí.

Henry, kterého do Fritzlaru zvolili za vládu pouze Sasové a Frankové, musel podmanit ostatní vévody. Vévoda Arnulf z Bavorska se nepoddal, dokud ho Henry ve dvou kampaních v roce 921 neporazil. Henry obklíčil své sídlo v Ratisbonu (Řezno) a přinutil Arnulfa k podrobení. Arnulf se korunoval za bavorského krále v roce 919, ale v roce 921 se koruny vzdal a podřídil se Henrymu při zachování velké autonomie a práva razit své vlastní mince. Vévoda Burchard II. Ze Švábska brzy přísahal věrnost novému králi, ale když zemřel, jmenoval Henry šlechticem z Franek novým vévodou.

Henry byl příliš slabý na to, aby vnutil absolutistickou vládu, a považoval své království spíše za konfederaci kmenových vévodství než za feudální monarchii a viděl se jako primus inter pares (první mezi rovnými). Místo toho, aby se snažil spravovat říši skrz počty, jak to udělal Charlemagne a jak se o to pokusili jeho nástupci, Henry dovolil místním vévodům v vévodství franském, vévodství švábském a vévodství bavorském udržovat velkou vnitřní autonomii. Války o Lotharingii Mapa Lotharingie v 10. století. Hlavní článek: Lotharingia

V roce 920 napadl král Západní Francie Charles Simple Simple a pochodoval až k Pfeddersheimu poblíž Worms, ale ustoupil, když se dozvěděl, že Henry organizuje armádu. [2] Dne 7. listopadu 921 se Henry a Charles setkali a uzavřeli Bonnskou smlouvu, ve které byl Henry uznán jako východofranský král a byla uznána Charlesova vláda v Lotharingii. [3] Henry pak viděl příležitost vybojovat Lotharingii, když po korunovaci krále Roberta I. začala v Západní Francii občanská válka o královské dědictví. [4] V roce 923 Henry dvakrát překročil Rýn a dobyl velkou část vévodství. [5] Východní část Lotharingie zůstala v držení Henryho až do října 924. [pochvaln%C3%A1 zmínka potřebována]

V roce 925 se vévoda Gilbert z Lotharingie vzbouřil. Henry napadl vévodství a oblehl Gilberta v Zülpichu (Tolbiac), dobyl město a stal se pánem velké části jeho zemí. Henry umožnil Gilbertovi zůstat u moci jako vévoda, Henry uspořádal sňatek své dcery Gerbergy s jeho novým vazalem v roce 928. Tak přivedl tuto říši, která byla ztracena v roce 910, zpět do království jako páté kmenové vévodství. Války s Maďary

Hrozba maďarských nájezdníků zlepšila jeho situaci, protože všichni vévodové a šlechtici si uvědomili, že pouze silný stát může bránit jejich země před barbarskými nájezdy.

V roce 919 byl Henry poražen Maďary v bitvě u Püchenu, jen stěží unikl zabití v bitvě a podařilo se mu uchýlit se do města Püchen. [A]

V roce 921 Maďaři znovu napadli východní Francii a Itálii. Přestože u Bleiburgu v Bavorském pochodu v Korutanech byli Eberhard a hrabě z Meranu poraženi početní maďarští vojáci a další skupina byla směrována Liutfriedem, hrabětem z Elsassu (francouzské čtení: Alsasko), Maďaři pokračovali v nájezdech na východní Francii.

Henrymu, který zajal maďarského prince, se v roce 924 podařilo vyřídit desetileté příměří, i když souhlasil s každoročním vzdáváním pocty. Tímto způsobem on a vévodové získali čas na stavbu nových opevněných měst a na výcvik nové elitní síly kavalérie. [7] Henry stavěl opevněné osady jako obranu proti maďarským a slovanským útočníkům. V roce 932 Henry odmítl zaplatit každoroční poplatek Maďarům. Když začali znovu útočit, Henry se svou vylepšenou armádou v roce 933 v bitvě u Riade rozdrtil Maďary tak úplně, že se už nikdy nevrátili do severních zemí Henryho království. [8] Války se Slovany

Během příměří s Maďary si Henry podmanil polabské Slovany, kteří žili na jeho východních hranicích. V zimě roku 928 pochodoval proti slovanským kmenům Hevelli a zmocnil se jejich hlavního města Brandenburg. Poté napadl země Glomacze na středním toku řeky Labe, po obléhání dobyl hlavní město Gana (Jahna) a nechal v Míšni postavit pevnost (později Albrechtsburg). V roce 929 vstoupil Henry s pomocí Bavorského Arnulfa do vévodství českého a přinutil vévodu Václava I. obnovit roční platby králi. [9]

Mezitím slovanští Redariové zahnali svého šéfa, dobyli město Walsleben a zmasakrovali jeho obyvatele. Grófi Bernard a Thietmar pochodovali proti pevnosti Lenzen za Labem a po urputných bojích zcela porazili nepřítele dne 4. září 929. Lusatians a Ukrani na spodní Odře byli utlumeni a v roce 932, resp. [10] V dobytých zemích Henry nevytvořil správu pochodu, kterou realizoval jeho nástupce Otto I. Války s Dány Henry také uklidnil území na severu, kde Dánové po moři pronásledovali Frisians. Mnich a kronikář Widukind z Corvey ve svých Res gestae Saxonicae uvádí, že Dánové byli předměty Jindřicha Fowlera. [Pochvaln%C3%A1 zmínka potřebovala] Henry začlenil do svého království území držená Wendy, kteří společně s Dány zaútočili na Německo a také dobyli Schleswig v roce 934.

Rodina a děti Jako první saský král východní Francie byl Henry zakladatelem ottonské dynastie. On a jeho potomci vládli východní Francii a později Svaté říši římské od roku 919 do roku 1024. Henry měl dvě manželky a nejméně šest dětí.

   S Hatheburgou: [1]

Thankmar (908–938) [1] - se vzbouřil proti svému nevlastnímu bratrovi Ottu a byl zabit v bitvě v roce 938
S Matildou: [1]
Hedvika (910–965) [1] - manželka západofranského mocného Robertianského vévody Hugha Velkého, matka krále Hugha Capeta ze západní Francie

   Otto I. (912–973) [1] - vévoda saský, král východní Francie a císař svaté říše římské. V roce 929 se Henry oženil s Ottou s Eadgythem, dcerou krále Wessexu Edwarda staršího

   Gerberga (913–984) [1] - manželka (1) vévody Gilberta z Lotharingie a (2) francouzského krále Ludvíka IV.

Adelheid Przemyslid SAXONY (915 - po 931) manželka sv. Václav Przemyslid - Praha

  Dcera Jindřicha I. Saska. Narozena před rokem 916. Toto je princezna z hrobu číslo 102 na Pražském hradě.

   Henry I (919–955) - vévoda Bavorska [11]

   Bruno (925–965) [1] - arcibiskup v Kolíně nad Rýnem a vévoda z Lotharingie a regent Západní Francie

Německé královské dynastie Ottonská dynastie Chronologie Jindřich I. 919-936 Otto I 936 - 973 Otto II 973-983 Otto III 983-1002 Henry II 1002-1024 Rodina Rodokmen ottonské dynastie Rodokmen německých panovníků Kategorie: Ottonská dynastie Posloupnost Předcházet dynastie Conradine Následuje dynastie Salianů

https://cs.wikipedia.org/wiki/Liudolfovci

Liudolfovci, nazývaní též Liudolfingové či Otoni, byla dynastie saských vévodů, která v roce 919 nastoupila na východofranský trůn. Ota I. Veliký byl roku 962 korunován císařem a stal se tak vlastním zakladatelem středověké Svaté říše římské. Význam Liudolfovců je v tom, že se pokusili o podstatné posílení a upevnění říše prostřednictvím křesťanské církve. Výrazem této snahy byla také tzv. Otonská renesance a velkorysá stavební činnost v tzv. otonském slohu. Na dynastii Liudolfovců navázala sálská dynastie a na ni později Štaufové.

Obsah [skr%C3%BDt] 1 Králové a císařové z rodu Liudolfovců 2 Rodokmen 3 Odkazy 3.1 Literatura 3.2 Externí odkazy

Králové a císařové z rodu Liudolfovců​[editovat | editovat zdroj] Jindřich I. Ptáčník (876–936), východofranský král Ota I. Veliký (912–973), od roku 962 císař Ota II. (955–983), od roku 972 císař Ota III. (980–1002), od roku 996 císař Jindřich II. (973–1024), od roku 1014 císař

Rodokmen​[editovat | editovat zdroj] 1. Liudolf († 866), saský vévoda 1.1. Bruno († 880), saský vévoda 1.2. Ota († 912), saský vévoda 1.2.1. Thankmar († před 912) 1.2.2. Liudolf († před 912) 1.2.3. Liudgarda († 923) 1.2.4. Jindřich I. Ptáčník († 936), východofranský král 919 – 936 1.2.4.1. Thankmar († 938) 1.2.4.2. Ota I. Veliký (912 – 973), východofranský král 936 – 973, od roku 962 římský císař 1.2.4.2.1. Vilém (cca 929 – 968), arcibiskup mohučský 1.2.4.2.2. Liudolf Švábský († 957), švábský vévoda 1.2.4.2.2.1. Matylda († 1011) 1.2.4.2.2.2. Ota I. Švábský († 982), švábský a bavorský vévoda

1.2.4.2.3. Liudgarda († 953), manželka Konráda, vévody lotrinského 1.2.4.2.4. Matylda († 999) 1.2.4.2.5. Ota II. (955 – 983), římský král a císař 961 – 983 1.2.4.2.5.1. Adelheida († 1045) 1.2.4.2.5.2. Žofie († 1039) 1.2.4.2.5.3. Matylda († 1025), manželka falckraběte lotrinského Ezza 1.2.4.2.5.4. Ota III. (980 – 1002), římský král a císař 983 – 1002

1.2.4.3. Gerberga († 968/9), manželka lotrinského vévody Giselberta, později Ludvíka IV., západofranského krále 1.2.4.4. Hedvika († po 958), manželka franského vévody Huga Velikého, matka Huga Kapeta, francouzského krále, zakladatele dynastie Kapetovců 1.2.4.5. Jindřich I. Bavorský († 955), bavorský vévoda 1.2.4.5.1. Jindřich II. Bavorský († 995), bavorský vévoda 1.2.4.5.1.1. Jindřich II. († 1024), římský král a císař 1002 – 1024 1.2.4.5.1.2. Bruno († 1029), biskup augšpurský 1.2.4.5.1.3. Gisela († cca 1045), manželka Štěpána I., uherského krále

1.2.4.5.2. Gerberga († 1001) 1.2.4.5.3. Hedvika († 994), manželka švábského vévody Burkharda

1.2.4.6. Bruno (925 – 965), arcibiskup kolínský (953 – 965)

1.2.5. Oda († po 952), manželka Zwentibolda, lotrinského krále a později hraběte Gerharda

1.3. Liudgarda († 885), manželka Ludvíka Mladšího, východofranského krále 1.4. Hathumod († 874) 1.5. Gerberga († 896) 1.6. Christina († 919)