Albrecht von Wallenstein, Herzog von Friedland

Born in the Kingdom of Bohemia not in the Czech Republic.

No. He was born in this place which used to be "Holy Roman Empire". Which was not Holy, not Roman, perhaps i was an empire.

But today the birth place is in Czechia so the birth place must be named according to that. If not, then Geni will not be able to parse the locations on the map correctly. There is plenty of room to address the issue of Kingdom of Bohemia in this field, right here if one so wishes to do. .

https://en.wikipedia.org/wiki/Albrecht_von_Wallenstein

Albrecht Wenzel Eusebius von Wallenstein

Knight of the Order of the Golden Fleece 1430 - 1714

• Albrecht Wenzel Eusebius von Wallenstein - Wikipedia - English
• born - 24 Sep 1583
• died - 25 Feb 1634
• father - Wilhelm von Waldstein
• mother - Margaretha von Smirschitz
• married -

1. Lucretia of Landek
2. Isabella Katharina Harrack (married in 1617)

• Walenstein would later owe allegiance to the Imperial Habsburg Monarchy as a member of the Order of the Golden Fleece

born in the Kingdom of Bohemia not in the Czech Republic

https://en.wikipedia.org/wiki/Albrecht_von_Wallenstein

Albrecht Wenzel Eusebius von Wallenstein

Knight of the Order of the Golden Fleece 1430 - 1714

• Albrecht Wenzel Eusebius von Wallenstein - Wikipedia - English
• born - 24 Sep 1583
• died - 25 Feb 1634
• father - Wilhelm von Waldstein
• mother - Margaretha von Smirschitz
• married -

1. Lucretia of Landek
2. Isabella Katharina Harrack (married in 1617)

• Walenstein would later owe allegiance to the Imperial Habsburg Monarchy as a member of the Order of the Golden Fleece

  ---

http://www.waldstein.cz/

Albrecht Wenzel Eusebius von Waldstein

(Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna) (14.9.1583 - 25.2.1634)

Rodokmen Albrechta z Valdštejna

Valdštejnové náleží do rozrodu starobylého rodu Markvarticů, doloženého již od 12. století. Nejstarším přímým předkem Valdštejnů je Jaroslav z Hruštice (1234 -1269); jeho syn Zdeněk (1278 - 1304) postavil poblíž Turnova hrad Valdštejn. Valdštejnové, kteří se rozvětvili do mnoha rodových linií (podle pověsti měl Zdeněk 24 synů), drželi statky především v Podkrkonoší (Lomnice nad Popelkou, Veliš, Hrubá Skála, Rychmburk). Na Moravě vznikla významná větev Brtnických z Valdštejna (Brtnice, Moravské Budějovice). Z období husitských válek je znám Hašek z Valdštejna (+1452), který několikrát změnil stranu a zastával za Zikmunda Lucemburského úřad moravského a později kladského hejtmana.

Nejvýraznější osobností rodu je Albrecht Wenzel Eusebius von Waldstein (Albrecht z Valdštejna), jeden z předních vojevůdců třicetileté války, jež sloužil od roku 1619 v císařské armádě. Albrecht ke zděděným statkům po rodu Smiřických dostával nebo přikupoval konfiskované majetky a vytvořil v severovýchodních Čechách vlastní doménu Frýdlantské vévodství (od roku 1632), které zahrnovalo Frýdlant, Liberec, Českou Lípu, Mnichovo Hradiště, Hostinné, s centrem v Jičíně. Tato doména tvořila hospodářskou základnu pro vybavení a zásobování Valdštejnovy armády.

POTOMCI ALBRECHTA Z VALDŠTEJNA (Jan Drocár 2.10.2004)

V roce 2004 uplynulo 370 let od zavraždění českého šlechtice a vojevůdce Albrechta Václava Eusebia z Valdštejna. Když zemřel, bylo mu teprve 51 let, ale za svůj život toho stačil opravdu hodně. Na území Čech vytvořil prakticky samostatný stát – vévodství frýdlantské, stal se také vévodou meklenburským či knížetem zaháňským, obdržel titul císařského generalissima, byl dokonce i generálem „moře oceánského a baltického“. Na svých panstvích dal postavit řadu významných staveb, zejména v Jičíně. V Praze ho připomíná především Valdštejnský palác, dnes sídlo Senátu, horní komory českého parlamentu.

Valdštejnova kariéra, válečné úspěchy i jeho zájem o astrologii (pravidelně si dával vypracovávat horoskopy, některé pro něho vytvořil i slavný astronom Jan Kepler) se staly předmětem mnohého uměleckého a historického zpracování a bádání. Podívejme se proto na Albrechta z Valdštejna jiným pohledem. Připomeňme si některé jeho potomky a genealogickou cestu k nim.

Chebskou vraždou se Valdštejnovo obrovské dominium prakticky rozpadlo. Pouze vdově Isabele z Harrachu připadlo panství Česká Lípa a Albrechtův švagr a bratranec ze čtvrtého kolena Maxmilián z Valdštejna získal pražský Valdštejnský palác, který poté jeho potomkům patřil až do roku 1945. Jediné dceři Albrechta Valdštejna Marii Alžbětě nezbylo téměř vůbec nic. Ona je však předkem všech jeho potomků.

Jde tedy o potomky po přeslici (jediný Valdštejnův syn Albrecht Karel se dožil pouze 52 dnů života), proto mezi nimi nejsou žádní v současnosti žijící příslušníci rodu Valdštejnů (Waldsteinů). Jako svého předka ho však mohou uvádět někteří příslušníci rodu Liechtensteinů (Lichtenštejnů), Nostitzů (Nosticů), Rohanů, Czerninů (Černínů) z Chudenic, Hrubých z Gelenj, všichni žijící členové rodu Ledebur-Wicheln atd. Samozřejmě také někteří členové dnes již vymřelého rodu Kouniců (Kaunitzů), protože dcera Albrechta z Valdštejna si vzala za manžela Kounice.

Jedním z nich byl i radikální mladočeský politik a pozdější mecenáš Václav hrabě Kounic, jenž v roce 1908 věnoval svůj brněnský palác ke zřízení české studentské koleje, která tam snad funguje dodnes. Díky svému prvnímu manželství s Josefinou Čermákovou se stal švagrem skladatele Antonína Dvořáka. (Památník Antonína Dvořáka)

Frýdlantské panství - Jičínsko

Jičín

Takřka celou jednu stranu Valdštejnova náměstí zabírá reprezentativní zámek, jehož základem bylo sídlo Mikuláše Trčky z Lípy z počátku 16. století. V roce 1609 Zikmund Smiřický zahájil přestavbu pozdně gotického panského domu na renesanční zámek. V roce 1620 tady došlo k výbuchu a požáru.

Valdštejn si poprvé prohlédl Jičín asi začátkem března 1621, kdy byl vyslán na Pecku zatknout Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic. 22. března 1621 mu dal císař do zástavy kumburské panství s Jičínem a část dalších statků Smiřických. V dubnu téhož roku byl jmenován poručníkem slabomyslného Jindřicha Jiřího Smiřického (Albrecht byl synem Markéty Smiřické). Když potom 5. června 1622 dostal v léno frýdlantské panství a další statky, začal cílevědomě budovat svůj stát s hlavním městem Jičínem. Zástavní držení se mu podařilo různými machinacemi legalizovat a 24. dubna 1623 tyto statky koupil. V roce 1623 začal těžce poškozený objekt zámku opravovat, neboť měl k městu osobní vztah. Valdštejnovu území se za třicetileté války říkalo Terra felix tj. Šťastná země - neplatili se zde daně a Valdštejn osobně dostatečně chránil toto území před drancováním během války.

Velkoryse přistoupil k celkové přestavbě venkovského města, aby zde vytvořil skutečně reprezentativní město, v němž chtěl mít správní a hospodářské úřady, sídlo své družiny, dokonce i biskupství a vyšší školy. Měl se tu scházet sněm frýdlantského vévodství, dostatečný prostor měl zůstat i pro řemeslnické dílny a další hospodářskou činnost. Proměnu města spojil s proměnou širokého okolí. K provedení svých záměrů se obklopil dobrými architekty a dalšími umělci (Marini, Spezza, Sebregondi, Pieroni). Poblíž Valdic byl vystavěn letohrádek Lodžie, čestný dvůr s hospodářskými stavbami, oborou a parkem Libosadem. Avšak Valdštejnova smrt v roce 1634 všechno ukončila.

Valdice

Za počátek obce Valdice lze považovat 10. srpen 1627. V tento den byl Albrechtem z Valdštejna založen pod vrchem Zebínem kartouzský klášter sv. Brůny, zakladatele řádu Kartuziánů. Nechal jej vybudovat nejen na přání své prvé ženy Lukrécie, ale i ve snaze ovlivnit obyvatele Jičína a okolí, v němž bylo mnoho přívrženců Českobratrské církve. Bylo zde vystavěno asi 20 domků, ve kterých se usadili různí řemeslníci, kteří pracovali pro mnichy v kartuziánském klášteře. Klášteru daroval i zámek v Radimi se dvěma dvory, 12 vesnic, 3 mlýny, 4 rybníky a 4 lesy. Aby se mohli mniši věnovat své službě daleko bedlivěji, věnoval jim dále hrad Pecku s městem, dalších 11 vesnic, 4 dvory s rybníky a potoky, 5 mlýnů a 6 lesů.

Stavba kláštera (pro 12 mnichů, 1 převora a 1 prokurátora) byla dokončena v roce 1632. Téhož roku – 30. července 1632 byl položen základní kámen ke stavbě chrámu. Ten byl dostavěn v roce 1668. Jméno získala obec od blízko ležící obory podle německého „Wald“. Od kláštera získala obec původně i druhé jméno – Kartouzy. Kartuziáni žili v klášteře do roku 1782. V tomto roce byl klášter zrušen dekretem císaře Josefa II., mniši byli vypuzeni a klášterní majetek byl v dražbách rozprodán, vnitřní zařízení nešetrně rozebráno. Až do roku 1855 klášter pustl, neboť objekty byly využívány jako sýpky obilí, sklady bavlny a starých věcí, v některých lepších prostorách bydleli knížecí úředníci. V roce 1856 bylo rozhodnuto, že z bývalé kartuzie bude zřízena centrální věznice, ta nejtěžší pro tresty od 10 let do doživotí. Roku 1857 koupil erár budovu bývalého kláštera od hraběte Ferdinanda z Trautmannsdorfu a zřídil zde mužskou trestnici pro těžké provinilce. Mezi prvními trestanci převedenými do Kartouz byl i známý lotr Babinský.

Veliš

Nápadný čedičový vrch (429 m) nedaleko Jičína byl osídlen již v pravěkých dobách, pozdější staré sídliště nahradil na přelomu 13. a 14. století hrad, který později patřil Vartemberkům, Jiřímu z Poděbrad a Trčkům z Lípy. Po Jindřichu Matyáši z Thurnu získal hrad Albrecht z Valdštejna. Ten daroval areál františkánům, ale záměr vybudovat zde konvent se již neuskutečnil. Za třicetileté války obléhali Veliš marně Švédové. Pevné sídlo nakonec poslední majitelé Šlikové zbořili na císařský rozkaz v roce 1678. Valdštejn

Zříceninu gotického skalního hradu ze 13. století získal Albrecht z Valdštejna jako konfiskát po Smiřických. Valdštejnové drželi objekt až do roku 1821.

Kost

Tento hrad získal Valdštejn v roce 1632 od Lobkoviců. Stačil zde však vybudovat pouze Sala terrenu. Po jeho smrti sem dorazila císařská armáda a objekt, neopatrností služebnictva hraběte Colloreda, vyhořel.

Kumburk

Zřícenina gotického hradu ze 14. století trůní na osamělém vrchu (642 m) poblíž Nové Paky. Pevnost založili Markvarticové a nazvali ji Goldenberg (Zlatá hora). K nejvýznamnějším majitelům patřili Trčkové z Lípy, po nich Smiřičtí - a po Bílé hoře Albrecht z Valdštejna. Za třicetileté války Kumburk zničili Švédové a v roce 1658 byl hrad na císařský rozkaz zbořen.

Lázně Bělohrad

V roce 1626 koupil panství Albrecht z Valdštejna a jiný z Valdštejnů - Berthold Vilém začal v roce 1720 s přestavbou na barokní zámek podle plánů stavitele Santiniho.

Pecka

Gotický hrad ze začátku 14. století je dominantou městské památkové zóny i celého Podkrkonoší. Nejvýznamnějším majitelem byl Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic (1564 - 1621), který vlastnil Pecku v letech 1604 - 21. Po Bílé hoře měl možnost uprchnout ze země, ale zůstal na Pecce - tady byl zatčen Valdštejnovým oddílem, eskortován do Prahy a zde na Staroměstském náměstí s ostatními českými pány popraven. V roce 1624 panství Pecka získal Albrecht z Valdštejna a hrad věnoval valdickému klášteru. Po jeho zrušení připadla Pecka náboženskému fondu.

Sychrov

Ve 14. století zde stávala ves Svojkov s poplužním dvorem Sychrovem. Po Bílé hoře získal majetek Albrecht z Valdštejna a v roce 1669 koupil panství Vincenc Lamotte z Frintroppu, který zde postavil patrový barokní zámek.

Vrchlabí

Zámek a panství v roce 1624 koupil Albrecht z Valdštejna. Po něm sem na dlouhé roky přišli páni Morzinové. Hrubá skála

Malebný zámek na okraji skalní plošiny stojí na místě původního gotického hradu Skála, založeného kolem roku 1350 Hynkem z Valdštejna. Hrad byl v 16. století renesančně přestavěn. Po Bílé Hoře byl objekt zkonfiskován pánům Smiřickým ze Smiřic a prodán Albrechtovi z Valdštejna.

Frýdlantské panství - Frýdlantsko

Frýdlant

Hrad na vysokém čedičovém ostrohu založili Ronovci někdy v polovině 13. století. V roce 1278 koupili hrad Bibrštejnové a v roce 1558 Redernové - ti objekt renesančně upravili a rozšířili o zámeckou část. Po Bílé hoře získal tuto pevnost Albrecht z Valdštejna, který si zvolil hrad za své titulární sídlo a také se po něm psal. Frýdlant sám se v krátkém období Valdštejnovy slávy výrazně neprojevil. Velmož se zde ukázal během své vlády jen čtyřikrát a to pouze na krátkou dobu. Ani svou budovatelskou a podnikatelskou vášeň tu neuplatnil; nic nového nepostavil a zámek nedal zpevnit žádnou další tak potřebnou fortifikací. Jen v Liberci založil dřevěnou soukenickou kolonii Nové město, dnešní Sokolovské náměstí, a v Raspenavě dal zvelebit železné hamry. Obojí mělo sloužit plynulému zásobování jeho dobře vybavených pluků. Na frýdlantském zámku ponechal dokonce redernského hejtmana Heinricha Griessela, který pak sloužil věrně i Matyáši z Gallasu až do chvíle, kdy se na zámku usadila švédská posádka (1639).

Po zavraždění Valdštejna v roce 1634 získal Frýdlant bývalý valdštejnský generál hrabě Gallas, který byl takto dobře odměněn za Valdštejnovu smrt. Matyáš Gallas (1584 -1647) byl především voják. Narodil se v Tridentu, jeho rodovým sídlem byl hrad Campo. Nejprve bojoval v lotrinských službách proti Savojsku, pak v barvách Katolické Ligy a v roce 1628 se dal do služeb císaři. Postupoval až k hodnosti generállajtnanta a v roce 1632 byl povýšen do hraběcího stavu. Když Valdštejn - vévoda frýdlantský, začal u císaře Ferdinanda ztrácet důvěru, byl Matyáš Gallas pověřen choulostivým úkolem - zakročit proti Albrechtovi, což se mu úspěšně v Chebu podařilo, že za své věrné služby dostal od císaře z Valdštejnovy pozůstalosti dům Kinských v Praze, panství Liberec a Frýdlant. Navíc byl jmenován vrchním velitelem císařské armády ve vysoké hodnosti maršálka a presidentem císařovy válečné rady. Matyášovo štěstí v bitvách bylo vrtkavé, neúspěch stíhal neúspěch a pro nemoc se prestižní funkce vzdal. Nakonec zemřel - ještě před koncem války (1647) - na kameny a podagru, a pohřben byl v rodném Tridentu. Za třicetileté války se ve Frýdlantu střídaly císařské i švédské posádky, které tu hospodařily po svém a hrad - jak se zdá - oloupily nakonec o vše, co mělo sebemenší cenu. Snad už tehdy přišel o převážnou část svého původního renesančního a snad ještě i gotického inventáře.

Gallasové se na Frýdlantu udrželi až do roku 1945. V současné době se na hradě nachází muzeum zaměřené na třicetiletou válku a osobnost Albrechta z Valdštejna. Můžeme zde vidět především vzácný portrét Albrechta z Valdštejna vévody frýdlantského, který vznikl v roce 1626 a namaloval ho pravděpodobně Kristián Kaulfersch. V květnu se ve Frýdlantu každoročně pořádají Valdštejnské slavnosti. Mnichovo Hradiště

V roce 1622 získal zdejší zkonfiskované panství Albrecht z Valdštejna, jehož potomci se tu udrželi až do roku 1945. Valdštejnové také zámek v letech 1697 až 1703 barokně přestavěli. V sousedství stojí kapucínský klášter ze 17. století s kostelem svatých Tří králů a s kaplí svaté Anny, v níž je Valdštejnská hrobka. Každý z turistů, vydávající se po stopách Albrechta z Valdštejna, tedy ukončí své putování na zámku v Mnichově Hradišti na Mladoboleslavsku. Přestože na tomto zámku slavný vojevůdce nikdy nepobýval, skončili zde jeho ostatky, uložené v kapli svaté Anny do hrobky (v levé zdi). Náhrobek z červeného mramoru s bronzovým reliéfem vévody (od sochaře Kolaczska), byl zde umístěn v roce 1934 jako připomínka třísetletého výročí Valdštejnovy smrti.

Neklidný život Albrechta z Valdštejna měl nepřímo pokračování i poté, co jej ukončila císařem objednaná vražda v Chebu. Tělo mrtvého generalissima a jeho dvou generálů bylo zprvu v tichosti pohřbeno v kostele kláštera minoritů ve Stříbře. Po dvou letech však byly pozůstatky převezeny do kostela v kartuziánském klášteře ve Valdicích u Jičína. Tady, vedle svého syna Albrechta-Karla, odpočíval Valdštejn v klidu až do roku 1785. Po zrušení kláštera, který se později stal známou trestnicí, se Valdštejnovy ostatky přesouvaly potřetí - tentokrát do hrobky v Mnichově Hradišti.

Česká Lípa

Ve 13. století zde v podhradí vodního hradu Lipý z původní slovanské osady vyrostlo město. V roce 1388 jsou zde pány Ronovci. V 15. století je hrad přestavěn na pohodlný zámek, nejprve na ranně gotický a později renesanční. V jeho sousedství byl v roce 1583 postaven renesanční letohrádek zvaný Červený dům. To už se však Berkové dělili o vládu nad městem i o zámek s Vartemberky. Po porážce českých stavů získal zdejší zkonfiskované panství Albrecht z Valdštejna. Jeho nedlouhá vláda přinesla městu v roce 1627 založení augustiniánského kláštera s latinskou školou, pozdějším gymnáziem. Po Valdštejnově zavraždění získali sňatkem s Valdštejnovou dcerou Marií-Elizabeth (1625 - 1662) město i s panstvím Kounicové, jimž Česká Lípa patřila až do zrušení poddanství v roce 1848.

Bezděz

Ranně gotický královský hrad získal roku 1622 Albrecht z Valdštejna a nechal přistavět trojboké bastiony i čtyřhranné bašty. V roce 1627 sem dal přemístit augustiniánský klášter z Bělé pod Bezdězem a o pět let později sem přivedl montserratské benediktiny a slíbil na úpatí vrchu postavit klášter. Jeho smrt v roce 1634 všechny plány zmařila. Až v roce 1662 byl hrad přeměněn na klášter a stal se významným poutním místem. Lemberk

Tento strážný hrad patřil k nejstarším v zemi. Založili jej Markvartici před první polovinou 13. století při cestě do Žitavy. Hrad získali Berkové z Dubé a Jindřich Berka nechal hrad přestavět na renesanční zámek. K další přestavbě došlo na počátku 17. století za pánů z Donína. Po bitvě na Bílé hoře se stal dalším majitelem Albrecht z Valdštejna, který plánoval raně barokní přestavbu a dílem pověřil stavitele Sebregondiho. Po Valdštejnově vraždě v Chebu získává Lemberk v roce 1634 za své věrné služby císaři Valdštejnův první důstojník Jan Rudolf Breda z Nizozemí.

Zaháňské knížectví - dnešní Sagan - Polsko

Zaháň

Knížectví Zaháňské (město Zaháň - německý název Sagan) získal v polovině února roku 1628 Valdštejn jako léno. Začal tak upevňovat své postavení v Pobaltí a přikročil zde k budování císařského loďstva.

Morava

Štípa u Lukova

Výstavba nového štípského kostela byla umožněna mecenášstvím paní Lukrécie Nekšové, majitelky lukovského panství, první manželky Albrechta z Valdštejna. Ten po smrti své ženy a v souladu s jejím přáním povolal mnichy kartuziány z Dolan a Olomouce a v roce 1620 zahájil stavbu kostela a kláštera. Vlivem třicetileté války byly stavby po čtyřech letech přerušeny a mniši odvlečeni do vězení v Olomouci.

Jiné oblasti

Praha

Jeho pražská rezidence měla zastínit ostatní pražské paláce a dokonce měla přímo soutěžit s Pražským hradem, což se do jisté míry povedlo. Na svou dobu neobvyklý a velice rozsáhlý palác se stavěl sedm let. Hotov byl v roce 1629 a Albrecht z Valdštejna v něm pobýval od roku1630, kdy končila výzdoba paláce, do své smrti v roce 1634 pouze necelých 12 měsíců. Jeho druhá žena Izabela Kateřina z Harrachu, která svého muže přežila, získala část majetku do kterého patřil i Valdštejnský palác v Praze. V držení Valdštejnů byl až do konfiskace v roce 1945 a až do padesátých let tam pak žila hraběnka Marie, která zemřela ve věku 103 let. Právě ona má velkou zásluhu na tom, že zůstaly zachovány některé památky, jako například slavný Valdštejnův kůň, který zahynul v bitvě u Lützenu roku 1632. Ten je dnes hlavním exponátem chebského muzea.

Pak objekt několik desítek let chátral a většina pokusů o jeho opravy končila nešťastně. Poslední rekonstrukce Valdštejnského paláce trvala skoro 6 let (1996 - 2002). Ve třech etapách byl palác zrekonstruován tak, aby sloužil nejen potřebám Senátu, ale i veřejnosti. V srpnu 1999 se Senát stěhoval do prvních dokončovaných částí. Následovala rekonstrukce a obnova Jízdárny a hlavního paláce, z hlediska historie nejcennějšího. Celou rekonstrukci završila obnova Valdštejnské zahrady a jedinečné Sala terreny. Obnova Valdštejnského areálu získala jedno z nejprestižnějších evropských ocenění v oblasti péče o kulturní dědictví. Evropská organizace Europa Nostra ocenila rekonstrukci sídla Senátu v kategorii architektonické dědictví za komplexní přístup k restaurování a rekonstrukci paláce, respektující originální a autentické kvality jeho architektury a obdivuhodný akcent na urbanistické kvality souboru.

Cheb

V době třicetileté války si město udržovalo svůj středověký ráz s množstvím věží a věžiček Správním uspořádáním zůstávalo Chebsko autonomním útvarem, který se svým charakterem stále podobal městskému státu vrcholného středověku. Šlechta v něm hrála zcela podřadnou roli. Poloha Chebu v nejdůležitějším místě českého západního pomezí zapříčinila, že oblast od prvních měsíců stavovského povstání po celých třicet let válečného běsnění nenalezla klid. Kolem Chebu se shromaždovaly armády obou stran, nepřetržitě tudy táhly jednotlivé oddíly i celá vojska, město i jeho okolí trpělo nájezdy žoldnéřů, nepřestávalo platit kontribuce a výpalné, živilo posádky a několikrát bylo obsazeno a pleněno. V roce 1631 byl Cheb dobyt Sasi, v roce 1632 jej obsadilo vojsko Albrechta z Valdštejna, 1647 sem vpadli Švédové.

Valdštejn a Cheb jsou dnes pojmy, které přinejmenším celá Evropa vyslovuje jedním dechem. Ikdyž je to především dílo pozdějších a zkreslených tradic a literárních fikcí (hlavně Schillerova dramatu Wallenstein a kostýmních Valdštejnských her z první třetiny 20. století), není toto spojení tak zcela nelogické a nehistorické. Rozvětvené styky obou stran dokládá řada originálních dokumentů vojenského, hospodářského i soukromého charakteru. Chebští museli brát Valdštejna na vědomí jako jednoho z nejvlivnějších mužů monarchie a on Cheb respektoval jako strategickou pevnost a bránu jeho armád do Německa.

Vůbec první zmínku o Chebu napsal sám Valdštejn: V květnu 1609 jsem uzavřel sňatek s jednou vdovou, ... - poznamenal si do svého horoskopu, který mu vypracoval astronom Kepler. Touto vdovou a jeho první manželkou byla Lukrécie Nekšovna z Landeka, z původně chebského patricijského rodu Nekšů, jehož jedna větev přesídlila na Moravu a tam zbohatla.

První doklad o přímém kontaktu Valdštejna s Chebem pochází z 18. dubna 1622. Valdštejn, tehdy pouze jeden z podřízených císařských velitelů, oznamuje podle záznamu v radním protokolu chebské městské radě, že má tato 3000 zlatých, které u ní skrze Gottfrieda Hertela deponoval císař, použít na nákup zbraní.

V roce 1628 se Valdštejn Chebským ohlásil znova; tentokrát pouze písemně nařídil převoz 12 vozů zbraní z Chebu do Prahy a hned je řádně zaplatil.

Do roku 1630 spadají další dva pobytu Valdštejna v Chebu. 28. května 1630 tu nocoval na cestě z léčení v Karlových Varech k armádě v Memmingenu. Doprovázel ho velkolepý průvod šesti knížat, sto padesáti šlechticů se sedmi sty koní a množstvím kočárů a povozů. Ubytoval se v domě Wolfa Adama Pachelbela. V Memmingenu zastihla Valdštejna zpráva o jeho sesazení na řezenském sněmu a tak jej po krátké době mohli Chebští spatřit znovu, již jako uraženého a zhrzeného bývalého vojevůdce. 30. října se vrátil trápen svou chorobou v nosítkách a dalšího dne pokračoval přes Planou a Prahu do Jičína. Po tomto průjezdu se kontakty Chebska s Valdštejnem téměř na dva roku přerušily.

13. prosince 1631 se saské vojsko zmocnilo Chebu a v létě 1632 opět vstoupil od osudu města Valdštejn. Povolán zpět do čela armády naverboval s obdivuhodnou rychlostí velké vojsko a v červnu se jeho generál Holk objevil před Chebem s deseti tisíci pěšáky a tisíci dragouny. Po krátkém bombardování se saská posádka vzdala, emigranti museli zpět emigrovat, vyhnaní jezuité se vrátili a Chebsko se opět stalo katolickým. 25. června 1632 vjel do Chebu sám Valdštejn a s ním jádro jeho armády. Uvítali jej všichni. Za pět dní vyrazil Valdštejn s celou armádou k Norimberku vstříc švédskému králi Gustavu Adolfovi.

V sychravém dni 24. února 1634 vjel vévoda frýdlantský popáté a naposled do bran Chebu, aby jej již živý neopustil. V nosítkách, těžce nemocný a zlomený, provázený několika oddíly jízdy. Nevítal jej žádný představitel města. Když se sesazený generalissimus podruhé ubytoval v měšťanském domě emigranta Alexandra Pachelbela (dnešní Muzeum) na náměstí, byl již jeho osud zpečetěn. Plukovník Buttler, který se se svým vojskem k Valdštejnovi připojil u Stříbra, se domluvil s velitelem chebské pevnosti Gordonem a dalšími důstojníky, že prchajícího vévodu zavraždí. Gordon Valdštejna a jeho důstojníky Kristiana Illova, Adama Erdmanna Trčku, Viléma Kinského a rytmistra Neumanna pozval 25. února na chebský hrad k večeři. Valdštejn se vymluvil na nemoc, ostatní se však dostavili a s nimi plukovníci Buttler a Leslie, zasvěcení do spiknutí. Většina zpráv se shoduje, že uprostřed večeře dal plukovník Leslie zvednout padací most a do hodovní síně vpadly dva oddíly spiklenců. Po krátkém zápase byli Illov, Trčka, Kinský a Neumann zabiti. Došlo k tomu kolem osmé hodiny večerní. Spiklenci se ubezpečili, že vraždění nevzbudilo ve městě pozornost a Buttler s oddílem dragounů, vedených rytmistrem Deverouxem, se vydal k příbytku nic netušícího vévody. Vraždy na hradě se odehrály v tzv. Gordonově domě vedle paláce. Tento dům při pozdějších přestavbách zmizel, ale archeologické výzkumy na počátku 20. století a v 70 letech jeho základy odkryly a zpřístupnily. Poslední dějství chebské exekuce se odehrálo v Pachelbelově domě, v němž bydlel toho času obchodník s vínem Kryštof Jindřich Hergesell. Vévoda nechal kolem domu rozestavit stráže, aby bránili hluku v okolí, štěkotu psů a kokrhání kohoutů. Jeho přecitlivělé nervy a nemocné tělo potřebovaly úplný klid. Ve vedlejším domě se ubytoval vévodův astrolog Seni, naproti osobní lékař Sache. Ráno 25. února 1634 napsal Valdštejn roztřesenou rukou svůj poslední dopis plukovníku chorvatské jízdy, aby se okamžitě dostavil k vévodovi. Mezi osmou a devátou hodinou večerní téhož dne vtrhli do vévodova obydlí Buttlerovi dragouni a irský rytmistr Walter Deveroux probodl generalissima partyzánou. Valdštejn přijal smrt podle jedněch zpráv mlčky, podle jiných prosil o milost. V každém případě však zemřel okamžitě a jeho mrtvola byla v bouřlivé mrazivé noci převezena na hrad a položena na nádvoří vedle těl jeho důstojníků. Chebští měšťané neměli s událostmi oné noci nic společného a o tom, co se v jejich městě vlastně stalo, se dozvěděli až 26. února večer na hradě, kde mluvčí spiklenců pán ze Steinheimu oznámil purkmistrům a radě výsledek a smysl exekuce.

U příležitosti uplynutí 300 let od Valdštejnovy smrti v Chebu se zde od roku 1934 pořádají lidové Valdštejnské slavnosti na památku slavného vojevůdce. Letos navíc v Chebu probíhá i celoroční projekt "Rok Albrechta z Valdštejna". V jeho rámci připravilo Krajské muzeum Karlovarského kraje, Muzeum Cheb pro své návštěvníky vlastní výstavní projekt s názvem Vzestup a pád "proradné šelmy", Albrecht z Valdštejna a Cheb. Jeho součástí je ve výstavním sále velký cyklus A. V. E. Valdštejn aneb Barokní sny Albrechta Václav Eusebia - obrazy ruského malíře, žijícího v Jičíně, Michaila Ščigola. V prostorách valdštejnské části muzejní expozice se představí výstava, věnovaná jednak historickým událostem kolem Valdštejnovy smrti, jednak reflexi jeho osobnosti tak, jak se v 19. a ve 20. století promítla v životě a kulturním koloritu města Chebu. Představeny zde jsou sbírkové předměty, které dosud ukrývaly depozitáře muzea. Vyvrcholení celého projektu čeká na návštěvníky (od 20. listopadu) ve Valdštejnské obrazárně

Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna

Letošní poslední prázdninový víkend (od 31. srpna do 2. září) byl v Chebu už tradičně věnován velké osobnosti českých dějin Albrechtu z Valdštejna, jehož životní pouť byla právě v Chebu násilně ukončena. Valdštejnské slavnosti probíhají na území starého města včetně starého hradu. V domě, kde byl Valdštejn zavražděn, je opět po rekonstrukci otevřena místnost, kde k vraždě došlo. Za zhlédnutí rozhodně stojí kromě známého Špalíčku i starý chebský hrad, kde bylo Valdštejnovo vojsko ubytováno a kde byli zavražděni i někteří jeho důstojníci. Prohlídku hradu vřele doporučuji!

Život pana vévody byl zcela mimořádný, což dokládá jeho proslulost v celé Evropě a památky, které po něm zbyly u nás - Frýdlant, Jičín, Valdice, pražský palác... Tak si dáme trochu té historie, která nikoho nezabije...

Období let 1583 až 1625

Když se rozletěla Evropou zpráva, že 25. února 1634 zavraždil v Chebu císařský důstojník generalissima císařské armády Albrechta z Valdštejna, vévodu frýdlantského, způsobila nevšední senzaci. Zasvěcení politikové sice už dávno věděli, že se roztržka mezi císařem Ferdinandem II. (1578 - 1637) a jeho vojevůdcem nebezpečně vyhrocuje, málokdo však tušil, že císař už Valdštejna obětoval, a proto zpráva o vraždě všechny zaskočila. Soudy o ní se ještě dlouhé týdny rozcházely.

Pro stoupence Habsburků zůstával Valdštejn zavrženíhodným nepřítelem císaře a celého habsburského domu, jenž sklidil z rukou císařských důstojníků zasloužený trest za svou zradu. Mnozí se dokonce nahlas radovali, že se císař Valdštejna zbavil a trpce nyní litovali, že kdysi Valdštejna "jako žebráka ze smetiště pozvedl" (jak se vyjádřil strahovský opat Kašpar z Questenberka) - ke své vlastní škodě a ku škodě celé monarchie. Pro habsburské protivníky však byl Valdštejn bez ohledu na svá skutečná provinění nevinnou obětí zvůle císaře a jeho dvora a jeho osobní katastrofa byla jen dalším důkazem o proradnosti Habsburků. V jednom se však přeci jen téměř všichni současníci shodovali: ve Valdštejnovi odešla z jeviště evropské politiky mimořádně významná osobnost.

Albrecht Václav Eusebius se narodil 14. září 1583 na tvrzi v Heřmanicích nad Labem (Hermanitz an der Elbe), jako potomek zchudlé odnože starobylého rodu. Jeho otcem byl svobodný pán Vilém z Valdštejna a na Heřmanicích a matkou Margareta Smiřická. Jeho mateřským jazykem byla čeština a první lekce křesťanské víry mu vštěpovali kněží Jednoty bratrské. Roku 1593 mu umírá matka a o dva roky později se stává ve svých 12 letech úplným sirotkem, neboť zemřel i jeho otec (1595). O jeho další výchovu se starali poručníci, z nichž Jindřich Slavata ho svěřil na svém hradě Košumberku bratrskému preceptorovi. Na podzim roku 1597 chlapce poslal na slavné luteránské gymnázium v Goldbergu, kde studoval dva roky. Když roku 1599 Jindřich Slavata zemřel, poručnictví se ujala Albrechtova teta Jitka z Valdštejna. Tehdy se začal o Albrechtovu výchovu zajímat také Adam mladší z Valdštejna, hlava zámožné odnože Valdštejnů na Komorním Hrádku a Lovosicích a toto setkání mladého Albrechta se světáckým strýcem, jenž se pohyboval sebejistě v intrikánském prostředí rudolfínského dvora, bylo pro oba osudové, protože bez ohledu na věkový rozdíl uzavřeli přátelství, které přetrvalo až do Albrechtovy poslední tragedie... Téhož roku (1599) přešel na protestantské gymnasium v Altdorfu, kde studovali synkové z norimberských patricijských rodin. Zde propuklo naplno Valdštejnovo pubertální chování, kdy byl původcem četných výtržností a při jedné z nich zmlátil svého služebníka holí tak, že z toho málem zemřel. Tato aféra měla za následek to, že byl v roce 1600 z gymnázia vyloučen a krátce uvězněn. Strýc Adam nejspíš Albrechtovi z těchto nesnází pomohl. Po propuštění zřejmě nad ním držel ochrannou ruku i při jeho "kavalírské jízdě" po Evropě, kdy s astrologem Paulem Virdungem procestoval říši, Francii a Itálii. Krátce pobyl v Německu a Francii. Je možné, že v letech 1600 až 1602 studoval na Univerzitě v Padově a v Bologni, jisté je to, že uměl italsky. V druhé polovině roku 1602 se stal panošem markraběte Karla von Burgau a na jeho zámku Ambras u Innsbrucku pobýval necelé dva roky. O jeho pobytu na zámku se vypráví historka o tom, že zde ve spánku vypadl z okna ve třetím patře - a přežil!

Jako člen Jednoty bratrské neměl Albrecht z Valdštejna na dvorskou kariéru v Praze žádnou naději a proto se rozhodl, tak jako mnoho jiných nemajetných šlechticů, pro vojenskou službu. Na jaře roku 1604 přestoupit na katolickou víru a byl přijat do císařské armády Rudolfa II. Krátce na to odjel s hodností fendrycha a s nárokem na skromný plat k válčícímu vojsku do Uher. Bylo mu jednadvacet let a nikdo, ani on sám netušil, že začíná jedna z nejpozoruhodnějších vojenských karier první poloviny 17. století.

K vojenské kariéře neměl Albrecht žádné zvláštní předpoklady. Až do té doby se mu nenaskytla příležitost, aby projevil válečnické vlohy a dokonce se ani nemohl ověřit svou fyzickou odolnost pro službu v poli. Ve vojenském ležení na sebe upozornil především ctižádostivým vystupováním a jeho největším zážitkem se stalo zimní putování z Košic přes polské Tatry a Beskydy do Prahy, při němž těžce onemocněl. Žádnou velkou slávu Valdštejn v armádě toho roku nezískal, ale onemocněním začala v jeho životě dlouhá a strastiplná historie jeho zdravotních potíží. Kromě zápalu plic si tenkrát z uherské kampaně přivezl i nevyléčitelnou epidemickou chorobu, označovanou jedněmi jako malárii, jinými za příjici, ke které se později připojila i dna. Jisto je, že od roku 1604 ho zdravotní stav neustále nabádal ke střídmosti a opatrnosti a ochromoval jeho osobní aktivitu.

Na uherské bojiště se už Valdštejn nevrátil, neboť boje v Uhrách skončily mírem uzavřeným roku 1606. Byl propuštěn s hodností plukovníka českých stavů, byla to však hodnost planá, protože neměl komu velet. V tomto okamžiku se zdálo, že Valdštejnův sen o skvělé dráze císařského důstojníka se rozplynul a tak se Valdštejn s podporou svého švagra Karla staršího ze Žerotína ucházel o službu u vídeňského dvora arciknížete Matyáše. I když se mu poštěstilo takové místo získat, valné vyhlídky na oslnivou kariéru neslibovalo. Navíc si sám s konečnou platností znemožnil návrat ke dvoru císaře Rudolfa II. v Praze.

Protože mu zatím v životě nic nevycházelo a on se nemohl dočkat velkého životního úspěchu, jenž by ho zázračně povznesl z šedivého průměru, požádal někdy před koncem roku 1608 císařského matematika Jana Keplera o svůj první horoskop. Kepler tehdy Valdštejnovi ochotně vyhověl. Předpovídal mu zářnou kariéru, ale také mu sytými barvami vylíčil, jak ho poženou dopředu vlastnosti, jejichž rub ho odcizí všem lidem, i těm nejbližším. Své proroctví uzavřel Kepler vizí osamělého muže, přes všechny životní úspěchy proklínaného a nenáviděného.

Valdštejn Keplerovu horoskopu uvěřil a byl přesvědčen, že předpovídá jeho budoucnost správně. V květnu 1609 se ve věku 26 let oženil s dědičkou nekšovských statků na Moravě, s mladou bezdětnou vdovou Lukrécií Nekšovnou z Landeka a usadil se na jejím sídle ve Vsetíně. Rázem se vyšvihl mezi nejzámožnější moravské latifundisty a zanedlouho potom získal od moravských stavů plukovnickou hodnost - konkrétnější než v Čechách - ale jinak jeho osobní vzestup pokračoval stejně pomalu a nevýrazně jako dříve. 10. listopadu 1610 prodaj svoji rodnou tvrz v Heřmanicích.

Roku 1617 se zúčastnil jako přívrženec Ferdinanda Štýrského tažení do Furlanska, na jehož realizaci obětoval pořádný kus vlastního majetku. Nebylo mu to však nic platné jeho kariéra byla stále u bodu mrazu. Hodnost moravského plukovníka i furlandské tažení oživily v předvečer evropského konfliktu staré Valdštejnovy sny o válečnické dráze. Když roku 1618 vypuklo české stavovské povstání, Valdštejn s plukem moravských stavů střežil neutralitu Moravy a netrpělivě vyčkával až bude moci vstoupit otevřeně do habsburských služeb. Na císařskou stranu pak opravdu přešel a to za skandálních a obzvláště pohoršlivých okolností. Čeští povstalci ho prokleli jako bezectného zrádce, moravští povstalci mu navíc zabavili majetek, ale na to se císařský plukovník ohlížel pramálo. Problémy povstalých stavů ho nezajímaly, na rodinné náboženské a politické tradice dávno zapomněl, zato však neklamně rozpoznal, že nadešla jeho velká příležitost a nemínil ji promeškat.

Když se po bělohorské bitvě povstání v Čechách i na Moravě zhroutilo a vítězové se chystali rozdělovat kořist, předložil Albrecht z Valdštejna císaři svůj účet jako jeden z prvních. Jeho zásluhy o habsburské vítězství byly tak nepochybné, že nemusel žadonit o císařovy projevy přízně, ale kladl si své požadavky přímo ve statisících a nakonec v milionech. Valdštejnovy zisky z konfiskací udivovaly všechny svojí výší a popuzovaly závistivce k projevům nesouhlasu, ale Valdštejn si z nich nic nedělal a cílevědomě a systematicky hromadil své zisky. Jeho úsilí vyústilo ve vybudování Frýdlantska jako malého státu ve státě, kterému se pak vyhýbali všechny válečné řeže a seče třicetileté války, který prosperoval jak ekonomicky tak kulturně.

Své zcela ojedinělé postavení dokázal Albrecht z Valdštejna vybudovat do pěti let po Bílé hoře a v jeho životopise představují léta 1621 až 1625 první epochu Valdštejnovy velké doby. K tomu velkou mírou přispěli jeho druhý sňatek. Roku 1623 byl jmenován generál-strážmistrem a povýšen do knížecího stavu. Téhož roku se 9. června 1623 ve Vídni oženil s Marií-Elisabeth-Therezií-Katharinou z Harachu (1601 - 1656), dcerou hraběte z Harachu, jež byl jedním z nejvyšších císařských radů a osobní přítel Ferdinanda II.. V červnu 1625 udělil císař Valdštejnovi vévodský titul - vévoda z Frýdlantu. Z narozených dětí syn Albrecht-Karel žil pouze 52 dnů - od 22.11.1627 do 12.1.1628. Dcera Marie-Elizabeth (1625 - 1662) se později provdala za hraběte Kounice.

Kromě budování vlastní domény a jejího centra v Jičíně ho zaměstnávaly i starosti o upevnění vlastního politického prestiže a o důstojnou reprezentaci - v té době dává stavit svůj velkolepý palác v Praze. V návalu všech těchto starostí a nových povinností ale ani na okamžik nespouštěl ze zřetele své důstojnické povolání. Válka mu otevřela cestu k osobní moci a bohatství a ve válce viděl i jedinou možnost, aby postoupil ještě výše. Dne 25. července 1625 je Valdštejn císařem jmenován vrchním velitelem vojska, vyslaného vést válku s dánským králem Kristiánem IV. v severním Německu. Všichni ostatní generálové byli několik dní předtím zbaveni hodností, takže Valdštejn zůstal jediným císařským generálem.

Unikátní objev horoskopu Albrechta z Valdštejna

Vzácný horoskop ze 17. století

Před českým vojevůdcem Albrechtem z Valdštejna (1583 - 1634) se třásla Evropa první poloviny 17. století. Petr Mašek z Knihovny Národního muzea v Praze identifikoval knihu neznámého autora s obsáhlými horoskopy tohoto bojovníka a zároveň milovníka předpovědí budoucnosti.

"Že jde o Albrechta z Valdštejna mě napadlo nejdřív, když jsem studoval titul a zjistil, že jde o horoskop, a když jsem zjistil, že krycím jménem osoby byl "kníže války". Porovnali jsme dále datum narození a shodovalo se nejen na den, ale i na hodinu," řekl Mašek v pátek na slavnostním představení knihy.

Objev evropských rozměrů tak uvádí rozsáhlou výstavu Albrecht z Valdštejna a jeho doba, která začíná 15. 11.2007 a pokračuje do 7. 2.2008 ve Valdštejnské jízdárně v Praze. Svazek čítající na 250 stran bude samostatně vystaven tento víkend v Národním muzeu, od příštího týdne se stane součástí "valdštejnské" expozice.

Horoskop jako strategický materiál V 17. století byla podle jeho slov astrologie vnímána jako seriózní obor, horoskopy byly strategický materiál. Objednávaly se anonymně přes prostředníky, ani sám astrolog nebýval znám, čile se kradly a obchodovalo se s nimi. I Albrechtovy horoskopy byly u jeho nepřátel velmi žádané. Velkou neznámou je také osoba autora. Podle všeho to nebyl jeho dvorní astrolog Kepler, jehož horoskopy obsahovaly většinou jen základní údaje bez podrobnějšího vysvětlení.

"Takto rozsáhlý horoskop jsem nikdy neviděl. Autor používá řadu tradičních i moderních technik. Musel být erudovaný," říká odborník Pavel Turnovský. Historici se také snažili konfrontovat důležitá data ze šlechticova života se skutečností. "Prognózy se se skutečností spíše shodují," dodává Mušálek. Zajímavostí budiž i to, že nenáviděný vojevůdce se narodil ve znamení vah s ascendentem vodnáře.

Albrechtovo chování ovlivňoval Uran

"Jeho nejdůležitější planetou byl Uran, ale ten tehdy nebyl znám. A Uran je klíčem k jeho osobě, podle mě Albrecht z Valdštejna toužil hlavně po nezávislosti," doplnil Turnovský. Vázaná kniha byla objevena v zámecké knihovně v Kopidlně a vznikla asi v polovině roku 1627. Horoskop psaný německy s četnými latinskými výrazy obsahuje detailní každodenní rozpisy postavení planet, jejich komentáře a vysvětlení na dobu jedenácti let - od 1. 3. 1628 do 22. 9. 1638 - jdoucí až za vévodovu smrt.

Linie Stransky-Stranka-Greifenfels ....... Valdštejn:

Ing. Joseph Franciscus Johann Stransky, SaG your father

→

Franciscus Stransky, de Sales de Boisy,SaG his father

→

Joseph Stransky, SaG his father

→

Johannes Bapt. Stransky, SaG his father

→

Vacslav Stransky, SaG his father

→

Mathias Stransky, SaG his father

→

Wenceslaus Stransky, SaG his father

→

Johannes Bapt. Stransky, SaG his father

→

Wenceslaus Stransky, SaG his father

→

Catharine Johanna Krzineczky-Ronow his mother

→

Johann Albrecht IV. Howora Freiherr Krzineczky von Ronow, VonR.Und BibersteinZuOppurg her brother

→

Henriette "Henrika" Juliane Gräfin Von Reuss, C 6 his wife

→

Marie Sibylle Reuß, älterer Linie, Gräfin Reuß zu Lobenstein B1 her mother

→

Elisabeth Juliane Wild-Rheingrafin von Dhaun-Neufviller, 4 her mother

→

Friedrich I, Wild- und Rheingraf zu Salm her father

→

Maria Aegyptiaca von Öttingen his mother

→

Salome von Hohenzollern her mother

→

Eitel Friedrich III, Graf von Hohenzollern her brother

→

Karl I von Hohenzollern his son

→

Maria Jacoba von Hohenzollern, Gräfin his daughter

→

Karl I von Harrach, Reichsgraf zu Rohrau her son

→

Marie Isabella Katharina von Harrach zu Rohrau his daughter

→

Albrecht von Wallenstein, Herzog von Friedland her husband