Smil of z Obran

Ottův slovník naučný:

Z Kunštátu
z Kunštátu (lépe z Kunina města, tak často v starých pamětech), příjmení nejslavnějšího staročeského rodu panského, který slynul vzácnými ctnostmi pravých pánů a takovou láskou ke své krvi, že od něho první list českým jazykem psaný (27. pros. 1370) pochází. Erb: Štít stříbrné barvy, po jehož vrchní polovici jsou tři černé pruhy a nad helmem křídlo týmž způsobem ozdobené. Příjmení je od zámku a města Kunštátu na Moravě.

První jejich předek známý byl Heralt (něm. Gerhard) z Obřan (1210 – 40) r. 1222 ze Zbraslavě řecený, v l. 1230 – 40 purkrabě olomúcký. Měl čtyři syny, Bočka, Smila, Kunu a Mikuláše. O tomto posledním (1234 až 1254) jest málo známo; zdá se, že od něho pocházeli Drnovští z Drnovic, kteří byli jednoho erbu a rodu s pány Kunštátskými. Smil (1247 – 1273) držel hrad Střílky, byl dlouhá léta purkrabím broumovským a r. 1261 založil s manželkou Bohuvlastí klášter u Vyzovic, po něm Smilenheim nebo Smilheim řečený. Boček a Kuna měli potomstvo. A) Boček (1232 – 1255) byl r. 1233 maršálkem, 1234 podkomořím brněnským, od r. 1238 také purkrabím znojemským. Mladý král Přemysl učinil jej r. 1251 hrabětem Berneckým, od kteréž doby rodina tato mívala časté styky s rody rakouskými. S tchyní svou Sibylou, manželkou Eufemií z Veveří († 1279) a této sestrou Eliškou založil žďárský klášter. Zemřel r. 1255 dne 20. pros. zůstaviv syny Smila († 1268) a Heralta a dceru Anežku. Heralt z Obřan (1261 – 91) od r. 1286 z K. řečený zprotivil se králi Václavovi, ale zase se poddal r. 1286, když některé jeho hrady byly dobyty. Psal se také (po Obřanech) z Riesenberka. Zemřel r. 1291 zůstaviv z manž. Jitky z Felsperka syna Bočka (1296) a Smila a dcery Eufemii († 1297) a Anežku († 1300), z nichž jedna (aneb snad třetí) vdána byla za Jence ze Šumburka. Smil z Obřan (1303 – 1312) byl naposled na Moravě podkomořím. (Manž. prý Anna z Hradce.) Synem mu byl Heralt z K. a z Obřan (1322 – 1350), jenž byl od r. 1326 komorníkem Brněnska a Znojemska a r. 1350 zamřel. Měl syny Smila, Bočka, Kunu, Viléma a Hroznatu neb Hrocha (1350 atd. z Loučky), od nichž se rozplodily čtyři pošlosti.

a) Pošlost nejstarší Buzovská. Smil byl pánem na Kunštátu a zemřel ok. r. 1360. Syn jeho Heralt (neb Erhart) byl věrným přívržencem markraběte Jošta, od něhož obdržel mnohé statky. Prodal sice Kunštát (1385), ale získal r. 1384 Pyšelec, 1386 Napajedly a Týnec, 1386 Mor. Třebovou, 1395 Bozkovice, 1397 Buzov, 1400 Bělonice a 1406 Malenovice. Zemřel ok r. 1407 zůstaviv z manž. Jitky tři syny a dcery Jitku (manž. 1. Jan Ptáček z Pirkšteina, 2. Jan z Soutic) a Žofku (manž. Albrecht Lukovský ze Šternberka). Nejstarší syn Boček záhy zemřel; ostatní dva, Heralt a Jiřík, prodali r. 1408 Buzov a Špránek Bočkovi Poděbradskému a t. r. také Malenovice. Onen byl r. 1398 – 1412 komorníkem brněnského kraje a pánem na Bechyni v Čechách a Pyšelci na Moravě. Přečkav bratra Jiříka žil ještě r. 1413, avšak r. 1414 byl již mrtev, zůstaviv vdovu Jitku z Meziříčí. Jak se zdá, ani on ani bratři jeho potomků neměli.

b) Pošlost Poděbradská. Boček, druhý syn Heraltův (1353 – 58 podčeší krále Jana), moudře dovedl využitkovati okolností. Pojav k manželství (asi r. 1350) Elišku z Lichtenburka a ze Žleb, vyženil s ní Poděbrady, ale že tyto byly manstvím a nápad měl jíti na krále, způsobil to, že mu byly od krále Karla v manství dány a od markraběte Jana jako čekance potvrzeny, ano r. 1362 dostal písemné pojištění, že Poděbrady nebývaly královským statkem a spravedlivým nápadem naň přešly. Odtud lze znáti, jak Zdeněk ze Šternberka jistým letákem r. 1468 sepsaným rodu tomu křivdil, že »předek – pojel českého krále pankhartici a po ní jsú dány jemu v manstvie Poděbrady«. Koupil r. 1365 Prostějov, 1369 Bučovice a ok. r. 1371 hrad Litice, ale panství obřanské prodal r. 1373 markr. Joštovi. Zemřel r. 1373 zůstaviv syny Bočka, Hynka a Ješka, jimž císař Karel (1376) hrad Lipnici a Něm. Brod zastavil. Jan žil ještě r. 1393. Boček býval soudcem zemským v Čechách, napřed místokomorníkem a pak komorníkem (1387). Přidav se r. 1394 k panské jednotě, stál proti králi Václavovi a markr. Prokopovi a r. 1404 až 1408 byl nejv. písařem v Čechách. Po otci držel Poděbrady a Litice v Čechách a Bučovice, Třebovou a Potštát na Moravě. R. 1385 zapsal mu Heralt z K. hrad Kunštát, r. 1386 prodal Bučovice, r. 1387 koupil s Půtou z Častolovic Rychemberk a Skuhrov se Solnicí, r. 1394 získal Čežkovice, r. 1400 Chotouň a čásť zboží jestbořického, r. 1402 držel také Bílinu, r. 1408 koupil Buzov, ale prodal Potštát. Ok. r. 1414 dědil po svých strýcích Buzovských, zejména Bechyni, již si vyměnil za Náchod. Ujímal se horlivě M. Jana Husi a spečetil r. 1415 stížný list a zemřel r. 1416. Synové jeho byli Jan, Boček mladší, Hynek a Viktoryn. Jan, oženiv se r. 1398 s Eliškou z Vartemberka, stal se pánem na Kosti, avšak zemřel r. 1407 – 09 – zůstaviv sirotky, z nichž známe dceru Škonku Boček mladší (1396 atd.) připomíná se několikráte s otcem v záležitostech veřejných a soukromých a držel za svůj díl Buzov, Pyšelec a Bělovice (tyto r. 1417 prodal a Týnec r. 1416). Hynek dostal za díl Poděbrady a držel věrně s bratrstvem Orebským, pročež r. 1420 statky jeho popleněny. Pomáhaje r. 1424 Žižkovi proti Pražanům upadl v zajetí a přestoupil r. 1425 k Pražské straně. Bojovav u Ústí, obležen jest od Táborů na Poděbradech. Po jich odtažení pokoušel se o Nymburk, ale když vpadl do předměstí, postřelen smrtelně (16 října 1426) a nedlouho potom zemřel. (manž. N. ze Žirotína). Viktoryn zván byl obyčejně Vítek a držel Litice a Náchod za díl otcovsko a před svou smrtí i Pardubice. Byl věrným přívržencem, anobrž přítelem Žižkovým a účasten byl mnohých běhů válečných. Podědiv bratři své, zemřel již dne 1. ledna 1427. Z manželky neznámé zůstavil dcery a syna Jiříka. Tento narodil se dne 23. dubna 1420 (podle starších letopiscův na Hořovicích, podle Březana na Poděbradech). Po smrti otcově dědil Poděbrady, Litice, Buzov a jiné statky (Náchod byl v cizí moci) a byl pod poručenstvím strýce svého Heralta Lestnického. Proslavil se později i jako pán i jako král. Již před svou volbou byl jmění své znamenitě rozhojnil; dostal r. 1445 Jaroměř, 1452 Navarov a Veliš, 1454 získal veškeré dědictví pp. z Častolovic s hrab. Kladským a 1456 kníž. Minstrberské, Náchod pak a jiné statky dědičné a v cizí moci se nacházející si vybojoval. Jsa králem vyplatil mnohé statky, jež zapsal svým synům. Ženat byl 1. s Kunkou ze Šternberka (* 1425 – † 13. říj. 1448), 2. s Johankou z Rožmitálu (†1475). Tato držela po něm Lichtemburk, Mělník, Teplici a Hlubokou. Ostatek dědili synové Boček, Viktoryn, Jindřich starší a Jindřich mladší, jinak Hynek, z nichž tito tři se psali knížaty z Minstrberka a hrabaty Kladskými. Při dělení (1472) dostal Boček Litice s připojenými statky, Veliš s Jičínem a klášterství postoloprtské, Viktoryn knížectví Opavské a Kolín s připojenými statky, Jindřich kníž. Minstrberské, Kladsko, Homoli, Náchod s připojenými statky a Kunětickou horu s přip. statky a Hynek Poděbrady s Kostomlaty. (O jejich osudech a rozrození). Pošlost tato r. 1647, když již nikoho z kunštatského rodu nebylo, vyhasla.

c) Pošlost Lysická. Kuna, třetí syn Heraltův, držel Rychvald a Lysice a drobné statky. Zemřel r. 1365 zůstaviv z manž. Ofky z Cimburka kromě dcerv Kačny (manž. Pavla ze Sovince) syny Ješka, Pušku, Procka, Kuníka a Alše, z nichž každý dostal čtvrtinu hradu Rychvaldu. Kuník měl kromě toho díl Lysic a Senice a od r. 1378 Lelekovice († 1398). Aleš dědil po Kuníkovi bezdětném, držel také od r. 1400 Blansko a od r. 1412 Rajce, avšak vzdal Lelekovice (1398) bratru Ješkovi. R. 1415 spečetil stížný list, avšak r. 1421 musil se zapsati proti Husitům († 1426). Ostatní dva bratři měli potomstvo.

aa) Ješek Puška stál věrně při markr. Joštovi a byl v l. 1389 – 99 komorníkem olomúckého práva. Ok. r. 1373 vyženil s Annou z Otaslavic statek Otaslavice, kromě toho měl Velkou Senici, Lelekovice a Zdounky a kupoval mnoho drobných statků. Zemřel na jaře r. 1406. Syn Půta (1398) ho předemřel, synové Jan a Heralt ho přečkali. Jan Puška (1392 – 1425) dostal po otci za díl Otaslavice, jež však prodal a do Čech se přestěhoval. Zde držel v l. 1413 – 15 Častolovice a v r. 1420 – 25 Kostomlaty. Spečetiv r. 1415 stížný list, věrně držel se stranou pod obojí, jsa jedním z hejtmanův Pražské strany, od níž ustanoven za hejtmana v Nymburce. Téže straně také pomáhal proti Žižkovi; proto ho strýc Hynek Poděbradský zrádně na Kostomlatech jal a ve vězení mořil. Z manželky Elišky z Vartemberka a z Veselé dědiců neměl. Bratr jeho Heralt (1398 až 1420) měl za díl Doubravici, později držel také Otaslavice, Čechy a Újezd a ok. r. 1412 také Buzov, ale Doubravici r. 1418 prodal a Rajce již před tím. R. 1409 byl sudím olomúckého práva. Zemřel r. 1420 zůstaviv z manželky Kateřiny z Valdeka (druhý manž. Heník z Valdšteina) syna Jana Pušku, jenž držel Otaslavice a r. 1437 zemřel. Dětí po něm nebylo.

bb) Procek (1365 – 1421) držel Lysice a drobná zboží. R. 1415 spečetil stížný list, ale z bázně před Zikmundem králem přistoupil r. 1421 k ujednáním brněnského sněmu. Zemřel nedlouho potom. Z dvojího manželství 1. s Eliškou z Krotenfulu a 2. Kateřinou ze Sovince měl dceru Elišku (manž. Zikmunda z Ronova) a syna Heralta Semence (1397 až 1448), jenž držel Lysice a Pornice. Byl ženat 1. s Annou z Hodslav a 2. s Martou z Valdeka. Syn jeho Jan (1438 – 1451) držel Lysice, kteréž po jeho bezdětné smrti dědil strýc Procek Opatovský a sloučil s Kunštátem. (Jan Tenora: Lynie Kunštátsko-Lysická v »Hist. sb.« r. 1884.) d) Pošlost Boleradská. Vilém čtvrtý syn Heraltův, držel Boleradice a koupil r. 1365 Křídlo. V l. 1361 – 66 byl komorníkem brněnského práva († 1373, manž. Čeňka z Pirkšteina). Synové jeho byli Vilém, Smil a Čeněk. Tento (1373 – 1392) držel s bratřími Loučku, kterou po Hrochovi (pátém synu Heraltově, manž. Marketa ze Šternberka) zdědili. Smil († 1407) měl také Boleradice, které po něm držel syn Smil (1417 a1418). Vilém (1373 – 1409) prodal r. 1347 Křídlo a držel Loučku. Zemřel před r. 1412 zůstaviv z manž. Anny syny Bočka (1414 až 1420), Smila (1417) a Kunu (1417 – 1448), z nichž tento byl naposled na Boleradicích. Potomci jeho z manž. Machny z Bozkovic otcovo jméno přijali za příjmení a každý se psal Kuna z K. Kunovi synové byli Čeněk, Boček a Jan. Tento (1448 – 93) držel Hodonín a Bořetice a z manželky Tugendlieb z Vranova dětí neměl. Čeněk držel Boleradice, též Nový hrad zápisně a r. 1471 Šternberk. Z manželky své Markety ze Švamberka měl syny Heralta, Vladislava a Kunu (1495 atd.). Heralt prodal r. 1502 Loučku a r. 1511 Hodonín a žil ještě r. 1521. Žádný z těch bratří neměl potomků. Boček, druhý syn Kunův, držel Boleradice a Vyzovice s klášterem Smilheimským a koupil Buzov a Lestnici, avšak ty statky kromě Vyzovic prodal (1497). Jeho synové byli Jan. Smil, Zikmund (1496 až 1649), Vilém, Čeněk a Jindřich. Vilém (1496 až 1531) seděl na Hrádku a zůstavil dceru Annu (manž. Zikmund Nekeš z Landeka). Jan (1495 – 1537) držel Vyzovice, Rožnov, Dambořice a Svatobořice a byl od r. 1530 až do smrti hejtmanem na Moravě. Bratr jeho Smil držel Vsetín a Lukov. Mužské potomky měl jediný Jan, totiž br. Procka, Smila, Jana, Čeňka a Kryštofa, kteří v XVI. st. bez dědicův pomřeli.

B) Pošlost Jevišovská. Kuna (1243 – 95), třetí syn Heralta Obřanského, byl r. 1254 – 68 purkrabí ve Veveří, sídlíval také na Zbraslavi a založil před r. 1280 Kunino město. Kromě dcery (manž. Jimrama z Bystřice) měl syny Bočka, Bohuši (1283) a Kunu (1289). Boček (1271 – 1314) měl ze začátku nějaký úřad ve znojemském kraji, dostal se před r. 1289 v držení Jevišovic (kdež tuším hrad vystavěl) a byl r. 1314 komorníkem práva brněnského a znojemského. Syny měl dva. Starší, Sezima (1314 – 1326), měl za díl Jevišovice a byl r. 1320 komorníkem na Moravě (manž. Anežka). Mladší, Mikul (1314 – 34), měl za díl Zbraslav, kterou však prodal. (Manž. Eliška z Říčan.) Synové jednoho z nich byli Oldřich, Sezema a Boček, kteří drželi ok. r. 1350 Jevišovice. Od dvou posledních pocházejí pozdější páni této pošlosti. aaa) Sezema (1350 – 77), spolu pán na Medlově, z manž. Elišky měl syny Jindřicha, Hynka a Janka, z nichž oni dva měli potomky. Jindřich (1382 – 1406) držel Medlov, zemřel před r. 1407 a stal se předkem Zajímáčův. Bratr jeho Hynek, řeč. Suchýčert, v rozbrojích mezi markrabími Joštem a Prokopem držel s Prokopem. Protože plenil i Rakousy, přinucen jest r. 1401 od knížat Viléma a Albrechta k míru, avšak r. 1402 slezl hrad znojemský a plenil Moravu i Rakousy. Král Zikmund s knížetem Albrechtem jal se dobývati Znojma, ale po šesti nedělích zachvátila vojsko jejich červená nemoc a upustili od obléhání. Ale r. 1404 Jošt Znojmo opanoval a Hynek jen tak tak vyvázl. Zemřel před r. 1406 zůstaviv z man. Anny z Deblína syny Hynka a Bočka Suchéčerty, kteří prodali svou polovici Jevišovic. Hynek držel kromě toho Rabštein a měl syna Jana Suchéhočerta, který r. 1456 žil. Jindřichovi synové byli Jindřich Zajímáč, Sezema a Jan Zajímáč. Tento poslední měl čtvrtinu Jevišovic, kterou prodal. Sezema prodav r. 1417 Medlov seděl na Jevišovicích a protože držel se stranou pod obojí, obležen r. 1421 od Rakušanů na Jevišovicích. Hrad dobyt a zbořen a Sezema byv jat seděl až do r. 1423 ve vězení. Za svou věrnost obdržel od Čechů klášterství sázavské, které v r. 1427 – 1433 držel (manž. Marketa z Levňova). Bratr jeho Jindřich zemřel před r. 1412 a zůstavil z manželky Anny z K. syna Jana Zajímáče (1422 až 1460), jenž zdědil po strýci Sázavu a díly panství Jevišovského skoupil. Držel věrně se stranou poděbradskou a byl proto r. 1448 při dobývání měst Pražských a přispěl mnoho k přemožení Kunše Rozkoše z Dubé. Manž. měl Marketu z Najdeka. Jeho snad synem byl Jindřich, jenž se vyskytuje po r. 1460 v držení kláštera Sázavského. Byl také hejtmanem na Žebráce a nejvyšším lovčím kr. Českého († 1520, manž. Barbora z Cimberka). Syn jeho Ludvík dědil klášterství sázavské a kromě toho držel Hrádek komorní a Myslín; tento prodal r. 1523 a ostatek prohospodařil († 1543, manž. Eliška Bezdružická z Kolovrat). Kromě těchto žili i jiní. Jan Boček, jináč Zajímáč, koupil ok. r. 1483 Polnou, držel též Vojnův Městec a zemřel r. 1504. Syn jeho Hynek prodal r. 1515 Polnou Mikuláši Trčkovi z Lípy, ale poněvadž mu nedoplacena, povstaly z toho nechuti a bouře, do nichž celé Čechy i celá Morava zatažena. (Viz Palackého dějiny, V. b., 324.) Držel také Kunštát a odkázal vše jmění své Ludvíkovi. Současně žili r. 1502 bratři Jan a Prokop, jimž král Vladislav učinil obdarování na klášterství sázavském. Jan žil ještě r. 1519. Jevišovice držel Jan Z. s Mandalenou z Lípy, manželkou († 1546), a pak syn jejich Jan, jenž r. 1553 let došel. Týž byl zemským sudím na Moravě a měl také Tavikovice. Po Sezemovi, který asi r. 1530 žil, zůstali synové Jindřich a Jiřík. Onen držel Skalici v Čechách a koupil r. 1558 Skramník, kterýž r. 1567 prodal.Bratr jeho Jiřík dědil Jevišovice (manž. Kateřina Meziřická z Lomnice), ale když před r. 1593 zemřel, dostaly se Jevišovice sestře Kateřině, manž. Hynka Brtnického z Valdšteina, kteráž je odkázala r. 1600 Karlovi, knížetí minstrberskému, jako již jedinému mužskému potomku této rodiny.

C) Pošlost Lestnická, jejíž spojitost s předešlým se nevypátrala. Boček, držitel Lestnice († 1355) z manž. Anny zůstavil syny Kuníka (1355, † 1381), Bočka, Smila, Bedřicha (1355 kanovníka praž., 1376 děkana olomúckého) a Heralta. Tento (1360 – 1418) držel Loučany a z manž. Markety zůstavil syna Smila Kroupu, jenž držel také Bludov († 1447) a mužských potomků neměl. Dotčený Smil (1355, † 1420) držel Lestnici a Opatovice (manž. 1. Kateřina z Vildenberka, 2. Keruše z Vartemberka). Synové jeho byli Boček, Heralt a Oldřich (1417 – 20). Boček (1397 – 1417) držel Lestnici a Opatovice a z manž. Elišky z Náměšti měl syna Procka (1447 – 1475), jenž byl r. 1448 pánem na Bozkovicích, od krále Jiřího obdržel Lestnici a Kunštát a od r. 1461 byl komorníkem olomúckého práva. Heralt (1406 atd.) byl později pánem na Kunštátě a sťat r. 1444 v Brně zrádně a pod glejtem. (Manž. Kateřina z Častolovic.) Syn jeho Jan Heralt držel Plumlov a prodal r. 1490 Lestnici. Byl komorníkem olomúckého práva († 1494) a z manž. Johanky z Kravař měl jedinou dceru Lidmilu, s níž Vratislav z Pernšteina plumlovské zbozí vyženil.

D) Pošlost Skalská. Předek její Arkleb držel r. 1281 Stařechovice, jež pak (1358 – 79) jiný Arkleb držel a k tomu r. 1365 Skály koupil. Synové jeho byli Heralt a Vilém. Onen (1379 – 1413) prodal Stařechovice, ale podržel Skály a r. 1396 získal Blansko. V r. 1398 – 1409 byl sudím brněnského práva (manž. 1. Marketa z Vildenberka, 2. Kunka, 3. Eliška z Bludova). Měl tři dcery, z nichž Žofka, manž. Jana Tovačovského z Cimburka, Skály a Lelekovice ujala a r. 1464 prodala. Sčk.

Smil z Obřan (kolem 1280 – po 1312 nebo 1313, Rakousy) byl moravský šlechtic, který pocházel z rodu pánů z Obřan.

Smil z Obřan se narodil jako syn moravského šlechtice Gerharda ze Zbraslavi a Obřan a jeho manželky Jitky z Feldsbergu kolem roku 1280. Oba Smilovi rodiče zemřeli v roce 1291 a otcovy statky zdědil Smilův starší bratr Boček z Obřan. Když však v roce 1296 zemřel i Boček, rodinných statků se ujal Smil. První písemná zmínka o Smilovi pochází až z roku 1303. Smil se zapojil do bojů o český trůn mezi lety 1306 až 1310, které nastaly po zavraždění posledního Přemyslovce Václava III. V roce 1307 byl Smil podplacen kandidátem na český trůn Jindřichem Korutanským, aby ho podpořil. Roku 1310 se nakrátko stal moravským zemským hejtmanem. Měšťanům Uherského Hradiště Smil slíbil, že od nich nebude vybírat daně a poplatky, pokud budou držet armádu k jeho zájmům. Postavil se totiž na stranu opozice nového českého krále Jana Lucemburského. Král Jan však svojí vládu následně prosadil i na Moravě a vzpoura byla vojensky potlačena. Smil byl nucen se uchýlit pod ochranná křídla rakouského vévody Fridricha I. Sličného a v rakouské emigraci po roce 1313 zemřel. Nezanechal žádného mužského potomka a rod pánů z Obřan proto vymřel po meči. S manželkou Annou z Hradce měl jedinou dceru Annu, která byla jeptiškou. Majetku pánu z Obřan se následně zmocnil Jindřich z Lipé.

(Wikipedie)