Graf Johann Potho III. von Czastalovic, zu Czastalowicz

https://cs.m.wikipedia.org/wiki/P%C5%AFta_III._z_%C4%8Castolovic

Sächsisch Lausitzer Linie
Eine andere Linie setzt sich aus den Grafen von Torgau und Burggrafen Purchart zu Magdeburg fort. Botho von Turgau (Turgow) und Dietrich sollen Söhne des Markgraf zu Magdeburg sein. Ein Botho von Torgau, der 1351 starb, war auch Vogt von Bautzen und Görlitz, Landvogt der Oberlausitz. Die Orte Strehla, Dalen, Nerka gehören 1383 Luthold, dem Herrn von Torgau[1].

Böhmische Linie
Die Herren von Torgau besitzen die böhmische Stadt Arnau und Kottwitz an der oberen Elbe in folgenden Jahren:

1316–1350 Bodo von Torgau (1348 Pfandbesitz der Burg Arnau Botho von Turgow)
1350–1377 Burghard von Magdeburg
1383–1388 Hensil von Torgau
1388–1400 Wilhelm Edler von Torgau
1400–1415 Johann von Torgau der Jüngere (die v. Torgau sollen noch bis 1458 Stadtrechte besessen haben)
1415–1437 Hinke, Jan (Johann) und Alexander Krussina von Lichtenberg (auch Leuchtenberg gen.)

https://cs.m.wikipedia.org/wiki/P%C5%AFta_III._z_%C4%8Castolovic

1380 - 1435. !!!!!

https://cs.m.wikipedia.org/wiki/P%C5%AFta_III._z_%C4%8Castolovic

Sächsisch Lausitzer Linie
Eine andere Linie setzt sich aus den Grafen von Torgau und Burggrafen Purchart zu Magdeburg fort. Botho von Turgau (Turgow) und Dietrich sollen Söhne des Markgraf zu Magdeburg sein. Ein Botho von Torgau, der 1351 starb, war auch Vogt von Bautzen und Görlitz, Landvogt der Oberlausitz. Die Orte Strehla, Dalen, Nerka gehören 1383 Luthold, dem Herrn von Torgau[1].

Böhmische Linie
Die Herren von Torgau besitzen die böhmische Stadt Arnau und Kottwitz an der oberen Elbe in folgenden Jahren:

1316–1350 Bodo von Torgau (1348 Pfandbesitz der Burg Arnau Botho von Turgow)
1350–1377 Burghard von Magdeburg
1383–1388 Hensil von Torgau
1388–1400 Wilhelm Edler von Torgau
1400–1415 Johann von Torgau der Jüngere (die v. Torgau sollen noch bis 1458 Stadtrechte besessen haben)
1415–1437 Hinke, Jan (Johann) und Alexander Krussina von Lichtenberg (auch Leuchtenberg gen.)

Půta II. z Turgova
Žil(a): před 1356 - +po 1396
Popis:
Šlechtic původem z Míšeňska.

Rodovým sídlem pánů z Turgova byl sasko-anhaltský hrad v městě Torgau. Půta z Turgova byl synem stejně jmenného Půty, budyšínského landfojta, který sem přišel nejspíše s příchodem Jana Lucemburského do Čech. Roku 1316 se mu poddal v manství se svými hrady Choustníkovým Hradištěm a Hostinným, čímž mu byl dán do zástavy i celý Trutnovský kraj s Dvorem Králové. Právě Turgovcům je přičítáno vystavění hradu Choustníkova Hradiště, tehdy ještě jednoduše řečeného „Hradiště“.

Půta z Turgova byl, stejně jako jeho otec, věrným služebníkem na Lucemburském dvoře. Za znamení užíval erb s šikmým šachovnicovým pruhem. Často zasedal i ve funkci soudce zemského soudu (1388-1394).

Půta se poprvé v písemných pramenech vyskytuje několikrát během roku 1356. Tehdy to bylo v souvislosti s hradem Bradlcem (1356-1379), který mu byl prý udělen císařem Karlem IV. po jeho dobytí. V témž roce stál při konfirmaci kostela v Železnici (1356-1387), kde měl podací právo. Po obou místech ke svému jménu přidával predikát (Potha de Zelezny, Puotha Turgowecz de Bradlcze). Poblíž Železnice pravděpodobně, buď obnovil existenci starého hradu, nebo přímo ve městě vystavěl novou tvrz. Toto panství spojil se sousedním bradleckým. Roku 1362-1378 mu patřila i poměrně slušně zajištěná farní ves Radim a tou dobou (1362-1379) vlastnil i rozsáhlou Novou Ves u Lomnice s dvěmi tvrzemi. Roku 1367 směnil s klášterem vzdálenější nepoliské zboží, za což získal další tři vesnice u Jičína a některé u Ústí nad Labem.

Půta z Turgova se snažil vytvořit si poblíž Jičína vlastní mohutnou enklávu, jako své území, které slepoval doslova kousek po kousku. Jeho důležitým sídlem i nadále zůstával hrad Choustníkovo Hradiště (1356-1396, Potha de Hradiscze). Přestože od roku 1382 patřil Krušinům z Lichtenburka, Půtův nějaký právní vztah z něho vyplýval až do poloviny 90tých let.

Právě 90tá léta trochu začínají znamenat soumrak Turgovců.Půta se začíná soudit s některými sousedy, jako roku 1394 s Janem z Navarova (Jan Čouch ze Zásady) pro škodu 1000 hřiven stříbra. Téhož roku jej však zažaloval Heník z Vysoké (odj. Z Valdštejna), viníce jej za to, že mu zloupil jeho statky ve Vysoké a Lužanech. Žalovaná suma za škodu na majetku, hotovosti a koních, byla shodou okolností tatáž jako v předešlém soudě.

Turgovci byli tou šlechtou, kterou se Karel IV. rád obklopoval, dělal z nich své rádce a důvěrné přátele nebo je prosazoval do dvorních funkcí. Jejich úpadek, podobně jako i jiné vysoké šlechty, přicházel pozvolna až za vlády Václava IV.

Půtův bratr Henslin , s kterým několikrát zasedal i u zemského soudu, byl spjat především se sídli, jakými byli především (Hrubý) Rohozec (od r. 1356), Hostinné (1354-1400), Miletín (1382-1387), Smidary (1360-1382) ad. O Půtově synu Janovi příliš neslyšíme, stejně jako nám zůstává neznámou Půtova manželka. Někdy po roce 1400 jejich rodová větev v Čechách umírá, aniž by později byla českou historiografií více poznaná

https://cs.m.wikipedia.org/wiki/P%C5%AFta_III._z_%C4%8Castolovic

1380 - 1435 !!!!

https://www.e-stredovek.cz/post/puta-iii-z-castolovic/

Český šlechtic, jeden z velitelů tzv. Opočenské strany, kladský hejtman, diplomat Zikmunda Lucemburského, *před r. 1400 - +1435

Půta byl synem stejnojmenného otce a jeho jediné manželky, kněžny Anny Osvětimské. Prvně se objevuje v roce 1408 jako žalovaná strana (od Jana z Kostelce), v roce 1412 je jedním z šlechticů, kteří měli válčit proti Jihlavě. Tyto informace jsou v rozporu s tím, že až do roku 1415 držel jeho majetky jako poručník Jan Puška z Kunštátu, Půta tedy musel být ještě nezletilý. Jeho narození je proto kladeno k přelomu staletí.

Půta z Častolovic patřil k české vysoké šlechtě, vlastnil necelých 50 vesnic ve 4 panstvích: Častolovice, Klečkov, Liberk a Skuhrov – v tom 2 městečka Častolovice a Solnice.

Ve stejném roce, kdy podepisuje také stížný list české šlechty, již prokazatelně zahajuje loupežnou činnost. A to právě proti Jihlavě ze svých hradů Častolovic, Rychemburku, Klečkova a městečka Solnice. Současně zahajuje spolupráci s Janem Městeckým při jeho sporu s Jindřichem Lacenbokem. Tato spolupráce během husitských válek dospěje k vytvoření neformální skupiny, které bude moderními dějepisci označována jako Opočenská strana.

Půta z Častolovic dobře vycházel s králem Václavem IV. a vstoupil k němu do služby. Za vojenskou službu v roce 1417 získal 150 kop grošů z berně opatovického kláštera. Zároveň mu to poskytlo beztrestnost pro případ stíhání loupežných výprav proti jihlavským měšťanům.

Půta stanul během husitských válek na katolické straně. V prvních dvou letech nejsou doloženy žádné jeho vojenské akce, lze je ovšem předpokládat. 26. listopadu 1420 mu Zikmund za věrné služby dává polovinu berně z opatovického kláštera.

Přímý důkaz jeho bojové činnosti je až z února 1421, kdy se společně s dalšími východočeskými šlechtici účastní dobytí husitské Chotěboře.

Nevíme, co dělal Půta během velké jarní husitské ofensivy, v polovině května 1421 se objevuje na dvoře Zikmunda v Trenčíně. Zde dostal důležitý diplomatický úkol. Na sněmu v Čáslavi měl přesvědčit českou šlechtu, aby nesesadila Zikmunda. To se pochopitelně nepodařilo.

V říjnu 1421 vpadly do východních Čech Slezané a Půta z Častolovic se svými muži se k nim připojil. Dobyt byl hrad Hynka z Rychnova Pěčín, který později získal právě Půta. Po stažení Slezanů (kteří zjistili, že zaútočili dříve), Půta s Janem Městeckým přijeli do Jihlavy, kde přísahali Zikmundovi věrnost. S ním se účastnili II. křížové výpravy až do porážky u Havlíčkova Brodu.

Celý rok 1422 je ve znamení útlumu bojových aktivit, sbírání sil a diplomatické aktivity.

V polovině března Půta prodává svůj úrok z vesnice Desná. V tomto roce se snad Půta oženil s Annou z Koldic, dcerou významného katolického šlechtice Albrechta z Koldic.

Pro Půtu byl významný říšský sněm na konci léta v Norimberku. Není známo zda se ho zúčastnil, nicméně byl jmenován hejtmanem v Kladsku. Z vojenského hlediska to pro Půtu a celou katolickou stranu znamenalo zisk (zatím) bezpečného zázemí pro operace ve východních Čechách.

V květnu 1423 Půta navštevuje dvůr Zikmunda Lucemburského, tentokrát v Košicích. Půta zde dobře pořídil, získal majetky po Hynkovi z Rychnova (jehož majetky obsadil již dříve) a Vaňka ze Suchdola.

Jan Městecký společně s Půtou poplenili v září stejného roku hradecká předměstí. Poté se oba tito šlechtici zúčastnili sněmu české šlechty v Kolíně, kde měli vyjednat setkání předáků české šlechty se Zikmundem. Poté se účastnili svatohavelského sněmu, včetně volby 12 hejtmanů. Odtud oba směřovali do Stoličného Bělehradu, kde v listopadu přednesli požadavky Zikmundovi, poté oba spěchali do Čech, kde naopak tlumočili Zikmundovi představy. Setkání se nakonec nekonalo.

Po půlroce diplomatického jednání mezi umírněnými kališníky a Zikmundem začal východočeské katolíky ohrožovat Jan Žižka. Opočenská strana se s Menším Táborem střetla 6. ledna 1424 u České Skalice, odkud si slepý vojevůdce odnesl další vítězství.

V červenci je Půta doložen opět na dvoře uherského krále, tentokrát v Budíně.

V říjnu 1424 uzavřel Půta jménem svobodného obyvatelstva Kladska vojenský spolek s minsterberským knížetem Janem v Pačkově (Paczków). Ukazuje to začínající orientaci tzv. Opočeské strany na Slezsko. Reálně to mělo znamenat větší zapojení protihusitských sil do boje ve východních Čechách v situaci, kde rostla moc Žižkova hradeckého bratrstva.

Letní ofensiva sirotků roku 1425 proti tzv. Opočenské straně dokázala obsadit 4 hrady, mezi nimi i Půtův Rychemburk. Ke konci roku husité také pronikli do Kladské kotliny, kterou poplenili.

V lednu 1426 pobýval Půta z Častolovic v Trenčíně. Zikmund mu zde udělil právo razit v Kladsku mince (10.) a odúmrtě po Hynku Dršťkovi a Vlkovi, řečeném Hanta. Stejný rok byla v Kladsku vedena jednání (neúspěšná) o míru mezi představiteli Slezanů a umírněnou kališnickou šlechtou.

Spolupráce se Slezany se v té době prohlubuje. 14. 2. 1427 byla ve Střelíně (Strzelin) uzavřena válečná jednota Slezanů s Půtou z Častolovic a Janem Městeckým z Opočna.

Poté představitelé východočeských katolíků snad opět jednají se Zikmundem, v březnu jsou oba doloženi v Jihlavě. V květnu útočí husité na Lužici, Slezsko a také na některé državy katolíků ve východních Čechách. V srpnu, v rámci křížové výpravy, začal vpád střelínského spolku do východních Čech. Půta z Častolovic stál v čele druhého, menšího proudu, který směřoval z Kladska k Náchodu. U Náchoda se 13. srpna podařilo porazit síly Jana Čapka ze Sán, které se poté stáhly do bezpečí hradeb města.

Na konci léta Půta z Častolovic podpořil pokus o převrat v hlavním městě království, jehož hlavním organisátorem byl Hynek z Kolštejna.

Na jaře 1428 husité opět vpadli do Slezska, obsadili několik hradů a měst, jinde získali výpalné. S jejich útokem se musel potýkat také Půta z Častolovic. Posílil posádku v Nise. V polovině března do Slezska mířily také posily husitům, kterým se podařilo obsadit hrad Homoli a několik míst v Kladsku, což jim propříště zajišťovalo bezpečný průchod tímto územím. Jeden z proudů se pokusil dobýt Bystřici (Bystrzyca Kłodzka), ale raději rychle spěchal do samotného města Kladska, kde se spojil s druhým proudem s úmyslem dobýt sídlo Půty z Častolovic. Půta Kladsko zabezpečil družinami několika českých nižších šlechticů, vylepšil opevnění města a zajistil zásoby potravy. Nechal zbořit klášter minoritů na předměstí, který by mohl husitům sloužit jako dělostřelecké stanoviště. Několika útoky husité Kladsko nedobyli, obléhat město se jim nechtělo, proto po několika dnech odtáhli. Vyplenili předměstí, klášter v Kamenci, město Frankeštejn a cestou zpět i další vsi v kotlině.

Husité ještě jednou v témže roce vpadli do kladské kotliny, na konci roku pod vedením Jana Královce. Půta byl tímto útokem zaskočen a neměl připravenou obranu země. Na pomoc mu přišly oddíly Jana Minstrberského (v čele s Půtovým švagrem Těmou z Koldic) a vratislavského biskupa Konráda. Mezitím se husité pokusili o převrat v městě Kladsku (převrat měli provést nespokojení tovaryši). Trest byl nemilosrdný – řada vůdců byla popravena.

Dne 1. prosince došlo k bitvě mezi husity a katolickými silami u Staré Wielislawi. Slezské vojsko zde bylo drtivě poraženo, rozprášeno, velitel celé výpravy Jan padl. Prchajícímu vojsku poskytlo útočiště Kladsko.

Sirotci Kladsko neobléhali, ale zamířili do Minsterberska, které bylo nyní bez vládce a krutě zde plenili.

Reakcí na husitské úspěchy bylo vytvoření obraného spolku, do něhož se 23. ledna 1429 zapojila slezská knížata, představitelé Horní Lužice, vládci Saska, Durynska a Míšeňska a také Půta z Častolovic.

Prvního srpna 1429 získal Půta zástavou od Zikmunda uprázdněné knížectví minsterberské za zástavní sumu 6000 kop grošů. Na ovládání tohoto území si ale nějaký čas musel počkat, centrum knížectví bylo dobyto až v září následujícího roku.

V roce 1430 nejméně třikrát protáhla husitská vojsko kladskou krajinou, aniž by jim v tom někdo bránil. Půta zřejmě nechtěl riskovat střet se silnějším nepřítelem.

V této době vzrůstá Půtova angažovanost na poli diplomacie, v roce 1431 se účastní říšského sněmu v Norimberku, poté jednání s husity v Chebu. Odtud mířil opět do Norimberku, kde mu Zikmund zastavil různé majetky v kladské kotlině.

V září 1433 přistoupil k landfrídu slezských knížat, který zakazoval členům landfrídu vést války v zahraničí.

Poté jedná o zárukách bezpečnosti husitské delegace na basilejský sněm, kde se i v dubnu 1434 objevuje. Poté Půta odjíždí do Čech, pověřen panovníkem jednat s panskou jednotou. Po bitvě u Lipan se účastní svatojánského sněmu, kde je domluveno roční příměří.

Zikmund jeho zásluhy ocenil – v Řezně mu udělil dědičně kladskou zem i Minsterbersko do dědičné držby. Ač snad ještě doufal v mužského potomka, nedočkal se ho. Na konci září je v Řezně, v říjnu je doložen v Prešpurku (Bratislavě), kde vede rozsáhlá jednání o možnostech přijetí Zikmunda za českého krále. Nevíme ovšem, zda vůbec převzal moc a lenní holdy ve svých nových majetcích.

V únoru je ještě v Bratislavě, poté ho čeká řada diplomatických cest. V březnu jedná s rakouským vévodou Albrechtem a zástupci koncilu ve Vídni. O Velikonocích se setkává se Zikmundem v Brně.V květnu jedná s Bedřichem ze Strážnice o jeho kapitulaci, na začátku léta je v Brně, poté odjíždí do Bratislavy, kde před zářím 1435 umírá a je pohřben v chrám sv. Martina.

S Annou z Koldic – svojí ženou, měl Půta 3 dcery:

Annu, která se vdala za Jan z Házmburka,

Kateřinu, který se provdala za Heralta Lestnického z Kunštátu a po jeho smrti za Jana Zajíce z Házmburka

a nejmladší Salome, jejímž manželem byl opavský vévoda Vilém.

Půtu z Častolovic je možné srovnat s jeho nejbližším spojencem Janem Městeckým z Opočna. Na rozdíl od něj byl Půta značně bohatší, a to snad vedlo i k tomu, že se nesnažil nutně všechny problémy řešit násilím a silou. V posledních letech se zdá, že se střetům s husity záměrně vyhýbal a snažil se využívat diplomatické prostředky. Snad i proto byl v posledních chvílích svého života císařem využíván jako obratný diplomat při jednání s českou kališnickou šlechtou.

VYŠŠÍ ŠLECHTA PÁNI