Josef Viktora

Dne 30. dubna 1942 v půl druhé v noci přistávají na lesní louce „Na lomu“ u Václavky dvě paradesantní skupiny z Anglie. Skupinu Intransitive tvoří nadpor. Václav Kindl, četař Bohuslav Grabovský a desátník Vojtěch Lukaštík. Hlavním cílem skupiny bylo poškodit rafinerii v Kolíně. Druhou skupinu Tin tvořili rotní Ludvík Cupal a Jaroslav Švarc. Jejich hlavním úkolem bylo provést atentát na ministra školství a propagandy Emanuela Moravce. Spolu se skupinou byly vysazeny i kontejnery s výstrojí, zbraněmi a výbušninami. Členové skupin se po seskoku nesešli, (pouze Lukaštík našel zraněného Cupala) a každý se vydal hledat pomoc na záchytné adresy. Rovněž nebyly nalezeny všechny kontejnery.

  Četař Grabovský se 30. dubna setkává v lese s hajným Kotrbatým z Teslín a ten ho odvádí na samotu Výrovna ve Věšíně k rodině Viktorových, která mu poskytuje úkryt. Přelet letadel nezůstal nepovšimnut německým orgánům. Poté co se na nádraží v pátek 1. května objeví dva neznámí muži (Lukaštík s Cupalem) je tato událost nahlášena četnictvu. 2. května je vyhlášena rozsáhlá pátrací akce německé ochranné policie a českého četnictva pod velením klatovského gestapa. Tomuto pátrání se nevyhne ani Věšín. Po příjezdu pátrací skupiny do obce bylo občanům dáno ultimátum do 11 hodiny, aby se přihlásil každý, kdo o hledaných osobách něco ví. Poté bude vykonána domovní prohlídka a při nalezení osob bude popraven starosta obce, řídící učitel, příslušníci četnické stanice a 50 dalších občanů. Byly utvořeny pátrací skupiny, které začaly konat domovní prohlídky. Jedna z hlídek, jejíž členem byl vrchní strážmistr Kotrbatý (velitel četnické stanice Věšín) dorazila na Výrovnu chvíli poté, co se z lesa vrátili Grabovský s Viktorou, kteří byli lépe zakopávat shozené kontejnery. Grabovský se ukryl do skříně v přístěnku, připraven v případě odhalení použít zbraň. Po nedbale provedené prohlídce Grabovský odhalen nebyl a pátrací skupiny opustily Věšín.

   Po této dramatické události se Grabovský rozhodl k odchodu, aby dále neohrožovat rodinu Viktorových. Do Rožmitálu jej doprovází dcera Viktorových Marie a oba předstírají, že jsou milenci.  Z Rožmitálu odjíždí Grabovský na záchytnou adresu do Bernartic, kde nachází úkryt.

   7. května nachází lesní dělník Alois Polák z Bukové nedaleko lesní louky „ Na lomu“ padák s kontejnerem zavěšený na smrku. Nález nahlásí na lesní správu arcibiskupského velkostatku, která hlášení postupuje dále četnictvu.  8. května je v okolí nálezu prohledáno gestapem z Prahy a jsou nalezeny 2 kontejnery se zbraněmi a výbušninami a 2 pytle s parašutistickou výstrojí. 10. května je klatovským gestapem svolána nová akce, při níž za účasti 300 osob z okolních obcí je prohledán okruh asi 10 km kolem louky. 17. května je před svolanými občany Alois Polák oceněn 10 000 Kč za nález.

  Na základě inzerátů v denním tisku se Grabovský schází s Kindlem a dvakrát se pokusí vyzvednout uložený materiál. Poprvé zjistí, že místo seskoku je střeženo a oblast opustí. Podruhé 26. května se Grabovský na místo dostal, ale zjistil, že okolí je překopáno a materiál vybrán.  27. května je spáchán atentát na říšského protektora Reinharda Heidricha. V Čechách nastal teror.

  Při rozsáhlém zatýkání v Bernarticích na základě udání konfidenta gestapa V. Hronka byla zatčena i rodina Lukešových, u které našel čet. Grabovský úkryt. Po krutých výsleších se gestapo dostává na stopu rodiny Viktorových z Věšína. Grabovský nedodržel nejzákladnější pravidla konspirace. Podrobně vypráví Lukešům, kde seskočili, kde a koho se ukrýval, včetně čísla domu 49 Viktorových.

   25. června v 7,30 hodin přijíždí klatovské gestapo do Věšína. Vyhledají starostu Stanislava Kalu a zjišťují, že čp. 49 souhlasí s jejich majitelem Josefem Viktorou. Poté odjíždějí na Výrovnu a zatýkají rodinu Viktorových a manžele Hüblbauerovi z Prahy, kteří zde byli na návštěvě. Poté povolávají místní četníky. Četníkům nařizují, aby ženy matku Boženu a dceru Marii spolu s manželi Hüblbauerovými Karlem a Marií (ve čtvrtém měsíci těhotenství) odvedli na četnickou stanici.  Otce Josefa a syna Jiřího si ponechávají na Výrovně a odvážejí je označit místo zakopaných kontejnerů. Nic nenacházejí, zbraně byly vyzvednuty při předchozím pátrání. Večer jsou odvezeni do Klatov. Josef Viktora, přesto že prošel krutými nelidskými výslechy, nikoho nezradil. (Neprozradil hajného J. Kotrbatého, který přivedl Grabovského).

    O osudu Viktorových bylo rozhodnuto. 27. června odchází dálnopis Stannému soudu v Praze z návrhem trestu smrti. Dne 30. června 1942 Stanný soud v Praze rozsudek trestu smrti zastřelením nad rodinou Viktorových a Hüblbauerových potvrzuje. Dne 1. července 1942 v 19,30 hodin je na vojenskou střelnici ve „Spáleném lese“ v Lubech u Klatov předvedeno:

Josef Viktora rolník Věšín nar. 22.5.1899

Jiří Viktora prac. v zem. Věšín nar. 15.4.1926

Božena Viktorová prac. v zem. Věšín nar. 26.2.1898

Marie Viktorová prac. v zem. Věšín nar. 17.6.1923

Karel Hüblbauer řezník Praha nar. 6.1.1907

Marie Hüblbauerová žena řez. Praha nar. 11.6.1911

Neprodleně je na nich vykonán rozsudek.

Čest jejich památce.

Zdroj: [https://www.vesin.cz/informace-o-obci/historie/vesin-behem-valek/ro...]