Oldřich z Valdeka

Augustiniánský klášter svaté Dobrotivé, první klášter našeho řádu v Čechách, byl založen proslulým panem Oldřichem Zajícem z Valdeka (nadále se o něm budeme zmiňovat jako o Valdekovi). Pocházel z jednoho z nejvýznamnějších českých rodů a jeho předky byli takoví velikáni jako Jetřich a Budislav Růžicové z jižní větve rodu Buziců.. Jetřich padl v bitvě u Trudný (1110), kde hájil práva svého lenního pána proti Polákům. Jiným jeho předkem byl Jiřík z Jiříkovic, vojevůdce českého krále Přemysla Otakara I., který zemřel na křížové výpravě do Malé Asie v roce 1209. Jiříkův syn Oldřich I. začal jako první používat přídomku Zaječec zřejmě podle svého titulu (ze Zaječova).

Je nesporné, že se Oldřich pohyboval v královských kruzích, neboť jeho otec, starší Oldřich, byl čestným sklepníkem Václava I., který zemřel roku 1253. Jeho sestra Anežka Česká (zemřela roku 1282), která byla neúnavnou zakladatelkou církevních domů, se stala matkou františkánského hnutí v zemi. Příklad této královské velkorysosti nepochybně ovlivnil i Oldřicha.

Pověst o založení kláštera:

Na hradě Valdeku u Hořovic bydlíval Oldřich Zajíc, pán ač rekovný, přece mysli nábožné. Když jednou na loži svém ležel a skoro denice z hory vyšla, zdálo se mu, že stojí před ním dva mužové postavy spanilé, a takto dí k němu: "Ej, pane Oldřiše, povstaň z lože svého, a připravě se v oděv, pojď za námi." I poslechl jich, vstal a šel. Když vyšel za bránu, vál lehký letní vítr, který obalil údy jeho sladkým pocitem pokoje, i bylo mu, jako by ho vítr nesl a zanesl, až se octl v dole hlubokém černého lesa, a ti muži, kteří se mu zjevili, stáli tu také. Vtom se objevila panna postavy tak sličné, že se Oldřich nemohl kráse její dosti vynadiviti. I ptali se ho muži: "Medle, pane Oldřiše, vidíš-li tu jasnou děvici?" Odpověděl pán: "Vidím, ale nevím, kdo je." "To je svatá Maří, rodička boží," odpověděli, "kterou ty ve svých modlitbách vzýváš, aby se za tebe ke svému milému synu přimlouvala."

Tu padl zbožný pán na kolena, a když mu rodička boží nakázala, aby v tomto místě klášter postavil, tu svatá děvice i muži z očí jeho zmizeli. I učiniv Pánu Bohu poděkování, vstal se země a dal se cestou k Valdeku. Když přišel k příkopu, zavolal na vrátného, aby spustil most. I divil se vrátný velice řka: "Milý pane, kudy jsi z hradu vyšel? Však jsi v noci byl doma a já jsem tebe z hradu nevypouštěl." Načež on: "Boží vůle!"

Ihned po této události dal si osedlati koně, a vsed na něj, ujížděl do Prahy ke králi Přemyslovi, jemuž své vidění vypravoval, a to při něm vyprosil, aby mohl vyzdvihnouti klášter pro bosáky řádu svatého Augustina. I pochválil jej král i biskup velice, a když klášter roku 1263 na jaře na místě Ostrov řečeném založen, posvěcen je svaté Maří, panně dobrotivé, a od ostatků svaté Dobrotivé sem přenesených dostal své jméno.