Ondřej Dočekal

Šumfeld, odkud pocházel Ondřej, otec Pavla Dočekala, patřil do farnosti přibyslavské a nejstarší dostupná matrika NOZ (narozených, oddaných, zemřelých) zahrnuje leta 1743 -1768. Starší matrika z let 1727- 1742 shořela při požáru města Přibyslavi 5. srpna 1767, jak mi bylo sděleno po dotazu v archivu v Zámrsku. Po prostudování matriky z let 1743- 1768 jsem dospěla k těmto závěrům : Jméno Ondřeje Dočekala se ani jednou v této matrice nevyskytlo. Jediná zmínka o něm je v matrice oddaných farnosti Krucemburk, kdy se ženil jeho syn Pavel s Magdalenou Valentovou ze Sobiňova. Zápis zní : Pavel, syn Ondřeje Dočekala ze Šumfeldu si bere za manželku Magdalenu, dceru Jana Valenty ze Sobiňova, datum sňatku 23. 11. 1760. V den sňatku syna Pavla s Magdalenou Valentovou ze Sobiňova byl Ondřej asi ještě naživu (nebyla tam poznámka, že by byl otec ženicha zemřelý, jak to bylo zvykem v zápisech o oddavkách), zemřel by tedy po roce 1760, kdy by bylo možné o jeho úmrtí najít zápis v matrice přibyslavské, ale tam nebyl. Mohl zemřít v jiné farnosti, např. u syna Pavla - tam nebyl. Možná, že měl ještě jiné děti, což je pravděpodobné - v tom případě je těžké zjistit, kde zemřel, pokud žily v jiné farnosti. Anebo zemřel už před rokem 1743 a matrikář to opomněl zapsat při oddavkách Pavla Dočekala. Pavel Dočekal se ženil v roce 1760, kdy mu mohlo být kolem 30 ti let, odhaduji, že jeho otec Ondřej se mohl narodit kolem roku 1700.

Ve zmíněné matrice v obci Šenfeld, jako nejstarší byla Ludmila, vdova po Matěji Dočekalovi, zemřelá 29. 6. 1750 ve věku 75 ti let, narozená tedy asi r. 1675 ( odhaduji, že Matěj , její manžel, byl narozen kolem roku 1670). Matěj s Lidmilou by mohli být rodiče našeho Ondřeje a dalších osob jeho generace, které tady vyjmenuji, ale bohužel chybí indicie, které by propojily vazby mezi nimi. Jistá je dcera Matěje Dočekala Ludmila Dočekalová, zemřelá 3. 5. 1758 ve věku 52 let, nar. tedy r. 1706 ( asi se nevdala). Mikoláš Dočekal zemřel 7. 5. 1752 ve věku 55 ti let, narozen tedy r. 1697. Tomuto Mikoláši a jeho manželce Ludmile se narodil syn Vojtěch 3. 4. 1746 (20. 7. 1758 zemřel). Vavřinec Dočekal ze Šumfeldu zemřel 28. 12. 1745 ve věku 30 ti let - narozen tedy asi 1715. Jeho syn Jan Dočekal ze Šumfeldu se ženil 23. 11. 1760 s Kateřinou Havlovou ze Střižova ( ve stejný den se ženil i náš Pavel Dočekal s Magdalenou Valentovou v Sobiňově). Martinovi Dočekalovi ze Šumfeldu zemřel 5 ti letý syn Jakub 19. 1. 1746. ( Odhaduji, že se Martin narodil kolem roku 1710). Řehoř Dočekal ze Šumfeldu měl syna Víta, který se ženil s Rozinou Tesařovou 25. 2. 1748 ( Odhaduji, že se Vít nar. asi 1720, jeho otec Řehoř nar. asi 1695). Vít Dočekal s Rozinou měli děti: Marii Magdalenu n. 4. 6. 1753, Matouše n. 8. 9. 1754, Matěje n. 12. 2. 1757. Nejvíce je psáno v matrice o Karlu Dočekalovi, sedláku ze Šumfeldu č. 8. Zemřel 20. 5. 1775 ve věku 60 ti let, tedy narozen asi roku 1715. Jeho manželka Hedvigis Dočekalová zemřela 18. 11. 1783 ve věku 62 let, narozena tedy asi v roce 1721. Děti Karla a Hedvigis Dočekalových, narozené v Šumfeldu č. 8 : Kateřina nar. 1745 zemř. 3. 3. 1746, Václav nar. 4. 9. 1746, Kateřina nar.16. 4. 1751, Barbara nar. 31. 12. 1753, Bartoloměj nar. 23. 8. 1755, Matěj nar. 14. 1. 1759, Jakub nar. 25. 7. 1762, Michael nar. 24. 9. 1765. V některých zápisech o narození Karlových dětí je Karel Dočekal uveden jako syn Stefana Halíka. Nástupcem sedláka Karla Dočekala na gruntě č. 8 v Šumfeldu, se stal jeho syn Matěj, ženatý s Kateřinou, dcerou Vavřince Štědrého, sedláka ze Šumfeldu.

Dočekalové se v té době vyskytovali i v Přibyslavi a v některých okolních vesnicích, ale spojitost mezi nimi a Dočekaly ze Šumfeldu se mi nepodařilo zjistit.

V matrice zemřelých v prvních měsícich roku 1758 je zapsáno mnoho zemřelých lidí z Přibyslavi a okolí, většinou nezaopatřených svátostí posledního pomazání, jak bylo církevním zvykem a jsou tam seznamy mnoha zemřelých vojáků. Dotázala jsem se v archivu v Zámrsku a bylo mi sděleno :" Zemřelí vojáci patřili k jednotkám habsburské armády,( v tomto případě to byli Bavoři), které na území Čech přezimovaly po porážce ve Slezsku, v bitvě u Leuthenu 5. prosince 1757. Rakouský maršál Karel Lotrinský stáhl zbytky své armády do Čech. Během prosince se za sněhu a mrazu přesunovaly zdecimované jednotky k přezimování. Vinou zranění, nedostatku lékařské péče a potravin umírali vojáci během zimy po desítkách. Epidemiím podléhali také civilisté, kteří se o vojáky starali".