Antonín Pírek

Věrný kamarád a sekretář Petra Bezruče.

Nejbližším Bezručovým společníkem na Hané byl zajisté Antonín Pírek. Narodil se v Lutíně roku 1879, jako nejmladší ze sedmi dětí v selské rodině. Mládí prožil v sousedních Bílovicích. Studoval Slovanské gymnázium v Olomouci a poté Karlovu Univerzitu v Praze. Působil jako pedagog v Uherském Brodě a v Prostějově. Celoživotní přátelství s Bezručem se vyvíjelo již od studentských let, setkávají se, když Bezruč poprvé navštěvuje Kostelec. Spřátelí se při dlouhých procházkách hanáckou rovinou, při kterých vedou rozhovory o literatuře, jazykovědě a národopisu. Bezruč Pírkovi přezdívá „Hanácký slimák“ nebo také „učený Anton“. V první světové válce je Pírek jako voják vyšetřován vojenským soudem v procesu ohledně údajné velezrady Petra Bezruče ve Vídni a následně je poslán na frontu.

Když je Bezruč z vězení propuštěn, setkávají se opět v Kostelci. Od roku 1918 začne vykonávat funkci Bezručova sekretáře. Dokonce se zříká i pedagogické činnosti, aby se mohl plně věnovat tajemnictví. Téměř na padesát let se stává pečlivým historiografem básníkova života, o němž chtěl vydat svědectví v připravované knize, tu však nedokončí, 22. srpna roku 1948 umírá v Ostravské nemocnici po operaci ledvin na srdeční embolii. Bohužel materiály k monografii, kterou se chystal Pírek vydat, se nedochovaly. Jeho pohřbu v Kostelci na Hané se zúčastnili spisovatelé z celého Československa. Pírkova smrt Bezruče hluboce zasáhla. Během života mu věnoval několik básní. Například báseň s názvem Antonu Pírkovi: „Samoten žít, sám a sám/ komu osud-smutno v mládí/ Léta mizí, truchlívám/ líp když koho mají rádi/“.

Báseň s názvem Antonu Pírkovi, napsal již v roce 1910, je věnovaná jeho osobnímu sekretáři Antonínu Pírkovi a byla otištěna až v roce 1953 v Bezručově bibliografii.

Zdroj: Bakalářská práce - Nikola Jehlářová - Kostelecké období v životě Petra Bezruče