https://www.cestlice-obec.cz/obec-cestlice/historie-a-symboly-obce/...

Jméno vsi (Šestlice) se poprvé uvádí k roku 1227, roku 1228 náležely jako součást k statkům svatojiřského kláštera. Roku 1324 jmenuje se zde Vojslava, manželka Slávka ze Šestlic, ale příštího roku již jsou zde jmenováni jako držitelé Jašeek, Ctibor a Vojslava, vdova po Slávkovi. Vilém si vzal Vojslavu za manželku.

Roku 1331 vyměnil Vilém a Vznata mladší - synové Vznaty ze Záp (+ 1329) se svým bratrem Vícemilem z Kvilic a se syny jeho Čestlice za jejich dědictví ve Kvilici.

Rudolf z Říčan daroval v Čestlicích roku 1336 tři dvory k faře Průhonic. Pánům z Říčan patřily pak Čestlice až do roku 1372. Roku 1380 měl vesnici Jan, děkan svatého Apolináře v Praze, a pražský měšťan Bartoloměj Štuk.

Blahotice jsou vesnička (dnes spíše osada) v okrese Kladno, jedna z deseti částí města Slaný. Leží v údolí Červeného potoka asi 2,5 km východně od Slaného; prochází jimi silnice I/16, která spojuje Slaný a Velvary. V roce 2011 zde trvale žilo 23 obyvatel.[1] V Blahoticích se na Červeném potoce nachází Blahotický rybník, ve skutečnosti rozdělený hrází s polní cestou na rybníky dva - malý (plocha 5,3 ha, objem 80 tisíc m³) a velký (plocha 16,2 ha, objem 483 tisíc m³). Blahotice jsou významným ovocnářským střediskem - téměř celé jejich okolí mezi Slaným, Vítovem a Knovízí pokrývají jabloňové sady.

Nejstarší zmínka o vsi pochází z roku 1088, kdy měla v Blahoticích (Blagoticih) majetek vyšehradská kapitula. Ve 14. a počátkem 15. století byla ves v držení vladyk z Blahotic erbu dvou plamenných kruhů, kteří zde měli tvrz.

Roku 1316 se jmenuje Dobrohost, syn Vícemila z Blahotic v dědické při s

Vícemilem z Kvíce

, Václav z Blahotic († 1414) byl kanovníkem mělnickým, později farářem v Ústí nad Labem a děkanem v Litoměřicích. V 15. století se na Blahoticích usadili vladykové z Kutrovic, později Doupovcové z Doupova. Roku 1532 koupil Blahotice Jan Luníkovský z Vraného, ale za jeho dědiců tvrz na čas zpustla. Od roku 1563 byl majitelem Blahotic Václav Pětipeský z Chyš a Egrberka, který tvrz přestavěl v renesančním slohu. V roce 1590 však toto sídlo vyhořelo. Václav Pětipeský sice získal laskavostí císaře Rudolfa II. za 50 kop grošů dřevo na opravu pohořelé tvrze přímo z císařských křivoklátských lesů, panstvo však od té doby sídlilo více na Neprobylicích a blahotickou tvrz ani po jejím obnovení příliš nevyužívalo. Václavovu vnukovi Odolenu Pětipeskému byl majetek pro účast na stavovském odboji konfiskován a Blahotice dostal roku 1623 nejprve do zástavy a roku 1638 koupí (tehdy se naposledy připomíná blahotická tvrz) Jaroslav Bořita z Martinic. Až do zrušení feudálního zřízení pak ves náležela ke slánskému panství. Po roce 1850 tvořily Blahotice nejprve součást obce Luníkov, později patřily k Vítovu, nyní spadají pod město Slaný.

Ves Kvíc spolu s tvrzí se připomíná poprvé r. 1316, kdy tu
bylo několik zemanských statků. Tehdy ves dělil Červený potok na Velký Kvíc, kde stála tvrz, a na Malý Kvíc.

https://archive.org/details/hrady-zamky-tvrze-8-rakovnicko-slansko/...

R. 1331 žil ve Velkém Kvíci na tvrzi Vilém se svým bratrem Vzňatou ze Zap, po nich pak jejich synové.

Až do konce 15. století se vystřídala ve Velkém i Malém Kvíci řada majitelů. Na počátku 16. století došlo k sloučení obou statků. R. 1520 byl majitelem vsi Jindřich Selmický z Citová, od r. 1523 Jindřich Bořita z Martinic, po něm před r. 1528 Jan Štrouch z Chlumku a pak jeho syn Vilém. Ten prodal r. 1579 Kvíc Petrovi Vokovi Žďárskému ze Žďáru, jemuž byl v r. 1584 pro dluhy zabaven a prodán císařskému radovi Janu Slejnicovi ze Slejnic a potom Karlu Říčanskému z Říčan. V r. 1588 získal Kvíc rod Pětipeských z Bysně a připojil ves k byseňskému panství. Tehdy se zdejší tvrz uvádí ještě jako „dosti dobře postavená“.

http://www.svetovahistorie.estranky.cz/clanky/staty/polsko--panovni...

Přemysl Otakar II. (Český) neúspěšně dobýval Polsko 14.12.1254 – 6. 2.1255, došlo k jednání s česko-polském spojenectví s polským králem Boleslavem V. Stydlivým, v r. 1255 založil město Královec (Königsberg, Kaliningrad v Rusku), 29.11.1267 – 16. 2.1268 opět dobýval Polsko, Litvu a Prusko, chtěl povýšit olomoucké biskupství na arcibiskupství a udělit ho jako léno polskému králi, aby byl podřízen králi českému, plán 20. 1.1268 zamítl 184. papež Kliment IV.

---
--- Alžběta (Eliška) Pomořanská * 1347, + 14. 2.1393 Hradec Králové (Čechy), vnučka Kazimíra III. Velikého a pravnučka Vladislava I. Lokietka. 21. 5.1363 v katedrále sv. Stanislava a sv. Václava na královském hradě Wawelu v Krakově se stala manželkou českého krále a římského císaře Karla IV. 18. 6.1363 byla korunována na českou královnu v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze. 201. papež bl. Urban V. ji ve svatopetrském chrámu 1.11.1368, v přítomnosti 3 kardinálů, korunoval na římskou císařovnu, v dějinách se stala jedinou císařovnou korunovanou od papeže. Měla velkou sílu, jak dosvědčuje zápis v kronice Beneše z Weitmile: „Tato paní císařovna měla v rukou takovou sílu, že si někdy v přítomnosti knížat, pánů a šlechticů dala, na požádání manžela, přinést novou podkovu ukovanou pro silného valacha a tu vlastníma rukama zlomila. Také silné nože vojáků a kuchařů lámala, cínové talíře svinula jako papír, navíc trhala brnění nebo pancíře rytířů od shora až dolů.“ Svým sňatkem se zasloužila o mír mezi Českým a Polským královstvím.

-https://archive.org/stream/hrady-zamky-tvrze-8-rakovnicko-slansko/h...

There are two villages, Kvíc Velký and Kvíc Malý, located in Slané in the valley of the Červeného stream. There used to be a fortress there, and from ancient times several manors, the number of which cannot even be stated. Already in 1316, Dykéř, Havel, Pechanec and Vícemil are mentioned. Some of them probably came from Malé Kvič. From them, Vicemil had sons Pešek, Dobrohost and Ješek, and together with them he exchanged his farm Kvický (year 1331) with the brothers Vilém and Vzňata from Zap for their farm Šestlický.^} Vzňata still lived in 1364, where he had an adult son Jan and he farmed here with the second Jan son of Vilém. In addition, their blood friends Vilém and Vilém, parish priests in Horky and Budč, had estates there. In 1364, Vladyka Jan Hlulec bought this priestly estate during his lifetime; so then the three Janos sat on Kvica Velké.')

https://sources.cms.flu.cas.cz/src/index.php?s=v&cat=7&zoom=y&booki...

25. Maji 1331 Wiczemil de Quicze cum filiis suis Pesskone, Dobrohostone, Jesskone, et filiabus suis Zofka et Anka, commutauerunt hereditatem suam in Quiczi, totum quidquid ibi habuerint, cum agris, pratis, siluis, pomeriis, molendinis, aquis et qualibet libertata ad ea pertinente,

cum Wilhelmo fratre suo Wznata de Zap, pro hereditate eius in Sesselicz, quidquid ibi habuerint, cum agris et qualibet libertate ad ea pertinente;

et quidquid hereditas in Quicz plus hereditate in Sesselicz valuerit, hoc Wznata in parata pecunia addit et persoluit, et sibi invocem de hereditatibus commutatis hereditarie condescenderunt, quas hereditates debent subi disbrigare a quolibet homine jure terre. Actum a.d. MCCCXXXI sabato quatuor temporum Pentecostes.

https://sources.cms.flu.cas.cz/src/index.php?s=v&cat=7&zoom=y&booki...

25.dubna 1331 Wiczemil of Quicze se svými dětmi Pesskone, Dobrohostone, Jesskone a jejich dcer Žofka a Anka; změnil dědictví manželky v Quiczi, jakéhokoliv celku je tam, že se, pole, louky, lesy, sady, mlýny, voda a jakýkoliv druh svobody pro mediální politiky,

s Williamem jeho bratr, ze Zap Wznata jménem svého dědictví v Sesselicz, ať je, že se na polích a svobody každého z nich na mediální politiky;

a vše, co je v Quicz více než dědictví po Sesselicz naučit metodu dědictví, zaplatil své peníze, dodává a Wznata v to připraven a že vyzve z dědictví, pro římskou despotismu, jeho potomci, budu připustit, disbrigare každá osoba musí mít své místo pod zákonem země. To A. D. 1331 Sobota ze suché dny Letnic.

Ves Kvíc spolu s tvrzí se připomíná poprvé r. 1316, kdy tu bylo několik zemanských statků. Tehdy ves dělil Červený potok na Velký Kvíc, kde stála tvrz, a na Malý Kvíc.

V Slaném v údolí potoka Červeného leží dvé vesnice, Kvíc Velký a Malý. V onom bývala také tvrz a od starých dob několik statků zemanských, jichž počet ani udati nelze. Již r. 1316 připomínají se Dykéř, Havel, Pechanec a Vícemil. Z nich někteří snad z Malého Kviče pocházeli.

Z nich měl Vícemil syny Peška, Dobrohosta a Ješka a spolu s nimi vyměnil si statek svůj Kvícký (r. 1331) s Vilémem a Vzňatou bratřími ze Záp za statek jejich Šestlický. (Čestlice u Prahy od manželky Viléma Vojslavy ) ^}

25. Maji 1331 - Wiczemil de Quicze, cum filius suis, Passkone, Dobrohostone, Jesskone, et filiabus suis Zofka et Anka, commutauerunt hereditatem suam in Quiczi, totum quidquid ibi habuerunt, cum agris, pratis, siluis, pomeriis, molendinis, aquis et qualibet libertate ad ea pertinente, cum Wilhelmo fratre suo Wznata de Zap (Sic), pro hereditate eius in Sesselitz, quidquid ibi habuerint, cum agris et qualibet libertate ad ea pertinente, et quidquid hereditas in Quicz plus hereditate in Sesselicz valuerit, hoc Wznata in parata pecunia addit et persoluit, et sibi invicem de hereditatibus commutatis hereditarie condescenderunt, quas hereditates debent sibi disbrigare a quolibet homine jure terre. Actum a. d. MCCCXXXI sabbato quatuor temporum Pentecostes.
---------------------------
25.dubna 1331 - Wiczemil of Quicze se svým synem, Passkone, Dobrohostone, Jesskone a jeho dcer Žofka a Anka, on změnil jeho dědičnosti Quiczi, vše, co on měl s polí, luk, lesů, sadů, mlýny, vody a některého z volného k mediální politice, s Vilémem, jeho bratr, Wznata na Zap (i so), pro jeho dědictví, musí být v Sesselitz, ať je, že se na polích a jakékoliv volnosti k mediální politice, a přes všechno, co jsme dědictví v Quicz více než dědictví po Sesselicz učí metodu, tato Wznata se v je připraven pro peníze, dodává a zaplatil jeho, a že bude připustit, aby se navzájem o všech dědictví římské despotismu, v rámci dědictví, práva, jehož dědictví této země měla by se disbrigare každé lidské bytosti. Akce. d. 1331 čtyřikrát týdně po Letnicích.

https://sources.cms.flu.cas.cz/src/index.php?s=v&cat=7&zoom=y&booki...

25. Maji 1331 Wiczemil de Quicze cum filiis suis Pesskone, Dobrohostone, Jesskone, et filiabus suis Zofka et Anka, commutauerunt hereditatem suam in Quiczi, totum quidquid ibi habuerint, cum agris, pratis, siluis, pomeriis, molendinis, aquis et qualibet libertata ad ea pertinente,

cum Wilhelmo fratre suo Wznata de Zap, pro hereditate eius in Sesselicz, quidquid ibi habuerint, cum agris et qualibet libertate ad ea pertinente;

et quidquid hereditas in Quicz plus hereditate in Sesselicz valuerit, hoc Wznata in parata pecunia addit et persoluit, et sibi invocem de hereditatibus commutatis hereditarie condescenderunt, quas hereditates debent subi disbrigare a quolibet homine jure terre. Actum a.d. MCCCXXXI sabato quatuor temporum Pentecostes.

https://sources.cms.flu.cas.cz/src/index.php?s=v&cat=7&zoom=y&booki...

25.dubna 1331 Wiczemil of Quicze se svými dětmi Pesskone, Dobrohostone, Jesskone a jejich dcer Žofka a Anka; změnil dědictví manželky v Quiczi, jakéhokoliv celku je tam, že se, pole, louky, lesy, sady, mlýny, voda a jakýkoliv druh svobody pro mediální politiky,

s Williamem jeho bratr, ze Zap Wznata jménem svého dědictví v Sesselicz, ať je, že se na polích a svobody každého z nich na mediální politiky;

a vše, co je v Quicz více než dědictví po Sesselicz naučit metodu dědictví, zaplatil své peníze, dodává a Wznata v to připraven a že vyzve z dědictví, pro římskou despotismu, jeho potomci, budu připustit, disbrigare každá osoba musí mít své místo pod zákonem země. To A. D. 1331 Sobota ze suché dny Letnic.

Vznata žil ještě roku 1364, kdež měl syna zletilého Jana a hospodařil tu s druhým Janem, synem nebožtíka Vilémovým a Vojslavy.

Kromě toho měli tu statky přátelé jejich pokrevní Vilém a Vilém, faráři na Horkách a Budči.

Farář v Hrokách a starém Týnském chrámu Vilém z rodu Zápských ze Zepce, syn Vznatův, který žil na Kvíci až do roku 1370. Farář v Budči byl Vilém, syn Slavatův, jenž zemřel na Zípcích roku 1331.

Tento statek kněžský koupil si r. 1364 vladyka Jan Hlušec do svého života; seděli tedy potom tři Janové na Kvíci Velkém.’)

Jeden Jan připomíná se r. 1398, až ještě s jinými kvitoval Vrchotu ze Kviče z peněz sirotka Zdeňky z Kročehlav.

R. 1331 žil ve Velkém Kvíci na tvrzi Vilém se svým bratrem Vzňatou ze Zap, po nich pak jejich synové. Až do konce 15. století se vystřídala ve Velkém i Malém Kvíci řada majitelů. Na počátku 16. století došlo k sloučení obou statků. R. 1520 byl majitelem vsi Jindřich Selmický z Citová, od r. 1523 Jindřich Bořita z Martinic, po něm před r. 1528 Jan Štrouch z Chlumku a pak jeho syn Vilém. Ten prodal r. 1579 Kvíc Petrovi Vokovi Žďárskému ze Žďáru, jemuž byl v r. 1584 pro dluhy zabaven a prodán císařskému radovi Janu Slejnicovi ze Slejnic a potom Karlu Říčanskému z Říčan. V r. 1588 získal Kvíc rod Pětipeských z Bysně a připojil ves k byseňskému panství. Tehdy se zdejší tvrz uvádí ještě jako „dosti dobře postavená“.

´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´

Blahotice jsou vesnička (dnes spíše osada) v okrese Kladno, jedna z deseti částí města Slaný. Leží v údolí Červeného potoka asi 2,5 km východně od Slaného; prochází jimi silnice I/16, která spojuje Slaný a Velvary. V roce 2011 zde trvale žilo 23 obyvatel.[1] V Blahoticích se na Červeném potoce nachází Blahotický rybník, ve skutečnosti rozdělený hrází s polní cestou na rybníky dva - malý (plocha 5,3 ha, objem 80 tisíc m³) a velký (plocha 16,2 ha, objem 483 tisíc m³). Blahotice jsou významným ovocnářským střediskem - téměř celé jejich okolí mezi Slaným, Vítovem a Knovízí pokrývají jabloňové sady.

Nejstarší zmínka o vsi pochází z roku 1088, kdy měla v Blahoticích (Blagoticih) majetek vyšehradská kapitula. Ve 14. a počátkem 15. století byla ves v držení vladyk z Blahotic erbu dvou plamenných kruhů, kteří zde měli tvrz.

Roku 1316 se jmenuje Dobrohost, syn Vícemila z Blahotic v dědické při s Vícemilem z Kvíce.

Václav z Blahotic († 1414) byl kanovníkem mělnickým, později farářem v Ústí nad Labem a děkanem v Litoměřicích. V 15. století se na Blahoticích usadili vladykové z Kutrovic, později Doupovcové z Doupova. 

Roku 1532 koupil Blahotice Jan Luníkovský z Vraného, ale za jeho dědiců tvrz na čas zpustla. Od roku 1563 byl majitelem Blahotic Václav Pětipeský z Chyš a Egrberka, který tvrz přestavěl v renesančním slohu. V roce 1590 však toto sídlo vyhořelo. Václav Pětipeský sice získal laskavostí císaře Rudolfa II. za 50 kop grošů dřevo na opravu pohořelé tvrze přímo z císařských křivoklátských lesů, panstvo však od té doby sídlilo více na Neprobylicích a blahotickou tvrz ani po jejím obnovení příliš nevyužívalo. Václavovu vnukovi Odolenu Pětipeskému byl majetek pro účast na stavovském odboji konfiskován a Blahotice dostal roku 1623 nejprve do zástavy a roku 1638 koupí (tehdy se naposledy připomíná blahotická tvrz) Jaroslav Bořita z Martinic. Až do zrušení feudálního zřízení pak ves náležela ke slánskému panství. Po roce 1850 tvořily Blahotice nejprve součást obce Luníkov, později patřily k Vítovu, nyní spadají pod město Slaný.

https://archive.org/stream/hrady-zamky-tvrze-8-rakovnicko-slansko/h...

Ve Slaném v úďolí potoka Červeného leží dvé vesnice, Kvíc Velký a Kvíc Malý. V onom bývala také tvrz a od starých dob několik statků zemanských, jichž počet ani udati nelze. Již r. 1316 připomínají se Dykéř, Havel, Pechanec a Vícemil. Z nich někteří snad z Malého Kviče pocházeli.

Z nich měl Vicemil syny Peška, Dobrohosta a Ješka a spolu s nimi vyměnil si statek svůj Kvický (r. 1331) s Vilémem a Vzňatou bratřími ze Zap za statek jich Šestlický.^} Vzňata žil ještě roku 1364, kdež měl syna zletilého Jana a hospodařil tu s druhým Janem synem n. Vilémovým. Kromě toho měli tu statky přátelé jich pokrevní Vilém a Vilém, faráři na Horkách a Budči. Tento statek kněžský koupil si r. 1364 vladyka Jan Hlulec do svého života; seděli tedy potom tři Janové na Kvici Velkém.’)

https://sources.cms.flu.cas.cz/src/index.php?s=v&cat=7&zoom=y&booki...

25. Maji 1331 Wiczemil de Quicze cum filiis suis Pesskone, Dobrohostone, Jesskone, et filiabus suis Zofka et Anka, commutauerunt hereditatem suam in Quiczi, totum quidquid ibi habuerint, cum agris, pratis, siluis, pomeriis, molendinis, aquis et qualibet libertata ad ea pertinente,

cum Wilhelmo fratre suo Wznata de Zap, pro hereditate eius in Sesselicz, quidquid ibi habuerint, cum agris et qualibet libertate ad ea pertinente;

et quidquid hereditas in Quicz plus hereditate in Sesselicz valuerit, hoc Wznata in parata pecunia addit et persoluit, et sibi invocem de hereditatibus commutatis hereditarie condescenderunt, quas hereditates debent subi disbrigare a quolibet homine jure terre. Actum a.d. MCCCXXXI sabato quatuor temporum Pentecostes.

https://sources.cms.flu.cas.cz/src/index.php?s=v&cat=7&zoom=y&booki...

25.dubna 1331 Wiczemil of Quicze se svými dětmi Pesskone, Dobrohostone, Jesskone a jejich dcer Žofka a Anka; změnil dědictví manželky v Quiczi, jakéhokoliv celku je tam, že se, pole, louky, lesy, sady, mlýny, voda a jakýkoliv druh svobody pro mediální politiky,

s Williamem jeho bratr, ze Zap Wznata jménem svého dědictví v Sesselicz, ať je, že se na polích a svobody každého z nich na mediální politiky;

a vše, co je v Quicz více než dědictví po Sesselicz naučit metodu dědictví, zaplatil své peníze, dodává a Wznata v to připraven a že vyzve z dědictví, pro římskou despotismu, jeho potomci, budu připustit, disbrigare každá osoba musí mít své místo pod zákonem země. To A. D. 1331 Sobota ze suché dny Letnic.

Blahotice jsou vesnička (dnes spíše osada) v okrese Kladno, jedna z deseti částí města Slaný. Leží v údolí Červeného potoka asi 2,5 km východně od Slaného; prochází jimi silnice I/16, která spojuje Slaný a Velvary. V roce 2011 zde trvale žilo 23 obyvatel.[1] V Blahoticích se na Červeném potoce nachází Blahotický rybník, ve skutečnosti rozdělený hrází s polní cestou na rybníky dva - malý (plocha 5,3 ha, objem 80 tisíc m³) a velký (plocha 16,2 ha, objem 483 tisíc m³). Blahotice jsou významným ovocnářským střediskem - téměř celé jejich okolí mezi Slaným, Vítovem a Knovízí pokrývají jabloňové sady.

Nejstarší zmínka o vsi pochází z roku 1088, kdy měla v Blahoticích (Blagoticih) majetek vyšehradská kapitula. Ve 14. a počátkem 15. století byla ves v držení vladyk z Blahotic erbu dvou plamenných kruhů, kteří zde měli tvrz.

Roku 1316 se jmenuje Dobrohost, syn Vícemila z Blahotic v dědické při s===Vícemilem z Kvíce

, Václav z Blahotic († 1414) byl kanovníkem mělnickým, později farářem v Ústí nad Labem a děkanem v Litoměřicích. V 15. století se na Blahoticích usadili vladykové z Kutrovic, později Doupovcové z Doupova. Roku 1532 koupil Blahotice Jan Luníkovský z Vraného, ale za jeho dědiců tvrz na čas zpustla. Od roku 1563 byl majitelem Blahotic Václav Pětipeský z Chyš a Egrberka, který tvrz přestavěl v renesančním slohu. V roce 1590 však toto sídlo vyhořelo. Václav Pětipeský sice získal laskavostí císaře Rudolfa II. za 50 kop grošů dřevo na opravu pohořelé tvrze přímo z císařských křivoklátských lesů, panstvo však od té doby sídlilo více na Neprobylicích a blahotickou tvrz ani po jejím obnovení příliš nevyužívalo. Václavovu vnukovi Odolenu Pětipeskému byl majetek pro účast na stavovském odboji konfiskován a Blahotice dostal roku 1623 nejprve do zástavy a roku 1638 koupí (tehdy se naposledy připomíná blahotická tvrz) Jaroslav Bořita z Martinic. Až do zrušení feudálního zřízení pak ves náležela ke slánskému panství. Po roce 1850 tvořily Blahotice nejprve součást obce Luníkov, později patřily k Vítovu, nyní spadají pod město Slaný.

Ves Kvíc spolu s tvrzí se připomíná poprvé r. 1316, kdy tu
bylo několik zemanských statků. Tehdy ves dělil Červený potok
na Velký Kvíc, kde stála tvrz, a na Malý Kvíc. R. 1331 žil ve Velkém Kvíci na tvrzi Vilém se svým bratrem Vzňatou ze Zap, po nich pak jejich synové.

Až do konce 15. století se vystřídala ve Velkém i Malém Kvíci řada majitelů. Na počátku 16. století došlo k sloučení obou statků. R. 1520 byl majitelem vsi Jindřich Selmický z Citová, od r. 1523 Jindřich Bořita z Martinic, po něm před r. 1528 Jan Štrouch z Chlumku a pak jeho syn Vilém. Ten prodal r. 1579 Kvíc Petrovi Vokovi Žďárskému ze Žďáru, jemuž byl v r. 1584 pro dluhy zabaven a prodán císařskému radovi Janu Slejnicovi ze Slejnic a potom Karlu Říčanskému z Říčan. V r. 1588 získal Kvíc rod Pětipeských z Bysně a připojil ves k byseňskému panství. Tehdy se zdejší tvrz uvádí ještě jako „dosti dobře postavená“.

http://www.svetovahistorie.estranky.cz/clanky/staty/polsko--panovni...

Přemysl Otakar II. (Český) neúspěšně dobýval Polsko 14.12.1254 – 6. 2.1255, došlo k jednání s česko-polském spojenectví s polským králem Boleslavem V. Stydlivým, v r. 1255 založil město Královec (Königsberg, Kaliningrad v Rusku), 29.11.1267 – 16. 2.1268 opět dobýval Polsko, Litvu a Prusko, chtěl povýšit olomoucké biskupství na arcibiskupství a udělit ho jako léno polskému králi, aby byl podřízen králi českému, plán 20. 1.1268 zamítl 184. papež Kliment IV.

---
--- Alžběta (Eliška) Pomořanská * 1347, + 14. 2.1393 Hradec Králové (Čechy), vnučka Kazimíra III. Velikého a pravnučka Vladislava I. Lokietka. 21. 5.1363 v katedrále sv. Stanislava a sv. Václava na královském hradě Wawelu v Krakově se stala manželkou českého krále a římského císaře Karla IV. 18. 6.1363 byla korunována na českou královnu v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze. 201. papež bl. Urban V. ji ve svatopetrském chrámu 1.11.1368, v přítomnosti 3 kardinálů, korunoval na římskou císařovnu, v dějinách se stala jedinou císařovnou korunovanou od papeže. Měla velkou sílu, jak dosvědčuje zápis v kronice Beneše z Weitmile: „Tato paní císařovna měla v rukou takovou sílu, že si někdy v přítomnosti knížat, pánů a šlechticů dala, na požádání manžela, přinést novou podkovu ukovanou pro silného valacha a tu vlastníma rukama zlomila. Také silné nože vojáků a kuchařů lámala, cínové talíře svinula jako papír, navíc trhala brnění nebo pancíře rytířů od shora až dolů.“ Svým sňatkem se zasloužila o mír mezi Českým a Polským královstvím. ---

Blahotice jsou vesnička (dnes spíše osada) v okrese Kladno, jedna z deseti částí města Slaný. Leží v údolí Červeného potoka asi 2,5 km východně od Slaného; prochází jimi silnice I/16, která spojuje Slaný a Velvary. V roce 2011 zde trvale žilo 23 obyvatel.[1] V Blahoticích se na Červeném potoce nachází Blahotický rybník, ve skutečnosti rozdělený hrází s polní cestou na rybníky dva - malý (plocha 5,3 ha, objem 80 tisíc m³) a velký (plocha 16,2 ha, objem 483 tisíc m³). Blahotice jsou významným ovocnářským střediskem - téměř celé jejich okolí mezi Slaným, Vítovem a Knovízí pokrývají jabloňové sady.

Nejstarší zmínka o vsi pochází z roku 1088, kdy měla v Blahoticích (Blagoticih) majetek vyšehradská kapitula. Ve 14. a počátkem 15. století byla ves v držení vladyk z Blahotic erbu dvou plamenných kruhů, kteří zde měli tvrz.

Roku 1316 se jmenuje Dobrohost, syn Vícemila z Blahotic v dědické při s

Vícemilem z Kvíce

, Václav z Blahotic († 1414) byl kanovníkem mělnickým, později farářem v Ústí nad Labem a děkanem v Litoměřicích. V 15. století se na Blahoticích usadili vladykové z Kutrovic, později Doupovcové z Doupova. Roku 1532 koupil Blahotice Jan Luníkovský z Vraného, ale za jeho dědiců tvrz na čas zpustla. Od roku 1563 byl majitelem Blahotic Václav Pětipeský z Chyš a Egrberka, který tvrz přestavěl v renesančním slohu. V roce 1590 však toto sídlo vyhořelo. Václav Pětipeský sice získal laskavostí císaře Rudolfa II. za 50 kop grošů dřevo na opravu pohořelé tvrze přímo z císařských křivoklátských lesů, panstvo však od té doby sídlilo více na Neprobylicích a blahotickou tvrz ani po jejím obnovení příliš nevyužívalo. Václavovu vnukovi Odolenu Pětipeskému byl majetek pro účast na stavovském odboji konfiskován a Blahotice dostal roku 1623 nejprve do zástavy a roku 1638 koupí (tehdy se naposledy připomíná blahotická tvrz) Jaroslav Bořita z Martinic. Až do zrušení feudálního zřízení pak ves náležela ke slánskému panství. Po roce 1850 tvořily Blahotice nejprve součást obce Luníkov, později patřily k Vítovu, nyní spadají pod město Slaný.

Ves Kvíc spolu s tvrzí se připomíná poprvé r. 1316, kdy tu
bylo několik zemanských statků. Tehdy ves dělil Červený potok na Velký Kvíc, kde stála tvrz, a na Malý Kvíc. R. 1331 žil ve Velkém Kvíci na tvrzi Vilém se svým bratrem Vzňatou ze Zap, po nich pak jejich synové. Až do konce 15. století se vystřídala ve Velkém i Malém Kvíci řada majitelů. Na počátku 16. století došlo k sloučení obou statků. R. 1520 byl majitelem vsi Jindřich Selmický z Citová, od r. 1523 Jindřich Bořita z Martinic, po něm před r. 1528 Jan Štrouch z Chlumku a pak jeho syn Vilém. Ten prodal r. 1579 Kvíc Petrovi Vokovi Žďárskému ze Žďáru, jemuž byl v r. 1584 pro dluhy zabaven a prodán císařskému radovi Janu Slejnicovi ze Slejnic a potom Karlu Říčanskému z Říčan. V r. 1588 získal Kvíc rod Pětipeských z Bysně a připojil ves k byseňskému panství. Tehdy se zdejší tvrz uvádí ještě jako „dosti dobře postavená“.

http://www.svetovahistorie.estranky.cz/clanky/staty/polsko--panovni...

Přemysl Otakar II. (Český) neúspěšně dobýval Polsko 14.12.1254 – 6. 2.1255, došlo k jednání s česko-polském spojenectví s polským králem Boleslavem V. Stydlivým, v r. 1255 založil město Královec (Königsberg, Kaliningrad v Rusku), 29.11.1267 – 16. 2.1268 opět dobýval Polsko, Litvu a Prusko, chtěl povýšit olomoucké biskupství na arcibiskupství a udělit ho jako léno polskému králi, aby byl podřízen králi českému, plán 20. 1.1268 zamítl 184. papež Kliment IV.

---
--- Alžběta (Eliška) Pomořanská * 1347, + 14. 2.1393 Hradec Králové (Čechy), vnučka Kazimíra III. Velikého a pravnučka Vladislava I. Lokietka. 21. 5.1363 v katedrále sv. Stanislava a sv. Václava na královském hradě Wawelu v Krakově se stala manželkou českého krále a římského císaře Karla IV. 18. 6.1363 byla korunována na českou královnu v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze. 201. papež bl. Urban V. ji ve svatopetrském chrámu 1.11.1368, v přítomnosti 3 kardinálů, korunoval na římskou císařovnu, v dějinách se stala jedinou císařovnou korunovanou od papeže. Měla velkou sílu, jak dosvědčuje zápis v kronice Beneše z Weitmile: „Tato paní císařovna měla v rukou takovou sílu, že si někdy v přítomnosti knížat, pánů a šlechticů dala, na požádání manžela, přinést novou podkovu ukovanou pro silného valacha a tu vlastníma rukama zlomila. Také silné nože vojáků a kuchařů lámala, cínové talíře svinula jako papír, navíc trhala brnění nebo pancíře rytířů od shora až dolů.“ Svým sňatkem se zasloužila o mír mezi Českým a Polským královstvím. ---