colonel RAF Karel Bor. Balik

http://www.portafontium.eu/iipimage/30070765/plzen-115_1620-n?x=47&...

syn Vojtěcha Balíka a Boženy dcery Josefa Školy poklasného

Nadporučík, Flight Lieutenant Karel Balík

• 25. 10. 1903 Plzeň + 05. 03. 1946 Praha

Získal civilný pilotný diplom v Západočeskom aviatistickom klube Plzeň, 06.06.1922 - dobrovolne narukoval k leteckému pluku 1 v Prahe-Kbely xx.03.1924 - ako desiatnik presunutý do leteckého učilištia v Chebe ako učiteľ lietania xx.02.1925 - 31. stíhacia letka leteckého pluku 3 - M. R. Štefánika v Nitre, 06.06.1925 - odchádza do zálohy ako čatár 1927-1939 - lietal ako kapitán u Československej leteckej spoločnosti do 1938 - absolvoval 3 cvičenia a mobilizáciu 22.08.1939 - utiekol do Poľska 25.08.1939 - prezentovaný v Krakov 29.08.1939 - vstupil do zväzku poľského letectva 04.09.1939 - príslušník prvej československej leteckej jednotky - letište Gora Pulawská pri Pulawe, neskôr padol do ruského zajatia 24.10.1939-20.06.1940 - internovaný v Glinsku a v Orankách 26.06.1940 - odplával z Odesy do Istambulu 27.10.1940 - dorazil do Liverpolu 11.11.1940 - prijatý do RAF ako zalietávaci a dopravný pilot 03.12.1940 - pridelený k 4. FPP v Kemble 15.03.1941 - premiestnený k sevisnej jednotke 9. MU v Cosfrde 03.11.1941 - základňa RAF v Prestwicku, urobil 5 transalntlatických preletov 05.04.1942 - prvý československý transatlantický prelet s medzipristánim v Grónsku spolu s Jozefom Hubáčkom a v Prestwicku pristáli 10. 04. 1942, 18.12.1942 - premiestnený k 24. dopravnej peruti v Hendone kde bol s prestavkami až do konca vojny 18.02.1943 -14. 03. 1943 - zásobovanie obľahnutej Malty 01.03.1946 - nadporučík letectva v zálohe 08.01.1946 - demobilizovaný a nastúpil ako kapitán u ČSA Pri zahajovaciom lete Praha - Paríž pri návrate narazil do nespravne označeného výkopu 05.03. 1946 - zomiera v nemocnici Praha - Břevnov

Vyznamenania: Československý vojnový kríž, Československá medaila Za chrabrosť pred nepriateľom, Československá vojenská medaila Za zásluhy I. st., Československá vojenská pamätná medaila so štítkom P-VB, Krzyź Waleczny, Air Force Cross, The 1939-1945 Star, Air Crew Europe Star with Atlantic Clasp, Atlantic Star, Defence Medal, War Medal.

Zdroj : VHÚ Praha, VHÚ Bratislava - Vojenské osobnosti československého odboje 1939 - 1945, Avis Praha - máj 2005 URL : https://forum.valka.cz/topic/view/72159#254717Verze : 0

http://www.leteckabadatelna.cz/havarie-a-sestrely/detail/393/

Stroj na pravidelné lince Paříž-Strasbourg-Praha. Z Paříže letadlo odstartovalo ke svému zpátečnímu letu 5.3.1946 krátce po poledni. Po mezipřistání ve Strasbourgu pokračovalo do Prahy. V Praze panovalo špatné počasí, základna oblačnosti se nacházela ve výšce pouhých 80 metrů nad zemí. Letadlu byl proto odvysílán radiotelegrafní kód QBI, tedy přistání za IFR podmínek. Znamenalo to, že posádka bude provádět přiblížení pomocí zaměřovače. První tři pokusy byly neúspěšné, teprve při čtvrtém přiblížení se letadlo nacházelo v ose dráhy 22. Stroj byl obsluhou zaměřovače zřetelně viděn pod oblačností a proto byl posádce vysílán kód ZZ, tedy doporučení k přistání. Pilot Cpt. Karel Balík /ex RAF/ ale díky snížené dohlednosti dráhu zřetelně neviděl a přistávací manévr skončil katastrofou. Letoun se nacházel pod sestupovou rovinou. I když posádka na poslední chvili spatřila, že letoun je "krátký" a přidala plný plyn, bylo už pozdě. Letadlo narazilo do vyvýšeného náspu silnice Praha-Kladno, urazilo podvozek a přeskočilo silnici. Za silnicí dopadlo na zem, bylo strženo stromky u prázdné požární nádrže.Tím se stočilo mírně doprava, "vymetlo" prázdnou nádrž a zastavilo se na jejím západním okraji. Tam došlo k požáru stroje, který letadlo rychle pohltil. Z plamenů se podařilo uniknout pouze Capt. Balíkovi, II. pilotovi J. Šerhantovi /rovněž ex RAF/ a třem cestujícím, ostatním deseti osobám na palubě se to již nepodařilo. Ironií osudu uhořeli na břehu prázdné požární nádrže. Ve Vojenském ústředním Archivu se zachovaly výpovědi příslušníků vojenské LDS. Ty nevytvářejí úplně nejlepší obrázek o schopnostech a zodpovědnosti tehdejších letištních hasičů. Nikdo z nich totiž na letišti nebyl! Několik příslušníků LDS se pokoušelo dostat k hasícím přístrojům na letištním pohotovostním hasičském stanovišti, všechno ale bylo důkladně zamknuté. Později se dostavili hasiči z města, ti ale cestou k letadlu uvízli a nemohli se k němu dostat. Z hangáru byl dotažen dvoukolový hasící pěnový přístroj, zjistilo se ale, že je částečně rozebrán a nefunguje...byl tedy dotažen druhý hasící dvoukolák. Při použití se však shledalo že pěna z něho nejde. Následující činnost se tedy již spíše podobala známé scéně z filmu Hoří, má panenko. Požár byl po několika hodinách zdolán hlínou...

Vyšetřovací komise došla k názoru, že příčinou této nehody byl souběh vlivu několika nepříznivých okolností. Posádka se dostala během závěrečné fáze přiblížení do tak špatných povětrnostních podmínek, že na její straně nebyla shledána vina. Dle komise-pracovníci letiště i posádka si plnili pracovní povinnosti podle platných předpisů a nezvládnutí přistávacího manévru bylo výsledkem nešťastných okolností. Zdá se , že vyšetřovací komise byla složena z opravdových lidumilů. Protokoly totiž hovoří o zásadních nedostatcích jak v letových postupech, tak organizaci létání i zabezpečení letového provozu.

V dnešní době by se taková nehoda již samozřejmě nemohla stát. Jednak se značně zdokonalily způsoby přístrojového přiblížení, standartem v takových povětrnostních podmínkách je LVO /Low Visibility Operations/ CAT II a III. Při nich letoun pomocí systému ILS přistává automaticky. Podrovnání /flare/ i dosednutí provádí autopilot, posádka řízení přebírá teprve při doběhu. Jsou navíc striktně stanoveny minimální výšky pro klesání pro každý druh přiblížení. U nepřesného přiblížení /VOR-DME, NDB.../ platí, že pokud pilot v publikované minimální výšce MDA/MDH /Minimum Descent Altitude/Height/ nevidí dráhu, přeruší klesání a pokračuje v horizontu do MAPt /Missed Approach Point/. Pokud do té doby stále dráhu nespatří, provádí postup nezdařeného přiblížení /Go-around/ a opakuje okruh. U přesného přiblížení /ILS/ zahajuje Go-around hned po dosažení MDA/MDH. Zkrátka-neexistuje- nevidět dráhu a klesat pod bezpečnou výšku.

Pokrok nastal i u letištních hasičů. V případě nehody je letištnímu záchranému systému stanoven maximální dojezdový čas 180 sekund po celém areálu letiště Praha-Ruzyně.

Za poskytnutí doplňujících materiálů děkuji Ing. Ladislavu Kellerovi, v článku využity rovněž materiály z VUA Praha.

Pan Pavel Klouček mě upozornil na nepřesnost v článku /již opraveno/, havarovaný letoun nebyl německým JU 52, ale ve Francii vyrobený AAC.1 Toucan, výr. č. 138. Stroj přilétl do republiky 12. února, ale zalétán byl až 26. února a 28. února vykonal dva imatrikulační lety na Ruzyni. Let 5. března, který se mu stal osudným, byl zároveň jeho zcela prvním letem na lince ČSA

• 25. 10. 1903 Plzeň + 05. 03. 1946 Praha

Podle zjištění Jiřího Stránského toho Karel Balík nikdy moc nenamluvil, ačkoli měl talent na jazyky (hovořil francouzsky, německy, anglicky a polsky). Angličané mu přezdívali Silent Charlie, neboli mlčenlivý Karel. Uměl kreslit a líbily se mu ženy, všechny. Říkalo se mu milionář, podle milionu kilometrů, které nalétal za Československou leteckou společnost, a to ještě před válkou.

Karel BalíkObecnou školu, měšťanku a pokračovací školu, při níž se vyučil strojním zámečníkem, vychodil v Plzni. Spoluzaložil Západočeský aviatický klub Plzeň, kde spolu s bratrem Jaroslavem získal letecký diplom. Učil pilotovat, působil jako dopravní letec. Oženil se, jeho paní byla vynikající plavkyně, a narodila se mu dcera Jitka a syn Karel.

Na začátku druhé světové války musel uprchnout ze země, dostal varování od kamarádů, že si na něj, jakožto na zkušeného pilota, nacisti brousí zuby. Odešel přes Polsko v domnění, že bude moci bojovat proti Hitlerovi, skončil ale v internačních táborech Rudé armády. Sověti ho v Kremlu přinutili zakreslit do map civilní letecké trasy a polohy evropských letišť, i těch nejmenších. Protože byl zajatec a věznitelé příslušníci jiného státu, odmítl podepsat mlčenlivost. Spolu s ostatními ho osvobodil Heliodor Píka a Ludvík Svoboda.

Do Británie se dostal po více než tří měsíční cestě přes Afriku. Během výcviku Britové Balíka vyčlenili, i kvůli věku, jako pilota pro létání mimo bojové operace. Dopravoval nové, nezalétané stroje do Anglie. Při té příležitosti absolvoval jako první Čechoslovák, společně s Josefem Hubáčkem, přelet přes Atlantik na obojživelném letadle Catalina. Později letecky zásoboval Maltu. Tam vozil léky, zpátky raněné. Nejnebezpečněji vnímal přelety nad oblastmi střeženými Němci pomocí radaru. Pilotoval proto v noci a těsně nad hladinou oceánu. Léky vozil i Eskymákům.

Stal se šéfpilotem transportní letky, která mimo jiné přepravovala i VIP osobnosti. Spolupracoval tak s vojenskými spojeneckými špičkami, létal s Winstonem Churchillem, Janem Masarykem i s holandskou královnou Vilemínou. Roku 1943 to byl právě Balík, kdo dopravil do Moskvy prezidenta Beneše kvůli uzavření spojenecké smlouvy se Stalinem. Toto spojenectví ovlivnilo směřování obnoveného Československa.

Po válce Balík nastoupil jako pilot u ČSA. Vliv komunistů v Československu sílil, za vydatného přispění Sovětského svazu. Tušilo se, že vojáci z Británie brzy upadnou v nemilost. Balíkovi únik z neutěšené situace v zemi nabídla jednička tehdejšího evropského létání, holandská KLM, pro kterou měl začít pracovat.

Tragická havárie

Havárie Junkers Ju 52 OK-ZDN – zdroj: leteckabadatelna.cz Jeho poslední let u Československých aerolinií, před nástupem v Holandsku, vedl z Paříže do Prahy. Nad českým územím panovalo špatné počasí, základna oblačnosti se nacházela ve výšce pouhých 80 metrů nad zemí (pro srovnání, Petřínská rozhledna má výšku 65 metrů, což znamená, že pokud by byla základna mraků ještě o něco níže, špička rozhledny by nebyla vůbec vidět). Karel Balík se třikrát neúspěšně pokusil o přistání. Během čtvrtého manévru dostal od věže pokyn k sestupu. Jeho junkers se ale nacházel pod sestupovou rovinou. Když posádka na poslední chvíli spatřila, že letoun dosedá na zem ještě před začátkem přistávací dráhy, přidala plný plyn, jenže už bylo pozdě.

Havárie Junkers Ju 52 OK-ZDN – zdroj: leteckabadatelna.czBalíkovo dopravní letadlo narazilo na státní silnici Praha - Slaný do vypuštěné retenční nádrže a začalo hořet. Z patnácti osob na palubě přežili jen tři pasažéři a druhý pilot, jehož z vraku vytáhl zraněný pilot první, Karel Balík, který vyprostil ještě další dva cestující, ti ovšem nakonec nepřežili. Balík zemřel ve vojenské nemocnici ve Střešovicích na rozsáhlá vnitřní zranění a krvácení.

Na pohřeb Karla Balíka přiletěli i letci z Anglie, včetně některých vysokých velitelů. Vlastě Balíkové vyplatila pojišťovna nejvyšší pojistku v případě nezaviněné havárie. O částku přišla roku 1953 při výměně peněz. Následně pobírala nejnižší vdovskou penzi, jaká existovala, a to více než dvacet let.

Život Karla Balíka v datech

1919 - spoluzaložil Západočeský aviatický klub Plzeň 1923 - byl jmenován letcem 1927–1939 - působil jako dopravní pilot, byl kapitánem u Československé letecké společnosti (ČLS), jako první nalétal milion kilometrů 1935 - jeho letounu Avia od ČLS v námraze vysadily motory, podařilo se mu nouzově přistát 1939 - utekl do Polska 1940 - přistál na palubě lodi Narkunda v Liverpoolu a byl přijatý k RAF jako dopravní pilot 1941 - byl převelený spolu s dalšími devíti piloty k Atlantic Ferry Command, zvláštnímu útvaru RAF, který vznikl, aby zajišťoval přelety strojů vyrobených v USA na britské ostrovy přes Atlantik 1942 - zapsal se do historie, když se na místě 3. pilota stal jedním z prvních dvou Čechoslováků, kteří přeletěli Atlantický oceán (5. dubna 1942, jako člen posádky Jamese Powella, přeletěl z Kanady, přes Labrador, Grónsko a Island do Skotska na dvoumotorovém hydroplánu Catalina, trasu delší než pět tisíc kilometrů překonal za 29 hodin) 1945 - získal nejvyšší britskou hodnost Flying Lieutenant 1946 - jako demobilizovaný nastoupil k Československým aeroliniím (ČSA) 1946 - při zahajovacím letu ČSA Praha-Paříž-Praha havaroval při přistání, zemřel v nemocnici

https://www.myheritage.cz/site-family-tree-223834521/vaclavik?famil...

   K novele Balada o pilotovi, která vyšla v roce 2013 a stala se základem pro včera odvysílaný televizní film, inspiroval Jiřího Stránského osud jeho tchána Karla Balíka. Zkušený pilot odešel po okupaci Československa do Polska, dostal se do internačního tábora v Rusku a posléze mu byl umožněn přesun do Velké Británie. V britském letectvu se stal pilotem transportní letky, která mimo jiné přepravovala i vysoké důstojníky a politiky, a tak například v roce 1943 dopravil k jednání do Moskvy prezidenta Edvarda Beneše. Po válce se stal pilotem Československých aerolinií. Jeho let z Paříže 5. března 1946 skončil tragédií, při přistání v Ruzyni za špatné viditelnosti se letadlo zřítilo, zahynula většina cestujících a později v nemocnici i sám Karel Balík.

To jsou fakta, která stojí mimo pochybnost. Potom je tu ale ještě rozsáhlý prostor pro podezření a spekulace, na něž má každý tvůrce svaté právo, chce-li vyprávět působivý příběh. Zda měla na Balíkově tragickém konci přímý podíl ruská tajná služba NKVD ve spolupráci s českou vojenskou kontrarozvědkou vedenou komunistou Bedřichem Rajcinem, jak to divákům předkládá Balada o pilotovi, lze sotva dokázat, ale materiál pro thriller je to slibný. Škoda, že s ním Jiří Stránský a jeho spoluscenárista a režisér Ján Sebechlebský naložili jen polovičatě. K lepšímu výsledku jim mimo jiné chyběla buď větší opora ve faktech, nebo větší odvaha k fabulaci.
Zdroj: https://www.lidovky.cz/kultura/recenze-balada-o-pilotovi-mary-poppi...
Kontakty kapitána Malíka, jak se filmový hrdina v podání Davida Švehlíka jmenuje, s ruskou NKVD ponechává televizní snímek v mlze, která je ovšem spíš bezradná než dráždivě tajuplná. Dozvíme se, že během svého zadržení v Sovětském svazu Malík zakreslil Rusům do mapy všechna evropská letiště, k ničemu dalšímu se jim nezavázal a posléze v britských službách dělal pilota význačným delegacím. To samo by ale stěží vysvětlilo, proč má o jeho osobu NKVD tak eminentní zájem, že na něj nasadí svého vrcholového agenta Rožejeva, jehož „se bojí celá Moskva“, a nechá ho z jakési zahradní skrýše dalekohledem pozorovat, jak Malík večeří.
Sám pilot přitom v momentech, které signalizují upřímnost k divákovi, o žádných temnějších tajemstvích nehovoří a zájmu Rusů se spíše diví.
Zdroj: https://www.lidovky.cz/kultura/recenze-balada-o-pilotovi-mary-poppi...
Potom samozřejmě není zase tolik o čem vyprávět, a tak je do příběhu vpletena ještě bizarní dějová linka s lesbickou hospodyní Martou, kterou si po válce přivedla z lágru do své domácnosti Malíkova manželka Karla (Lucie Žáčková). Zpočátku je představena jako rušivý a podezřelý element, ale časem se z ní vyvine charakterní hrdinka. Stejně jako na ostatní hlavní postavy Balady o pilotovi je na ni uplatněna programová snaha o nejednoznačnost, jejímž výsledkem je však spíš podivnost. Marta v podání Heleny Dvořákové je něco mezi Mary Poppinsovou a Igorem Hnízdem; záhadou je, proč tak schopná žena a někdejší partyzánka u Malíků submisivně poklízí a vaří kafe. Rozhodně nepůsobí ani jako oběť, jíž by se v lágru musela Karla zastávat, protože ji chtěly kvůli její sexuální orientaci šikanovat zavřené manželky ostatních pilotů (!).
Zdroj: https://www.lidovky.cz/kultura/recenze-balada-o-pilotovi-mary-poppi...

   Marta se též zná z Ruska s Rožejevem, který ji hodlá vydírat, samozřejmě zase kvůli její lesbické orientaci (o níž ovšem beztak zjevně všichni vědí). Tajným klíčem k této absurdní postavě, a tím pádem i k celému příběhu by mohla být zcela záhadná věta, jíž Marta sděluje Malíkovi, jak Rožejeva potkala: „Když mě po napadení poslali k partyzánům, byla jsem s rodiči na recepci v Kremlu.“ Ta by mohla mít význam jedině jako zašifrovaný vzkaz, protože v běžném jazyce nedává žádný představitelný smysl.

Spolu s karikaturami ruských špionů je nemotorná vivisekce rodinných poměrů kapitána Malíka spíše překážkou než dopomocí k tomu, abychom předkládaný příběh mohli brát opravdu vážně. Přitom by si to asi zasloužil.
Balada o pilotovi
Režie: Ján Sebechlebský
Hrají: David Švehlík, Lucie Žáčková, Helena Dvořáková ad.
Uvedla ČT 4. 11. ve 20.00
Zdroj: https://www.lidovky.cz/kultura/recenze-balada-o-pilotovi-mary-poppi...