Lambert Mieszkowic – son of Mieszko I, the prince of Poland from the Piast dynasty, and his last wife, Oda von Haldesleben.

[https://pl.wikipedia.org/wiki/Lambert_Mieszkowic Wikipedia PL]

https://zamki.name/kraje/polska/mieszko1_m.php

https://en.wikipedia.org/wiki/Lambert_Mieszkowic

Lambert Mieszkowic From Wikipedia, the free encyclopedia

Lambert Mieszkowic (c. 981 – after 992/95), was a Polish prince of the House of Piast.

He was the fourth son of Mieszko I of Poland, the third born from his second marriage with Oda, daughter of Dietrich of Haldensleben, Margrave of the North March.

Life

Nothing is known about his early years. Lambert's first appearance was in the document called "Dagome iudex" (ca. 991–92), along with his parents and brother Mieszko. After Mieszko I's death (25 May 992), the war began between Bolesław I and his half-brothers for the paternal heritage, a dispute which according to some historians lasted only a few weeks, and according to others, only finished in 995. Despite the tensions between both parties, Bolesław I's first son with Emnilda of Lusatia was probably named after him;

it's expected that the choice of this name for his son was an expression of warming relations between Bolesław I and his stepmother Oda.[1]

At the end, Bolesław I took control of the country and expelled his stepmother and half-brothers from Poland to Germany. Lambert's further fate is unknown; previously he was identified with Lambert, Bishop of Kraków (d. 1030), but now this identification is contested.[2]

In 1032, a certain Dytryk (son of either Lambert or his brother Mieszko) returned to Poland and took control of part of the country after the fall of Mieszko II Lambert, but his reign was short-lived; in 1033, he was deposed and expelled by Mieszko II, who reunited all Poland. Notes

K. Jasiński, Rodowód pierwszych Piastów, p. 114.

   K. Jasiński, Rodowód pierwszych Piastów, p. 105; but see G. Labuda: Mieszko II, Poznań 2008, p. 171-172.

==References==

   Thietmari chronicon (edited by Marian Zygmunt Jedlicki), Poznań 1953, p. 224.

   B. Kürbisówna, Dagome iudex – studium krytyczne, [in:] Początki Państwa Polskiego, Poznań 1962, vol. I, p. 396.

   O. Balzer, Genealogia Piastów, Kraków 1895.

   K. Jasiński, Rodowód pierwszych Piastów, Wrocław-Warsaw 1992.

   G. Labuda, Mieszko I, Wrocław 2002, p. 154, 178, 188, 193, 195, 199, 268.

   -_-J. Widajewicz, Początki Polski, Wrocław 1948.

992 - Duke of Poland Mieszek dies. The son of Boleslav * 967's first marriage takes over the government. Between 992 and 994, Oda's mother of the Haldensleben family, aged 37 to 39,
with her sons Mieszek 13 to 15,
Lambert 11 to 13,
was expelled from Poznan.

A middle son named Swantopolk * 980 dies as a child. Before his father died.
In 1023 Oda dies.
In 1033 Dietrich (Dytryk) son of Mieszko Mieszkowic took over the government in Poland for a year. 1034 is expelled from Poland.
1040 Mieszko Mieszkowic and Lambert Mieszkowic are old or they were already dead ???

Zemozil (Siemomysl), the son of Lambert Mieszkowic takes over the government in Pomerania. He fights against Kazimir Piast, Duke of Poland. The position of Bohemia, Poland and Pomerania is equally strong in 1040.

By the year 1000: Prague diocese. Gniezno is already an archbishopric. Kolberg diocese. Year 1046 Duke of Pomerania - Kolberg, Brzetislav Duke of Bohemia - Prague, Casimir Duke of Poland - Gniezno

Text of the Dagome iudex

In Latin: Item in alio tomo sub Iohanne XV papa Dagome iudex et Ote senatrix et filii eorum: Misicam et Lambertus - nescio cuius gentis homines, puto autem Sardos fuisse, quoniam ipsi a IIII iudicibus reguntur - leguntur beato Petro contulisse unam civitatem in integro, que vocatur Schinesghe, cum omnibus suis pertinentiis infra hos affines, sicuti incipit a primo latere longum mare, fine Bruzze usque in locum, qui dicitur Russe et fines Russe extendente usque in Craccoa et ab ipsa Craccoa usque ad flumen Oddere recte in locum, qui dicitur Alemure, et ab ipsa Alemura usque in terram Milze recte intra Oddere et exinde ducente iuxta flumen Oddera usque in predictam civitatem Schinesghe.

In English translation: "Also in another volume from the times of Pope John XV, Dagome,[b] lord,[c] and Ote, lady,[d] and their sons Misico and Lambert[e] (I do not know of which nation those people are, but I think they are Sardinians, for those are ruled by four judges[f]%29 were supposed to give to Saint Peter one state in whole which is called Schinesghe,[g] with all its lands in borders which run along the long sea,[h] along Prussia to the place called Rus, thence to Kraków and from said Kraków to the River Oder, straight to a place called Alemure,[i] and from said Alemure to the land of Milczanie, and from the borders of that people to the Oder and from that, going along the River Oder, ending at the earlier mentioned city of Schinesghe."

---------------------------------
---------------------------------

Lambert Mieszkowic

Lambert Mieszkowic

Lambert Mieszkowic (born between 980 and 986, died after 992, possibly 1030) - son of Mieszko I, the prince of Poland from the Piast dynasty, and his last wife Oda von Haldensleben.

Together with his parents and his brother Mieszko, he was mentioned in the document Dagome iudex, drawn up around 991. After his father's death in 992, he was expelled from Poland with his mother and brother Mieszko by his half-brother Bolesław I the Brave. His further fate is unknown.

K. Jasiński [1] found that theories identifying him with Lambert, the bishop of Kraków, who died in 1030, were wrong. Gerard Labuda disagreed with this conclusion [2].

It cannot be ruled out that it was Lambert who was Dytryk's father (as a possible father, Mieszko Mieszkowic is equally considered).

https://pl.wikibooks.org/wiki/Genealogia_Piast%C3%B3w/Pierwsi_Piast...

III. POLEMICS AND REVIEWS - POLEMICS AND REVIEWS Krystyna Łukasiewicz Polish prince Lambert Mieszko and Polish king Mieszko II - SUMMARY NOT A DISCUSSION WITH DARIUSZ ANDRZEJ SIKORSKI Once again - and judging from the polemic - one last time, D.A. Sikorski shone with his impressive erudition in Slavia Antiqua (2013, pp. 321-328) na the subject of, as he called it, "the unfortunate Mieszko Lambert". I have to admit I do honored by devoting probably precious time of my adversary to such extensive critique of my hypothesis. It would only be enough to prove in a way it is beyond doubt that my hypothesis is pointless. Unfortunately this Sikorski cannot. Why? Because my hypothesis is based on the critical analysis of sources and logical reasoning 1. And this, unfortunately, cannot be achieved, writing scientific papers based on chewing up someone else's scientific papers. With such the synthesis approach is of course not possible. In order not to bore the readers, in conclusion, I will only refer to these critical remarks of my adversary, which are relevant to the issues discussed.

1. The Kraków Chapter Yearbook and the Catalog of Kraków Bishops A mention in the Krakow Chapter Yearbook that Lambert was a son Bolesław Chrobry should arouse the vigilance of historians, because none Another independent Polish source did not say that Mieszko, son of Bolesław Chrobry, he had two names. Let me remind you that the name Lambert is the middle name of Mieszko II appeared in Polish historiography in 1872 in the publication by August Bielowskiego volume 2 of Monumenta Poloniae Historica. On page 794 is located entry: 1025 Boleslaus rex Magnus obiit. Lambertus filius eius succedit. In a footnote the publisher explained that it was about Mieszko II. From that moment on, he caught on 1 On the subject of formulating hypotheses see e.g. T. Grudziński, Bolesław Śmiały-Szczodry i biskup Stanisław. History of conflict, Warsaw 1982, p. 165. Slavia Antiqua LVI (2015) DOI: 10.14746 / sa.2015.56.13 258 Krystyna Łukasiewicz in historiography, the view that King Mieszko II had the middle name Lambert2. Same the entry is also included in the new edition of the Krakow Chapter Yearbook from 19783. Based on this new edition of the Krakow chapter year Kazimierz Jasiński in the Pedigree of the first Piasts stated that after Bolesław His son Lambert assumed the throne4. In a polemic from 2012 (Slavia Antiqua 2012, pp. 223-232), I questioned the credibility of the Krakow Chapter Yearbook when it comes to extracting application, that Mieszko, son of Bolesław the Brave, had also the name Lambert, due to the fact that there is an entry about death a few lines below in 1030 of Bishop Lambert. However, there is no in the Kraków Chapter Yearbook information on when Lambert became bishop. Entry for 1034 in ibid The yearbook informs that Mieszko, the king of Poland (Mesko rex Polonie obiit), died. Comparing the entries for the years 1025, 1030 and 1034, I suggested that the entry for 1025 stating that Lambert was the son of Bolesław Chrobry, may be the result of a copying error (Slavia Antiqua 2012, p. 231). Paradoxically, research on catalogs of Krakow bishops (MPH X, part 2, p. 37), at which Dariusz Sikorski quotes (Slavia Antiqua 2013, p. 324) seem to confirm my observations. Lest there be any misunderstandings, here is my comment Sikorski: "First of all, we have as many as five editorial offices of the Catalogs of Krakow Bishops, and the figure of Lambert I as the third bishop does not appear until the third redaction established only in the fifteenth century. According to the publisher of this group of sources, Józef Szymański, the figure of Bishop Lambert I was added only in the third edition on the basis of information from the Hungarian-Polish Chronicle about some legation Bishop Lambert for the crown for Bolesław Chrobry. As Szymanski noticed, the figure of Lambert I appears only in vintage books from the mid-fourteenth century. He also showed that before 1326 the Cracow catalog did not know Lambert I ”. No this is obviously a new thesis. Wojciech Kętrzyński had already promoted it (MPH III, pp. 317,323). And the source on which both studying historians relied catalogs of Krakow bishops, it had to be the same, namely the manuscript of which the description was published by August Bielowski in MPH II. As is known, both the Yearbook chapter of Krakow, and Catalog I of Krakow bishops, which is actually a list containing the names of the first bishops of Krakow, not including the bishop Lambert, were rewritten from older sources during the term of bishop of Szybota (1242-1266). Judging from the description of the manuscript that Bielowski had before him, both The yearbook and the list of the first Krakow bishops were copied by the same 2 For example: A. Bielowski, MPH II, 1872 (1960), p. 794, note 1; W. Abraham, Organization Of the Church in Poland until the mid-12th century, 1893 ((2009), p. 114, note 14; J. Hertel, Imiennictwo of the Piast dynasty in the early Middle Ages, Toruń 1980, p. 103, note 390; G. Labuda, Mieszko, the Second King of Poland at the turn of 1025-1034, Poznań 1994, p. 59. 3 MPH II p. N. 1978, vol. 5, p. 45.

4 K. Jasiński, The Pedigree of the First Piasts, Poznań 2004 (reprint, no year of publication), p. 117, footnote 3. Polish Prince Lambert Mieszko and Polish King Mieszko II 259 age5. In the Chapter Yearbook he stated that Bishop Lambert died in 1030, in the Catalog Lambert left the Krakow bishops. Did one of these sources do error? Is a writer rewriting names from older sources by mistake left Bishop Lambert in the Directory of Bishops? Whether it is incorrect to write the same a writer saying that Bishop Lambert died in 1030? Or maybe an informational note about the death of bishop Lambert in 1030 does not apply to the Polish bishop? Discussion on the existence or non-existence of Bishop Lambert and his two predecessors Prokhor and Prokulf continue to intrigue historians. And as far as I know, no has led to unambiguous conclusions6. But then the record for Lambert, son of Bolesław the Brave, mentioned in the Krakow Yearbook, not necessarily is right, as I suggested in the previous polemic (Slavia Antiqua 2012 p. 231), considering that no other Polish source calls the king Lives II Lambert. Moreover, what is worth paying attention to, in fact we do not even know whether the Yearbook of the Cracow Chapter refers to a bishop Krakow's Lambert, since bishop Roman (Romanus) appears next - name unknown in the catalog of Krakow bishops. It is not known who the entry concerned informing about the death of Archbishop Stefan in 1028; not even to mention with incorrect dates, e.g. 1039 - the date of the death of the Hungarian king Stefan. Summarizing, entries for the years 1025 (Lambert son of Bolesław the Brave), 1028 (archbishop Stefan) and 1030 (Bishops Lambert and Roman) are at least puzzling and ahead drawing conclusions require further verification. Fortunately, the manuscript of the Yearbook of the chapter of Krakow and the first catalog of bishops attached to it of Krakow are in the Archives of the Krakow Cathedral Chapter. Perhaps it would be worth looking into them. Perhaps a paleographic analysis would allow dispel doubts.

2. Divided names in the Piast dynasty It is difficult to agree with the opinion of Dariusz Sikorski (Slavia Antiqua 2013, p. 324), that Jacek Hertel has shown that the phenomenon of double names among the Piasts "It is not rare, nor even more unusual." In the 11th century, apart from Mieszko II Lambert (whose binomiality I question) only two examples of princes are known from the Piast dynasty with two names. They are Kazimierz Karol the Restorer and Władysław Herman. In both cases the double names are confirmed by reliable sources. 5 MPH II, pp. 780-781 and 816. See also J. Szymański, Katalogi biskupów Krakowowskich, Warszawa 1974, p. 21. 6 J. Hertel, Imiennictwo…, p. 105, footnote 397; D.A. Sikorski, Church in Poland under Mieszko I and Bolesław Chrobry, Poznań 2011, pp. 130-148. 260 Krystyna Łukasiewicz The first is the chronicle of Gallus Anonymus, in which we read that Kazimierz the Restorer he had the middle name Karol7. Moreover, the chronicler had to have an important one in front of him proof of giving Kazimierz's middle name, because it is the only accident he quotes the middle name of the prince from the Piast dynasty. Is this important evidence was therefore not the bull / brief of Pope Benedict IX, which in historiography it is considered a thirteenth-century counterfeit, and is referred to as a king Karol, and not about Prince Kazimierz? 8 Where did Gallus Anonymous writing his chronicle from? in the second decade of the 12th century, he had information that Kazimierz also had the middle name Karol, since the bull is supposedly a fake created only in the first mid-thirteenth century? The issue of the bull of Benedict IX is, of course, a digression. It only illustrates the problem of double names among the first Piasts. As for Władysław Herman, the Kraków Chapter Yearbook twice in the notes concerning the years 1091 and 1102 he stated that Władysław had the middle name Herman (Wladizlaus cognominatus Hermannus dux). Also the priest Suła at the consecration as bishop he took the name Lambert and used that name from then on (1061 Zula in episcopum Cracoviensem ordinatur et tunc cognominatus est Lambertus). Including the last incident also undoubtedly was the priest Suła and Bishop Lambert it's the same person. Nothing will help my adversary's manipulation with citing a source to prove otherwise (Slavia Antiqua 2013, p. 324). Contrary to the unmistakable provision concerning Bishop Suła-Lambert, unfortunately there is no such certainty when it comes to identification Lambert with Mieszko II.

3. Inheritance from Mieszko I Dariusz Sikorski claims that Oda had no title to inherit from Mieszko (Slavia Antiqua 2013, p. 327). In a specific case, however, it's not about the title Odes to inherit from Mieszko I. Oda, as the widow of the reigning prince and the mother of his minor children, had the right to act on their behalf in the capacity regents. I have no doubts that Dariusz Sikorski must know about it because There are many similar examples in history. The fact that Oda was expelled from Poland by Bolesław the Brave, it does not prove that she lost this right. Hand on the contrary, while in Germany, she looked for a way to enforce this right. One option was to ask the Pope for protection. Pope, as defender of people in a difficult position (personae miserabile), including Oda, whose sons Bolesław the Brave wanted to deprive them of their due inheritance, he took such people to be looked after. Johannes Fried in a publication on papal protection given to secular princes, he also gave a number of examples 7 A n o n and m so-called Gall, Polish Chronicle, transl. R. Grodecki, Wrocław 2008, I (17), pp. 39-40. 8 MPH I, pp. XXV. Polish Prince Lambert Mieszko and Polish King Mieszko II 261 widows of ruling princes who asked the popes for protection on behalf of of my children who were in danger of losing their throne9. In my opinion, known to us today a register beginning with the words Dagome iudex confirms the issuance of such privilege by Pope John XV in response to Oda's supplication.

4. The resources of the exiled Mieszko, son of Mieszko I and Oda As for the resource of the exiled Mieszko, son of Mieszko I and Oda, which interested D.A. Sikorski (Slavia Antiqua 2013 p. 323), my hypothesis I presented this topic in an article from 200910. I will remind her here again once in short. I believe that the expulsion of Oda from Poland started a conflict between her and Bolesław the Brave for an inheritance from Mieszko I. Oda searched and found understanding and support at the court of the king of Germany. A new interpretation of Dagome iudex proves that the initial failure did not discourage Oda. On the contrary, seems to suggest that Oda was well received in Germany. The injured widow was helped, and not for altruistic reasons, but because the support of Oda was in the interest of Germany. As we remember, from In 983, there was a war in Połab, which the Germans were unable to win. After death the main ally, which was Mieszko I, the Germans could not afford to antagonize Bolesław the Brave, whose armies needed to continue the war with the Slavs. Arranging for a papal document taking the care of Oda and her son Mieszko-Lambert was also beneficial for German. Brave, as a Christian prince, could not ignore the document papal. He had to make concessions. This is confirmed by the Chronicle of Gallus Anonymus, which shows that Bolesław allocated funds to support his younger brothers. Apparently, he cared for them carefully, as a mother did for her sons. Most of all, however the Dagome iudex privilege turned out to be beneficial for the king of Germany. Papal document with precisely defined borders of the Gniezno state, not including Silesia captured by Mieszko I and approved by peace with Otto II Zaodrzański in the region of Lubusz, proves that Bolesław Chrobry, in return for recognizing him as the successor of Mieszko I, he renounced these territories. What more, according to sources, Bolesław accepted the status of the king's tribunal German.

9 J. Fried, Der päpstliche Schutz für Laienfürsten. Die politische Geschichte de päpstlichen Schutzprivilegs für Laien (11-13. Jh.), Heidelberg 1980, pp. 114, 123, 264. there is no Papal Oda. This is understandable due to the fact that the author, like historians in Poland, he believed that it was Mieszko / Dagome who gave his state to the protection of the Pope. 10 K. Łukasiewicz, "Dagome iudex and the First Conflict over Succession in Poland", The Polish Review 2009, vol. 54, No. 4, pp. 407-430. 11 A n o n and m so-called Gall, Polish Chronicle, transl. R. Grodecki, Wrocław 2008, I (16), p. 36. 262 Krystyna Łukasiewicz 5. Rationale and conclusions Of course, I agree with Dariusz Sikorski that false premises lead to wrong conclusions. The false assumption that Dagome was Mieszko I led to the erroneous hypothesis that Mieszko I gave it over to the state of Gniezno under the protection of the Pope. No wonder the attempts to find the motives behind the alleged decision Lives And they had to get nowhere. The claim that a Polish prince Lambert Mieszko - whose death between 10 and 11 May was recorded in the Calendar Merseburg - he was the king of Poland, Mieszko II, who died in 1034 a hasty conclusion at best. There is no reason why the death of King Mieszko II would be recorded in the Merseburg obituary, and not as a king but as a prince (dux). The authors of the new edition of the Obituary clearly stated that all entries, including overwrites, except for the three added later, were made before April 18, 1018. Then only more were added ad hoc three people, three hierarchs of the Church in Germany: the bishop of Constana Lambert (May 16, 1018), Archbishop Magdeburg Geron (October 23, 1023) and bishop Paderborn Meinwerk (5/06/1034) 12. It is worth emphasizing that the authors of the new edition The obituary, analyzing the entries in terms of palaeography, did not pass the entry on Mieszko Lambert to the group of ad hoc entries. So it is not mine assumption to eliminate Mieszko II, who died only in 1034 year (Slavia Antiqua 2013, p. 322). It is also worth adding, since it is about a new one the edition of the Merseburg Calendar that its great advantage in terms of historian is that it contains a facsimile of the original. For even for an untrained person of the eye, it is obvious that the entry concerning Mieszko Lambert has been made by a person other than the entries for the three bishops added ad hoc after April 18, 1018. This observation also confirms that Mieszko Lambert he died earlier.

6. "Liquidation" of Mieszko II from the Bamberg obituary The statement of D.A. Sikorski, allegedly "liquidation" Mieszko II from the Bamberg Obituary is intended to weaken the author's intention the premise indicating that both entries (from the Bamberg and Merseburg obituaries) they concern the same Mieszko Lambert ”(Slavia Antiqua 2013, p. 323). Nothing special I did not write. It is truly amazing that D.A. Sikorski prefers to read in mine instead of concentrating on what was actually written. Maybe he should deal with parapsychology instead of history. On the issue under discussion the problem is that I believe that both obituaries refer to the most 12 G. Althoff, J. Wollasch, Die Totenbücher von Merseburg, Magdeburg und Lüneburg, Hannover 1983, p. XXIII. Polish Prince Lambert Mieszko and Polish King Mieszko II 263 the eldest son of Mieszko I and Oda, and my adversary insists on King Mieszko II. In the polemic, I only drew attention to the difference in the date of May 11 (Bamberg obituary) and May 10 (Merseburg obituary), with which, moreover, Dariusz Sikorski himself he agreed (Slavia Antiqua 2013, p. 323, note 7). Another inaccuracy or worthy regrettable manipulation. And it is all the sadder that its author is a famous character, whose scientific achievements are recognized in Polish historiography. As one swallow does not make spring, also an entry in the Merseburg obituary concerning Bishop Meinwerk, who died in 1036, is not enough to argue that entry for the deceased on 10 or 11 May Polish prince Lambert Mieszko refers to the king of Poland, Mieszko II, who died in 1034. And another proof for none yet. 7. Summary In conclusion, I believe that the analysis of the available sources does not allow us to draw conclusion that Mieszko II also had the middle name Lambert. Very important an argument against such a conclusion is the palaeographic analysis of the facsimile manuscript of the Merseburg Calendar made by German scientists eliminating the possibility that the Calendar could refer to King Mieszko II who died in 1034. So who could be the Polish prince Lambert Mieszko, whom death before 1018 was recorded in the Merseburg Calendar? In mine he was convinced that he was the eldest son of Mieszko I and Oda, whom he had not yet become was occupied in Polish historiography.'

Lambert Mieszkowic (* c. 981 Poznan – + 10. May 1018 Merseburg), was a Polish prince of the House of Piast.

Founder of the line of the Dukes of Pomerania

https://www.myheritage.cz/site-family-tree-198893001/hertell?rootIn...
_________________________ _________________________ _________________________

Lambert Mieszkowic – syn Mieszka I, księcia Polski z dynastii Piastów, i jego ostatniej żony Ody.

Wikipedia PL

O jeho raných letech není známo. Lambertovo první vystoupení bylo v dokumentu nazvaném „Dagome iudex“ (ca. 991–92) spolu s jeho rodiči a bratrem Mieszkem.

Ještě před rokem 991 zemřel jejich prostřední bratr Swantopolk Mieszkowic (*980- +před 991).

Po smrti otce Mieszka I. (25. května 992) začala válka mezi Boleslavem I. a jeho nevlastními bratry Mieszkem a Lambertem o otcovské dědictví, spor, který podle některých historiků trval jen několik týdnů a podle jiných skončil až v roce 995.

Navzdory napětí mezi oběma stranami, první syn Boleslava I. s Emnildou z Lužice, byl pravděpodobně pojmenován po něm - Mieszek II Lambert.

Předpoklídá se, že volba tohoto jména pro jeho syna byla výrazem oteplování vztahů mezi Bolesławem I a jeho nevlastní matkou Odou. [1]

Nakonec Bolesław I. převzal kontrolu nad zemí a vyhnal svou nevlastní matku Odu a nevlastní bratry z Polska do Německa. (Merseburg, ...)

Lambertův další osud není znám; dříve byl identifikován s Lambertem, krakovským biskupem (zemřel 1030), ale nyní je tato identifikace zpochybněna. [2]

V roce 1032 se jistý Dytryk (Dieterich mladší) (syn Lamberta nebo nejspíš jeho staršího bratra Mieszka) vrátil do Polska a po pádu Mieszka II Lamberta převzal kontrolu nad částí země, ale jeho vláda byla krátkodobá (jen do 1033);

V roce 1033 byl sesazen a vyloučen z Polska Mieszkem II., který znovu spojil celé Polsko.

Lambert žil mimo polské území. Severní marka a území při Baltu, bylo jeho državou.

Oženil se po roce 1000.

Zemuzil - Siemomysl Piast, který se narodil okolo roku 1005 a v roce 1046 se účastnil jednání o míru - Piastovci, Přemyslovci -> německý král..... byl synem Lamberta Mieszkowice.

Mieszek I Piast byl roku 966 pokřtěn - získlal druhé jméno Dagobert. Bylo to křesťanskou akvizicí jeho první ženy Doubravy( *940 -+977) , princezny z rodu Přemyslovců (dcera Boleslav I *915). Doubrava nechala postavit první křesťanský chrám sv. Vítus ve městě Hnězdno. Po smrti první manželky Doubravy Přemyslovny, němečtí biskupové pro Mieszka I vybrali za ženu Odu (nebo Ote) von Haldesleben *955, saskou princeznu nejstarší dceru Dietricha von Haldesleben - markgraf von Saxon Nord Mark. Žila v klášteře a se souhlasem otce, byla ve státním zájmu provdána.

Ze sňatku se lim narodili tři synové: Oda jim dala jména:

1) Mieszek - jméno po otci
2) Swantopolk - jméno slovanské Swientopolk
3) Lambert - jméno po svatém Lambertovi

Identifikační jména pak z rodu Piast
1) Mieszek Mieszkowicz
2) Swantopolk - jméno slovanské Swientopolk
3) Lambert - jméno po svatém Lambertovi

Jsou rozporuplné záznamy k dobových kronik polských, německých i českých.

Navíc se míchají osudy krále Miesko II - Lambert ( *990 - +1034 - vnuk Mieszka I) a prince Lambert Mieszkwic (*981 - +1018 (dle německých záznamů) - syn Mieszka I a Oda) a biskup krakovský Lambert +1030.

Synové Ody von Haldensleben měli určitě tyto potomky - Dytryk (Dietrich - po otci matky) - v roce 1034 vládnoucí kníže po smrti Mieszka II-Lamberta. Siemomysl (Zemuzil - po pradědečkovi z rodu Piast) (*1005 - +after1046) - vládnoucí kníže celého Pomořanska.

V roce 1046 byla uzavřena smlouva o přátelství z iniciativy německého krále Henry III (Jindřich III) mezi a) Čechy- Břetislav I Přemyslovec, vládnoucí kníže celých Čech a Moravy b) Polsko - Kazimir I Piast , vládnoucí kníže celého Polska c) Pomořansko - Zemuzil (Siemomysl), syn Lamberta, vládnoucí kníže celého Pomořanska

Zemuzil byl otcem Swantibora I (c*1040 - +1107), který se narodil ve východním Pomořansku (Gdaňsk).

(Přikládám fotografii jednoho ze synů Oda von Haldensleben)

Mieszek I Piast was baptized in 966 - he got the second name Dagobert. It was a Christian acquisition of his first wife Doubrava (* 940 - + 977), a princess from the Přemyslid family (daughter Boleslav I * 915). Doubrava had the first Christian church of St. Vitus in Gniezno. After the death of his first wife, the German bishops chose the eldest daughter, Markgraf Dietrich von Saxon Nord Mark, as Oda * 955, the Saxon princess, for Mieszko's wife. She lived in a convent and, with the consent of her father, was married in the state interest.

Three sons were born from the marriage: Oda gave them names: Mieszek - name after father Swantopolk - Slavic name Lambert - Name after Saint Lambert

There are contradictory records of period chronicles of Polish, German and Czech.

In addition, the destinies of King Miesko II - Lambert (* 990 - +1034 - grandson of Mieszka I) and Prince Lambert Mieszkwic (* 981 - +1018 - son of Mieszka I and Oda) and Bishop of Kraków Lambert +1030 are mixed.

The sons of Oda certainly had these descendants - Dytryk (Dietrich) - the ruling prince in 1034 after the death of Mieszko II-Lambert. Siemomysl (Zemuzil) (* 1005 - + after1046) - the ruling prince of the whole of Pomerania, in 1046 concluded a treaty of friendship on the initiative of German King Henry III between Bohemia-Bretislav I, Poland - Casimir I and Pomerania - Zemuzil.

Zemuzil was the father of Swantibor I (c * 1040 - +1107).

(I enclose a photograph of one of Oda von Haldensleben's sons)

Polské knížectví je označení pro středověký státní útvar rozkládající se na území dnešního Polska a zárodek pozdějšího Polského království, který je zmiňován v letech 991–992 pod latinským názvem Civitas Schinesghe. Státní celek byl spravován ve formě knížectví, spíše kmenového svazu s knížetem v čele. Wikipedie Hlavní město: Hnězdno Státní zřízení: kmenová konfederace, poté monarchie

Lambert Mieszkowic

Lambert Mieszkowic (narozen v letech 980 až 986, zemřel po roce 992, - 10. května 1018 Merseburg - ?možná 1030?) - syn polského knížete Mieszka I. z Piastovské dynastie a jeho poslední manželky Ody von Haldensleben.

Spolu s rodiči a jeho bratrem Mieszkem byl zmíněn v dokumentu Dagome iudex, který byl vypracován kolem roku 991. Po otcově smrti v roce 992 byl s matkou a bratrem Mieszkem vyhnán z Polska jeho nevlastním bratrem Bolesławem I.

Jeho další osud není znám.

K.Jasiński [1] zjistil, že teorie, které ho identifikují s Lambertem, krakovským biskupem, který zemřel v roce 1030, se mýlí. Gerard Labuda s tímto závěrem nesouhlasil [2].

Nelze vyloučit, že to byl Lambert, který byl Dytrykovým otcem (za možného otce je stejně považován starší Mieszko Mieszkowic).

https://pl.wikibooks.org/wiki/Genealogia_Piast%C3%B3w/Pierwsi_Piast...

III. POLEMIKA A RECENZE - POLEMIKA A RECENZE Krystyna Łukasiewicz Polský princ Lambert Mieszko a polský král Mieszko II - SHRNUTÍ NENÍ DISKUSE S DARIUSZEM ANDRZEJEM SIKORSKIM Ještě jednou - a soudě podle polemiky - naposledy, D.A. Sikorski zářil s působivou erudicí ve Slavii Antiqua (2013, s. 321-328) na předmět, jak to nazval, „nešťastného Mieszka Lamberta“. Musím přiznat, že ano poctěn tím, že jsem věnoval pravděpodobně drahocenný čas svého protivníka tak rozsáhlá kritika mé hypotézy.

Stačilo by jen dokázat, svým způsobem je nepochybné, že moje hypotéza je zbytečná. Bohužel toto Sikorski nemůže. Proč? Protože moje hypotéza je založena na kritické analýze zdrojů a logické uvažování 1. A toho, bohužel, nelze dosáhnout, psaní vědeckých prací na základě žvýkání vědeckých prací někoho jiného. S takovými přístup syntézy samozřejmě není možný. Aby se čtenáři nenudili, na závěr se zmíním pouze o těchto kritických poznámkách mého protivníka, které jsou relevantní k projednávaným otázkám.

1. Ročenka krakovských kapitol a katalog krakovských biskupů Zmínka v ročence krakovských kapitol, že Lambert byl syn Bolesław Chrobry by měl vzbudit ostražitost historiků, protože nikdo Další nezávislý polský zdroj neřekl, že Mieszko, syn Bolesława Chrobryho, měl dvě jména. Dovolte mi připomenout, že jméno Lambert je prostředním jménem Mieszka II se objevil v polské historiografii v roce 1872 v publikaci do srpna Bielowskiego svazek 2 Monumenta Poloniae Historica. Na stránce 794 se nachází vstup: 1025 Boleslaus rex Magnus obiit. Lambertus filius eius uspěl. V poznámce pod čarou vydavatel vysvětlil, že jde o Mieszko II. Od té chvíle se toho chytil 1 K tématu formulování hypotéz viz např. T. Grudziński, Bolesław Śmiały-Szczodry i biskup Stanisław. Dějiny konfliktu, Varšava 1982, s. 165. Slavia Antiqua LVI (2015) DOI: 10.14746 / sa.2015.56.13 258 Krystyna Łukasiewicz v historiografii názor, že král Mieszko II. měl druhé jméno Lambert2. Stejný záznam je rovněž zahrnut v novém vydání ročenky krakovských kapitol z roku 1978

3===.

Založeno na tomto novém vydání krakovského kapitolního roku
Kazimierz Jasiński v Rodokmenu prvních Piastů uvedl, že po Bolesławovi
Na trůn nastoupil jeho syn Lambert4. V polemice z roku 2012 (Slavia Antiqua 2012, s. 223-232) jsem se ptal důvěryhodnost ročenky krakovských kapitol, pokud jde o těžbu aplikace, že Mieszko, syn Boleslava Chrabrého, měl také jméno Lambert, vzhledem k tomu, že o několik řádků níže je záznam o smrti v roce 1030 biskupa Lamberta. V ročence krakovských kapitol však žádná není informace o tom, kdy se Lambert stal biskupem. Vstup pro 1034 tamtéž Ročenka informuje, že polský král Mieszko (Mesko rex Polonie obiit) zemřel. Porovnáním položek pro roky 1025, 1030 a 1034 jsem navrhl, aby položka pro 1025 uvádí, že Lambert byl synem Bolesława Chrobryho, možná výsledek chyby kopírování (Slavia Antiqua 2012, s. 231). Paradoxně výzkum katalogů krakovských biskupů (MPH X, část 2, s. 37), at které cituje Dariusz Sikorski (Slavia Antiqua 2013, s. 324), zdá se, potvrzují moje pozorování. Aby nedošlo k nedorozuměním, zde je můj komentář Sikorski:

„Nejprve máme až pět redakcí Katalogů krakovských biskupů, a postava Lamberta I. jako třetího biskupa se objeví až ve třetí redakci založena až v patnáctém století. Podle vydavatele této skupiny zdrojů Józefa Szymański, postava biskupa Lamberta I., byla přidána až ve třetím vydání na základě informací z maďarsko-polské kroniky o nějaké vyslanectví Biskup Lambert za korunu pro Bolesława Chrobryho. Jak si Szymanski všiml, postava Lamberta I. se objevuje pouze v historických knihách z poloviny čtrnáctého století. Ukázal také, že před rokem 1326 krakovský katalog neznal Lamberta I. “. Ne toto je samozřejmě nová teze. Wojciech Kętrzyński to již propagoval (MPH III, str. 317 323). A zdroj, na který se spoléhali oba studující historici katalogy krakovských biskupů, muselo to být stejné, jmenovitě rukopis, jehož popis zveřejnil August Bielowski v MPH II. Jak je známo, obě ročenky kapitola Krakova a Katalog I krakovských biskupů, což je vlastně seznam obsahující jména prvních biskupů v Krakově, kromě biskupa Lambert, byly přepsány ze starších zdrojů během funkčního období biskupa Szyboty (1242-1266). Soudě podle popisu rukopisu, který měl před sebou Bielowski Ročenka a seznam prvních krakovských biskupů byly zkopírovány stejným způsobem 2 Například: A. Bielowski, MPH II, 1872 (1960), s. 794, poznámka 1; W. Abraham, Organizace Církev v Polsku do poloviny 12. století, 1893 ((2009), s. 114, poznámka 14; J. Hertel, Imiennictwo dynastie Piastů v raném středověku, Toruň 1980, s. 103, poznámka 390; G. Labuda, Mieszko, druhý polský král na přelomu let 1025-1034, Poznaň 1994, s. 59. 3 MPH II str. N. 1978, sv. 5, s. 45.

4 K. Jasiński, Rodokmen prvních piastů, Poznaň 2004 (dotisk, bez roku vydání), s. 4 117, poznámka pod čarou 3. Polský princ Lambert Mieszko a polský král Mieszko II 259 věk5. V kapitole ročenky uvedl, že biskup Lambert zemřel v roce 1030, v katalogu Lambert opustil krakovské biskupy. Udělal jeden z těchto zdrojů chyba? Je spisovatel omylem přepisující jména ze starších zdrojů nechal biskup Lambert v adresáři biskupů? Zda je nesprávné psát totéž spisovatel, který říká, že biskup Lambert zemřel v roce 1030? Nebo možná informační poznámka o smrti biskupa Lamberta v roce 1030 se nevztahuje na polského biskupa? Diskuse o existenci nebo neexistenci biskupa Lamberta a jeho dvou předchůdců Prokhor a Prokulf nadále fascinují historiky. A pokud vím, ne vedlo k jednoznačným závěrům6.

Ale pak záznam pro Lambert, syn Boleslava Chrabrého, zmíněný v krakovské ročence, nemusí být nutně má pravdu, jak jsem navrhoval v předchozí polemice (Slavia Antiqua 2012 s. 231), vzhledem k tomu, že žádný jiný polský zdroj krále nenazývá Žije II Lambert. Navíc je třeba ve skutečnosti věnovat pozornost ani nevíme, zda se v Ročence krakovské kapitoly hovoří o biskupovi Krakovský Lambert, protože se vedle něj objeví biskup Roman (Romanus) - jméno neznámé v katalogu krakovských biskupů. Není známo, o koho se jedná informování o smrti arcibiskupa Stefana v roce 1028; ani nemluvě s nesprávnými daty, např. 1039 - datum smrti maďarského krále Stefana. Shrnutí, záznamy za roky 1025 (Lambert, syn Boleslava Chrabrého), 1028 (arcibiskup Stefan) a 1030 (biskupové Lambert a Roman) jsou přinejmenším záhadní a napřed vyvozování závěrů vyžaduje další ověření. Naštěstí rukopis ročenky kapitoly Krakova a k ní připojený první katalog biskupů Krakova jsou v archivu kapitoly krakovské katedrály. Možná by stálo za to se na ně podívat. Možná by to paleografická analýza umožnila rozptýlit pochybnosti.

2. Rozdělená jména v dynastii Piastů Je těžké souhlasit s názorem Dariusze Sikorského (Slavia Antiqua 2013, p. 324), že Jacek Hertel ukázal, že fenomén dvojího jména u Piastů „Není to vzácné, ani neobvyklejší.“ V 11. století, na rozdíl od Mieszko II Lambert (jejichž binomičnost zpochybňuji) jsou známy pouze dva příklady princů z dynastie Piastů se dvěma jmény. Jsou to Kazimierz Karol restaurátor a Władysław Herman. V obou případech jsou dvojitá jména potvrzena - spolehlivé zdroje. 5 MPH II, s. 780-781 a 816. Viz také J. Szymański, Katalogi biskupów Krakowowskich, Warszawa 1974, s. 21. 6 J. Hertel, Imiennictwo…, s. 6 105, poznámka pod čarou 397; D.A. Sikorski, kostel v Polsku za vlády Mieszka I. a Bolesław Chrobry, Poznaň 2011, s. 130-148. 260 Krystyna Łukasiewicz První je kronika Galluse Anonyma, ve které jsme četli, že Kazimierz restaurátor měl druhé jméno Karol7. Kronikář navíc musel mít před sebou důležitého důkaz o tom, že měl Kazimierzovo druhé jméno, protože je to jediná nehoda cituje prostřední jméno knížete z dynastie Piastů. Je toto důležitým důkazem proto nebyl býk / brief papeže Benedikta IX., který v historiografii je považován za padělek třináctého století a je označován jako král Karole, a ne o princi Kazimierzovi? 8 Odkud Gallus Anonymous psal svou kroniku? ve druhém desetiletí 12. století měl informace, které také měl Kazimierz prostřední jméno Karol, protože býk je údajně falešný vytvořený pouze v prvním v polovině třináctého století? Vydání býka Benedikta IX je samozřejmě odbočka. Pouze ilustruje problém dvojitých jmen u prvních Piastů. Pokud jde o Władysław Hermana, ročenku krakovské kapitoly dvakrát v poznámkách týkajících se let 1091 a 1102 uvedl, že Władysław měl druhé jméno Herman (Wladizlaus cognominatus Hermannus dux).

Při vysvěcení také kněz Suła jako biskup přijal jméno Lambert a toto jméno používal od té doby (1061 Zula in episcopum Cracoviensem ordinatur et tunc cognominatus est Lambertus). Počítaje v to posledním incidentem byl bezpochyby také kněz Suła a biskup Lambert je to stejná osoba. S manipulací mého protivníka nic nepomůže s odvoláním na zdroj prokazující opak (Slavia Antiqua 2013, s. 324). V rozporu s nezaměnitelným ustanovením týkajícím se Biskup Suła-Lambert, bohužel neexistuje žádná taková jistota, pokud jde o identifikaci Lambert s Mieszkem II.

3. Dědičnost od Mieszka I. Dariusz Sikorski tvrdí, že Oda neměla žádný dědický titul po Mieszkovi (Slavia Antiqua 2013, s. 327). V konkrétním případě však nejde o název Ody zdědit po Mieszko I. Oda, jako vdova po vládnoucím princi a matka jeho nezletilých dětí, měli právo jednat jejich jménem v plné moci vladaři. Nepochybuji o tom, že o tom Dariusz Sikorski musí vědět, protože V historii existuje mnoho podobných příkladů. Skutečnost, že Oda byla vyloučena z Polska od Boleslava Chrabrého to nedokazuje, že toto právo ztratila. Ruka naopak, zatímco v Německu hledala způsob, jak toto právo prosadit. Jednou z možností bylo požádat papeže o ochranu. Papež, as obránce lidí v obtížné situaci (personae miserabile), včetně Oda, jehož synové Boleslav Chrabrý je chtěl připravit o řádné dědictví, vzal o takové lidi je třeba se starat. Johannes Fried v publikaci o papežské ochraně daný světským knížatům, uvedl také řadu příkladů

7 A n o n a m tzv. Gall, polská kronika, překlad. R. Grodecki, Wrocław 2008, I (17), s. 39-40. 8 MPH I, str. XXV. Polský princ Lambert Mieszko a polský král Mieszko II 261 vdovy po vládnoucích knížatech, které jménem požádaly papeže o ochranu mých dětí, kterým hrozilo, že ztratí svůj trůn9. Podle mého názoru je nám to dnes známo rejstřík začínající slovy Dagome iudex potvrzuje jejich vydání výsada papeže Jana XV. v reakci na Odinu prosbu.

4. Zdroje deportovaného Mieszka, syna Mieszka I. a Ody Pokud jde o zdroje deportovaného Mieszka, syna Mieszka I. a Ody, který zaujal D.A. Sikorski (Slavia Antiqua 2013 s. 323), moje hypotéza : Toto téma jsem představil v článku z roku 200910. Připomenu jí to zde znovu zkrátka jednou. Věřím, že vyhnání Ody z Polska začalo konflikt mezi ní a Boleslavem Chrabrým o dědictví po Mieszkovi I. Oda hledala a našla porozumění a podpora u soudu německého krále. Nová interpretace Dagome index dokazuje, že počáteční selhání neodradilo Odu. Naopak, Zdá se, že naznačuje, že Oda byla v Německu dobře přijata. Zraněné vdově bylo poskytnuto pomoc, a ne z altruistických důvodů, ale proto, že podpora Ody byla v zájmu Německa. Jak si pamatujeme, od roku 983 došlo v Połabí k válce, kterou Němci nedokázali vyhrát. Po smrti hlavního spojence, kterým byl Mieszko I., si Němci nemohli dovolit znepřátelit si Boleslava Chrabrého, jehož armády potřebovaly pokračovat ve válce se Slovany.

Zajištění odběru papežského dokumentu a péče o Odu a její syny Mieszka a Lamberta byla také prospěšné pro Němce. Chrabrý, jako křesťanský princ, nemohl tento dokument papežský ignorovat. Musel dělat ústupky. To potvrzuje Kronika Galluse Anonyma, což ukazuje, že Bolesław přidělil finanční prostředky na podporu svých mladších bratrů. Zřejmě se o ně pečlivě staral, stejně jako matka o své syny. Nejvíc ze všeho privilegium Dagome iudex se ukázalo jako prospěšné pro německého krále.

Papežský dokument s přesně definovanými hranicemi státu Gniezno, bez Slezsko zajato Mieszkem I. a schváleno mírem s Ottou II. Zaodrzański v oblasti Lubuska dokazuje, že Bolesław Chrobry, na oplátku za to, že ho uznal jako nástupce Mieszka I., se těchto území vzdal. Co více, podle pramenů, Bolesław přijal status královského tribunálu Němec.

9 J. Fried, Der päpstliche Schutz für Laienfürsten. Die politische Geschichte de päpstlichen Schutzprivilegs für Laien (11-13. Jh.), Heidelberg 1980, str. 114, 123, 264. není tam žádná papežská Oda. Je to pochopitelné, protože autor, stejně jako historici v Polsku, věřil, že to byl Mieszko / Dagome, kdo dal svůj stát ochraně papeže.

10 K. Łukasiewicz, „Dagome iudex a první konflikt o dědictví v Polsku“, The Polish Review 2009, roč. 54, č. 4, str. 407-430.

11 A n o n a m tzv. Gall, polská kronika, překlad. R. Grodecki, Wrocław 2008, I (16), s. 36. 262 Krystyna Łukasiewicz 5. Odůvodnění a závěry Samozřejmě souhlasím s Dariuszem Sikorskim, že falešné předpoklady vedou k nesprávným závěrům. Falešný předpoklad, že Dagome je Mieszko, jsem vedl k mylné hypotéze, kterou mi předal Mieszko, státu Gniezno pod ochranou papeže. Není divu, že byly nalezeny motivy údajného rozhodnutí Žije A museli se nikam dostat. Tvrzení, že polský princ Lambert Mieszko - jehož smrt mezi 10. a 11. květnem 1018 byla zaznamenána v kalendáři Merseburg - byl to polský král Mieszko II., který zemřel v roce 1034 přinejlepším ukvapený závěr.

Není důvod proč smrt krále Mieszka II bude zaznamenána v merseburském nekrologu, a ne jako král, ale jako princ (dux). Autoři nového vydání nekrologu jasně uvedli, že všechny položky, včetně přepsání, s výjimkou tří přidaných později, byly vyrobeny před 18. dubnem 1018. Pak byly přidány jen další ad hoc tři lidé, tři hierarchové církve v Německu: biskup Constana Lambert (16. května 1018), arcibiskup Magdeburg Geron (23. října 1023) a biskup Paderborn Meinwerk (5/06/1034)

12. Je třeba zdůraznit, že autoři nového vydání Nekrolog, který analyzoval záznamy z hlediska paleografie, záznam neprošel na Mieszko Lambert ke skupině ad hoc záznamů. Takže to není můj předpoklad eliminovat Mieszka II., který zemřel až v roce 1034 ročník (Slavia Antiqua 2013, s. 322). Také stojí za to přidat, protože jde o nový vydání Merseburgského kalendáře, který je jeho velkou výhodou, pokud jde o historii je, že obsahuje faksimile originálu. Dokonce i pro netrénovanou osobu z oka je zřejmé, že byl proveden záznam týkající se Mieszka Lamberta jinou osobou než záznamy pro tři biskupy přidané ad hoc poté 18. dubna 1018. Toto pozorování také potvrzuje, že Mieszko Lambert zemřel dříve.

6. „Likvidace“ Mieszka II z Bamberského nekrologu Prohlášení D.A. Sikorski, údajně „likvidační“ Mieszko II z Bamberského nekrologu má oslabit autorův záměr premisa označující, že oba záznamy (z Bamberského a Merseburgského nekrologu) týkají se stejného Mieszka Lamberta “(Slavia Antiqua 2013, s. 323). Nic zvláštního Nenapsal jsem. Je opravdu úžasné, že D.A. Sikorski raději čte v mém místě se soustředěním na to, co bylo ve skutečnosti napsáno. Možná by se měl místo historie zabývat parapsychologií. K projednávané otázce problém je, že věřím, že oba nekrology odkazují nejvíce 12 G. Althoff, J. Wollasch, Die Totenbücher von Merseburg, Magdeburg und Lüneburg, Hannover 1983, s. XXIII. Polský princ Lambert Mieszko a polský král Mieszko II 263 nejstarší syn Mieszka I. a Ody a můj protivník trvá na králi Mieszkovi II.

V polemice jsem jen upozornil na rozdíl v datu 11. května (Bamberský nekrolog) a 10. května (nekrolog v Merseburgu), se kterým navíc sám Dariusz Sikorski souhlasil (Slavia Antiqua 2013, s. 323, pozn. 7). Další nepřesnost nebo politováníhodná manipulace. A o to smutnější je, že jeho autorem je slavná postava, jehož vědecké úspěchy jsou uznávány v polské historiografii. Tak jako jedna vlaštovka nedělá jaro, také záznam v merseburském nekrologu týkající se Biskup Meinwerk, který zemřel v roce 1036, k tomu nestačí vstup pro zesnulého 10. nebo 11. května polský princ Lambert Mieszko odkazuje na polského krále Mieszka II., který zemřel v roce 1034. A další důkaz pro - ještě žádný.

7. Shrnutí Závěrem se domnívám, že analýza dostupných zdrojů nám neumožňuje dělat závěr, že Mieszko II měl také druhé jméno Lambert.

Velmi důležitým agumentem proti takovému závěru je paleografická analýza faksimile rukopis Merseburgského kalendáře vytvořený německými vědci eliminující možnost, že by kalendář mohl odkazovat na krále Mieszka II, který zemřel v roce 1034. Kdo tedy mohl být polský princ Lambert Mieszko, koho úmrtí před - rokem 1018 bylo zaznamenáno v Merseburgském kalendáři? V mém pojetí jsem přesvědčen, že je nejstarším synem Mieszka I. a Ody, jímž se ještě nestal a nebyl analyzován v polské historiografii.

https://books.googleusercontent.com/books/content?req=AKW5QadI2b4cF...

Děje polské za prvnich knižat dějepisně osvědčených .

Asi v polovici 9ho stol . , s vyhynutim rodu Popelova
a dosednutim na panovnickou stolici Piastovice Semovita, po
číná na obloze historie polské jasnější světlo se šířiti. V do
tčené době veliké v rozlehlém světě slovanském střídaly se
události. Slované severovýchodní, vystaveni jsouce náběhům
Uralcův i Normanův a domácimi různicemi seslabeni , uvolili
se ku přijeti jednovlády z rukou bojovných knižat varjažských.
Na západě vzrostla říše moravského Svatopluka v podivu hod
nou velikost a silu, spojivši, bohužel jen na krátký čas, četné
větve slovanské pod jedno žezlo . I v menších krajinách slo
vanských, v Srbsku, v Chorvatech , v Čechách atd ., znamenité se
dály proměny : jednovláda a křesťanství všudy téměř jedno
stejně se zmáhaly . Proudu tomuto nemohli na dlouho odolati
Polané , Mazované , Kujavané, Kašubi, Pomořané, Slezané,
Krakované a jiné větve velikého národu Lechův. Nenit sice
nepodobno , že větve tyto buďto všecky, buď aspoň větší jich
částka, i dříve již v jeden politický celek spojeny byly :
však spojení toto, vynuceno byvši buďto okamžitým nebezpečim
cizího vpádu a nátisku, buďto pominutelnou přemoci té neb
oné větve, toho neb onoho knížete, nemělo až potud stálosti.
Každá větev měla svá zvláštní knížata, své zvláštní řízení
zemské. U Krakovanův bylo hlavní město Krakov , kdež ně
kdy bytovali panovníci Lechův podtatranských, Horalův a
snad i Chorvatův. U Polanův č. Polákův byla přední města
Poznań, Hnězdno, Krušvice, v kterýchž panovali Leškové i
Popelové, o nichž pověsti nic pevného nepřinášeji. Za ostat
niho Popela, pána mrzkého a nenáviděného, byl vůdcem Se
movit syn36) rolnika Piasta . Tento Semovit v domácim zbou
ření a povstalých z toho rozmiškách opanoval trůn Popelův,
a tím způsobem zůstav králem polským [1. 860] , počal hra
nice malého království svého rozšiřovati, uváděje okolni lidi
i krajiny ve své poddanství. Umřel l . 891. 37) Které vlastně
země vládě své podrobil, nesnadno jest určiti : obyčejná do
mněnka jest, že to byly Velkopolska, Mazovy a Slezsko. 36)
Lešek, syn a nástupce Semovitův, panoval až do l . 921.
Dle Galla statečnosti a válečnými činy otci se vyrovnal; po
zdějši připisovali mu vojny s Pomořany a Kašuby, a rozší
ření hranic Polsky. 39) O Semimyslovi 40 ), jenž 1. 962 v po
dešlém stáří 41) umřel, a ženě jeho Gorce nic paměti hodné
ho , mimo povšechnou chválu jeho ctností , se nepřipomíná. 42 )
Pozdější přičítali mu rozprostranění panství a náchylnost ku

předtím s Velkopolskou byla spojena 43) , anebo vlastnimi
spravována knižaty , později nicméně pod vládu mohutného
Svatopluka na Moravě se dostala [870 -- 894) . Že po ne
šťastném rozdrobení Moravy mezi Němci , Uhry a Čechy, Po
låkům částka toho království se dostala ( po 907] , svědek
jest Cosmas . 44) Poněvadž pak Čechové s krajinou k hrani
cům jejich příležici spolu Těšinsko a Opavsko sobě zosobili ,
nemohl podíl Polákův žádný jiný býti, nežli Krakovsko, kte
réž potom , vyjmouc krátké opanováni od Čechův [mezi lety
967—999] , pořád př Velkopolště zůstalo . Rovně nejisto jest ,
kterého času Lechové ponejprv vládu svou na Rusiny v Ha
liči vznesli, odkudž je ruský Vladimir 1. 981 vypudil, odjav
jim Přemysl, Červen a jiné hrady (srov. § . 28. č . 4. ) . Meči
slav čili Meško ( nar . 931 , umř. 992 ], pro své vojny s Němci,
Lutici a Čechy , tolikéž pro přijetí viry křesťanské, známěj
ším nad předchůdce své okolnim národům a tim i historii
se sta 45) Obrácení jeho připisuje se přičinlivosti manželky
jeho, české kněžny Dobravy ( l . 965 ) , jakž hned šířeji vy
ložíme. Oblažitel Polsky, vytržením ji z modloslužebenství
a spojené s ním temnoty ducha, sám v jednání svém s cizo
zemci vrtkavého, tytýž velmi odporného zakušoval štěsti . Od
času Karla Vel. nepřestávali císařové němečtí vždy nové a větší
uvalovati pohromy na západní Slovanstvo, osobujice sobě
v jalové pýše své právo a vrchní panství nade všemi národy
zemskými. Gero, východni markrabě cis . Otty I. , zlopověstný
Slovanobijce, opanovav Lužici za Labem , zavadivo Mečislava
a svítěziv nad ním, donutil jej I. 963 ku placeni dani od
krajiny na západu řeky Varty ležíci , k níž sobě Němci právo
osobili , a tudy k uznání vrchnosti cisaře německého ohledem

této krajiny (nikoli celé Polsky) .46) Nástupce jeho, markrabě
Udo , obořiv se, nevědomo z jakých přičin, na Polany, byl
od Čedobora ( Cideborus u Dithmara ,) bratra Mečislavova ,
u mista Cidini (dle Lelewela Steinau na Odře, níž Vratislavě,
dle jiných Zehden v Marcích na Muglici, ještě dle jiných
Citen v Marcich na jezeře Soldinu ) na hlavu poražen l . 972.
Další výhody knížete Mečislava zastavila převaha císařského
důstojenstvi. Na sněmě Kvedlinburském [973] , na němž Meči
slav, jakožto kníže říše německé a pán krajiny mezi Odrou
i Vartou, sám osobně přítomen byl, nastoupilo porovnání mezi
oběma stranama.47) Téměř téhož času, t . mezi 967 — 973
utratil Mečislav Malopolsku čili krajinu na horní Visle okolo
Krakova až k Tatrám , kterouž Boleslav II . k Čechům při.
vtělil.48) Tím však ztráty jeho ještě nebyly dokončeny.
Mohutný Vladimir Veliký, vyblásiv léta 981 vojnu Lechům ,
odňal jim města Přemysl, Červen a j . , kteráž i za Nesto
rova času v ruských rukou se nalezala.49) V jiné straně

prodlužovaly se nepodařilé války Polákův s Němci.
Po smrti cis . Otty I. (973] téhož roku vpletl se Meško v roz
mišky německé , nadržuje " odbojnému knížeti bavorskému
Henrikovi proti Ottě II. , anobrž i po smrti tohoto císaře po
druhé Henrika se ujimal, když tento, z vězení utek , korunu
si osobil ( 984 ). Neméně též, když již Otto III. svítězil a Me
čislav na jeho stranu přistal, nepřestala krev polská cediti se
na západě, jednak na vojně s Čechy a Lutici [990 ], jednak
při obležení města lutického Braniboru ku pomoci cís . Otty
III. [ 991 ].50) Ačkoli pak Mečislav , zůstav křesťanství a zá
vazkům svým k císaři věren, Němcům všelijak , až i na voj
nách proti jednokmencům svým , propůjčovati se snažil , však
nicméně špatné za to od nich došel odplaty . Ucházeje se
nadarmo o korunu z rukou papežových, byl od Němcův , co
pohraničný, císaři daní i vojenskou službou povinný hrabě
všelijak znevažován a utiskován.51) Zplodil on z první man
želky Dobravy ( umř. 976] syny dva, nástupce vlády Boleslava
Vel. a Vladiboje, z druhé pak, Ody, dcery markraběte Mišeň
ského Fridricha, syny tři, Meška, Svatopluka a Boleslava , 52 )
jenž ve Vlašich pod jménem Lamberta mnichem se stal . Za
třidcetiletého panování jeho Polska , od předchůdcův jeho
značně rozšířená a upevněná, odevšad byla sevřena, ponižena
křesťanství. Měl syny Mečislava, Čedobora a dceru Adelaidu,
zasnoubenou Geyzovi , knížeti uherskému . Za panování těch
to teď dotčených tří knížat jádrem vlády polské byla Velko
polska ; kam náležela Malopolska, rovněž od Lechův obydle
ná, s jistotou říci nelze . Mám však za to, že třebas snad

předtím s Velkopolskou byla spojena 43) , anebo vlastnimi
spravována knižaty , později nicméně pod vládu mohutného
Svatopluka na Moravě se dostala [870 -- 894) . Že po ne
šťastném rozdrobení Moravy mezi Němci , Uhry a Čechy, Po
låkům částka toho království se dostala ( po 907] , svědek
jest Cosmas . 44) Poněvadž pak Čechové s krajinou k hrani
cům jejich příležici spolu Těšinsko a Opavsko sobě zosobili ,
nemohl podíl Polákův žádný jiný býti, nežli Krakovsko, kte
réž potom , vyjmouc krátké opanováni od Čechův [mezi lety
967—999] , pořád př Velkopolště zůstalo . Rovně nejisto jest ,
kterého času Lechové ponejprv vládu svou na Rusiny v Ha
liči vznesli, odkudž je ruský Vladimir 1. 981 vypudil, odjav
jim Přemysl, Červen a jiné hrady (srov. § . 28. č . 4. ) . Meči
slav čili Meško ( nar . 931 , umř. 992 ], pro své vojny s Němci,
Lutici a Čechy , tolikéž pro přijetí viry křesťanské, známěj
ším nad předchůdce své okolnim národům a tim i historii
se sta 45) Obrácení jeho připisuje se přičinlivosti manželky
jeho, české kněžny Dobravy ( l . 965 ) , jakž hned šířeji vy
ložíme. Oblažitel Polsky, vytržením ji z modloslužebenství
a spojené s ním temnoty ducha, sám v jednání svém s cizo
zemci vrtkavého, tytýž velmi odporného zakušoval štěsti . Od
času Karla Vel. nepřestávali císařové němečtí vždy nové a větší
uvalovati pohromy na západní Slovanstvo, osobujice sobě
v jalové pýše své právo a vrchní panství nade všemi národy
zemskými. Gero, východni markrabě cis . Otty I. , zlopověstný
Slovanobijce, opanovav Lužici za Labem , zavadivo Mečislava
a svítěziv nad ním, donutil jej I. 963 ku placeni dani od
krajiny na západu řeky Varty ležíci , k níž sobě Němci právo
osobili , a tudy k uznání vrchnosti cisaře německého ohledem

této krajiny (nikoli celé Polsky) .46) Nástupce jeho, markrabě
Udo , obořiv se, nevědomo z jakých přičin, na Polany, byl
od Čedobora ( Cideborus u Dithmara ,) bratra Mečislavova ,
u mista Cidini (dle Lelewela Steinau na Odře, níž Vratislavě,
dle jiných Zehden v Marcích na Muglici, ještě dle jiných
Citen v Marcich na jezeře Soldinu ) na hlavu poražen l . 972.
Další výhody knížete Mečislava zastavila převaha císařského
důstojenstvi. Na sněmě Kvedlinburském [973] , na němž Meči
slav, jakožto kníže říše německé a pán krajiny mezi Odrou
i Vartou, sám osobně přítomen byl, nastoupilo porovnání mezi
oběma stranama.47) Téměř téhož času, t . mezi 967 — 973
utratil Mečislav Malopolsku čili krajinu na horní Visle okolo
Krakova až k Tatrám , kterouž Boleslav II . k Čechům při.
vtělil.48) Tím však ztráty jeho ještě nebyly dokončeny.
Mohutný Vladimir Veliký, vyblásiv léta 981 vojnu Lechům ,
odňal jim města Přemysl, Červen a j . , kteráž i za Nesto
rova času v ruských rukou se nalezala.49) V jiné straně

prodlužovaly se nepodařilé války Polákův s Němci.
Po smrti cis . Otty I. (973] téhož roku vpletl se Meško v roz
mišky německé , nadržuje " odbojnému knížeti bavorskému
Henrikovi proti Ottě II. , anobrž i po smrti tohoto císaře po
druhé Henrika se ujimal, když tento, z vězení utek , korunu
si osobil ( 984 ). Neméně též, když již Otto III. svítězil a Me
čislav na jeho stranu přistal, nepřestala krev polská cediti se
na západě, jednak na vojně s Čechy a Lutici [990 ], jednak
při obležení města lutického Braniboru ku pomoci cís . Otty
III. [ 991 ].50) Ačkoli pak Mečislav , zůstav křesťanství a zá
vazkům svým k císaři věren, Němcům všelijak , až i na voj
nách proti jednokmencům svým , propůjčovati se snažil , však
nicméně špatné za to od nich došel odplaty . Ucházeje se
nadarmo o korunu z rukou papežových, byl od Němcův , co
pohraničný, císaři daní i vojenskou službou povinný hrabě
všelijak znevažován a utiskován.51) Zplodil on z první man
želky Dobravy ( umř. 976] syny dva, nástupce vlády Boleslava
Vel. a Vladiboje, z druhé pak, Ody, dcery markraběte Mišeň
ského Fridricha, syny tři, Meška, Svatopluka a Boleslava , 52 )
jenž ve Vlašich pod jménem Lamberta mnichem se stal . Za
třidcetiletého panování jeho Polska , od předchůdcův jeho
značně rozšířená a upevněná, odevšad byla sevřena, ponižena
a umalena.53) Teprvé syn jeho Boleslav příjmím Chrabrý

ili Veliký ( 992—1025] pozdvihnul ji z toho úpadu a pový
šil moc i slávu její na stupeň až potud nedosažený. Poně
vadž děje krále tohoto do oboru našeho díla vlastně nenále
-žeji, dosti budiž , podotknouti jich zde co nejkratčeji. Rus',
pod dějným svým vládcem Vladimirem Vel. náramně se zmá
hající, přemohl a zasnaubením své dcery Svatoplukovi, synovi
Vladimirovu, pokoj s ní upevnil . Pomoří až po Odru opano
val; od Čechův pak Slezko i krajinu podtatranskou s Krakovem
vydobyl , Uhry v boji pokořil a krajinu slovenskou i ruskou
až po Dunaj u Ostřehomu , město Jager, řeku Tisu a město
Halič na krátký čas s Polskou sloučil. Smrti sv. Vojtěcha ,
biskupa Pražského, svého miláčka, na Prusich pomstil a tělo
jeho vykoupiv, do Hnězdna je sprovodil , kteréhož když cís.
Otto II, navštívit přišel, jat jsa spanilosti, slávou a vlidnosti
Boleslavovou, titul krále mu přiznal, a na znamení přátelství
sňatou s hlavy své korunu na hlavu jeho postavil 1. 1000 .
Po smrti téhož Otty velikou s Jindřichem II. provodil válku
ve kteréž vítěznou svou zbraní až k řece Labi a Sale pro
niknuv, Lužici , Míšeň, Čechy i Moravu opanoval, a v Praze
druhou stolici svého panství zarazil. Těchto však krajin
v moci své konečně udržeti nemoha , smluvou v Budišině
zavřenou zemi Lubuskou , částku Čech a Moravy, Slezko a
Lužici až po řeku černou Elsteru ku Polsku připojil 1. 1018.
Po smrti Vladimira Vel. knížete ruského nesvorné syny jeho
několikráte pokořil, a dobyv Kyjeva, uvedl sobě Rusy v po
vinovactví, na zpátečném pak svém tažení hrady Červenské

čili potomní červenou Rus opanoval a na čas s Polskou spojil
[ 1020 ]. Tak porozšířiv hranice mocnářství svého ode Dněpru
do Labe a od baltického moře až do Dunaje i Tisy, sám o
své vůli a moci, málem před svou smrtí, na královstvi poma
zati a korunovati se dal [ 1025 ]. Cirkev křesťanská, od otce
jeho v Polanech založená , nalezla v něm mocného obrance
a horlivého opatrovníka : za jeho panování již dávno vikla
jící se pohanství dokonce bylo vyvráceno a vyhlazeno.

Zdroje křesťanského knížete Siemomysla (německy Zemuzila), který po roce 1034 přichází do Pomořanska:

Siemomysł v listině Jindřicha III
V roce 1040 vydal císař Jindřich III. pro katedrálu v Naumburgu (Saale) listinu, ve které je údaj o udělení beneficia v zemi Weit, kterou vlastnil jistý (lat.) Sememizl. Badatelé posledně jmenovaného ztotožňují s pomořanským vévodou ze Siemomyslu uvedeným v listině z roku 1046 [1]. Před rokem 1040 žil Siemomysł v Německu, odkud se přestěhoval do Pomořanska. Datum příchodu prince do Pomořanska není známo. Předpokládá se, že k němu došlo těsně před vpádem českého knížete Brzetysława I. do Slezska a Velkopolska [2]. Objevila se také spekulace, že byl totožný s princem poraženým uherským knížetem Belou I. kolem roku 1043 [2].

Siemomysł ve zprávě Letopisů z Altaj
24. června 1046 se Siemomysł zúčastnil sjezdu v Merseburgu s německým králem Jindřichem III., českým knížetem Brzetysławem I. a Kazimírem I. restaurátorem. Byl mocným a křesťanským panovníkem, protože s ním bylo zacházeno stejně jako s jinými slovanskými panovníky [3]. 29. června toho roku v Míšni spory mezi knížaty zmírnil německý vládce [4]. Siemomysł se nepodrobil míšeňskému rozsudku, neboť již v roce 1047 vévoda podporoval mocný Miecławův vpád do Mazovska [2].

Příbuzenství s Piastovci
Vzhledem k tomu, že jméno Siemomysł nesl jeden z polanských knížat z dynastie Piastovců, má se za to, že pomořanským vévodou byl jeho potomek Siemomysł. Tuto teorii doplňuje život sv. Wojciech zavolal (latinsky) Tempore illo, který předal informaci, že pražský biskup v Gdaňsku měl oslavit svatbu nejmenovaného pomořanského prince a dcery Boleslava I. Chrabrého. Důvěryhodnost tohoto zdroje je však zpochybňována [5].

Siemomysł jako potomek Piastovců na straně distancu
Existuje několik konceptů týkajících se genealogických spojení mezi pomořským vévodou Siemomysło a Piastovci.

Neznámý pomořanský princ se měl v roce 996 nebo 997 oženit s dcerou Boleslava I. Chrabrého - Oswald Balzer byl zastáncem tohoto názoru, na základě poselství (latinsky) Tempore illo [6]. Novější historická literatura tento názor odmítla.
Neznámý pomořanský vévoda se oženil s dcerou Mieszka I. - svatba se konala buď v 80. letech 10. století, nebo podle líčení (lat.) Tempore illo v roce 996 nebo na začátku roku 997 [7].
Neznámý pomořanský vévoda se oženil s dcerou Siemomysły, vévody Polanského - Henryk Łowmiański byl zastáncem tohoto názoru [8]. Jeden z nejvýraznějších odborníků na genealogii Piastovců Kazimierz Jasiński považoval pohledy 2 a 3 za stejně pravděpodobné.
Na podporu názoru, že Siemomysł je příbuzný Piastovcům, je uveden text Galla Anonyma, který nazývá Świętobora, pomořanského knížete z přelomu 11. a 12. století, a jeho syna Świętopełka příbuznými Boleslava III. Wrymouth [9]. , je citováno. Existovaly však hypotézy vysvětlující vztah mezi Świętobórem a Świętopełkem a Piastovci, vyjma Siemomysła – předpokládalo se, že pramenem neznámá dcera Boleslava II. Szczodryho byla provdána za pomořanského prince, otce Świętobora [10]. Existovala také teorie, že se pomořští vévodové dostali do příbuzenství s Piastovci prostřednictvím rusínského zprostředkování - pomořanská vévodkyně měla být dcerou Światopełka I., kyjevského knížete, a jeho manželky, dcery Boleslava I. Chrabrého [11], neznámo ke zdrojům.

Historici, kteří Siemomysłu považují za potomka polské princezny zmíněné v (latinsky) Tempore illo, tvrdí, že vládl v Gdaňském Pomořansku [12].

Pro doplnění: Mieszko II Lambert 990 - 1034

Mieszko byl synem krále Boleslava Chrabrého.[1] Pravděpodobně byl pojmenován po svém dědečkovi z otcovy strany, Mieszkovi I. Jeho druhé jméno, Lambert, někdy mylně považováno za komando, dostal jako odkaz na Svatého Lamberta. Je však také pravděpodobné, že jméno bylo vybráno po Bolesławově nevlastním bratrovi Lambertu Mieszkowicovi. Má se za to, že výběr tohoto jména pro jeho syna byl výrazem oteplování vztahů mezi Boleslavem I. a jeho nevlastní matkou Odou z Haldenslebenu.[2]

Protože byl Mieszko II. před smrtí svého otce politicky aktivní, jmenoval ho Bolesław svým nástupcem.  Účastnil se především německé politiky, a to jak jako zástupce svého otce, tak jako velitel polských vojsk.

V roce 1013 odešel Mieszko II do Magdeburgu, kde vzdal hold císaři Jindřichu II. O několik měsíců později se Bolesław I. poklonil osobně. Skutečný účel návštěvy Mieszka II. je nejasný, zejména proto, že brzy poté jeho otec vzdal hold Svaté říši římské. Mladý kníže pravděpodobně vzdal hold Milsku, Lužici a Moravě. Příslušná smlouva stanovila, že jde pouze o osobní poctu, z níž nevyplývají žádné právní závazky. Jiná hypotéza předpokládá, že území na něj převedl Bolesław a v důsledku toho se Mieszko II. stal vazalem Říše.
Richeza z Lotharingie, neteř císaře Otty III. a choť Mieszka Lamberta
Postavení mladého prince na polském i císařském dvoře zesílilo v roce 1013, kdy se oženil s Richezou[3], dcerou hraběte Palatina Ezzo z Lotharingie a neteří císaře Otty III. Ezzo byl princ značného vlivu jako velký vůdce opozice proti Jindřichovi II. Sňatkem se svou dcerou vstoupil Mieszko II do kruhu císařské rodiny. Pravděpodobně po svatbě a v souladu s převládajícími zvyky dal Boleslav I. Chrabrý Mieszkovi II. samostatný okres, aby vládl: Kraków. Jedno z jeho měst, Wawel (nyní součást města), si princ vybral za své sídlo.
---V roce 1014 byl Mieszko II poslán svým otcem do Čech jako emisar. Musel přesvědčit vévodu Oldřicha, aby uzavřel spojenectví proti císaři Jindřichu II. Mise se nezdařila, protože Oldřich uvěznil Mieszka II. Propuštěn byl až po zásahu císaře, který i přes plánovanou zradu Boleslava I. loajálně jednal jménem svého vazala. V důsledku toho byl Mieszko II poslán na císařský dvůr v Merseburgu jako rukojmí. Jindřich II. si pravděpodobně chtěl vynutit přítomnost Boleslava I. v Merseburgu a přimět ho, aby vysvětlil své činy. Plán však selhal, protože císař pod tlakem svých příbuzných brzy souhlasil s propuštěním Mieszka II.

O rok později stál v čele polských jednotek v další válce proti císaři Mieszko II.  Kampaň nebyla pro Henryho příznivá.  Jeho armáda potřebovala více než měsíc, aby se dostala k linii řeky Odry, a jakmile tam byli, narazili jeho jednotky na silný odpor vedený Mieszkem II. a jeho otcem.  Henry II poslal delegaci k polským vládcům, ve snaze přimět je k uzavření mírové dohody.  Mieszko II odmítl a poté, co se císaři nepodařilo porazit svá vojska v bitvě, se Jindřich rozhodl začít ustupovat do Dziadoszyce.  Polský princ šel do pronásledování a způsobil těžké ztráty německé armádě.  Když polská armáda postupovala k Míšni, Mieszko II. se neúspěšně pokusil obléhat hrad svého švagra, markraběte Hermana I. (manžela jeho sestry Regelindy).  Boje se zastavily na podzim a byly obnoveny až v roce 1017 po neúspěchu mírových rozhovorů.  Císařské síly obešly hlavní obranné místo poblíž Krosno Odrzańskie a oblehly Niemczu.  Ve stejné době se v čele deseti legií vydal na Moravu Mieszko II. a plánoval spojenecký útok spolu s Čechami proti císaři.  Tato akce donutila císaře vzdát se jakéhokoli plánu frontálního útoku.  O rok později byl uzavřen Budyšínský mír (30. ledna 1018) za podmínek mimořádně příznivých pro polskou stranu.

Počínaje rokem 1028 vedl Mieszko II úspěšně válku proti Svaté říši římské. Dokázal odrazit její invazní armádu a později dokonce napadl Sasko. Spojil Polsko s Maďarskem, což vedlo k dočasné maďarské okupaci Vídně. Tato válka byla pravděpodobně vyvolána rodinnými vazbami Mieszka II v Německu, kteří se postavili císaři Konrádovi II.
Kvůli smrti Thietmara z Merseburgu, hlavního kronikáře té doby, existuje jen málo informací o životě Mieszka II. od roku 1018 do roku 1025, kdy se konečně ujal vlády v Polsku. Pouze Gallus Anonymus zmiňuje tehdejšího prince u příležitosti popisu cesty jeho otce na Rus v roce 1018: „vzhledem k tomu, že jeho syn (...) Mieszko nebyl ještě považován za schopného převzít vládu sám, ustanovil regenta mezi svou rodinou během své cesty na Rus“. Toto prohlášení bylo pravděpodobně výsledkem naprosté nevědomosti kronikáře, protože v roce 1018 bylo Mieszkovi II. 28 let a byl již plně schopen vykonávat moc sám.
---(

Lambert Mieszkowic – syn Mieszka I, księcia Polski z dynastii Piastów, i jego ostatniej żony Ody. Wikipedia PL

Lambert Mieszkowic

Lambert Mieszkowic

Lambert Mieszkowic (ur. między 980a 986 , zm. po 992 , być może 1030 ) – syn Mieszka I , księcia Polskiz dynastii Piastów , i jego ostatniej żony Ody von Haldensleben.

Wraz z rodzicami i swoim bratem Mieszkiemzostał wymieniony w dokumencie Dagome iudex , sporządzonym około 991 . Po śmierci ojca w 992 został wraz z matką i bratem Mieszkiem wygnany z Polski przez swojego przyrodniego brata Bolesława I Chrobrego . Jego dalsze losy nie są znane.

K. Jasiński[1] uznał za błędne teorie identyfikujące go z Lambertem, biskupem krakowskim zmarłym w 1030 . Z wnioskiem tym nie zgodził się Gerard Labuda [2].

Nie można wykluczyć, że to właśnie Lambert był ojcem Dytryka(jako ewentualny ojciec wchodzi w rachubę w równym stopniu Mieszko Mieszkowic).

https://pl.wikibooks.org/wiki/Genealogia_Piast%C3%B3w/Pierwsi_Piast...

III. POLEMIKI I RECENZJE – POLEMICS AND REVIEWS Krystyna Łukasiewicz Polski ksią żę Lambert Mieszko i król polski Mieszko II – PODSUMOWA NIE DYSKUSJI Z DARIUSZEM ANDRZEJEM SIKORSKIM Jeszcze raz – i sądząc z tytułu polemiki – po raz ostatni, D.A. Sikorski zabłysnął swoją imponującą erudycją na łamach Slavia Antiqua (2013, s. 321-328) na temat, jak to nazwał, „nieszczęsnego Mieszka Lamberta”. Muszę przyznać, że czuję się zaszczycona poświęcaniem cennego zapewne czasu mojego adwersarza na tak obszerną krytykę mojej hipotezy. Wystarczyłoby przecież tylko udowodnić w sposób niebudzący wątpliwości, że moja hipoteza nie ma sensu. Tego niestety Sikorski nie potrafi. Dlaczego? Ponieważ moja hipoteza jest oparta na krytycznej analizie źródeł i na logicznym rozumowaniu1. A tego niestety nie da się osiągnąć, pisząc prace naukowe oparte na przeżuwaniu cudzych prac naukowych. Przy takim podejściu synteza nie jest oczywiście możliwa. Żeby nie zanudzać czytelników, w podsumowaniu odniosę się tylko do tych uwag krytycznych mojego adwersarza, które są istotne, jeśli chodzi o dyskutowane problemy. 1. Rocznik kapitulny krakowski i Katalog biskup ów krakowskich Wzmianka w Roczniku kapitulnym krakowskim podająca, że Lambert był synem Bolesława Chrobrego powinna wzbudzić czujność historyków, ponieważ żadne inne niezależne polskie źródło nie podało, że Mieszko, syn Bolesława Chrobrego, miał dwa imiona. Przypomnę, że imię Lambert jako drugie imię Mieszka II pojawiło się w polskiej historiografii w 1872 r. w opublikowanym przez Augusta Bielowskiego tomie 2 Monumenta Poloniae Historica. Na stronie 794 znajduje się wpis: 1025 Boleslaus rex Magnus obiit. Lambertus filius eius succedit. W przypisie wydawca wyjaśnił, że chodzi o Mieszka II. Od tego momentu przyjął się 1 Na temat formułowania hipotez patrz np. T. Grudziński, Bolesław Śmiały-Szczodry i biskup Stanisław. Dzieje konfliktu, Warszawa 1982, s. 165. Slavia Antiqua LVI (2015) DOI: 10.14746/sa.2015.56.13 258 Krystyna Łukasiewicz w historiografii pogląd, że król Mieszko II miał drugie imię Lambert2. Taki sam zapis znajduje się również w nowym wydaniu Rocznika kapitulnego krakowskiego z 1978 roku3. Opierając się na tym nowym wydaniu rocznika kapitulnego krakowskiego Kazimierz Jasiński w Rodowodzie pierwszych Piastów podał, że po Bolesławie Chrobrym objął tron jego syn Lambert4. W polemice z 2012 r. (Slavia Antiqua 2012, s. 223-232) zakwestionowałam wiarygodność Rocznika kapitulnego krakowskiego, jeśli chodzi o wyciąganie wniosku, że Mieszko, syn Bolesława Chrobrego, miał również imię Lambert, z uwagi na to, że kilka linijek niżej znajduje się w nim wpis dotyczący śmierci w 1030 r. biskupa Lamberta. W Roczniku kapitulnym krakowskim nie ma jednak informacji o tym, kiedy Lambert został biskupem. Wpis dotyczący 1034 r. w tymże Roczniku informuje, że umarł Mieszko król Polski (Mesko rex Polonie obiit). Zestawiając wpisy dotyczące lat 1025, 1030 i 1034, sugerowałam, że wpis dotyczący 1025 r. podający, że Lambert był synem Bolesława Chrobrego, może być wynikiem błędu przy kopiowaniu (Slavia Antiqua 2012, s. 231). Paradoksalnie, badania dotyczące katalogów biskupów krakowskich (MPH X, cz. 2, s. 37), na które powołuje się Dariusz Sikorski (Slavia Antiqua 2013, s. 324), zdają się potwierdzać moje spostrzeżenia. Żeby nie było nieporozumień, poniżej przytaczam komentarz Sikorskiego: „Przede wszystkim mamy aż pięć redakcji Katalogów biskupów krakowskich, a postać Lamberta I jako trzeciego biskupa pojawia się dopiero od trzeciej redakcji powstałej dopiero w XV wieku. Zdaniem wydawcy tego zespołu źródeł Józefa Szymańskiego, postać biskupa Lamberta I została dopisana dopiero w trzeciej redakcji na podstawie informacji z Kroniki węgiersko-polskiej o poselstwie jakiegoś biskupa Lamberta po koronę dla Bolesława Chrobrego. Jak Szymański zauważył, postać Lamberta I występuje dopiero w rocznikarstwie od połowy XIV wieku. Wykazał również, że przed 1326 r. katalog krakowski nie znał Lamberta I”. Nie jest to oczywiście teza nowa. Propagował ją już wcześniej Wojciech Kętrzyński (MPH III, s. 317, 323). A źródło, na którym opierali się obaj historycy studiujący katalogi biskupów krakowskich, musiało być to samo, a mianowicie rękopis, którego opis zamieścił August Bielowski w MPH II. Jak wiadomo, zarówno Rocznik kapitulny krakowski, jak i Katalog I biskupów krakowskich, czyli właściwie lista zawierająca imiona pierwszych biskupów krakowskich, niezawierająca biskupa Lamberta, zostały przepisane z dawniejszych źródeł za kadencji biskupa Prędoty (1242-1266). Sądząc z opisu rękopisu, który miał przed sobą Bielowski, zarówno Rocznik, jak i listę pierwszych biskupów krakowskich przepisywał ten sam czło- 2 Na przykład: A. Bielowski, MPH II, 1872 (1960), s. 794, przypis 1; W. Abraham, Organizacja Kościoła w Polsce do połowy wieku XII, 1893 ((2009), s. 114, przypis 14; J. Hertel, Imiennictwo dynastii piastowskiej we wcześniejszym średniowieczu, Toruń 1980, s. 103, przypis 390; G. Labuda, Mieszko II król Polski w czasach przełomu 1025-1034, Poznań 1994, s. 59. 3 MPH II s. n. 1978, t. 5, s. 45. 4 K. Jasiński, Rodowód pierwszych Piastów, Poznań 2004 (reprint, brak roku wydania), s. 117, przypis 3. Polski książę Lambert Mieszko i król polski Mieszko II 259 wiek5. W Roczniku kapitulnym podał, że w 1030 r. umarł biskup Lambert, w Katalogu biskupów krakowskich Lamberta opuścił. Czy w jednym z tych źródeł zrobił błąd? Czy pisarz przepisujący imiona z dawniejszych źródeł przez pomyłkę opuścił biskupa Lamberta w Katalogu biskupów? Czy błędny jest zapis tego samego pisarza podający, że w 1030 r. umarł biskup Lambert? A może nota informująca o śmierci w 1030 r. biskupa Lamberta nie dotyczy polskiego biskupa? Dyskusja na temat istnienia lub nieistnienia biskupa Lamberta i jego dwóch poprzedników Prochora i Prokulfa nadal intryguje historyków. I, o ile wiem, nie doprowadziła do jednoznacznych wniosków6. Ale w takim razie zapis dotyczący Lamberta syna Bolesława Chrobrego wymienionego w Roczniku krakowskim niekoniecznie jest słuszny, co sugerowałam w poprzedniej polemice (Slavia Antiqua 2012 s. 231), zważywszy na to, że żadne inne polskie źródło nie nazywa króla Mieszka II Lambertem. Ponadto, na co warto zwrócić uwagę, w gruncie rzeczy nawet nie wiemy, czy w Roczniku kapitulnym krakowskim mowa jest o biskupie krakowskim Lambercie, skoro obok występuje biskup Roman (Romanus) – imię nieznane w katalogu biskupów krakowskich. Nie wiadomo, kogo dotyczył wpis informujący o śmierci w 1028 r. arcybiskupa Stefana; nie wspominając nawet o błędnych datach, np. rok 1039 – data śmierci króla Węgier Stefana. Podsumowując, wpisy dotyczące lat 1025 (Lambert syn Bolesława Chrobrego), 1028 (arcybiskup Stefan) i 1030 (biskupi Lambert i Roman) są co najmniej zagadkowe i przed wyciąganiem wniosków wymagają dalszej weryfikacji. Na szczęście rękopis Rocznika kapitulnego krakowskiego i dołączonego do niego pierwszego katalogu biskupów krakowskich znajdują się w Archiwum Krakowskiej Kapituły Katedralnej. Może warto by do nich zajrzeć. Być może analiza paleograficzna pozwoliłaby rozwiać wątpliwości. 2. Dwuimiennoś ć w dynastii Piastów Trudno jest zgodzić się z opinią Dariusza Sikorskiego (Slavia Antiqua 2013, s. 324), jakoby Jacek Hertel wykazał, że zjawisko dwuimienności wśród Piastów „nie jest rzadkie, ani tym bardziej niezwykłe”. W XI w. oprócz Mieszka II Lamberta (którego dwuimienność kwestionuję) znane są tylko dwa przykłady książąt z dynastii Piastów o dwóch imionach. Są to Kazimierz Karol Odnowiciel i Władysław Herman. W obydwu wypadkach dwuimienność jest potwierdzona przez wiarygodne źródła. 5 MPH II, s. 780-781 i 816. Patrz także J. Szymański, Katalogi biskupów krakowskich, Warszawa 1974, s. 21. 6 J. Hertel, Imiennictwo…, s. 105, przypis 397; D.A. Sikorski, Kościół w Polsce za Mieszka I i Bolesława Chrobrego, Poznań 2011, s. 130-148. 260 Krystyna Łukasiewicz Pierwszym jest kronika Galla Anonima, w której czytamy, że Kazimierz Odnowiciel miał drugie imię Karol7. Co więcej kronikarz musiał mieć przed sobą ważny dowód na podanie drugiego imienia Kazimierza, ponieważ jest to jedyny wypadek przytoczenia przez niego drugiego imienia księcia z rodu Piastów. Czy tym ważnym dowodem nie była zatem bulla/brewe papieża Benedykta IX, którą w historiografii uważa się za trzynastowieczny falsyfikat, a w której mowa jest o królu Karolu, a nie o księcia Kazimierza?8 Skąd Gall Anonim piszący swoją kronikę w drugiej dekadzie XII w. miał informację o tym, że Kazimierz miał również drugie imię Karol, skoro bulla jest jakoby falsyfikatem powstałym dopiero w pierwszej połowie XIII wieku? Sprawa bulli Benedykta IX jest tu oczywiście dygresją. Ilustruje tylko problem dwuimienności wśród pierwszych Piastów. Jeśli chodzi o Władysława Hermana, Rocznik kapitulny krakowski dwukrotnie w notach dotyczących lat 1091 i 1102 podał, że Władysław miał drugie imię Herman (Wladizlaus cognominatus Hermannus dux). Również prezbiter Suła przy konsekracji na biskupa przyjął imię Lambert i odtąd używał tego imienia (1061 Zula in episcopum Cracoviensem ordinatur et tunc cognominatus est Lambertus). W tym ostatnim wypadku również nie ulega wątpliwości, że prezbiter Suła i biskup Lambert to ta sama osoba. Nic tu nie pomoże manipulacja mojego adwersarza przy cytowaniu źródła mająca na celu udowodnienie, że jest inaczej (Slavia Antiqua 2013, s. 324). W przeciwieństwie do niebudzącego wątpliwości zapisu dotyczącego biskupa Suły-Lamberta, takiej pewności niestety nie ma, gdy chodzi o identyfikowanie Lamberta z Mieszkiem II. 3. Dziedziczenie po Mieszku I Dariusz Sikorski twierdzi, że Oda nie miała tytułu do dziedziczenia po Mieszku (Slavia Antiqua 2013, s. 327). W konkretnym wypadku nie chodzi jednak o tytuł Ody do dziedziczenia po Mieszku I. Oda, jako wdowa po panującym księciu i matka jego nieletnich dzieci, miała prawo występować w ich imieniu w charakterze regentki. Nie wątpię, że Dariusz Sikorski musi o tym wiedzieć, ponieważ podobnych przykładów w historii jest wiele. To, że Oda została wyrzucona z Polski przez Bolesława Chrobrego, nie świadczy o tym, że to prawo utraciła. Wręcz przeciwnie, będąc w Niemczech, szukała sposobu na wyegzekwowanie tego prawa. Jedną z możliwości było zwrócenie się z prośbą o opiekę do papieża. Papież, jako obrońca osób w trudnym położeniu (personae miserabile), a do tych należała Oda, której synów Bolesław Chrobry chciał pozbawić należnego im dziedzictwa, brał takie osoby pod opiekę. Johannes Fried w publikacji dotyczącej opieki papieskiej udzielanej książętom świeckim podał między innymi również szereg przykładów 7 A n o n i m tzw. Gall, Kronika polska, tłum. R. Grodecki, Wrocław 2008, I(17), s. 39-40. 8 MPH I, s. XXV. Polski książę Lambert Mieszko i król polski Mieszko II 261 wdów po panujących książętach, które zwróciły się do papieży o opiekę w imieniu swoich dzieci, którym groziła utrata tronu9. W moim przekonaniu znany nam obecnie regest zaczynający się od słów Dagome iudex potwierdza wydanie takiego przywileju przez papieża Jana XV w odpowiedzi na suplikę Ody. 4. Zasoby wygnanego Mieszka , syna Mieszka I i Ody Jeśli chodzi o źródło zasobów wygnanego Mieszka, syna Mieszka I i Ody, które zainteresowało D.A. Sikorskiego (Slavia Antiqua 2013 s. 323), moją hipotezę na ten temat przedstawiłam w artykule z 2009 roku10. Przypomnę ją tutaj jeszcze raz w skrócie. Uważam, że wyrzucenie Ody z Polski zapoczątkowało konflikt między nią a Bolesławem Chrobrym o schedę po Mieszku I. Oda szukała i znalazła zrozumienie i poparcie na dworze króla Niemiec. Nowa interpretacja Dagome iudex dowodzi, że początkowa porażka nie zniechęciła Ody. Wręcz przeciwnie, zdaje się sugerować, że Oda spotkała się w Niemczech z przychylnym przyjęciem. Pokrzywdzonej wdowie udzielono pomocy, i to raczej nie z powodów altruistycznych, ale ponieważ poparcie Ody leżało w interesie Niemiec. Jak pamiętamy, od 983 r. na Połabiu trwała wojna, której Niemcy nie byli w stanie wygrać. Po śmierci głównego sprzymierzeńca, jakim był Mieszko I, Niemcy nie mogli sobie pozwolić na zantagonizowanie Bolesława Chrobrego, którego wojska potrzebowali, aby kontynuować wojnę ze Słowianami. Postaranie się o dokument papieski biorący w opiekę Odę i jej syna Mieszka-Lamberta było korzystne również i dla Niemiec. Chrobry, jako książę chrześcijański, nie mógł zignorować dokumentu papieskiego. Musiał pójść na ustępstwa. Poświadcza to Kronika Galla Anonima, z której wynika, że Bolesław przeznaczył środki na utrzymanie młodszych braci. Dbał o nich ponoć pieczołowicie, jak matka o synów11. Przede wszystkim jednak przywilej Dagome iudex okazał się korzystny dla króla Niemiec. Dokument papieski z dokładnie określonymi granicami państwa gnieźnieńskiego, nieobejmującego zdobytego przez Mieszka I Śląska i zatwierdzonego pokojem z Ottonem II terytorium zaodrzańskiego w rejonie Lubusza, stanowi dowód, że Bolesław Chrobry, w zamian za uznanie go następcą po Mieszku I, zrzekł się tych terytoriów. Co więcej, jak wynika ze źródeł, Bolesław zaakceptował status trybutariusza króla Niemiec. 9 J. Fried, Der päpstliche Schutz für Laienfürsten. Die politische Geschichte de päpstlichen Schutzprivilegs für Laien (11-13. Jh.), Heidelberg 1980, s. 114, 123, 264. Wśród osób objętych opieką papieską brak jest Ody. Jest to zrozumiałe z uwagi na to, że autor, podobnie jak historycy w Polsce, uważał, że to Mieszko/Dagome oddał swoje państwo pod opiekę papieża. 10 K. Łukasiewicz, „Dagome iudex and the First Conflict over Succession in Poland”, The Polish Review 2009, t. 54, nr 4, s. 407-430. 11 A n o n i m tzw. Gall, Kronika polska, tłum. R. Grodecki, Wrocław 2008, I (16), s. 36. 262 Krystyna Łukasiewicz 5. Przesłanki i wnioski Oczywiście zgadzam się z Dariuszem Sikorskim, że fałszywe przesłanki prowadzą do błędnych wniosków. Fałszywe założenie, że Dagome to Mieszko I, doprowadziło do błędnej hipotezy, jakoby to Mieszko I oddał państwo gnieźnieńskie pod opiekę papieża. Nic dziwnego, że próby znalezienia motywów rzekomej decyzji Mieszka I musiały doprowadzić donikąd. Twierdzenie, jakoby polski książę Lambert Mieszko – którego śmierć między 10 a 11 maja zanotowano w Kalendarzu merseburskim – był zmarłym w 1034 r. królem Polski Mieszkiem II, jest w najlepszym razie pochopnym wnioskiem. Nie ma bowiem powodu, dla którego śmierć króla Mieszka II miałaby zostać odnotowana w Nekrologu merseburskim, i to nie jako króla, lecz księcia (dux). Autorzy nowego wydania Nekrologu wyraźnie podali, że wszystkie wpisy łącznie z nadpisami, oprócz trzech dopisanych później, zostały dokonane przed 18 kwietnia 1018 roku. Potem dopisano jeszcze tylko ad hoc trzy osoby, trzech hierarchów Kościoła w Niemczech: biskupa Konstancy Lamberta (16.05.1018), arcybiskupa Magdeburga Gerona (23.10.1023) i biskupa Paderborn Meinwerka (5.06.1034)12. Warto podkreślić, że autorzy nowego wydania Nekrologu, analizując wpisy pod względem paleograficznym, nie zaliczyli wpisu dotyczącego Mieszka Lamberta do grupy wpisów ad hoc. Nie jest to zatem moje założenie mające na celu wyeliminowanie Mieszka II zmarłego dopiero w 1034 roku (Slavia Antiqua 2013, s. 322). Warto również dodać, skoro mowa jest o nowym wydaniu Kalendarza merseburskiego, że jego wielką zaletą z punktu widzenia historyka jest to, że zawiera faksymile oryginału. Nawet bowiem dla niewprawnego oka jest oczywiste, że wpis dotyczący Mieszka Lamberta został dokonany przez inną osobę niż wpisy dotyczące trzech biskupów dopisanych ad hoc po 18 kwietnia 1018 roku. Ta obserwacja również potwierdza, że Mieszko Lambert umarł wcześniej. 6. „Likwidacja ” Mieszka II z nekrologu bamberskiego Niezgodne z prawdą jest twierdzenie D.A. Sikorskiego, jakoby „likwidacja” Mieszka II z Nekrologu bamberskiego w intencjach Autorki ma osłabić poważną przesłankę wskazującą, że oba wpisy (z Nekrologu bamberskiego i merseburskiego) dotyczą tego samego Mieszka Lamberta” (Slavia Antiqua 2013, s. 323). Nic takiego nie napisałam. To doprawdy zdumiewające, że D.A. Sikorski woli czytać w moich myślach, zamiast skoncentrować się na tym, co rzeczywiście zostało napisane. Może zamiast historią powinien zająć się parapsychologią. W dyskutowanej kwestii problem polega na tym, że ja uważam, iż w obydwu nekrologach mowa jest o naj- 12 G. Althoff, J. Wollasch, Die Totenbücher von Merseburg, Magdeburg und Lüneburg, Hannover 1983, s. XXIII. Polski książę Lambert Mieszko i król polski Mieszko II 263 starszym synu Mieszka I i Ody, a mój adwersarz obstaje przy królu Mieszku II. W polemice zwróciłam tylko uwagę na różnicę w dacie 11 maja (Nekrolog bamberski) i 10 maja (Nekrolog merseburski), z czym zresztą Dariusz Sikorski się zgodził (Slavia Antiqua 2013, s. 323, przypis 7). Kolejna nieścisłość albo godna pożałowania manipulacja. I to tym smutniejsze, że jej autorem jest znaną postać, której dorobek naukowy cieszy się uznaniem w polskiej historiografii. Tak jak jedna jaskółka nie czyni wiosny, również wpis w Nekrologu merseburskim dotyczący zmarłego w 1036 r. biskupa Meinwerka nie wystarcza, żeby twierdzić, że wpis dotyczący zmarłego 10 lub 11 maja polskiego księcia Lamberta Mieszka odnosi się do zmarłego w 1034 r. króla Polski Mieszka II. A innego dowodu na razie brak. 7. Podsumowanie Podsumowując, uważam, że analiza dostępnych źródeł nie pozwala na wyciągnięcie wniosku, że Mieszko II miał również drugie imię Lambert. Bardzo ważnym argumentem przeciwko takiemu wnioskowi jest analiza paleograficzna faksymile rękopisu Kalendarza merseburskiego dokonana przez naukowców niemieckich eliminująca możliwość, że w Kalendarzu mogło chodzić o króla Mieszka II zmarłego w 1034 roku. Kim mógł być zatem polski książę Lambert Mieszko, którego śmierć przed rokiem 1018 zanotowano w Kalendarzu merseburskim? W moim przekonaniu był to najstarszy syn Mieszka I i Ody, którym się dotychczas nie zajmowano w polskiej historiografii.

https://www.myheritage.cz/site-family-tree-198893001/hertell?rootIn...

MIESZKO z Polska, syn ZIEMOMYSŁ z Polska a jeho manželky [Gorka ---] ([920/30]-25. května 992[38]). Chronicæ Polanorum jmenuje „Meschonem“ jako syna „Semimizla“, přičemž upřesňuje, že byl poprvé nazýván jiným jménem (nespecifikováno) a byl slepý sedm let od narození[39]. Annales Polanorum uvádí, že „Semomislaus genuit Miscko cecum“ v roce 920 a v roce 931 uvádí, že „Mesko dux mirabiliter iluminator“[40]. Dzieciol říká, že tradiční názor polských historiků je ten, že Mieszkovi bylo kolem 70 let, když zemřel[41]. To se však zdá staré ve světle dat jeho dvou známých sňatků a dat narození jeho známých dětí. Kronikář Widukind z Corvey jej uvádí v roce 963 jako MIESZKO I. knížete Polska, který zaznamenává jeho porážku ve dvou bitvách „Slovanů“ vedených Wichmanem[42]. V roce 965 uzavřel kníže Mieszko spojenectví s českým vévodou Boleslavem I., potvrzené sňatkem s jeho dcerou, novou královnou, která ovlivnila křest svého manžela o Velikonocích roku 966 a přispěla k zahájení konverze Polska ke křesťanství[43]. V roce 967 založil papež Jan XIII. misijní biskupství v Poznani pod vedením biskupa Jordana[44]. Podle Thietmara z Merseburgu zavázal Gero Markgraf von Ostmark prince Mieszka, aby vzdal hold císaři Otovi I. „der Große“[45]. I když není jasné, zda vznikl nějaký vazalský vztah k říši, po své konverzi byl Mieszko označován jako „amicum imperatoris“[46]. Widukind zaznamenává, že „Misacam“ a jeho čeští spojenci porazili západní Pomořany v roce 967 a zabili jejich vůdce Wichmana[47]. Thietmar zaznamenává, že princ Mieszko byl napaden Hodo Markgraf der Ostmark, ale porazil ho u Zehdenu [Cydyna] 24. června 972[48]. Spor zprostředkoval v Quedlinburgu roku 973 císař Otto. Kníže Mieszko nechal svého syna Boleslava na německém dvoře jako rukojmí, ale dal ho pod ochranu Svatého stolce tím, že papeži poslal pramen jeho synových vlasů[49]. Zdá se, že lepší vztahy s Německem byly obnoveny třetím sňatkem prince Mieszka[50]. To pravděpodobně poskytlo potřebnou diplomatickou podporu Mieszkově dobytí Krakova a Slezska z Čech na sklonku jeho vlády[51]. Ruská primární kronika zaznamenává, že v roce 981 Vladimir Grand Prince z Kyjeva napadl polské území a dobyl Czerwień, „Peremyshl“ a další města[52]. V roce [990] daroval kníže Mieszko celou svou zemi papežství, čímž signalizoval prosazení své autonomie vůči říši (v té době ještě ovládané regentkou císařovny Theophano) a zároveň potvrdil papežské prvenství[53]. „Dagome iudex et Ote senatrix et filii eorum Misica et Lambertus“ daroval „civitatem…Schinesghe“ papežství listinou datovanou do [srpen 995/25. května 992][54]. Thietmar popisuje Mieszka jako „senex“ po jeho smrti[55].

[m za prvé ---.  Chronica principum Polonie zaznamenává, že „Mesico“ měl sedm manželek, které zavrhl, než se v roce 966 oženil s „christianisimam mulierem de Bohemia, Dubraucam“[56], což naznačuje, že šlo o polygamní manželství.  Zatímco toto je pravděpodobně přehnané srovnání jeho předchozích pohanských způsobů s jeho pokřestním způsobem života, zdá se pravděpodobné, že se Mieszko oženil dříve než v roce 965, zvláště pokud se narodil v dřívější části odhadovaného rozsahu dat narození uvedeného výše.  Dzięcioł tvrdí, že neexistují žádné důkazy o dětech narozených z dřívějšího manželství[57], ledaže by jedním z nich byla Adelajda, která je jinde zapsána jako Mieszkova sestra (jak je uvedeno výše).  Nicméně v souladu s Hlawitschkovým návrhem o identitě „Burislawského prince z Wends“, diskutovaným níže, Burislawovy domnělé děti mohly být ve skutečnosti dětmi Mieszka, chronologie naznačuje, že jedna z jeho dřívějších manželek byla jejich matkou.  Skandinávská jména dětí naznačují, že jejich matka (matky) mohla být skandinávského/severského původu.]

m [osm%C3%A1] ([965/66]%29 DOBRAVA [Dobroslawa] česká, dcera BOLESLAVA I "der Grausame" vévody z Čech a jeho manželky Biagoty --- ([940/45]-977). Annales Kamenzenses zaznamenávají, že „Mesco…rex Polanorum“ se oženil s „Danbrovcam filiam ducis Boemie“ v roce 965[58]. Chronica principum Polonie zaznamenává, že „Mesico“ se v roce 966 oženil s „christianisimam mulierem de Bohemia, Dubraucam“ a konvertoval ke křesťanství[59]. Thietmar jmenuje „sestru Boleslava staršího… Dobrawu“ jako manželku Mieszka Polského[60]. Chronicæ Polanorum jmenuje „unam christianissimam de Bohemia Dubrovcam nomine“ jako manželku „Meschonem“[61]. Vzhledem k tomu, že Dobrawa porodila [%C4%8Dty%C5%99i] děti, je nepravděpodobné, že by se narodila mnohem dříve než [940/45]. Její sňatek byl domluven, aby potvrdil spojenectví mezi jejím otcem a jejím budoucím manželem. Po svém příjezdu do Polska obrátila knížete Mieszka na křesťanství a zasloužila se o obrácení celé země v roce 966[62]. Chronica Boemorum zaznamenává smrt v roce 977 "Dubrauca" manželky "Poloniensi duci"[63].
m [dev%C3%A1t%C3%A1] ([978/79]%29 ODA [von Haldensleben], dcera DIETRICHA Markgrafa über den Gau der Heveller [Nordmark] a jeho manželky --- (-1023). Thietmar zaznamenává sňatek Mieszka s „dcerou Markgrafa Dietricha…Odou“, přičemž uvádí, že byla jeptiškou v klášteře v Calbe a vdala se „bez souhlasu církve“[64]. Thietmar zaznamenává, že po smrti jejího manžela ji její nevlastní syn vyhnal a její děti z Polska[65].
Princ Mieszko a jeho [prvn%C3%AD/sedm%C3%A1] manželka/manželky měli děti (jak je uvedeno níže, Snorre zaznamenává Gydu a Astrid jako děti Burislawa prince z Wends.  Jak je uvedeno dále v dokumentu MECKLENBURG, Hlawitschka, ve své analýze manželek Erik King of Sweden a Svend King of Denmark navrhli, že „Burislaw/Burizleif“ byla stejná osoba jako Bolesław I „Chrobry/The Statečný“ princ Polska[66]. Pokud má Hlawitschka pravdu, chronologie naznačuje, že dcery „ Burislaw“ by byly Bolesławovy sestry, data jejich sňatků naznačovala, že by byly z Mieszkových dětí od jejích [prvn%C3%ADch/sedm%C3%BDch] manželek.):
1.         [GYDA [Geira] (-984). Snorre pojmenoval „Geira, Gunhild a Astrid“ jako tři dcery „ve Vindlandu...krále jménem Burizleif“, čímž zaznamenal, že Geira byla královnou v části země, ve které Olav přistál, když se vracel z Garderike. Zaznamenává, že se vzali v roce 982 a že Olav zůstal ve Vindlandu, aby vládl společně se svou ženou[67]. Snorre zaznamenává, že Geira zemřela poté, co byl Olav Trygveson tři roky ve Vindlandu[68]. m ([982]%29 jako jeho první manželka, OLAV Trygveson, syn TRYGVE Olavssona [Norsko] a jeho manželky Åstrid Eiriksdatter (posmrtně [968][69]-utopená Øresund o. b. Svold, poblíž Rujány 9. září [1000]). V roce 995 se stal norským králem OLAV I.]
2.         [ASTRID . Snorre jmenuje „Geira, Gunhild a Astrid“ jako tři dcery „ve Vindlandu...krále jménem Burizleif“[70]. Snorre jmenuje „Astrid, dceru krále Burizleifa“ jako manželku Sigvalde[71]. m SIGVALDI, syn krále STRUTHARALDA ve Skåne a jeho manželka ---. Jarl v Jomsborgu: Saxo Grammaticus jmenuje „Bo, Ulff, Karlshefni, Siualdus“ mezi rytíři v Jomsborgu[72].]
3.         [TOVE (-[990]). Její manželství a původ jsou potvrzeny runovým kamenem v Sönder Vissing, Dánsko, který zaznamenává, že „Tufa nechal gera [ud%C4%9Blat] kuml [pam%C3%A1tn%C3%ADk], Mistiuis do´tter,ept [dcera] Mo´thur [matka] sina.Kona [kr%C3%A1lovna ] Haralds hins Goda,Gorms sonar“[73]. Europäische Stammtafeln ji identifikuje jako Tove, dceru Mstivoje, vendského prince[74]. Jméno Toveina otce, "Mistiuis", na runovém kameni má určitou podobnost s Mstivojem. Jedním z problémů je však zjevná chronologická nesrovnalost. Jediná další zmínka o Mstivojovi je datována do roku 1000 a o jeho tehdejším věku nic netuší. Neexistuje ani žádný údaj o datu Toveina sňatku, i když se zdá nepravděpodobné, že by se vdala mnohem později než v roce 980 vzhledem k datu, kdy její manžel zemřel. To by umístilo její narození do roku [960], což by zase znamenalo, že Mstivojovi by bylo přes 60 let, když je zmíněn v roce 1000, což není nemožné, ale možná překvapivé. Další možností je, že byla dcerou polského prince Mieszka I., pravděpodobně jednou z jeho raných manželek. Jméno „Mieszko“ je právě tak podobné „Mistiuis“ jako „Mstivoj“. Pokud je tato hypotéza správná, Tove mohla být sestrou první manželky syna krále Haralda, krále Svenda, což znamená dvojité manželství otce a syna se dvěma sestrami. m jako jeho druhá manželka, HARALD I "Blåtand/Bluetooth" král Dánska, syn GORM "den Gamle/The Old" krále Dánska a jeho manželky Tyre "Danebod" (před 935-Jomsborg 1. prosince [986/87], katedrála bur Roskilde).]
Princ Mieszko a jeho [prvn%C3%AD/sedm%C3%A1 manželka/manželky nebo osmá manželka] měli jedno dítě:
4.         SIGRID [Syritha] [Czcirada/Czirada/%C5%A0wi%C4%99tos%C5%82awa] [%E2%80%9CStorr%C3%A5da/The Haughty”] (-[po létě 1015]). Thietmar se zmiňuje o matce „filiis Suenni“ jako „Miseconis filia ducis, soror Bolizlavi successoris eius et nati [=cognati?, [eius?] odkazuje na Svenda?], přičemž komentuje, že „a viro suimet [=Svend] diu depulsa non minimam cum cæteris perpessa est controversiam“ („dlouho vyhnaná svým manželem… tato žena trpěla nemalým množstvím sporů“) [nazna%C4%8Duj%C3%ADc%C3%AD její odmítnutí, jak je diskutováno dále níže][75]. Protože k těmto událostem došlo jen asi 15/20 let před tím, než Thietmar psal (v [1012/18?]), jeho zpráva je pravděpodobně tak spolehlivá, jak by se dalo očekávat. Adam Brémský (psaní [1075/85]%29 široce odráží stejné informace, zaznamenává sňatek krále Svenda a „Herici relictam, matrem Olaph“[76], další rukopis uvádí, že „Hericus rex Sueonum“ uzavřel smlouvu s „ rege Polanorum Bolizlao“·a že „Bolizlaus“ dal „filiam vel sororem“ „Herico“[77]. Její dvě manželství jsou dále potvrzena Adamem, který zaznamenává, že [jej%C3%AD syn z prvního manželství] Olof King of Sweden („Olaph sane, qui post obitum patris Herici regnum super Suevos accepit“) napadl Dánsko, vyhnal „infelicem Suein a regno“ a dobyl království („et ipse optinuit Daniam“), ale Olof obnovil Svenda „in regnum suum, eo quod matrem suam habuerit“[78].  Ani Thietmar, ani Adam nejmenovali dceru polského krále.  Saxo Grammaticus (psáno asi století poté) Adam) potvrzuje její jméno (ale ne její rodinný původ) a dvě manželství s tím, že král Svend se oženil se "Syrithou Suetiam" poté, co byla neúspěšně namlouvána norským králem Olavem I., a jmenuje Olofa králem Švédska jako nevlastního syna krále Svenda[79]. .  Morkinskinna potvrzuje Saxo pojmenováním „Sigridr en storráda“ jako matku „dámy Ástrídr… sestry dvou králů, Knútra Velikého a Óláfra Švéda“, která se provdala za „Jarla Úlfra sprakaleggra“[80].  Jméno „Sigrid/Syritha“ mohlo by to být samozřejmě norsko/německá adaptace Poli sh jméno. Hlawitschka analyzuje sekundární zdroje, které pojednávají o Sigridově polském původu, včetně těch, které navrhují alternativní polská jména „Czcirada/Czirada“ nebo „Šwiętosława“[81]. Otázku jejího jména komplikuje Snorre, který jmenuje „Geira, Gunhild a Astrid“ jako tři dcery „ve Vindlandu...krále jménem Burizleif“[82] a v pozdější pasáži zaznamenává Gunhildinu svatbu s králem Svendem[83]. . V další pasáži Snorre situaci dále komplikuje tím, že zaznamenává, že „dánský král Svein Tjuguskeg byl ženatý s Gunhild, dcerou Burizleifa, krále Vindů“, ale že „královna Gunhild onemocněla a zemřela“, a že se král brzy poté oženil „ Sigrid Povýšená, dcera Skoglartoste a matka švédského krále Olafa“[84]. Jak bylo uvedeno výše, Hlawitschka ve své analýze manželek švédského krále Erika a dánského krále Svenda naznačuje, že „Burislaw/Burizleif“ byla stejná osoba jako polský princ Bolesław I „Chrobry/statečný“[85]. Otázka dcery „Skoglara“ Toste je probírána výše pod Svendovou první manželkou v dokumentu DENMARK KINGS. Thietmarovu zmínku o tom, že Svend zavrhl svou druhou manželku, potvrzuje Saxo Grammaticus, který zaznamenává, že po smrti svého otce se Olof vrátil do Švédska [z Dánska] se „svou matkou Syrithou a zůstal tam a uplatňoval svou suverenitu pod vedením své matky“ („Erici filius Olavus cum matre Syritha Suetiam repetivit, ibique degens regnum materno arbitrio subiectum habuit”)[86]. Tato pasáž naznačuje, že Olof přijel do Dánska se svou matkou při jejím druhém sňatku a vrátil se s ní do Švédska (pravděpodobně poté, co ji Svend zavrhl), když byl ještě nezletilý. V určitém okamžiku Sigrid pravděpodobně opustila Skandinávii a vrátila se do své rodné vlasti, protože Encomium Emmæ Reginæ zaznamenává, že „Cnuto“ [a jeho bratr?] navštívili „Sclavoniam“ [l%C3%A9to] 1015 a přivezli zpět „matrem suam, quæ illuc morabatur“ [%E2%80%9Ckdo tam zůstal”][87]. Datum Sigridiny smrti není známo. Sigrid Polskou studoval Rafal T. Prinke (jeho článek nebyl podrobně prostudován, protože je v polštině)[88]. m za prvé ([985?]) [jako jeho druhá manželka] ERIK „Segersäll/vítězný“ král Švédska, syn [OLOF Erikson ze Švédska] a jeho manželky --- (-Uppsala [994/95]). Za druhé ([995?], [odm%C3%ADtnuto]) jako jeho druhá manželka, SVEND I „Tveskæg/Forkbeard“ král Dánska, syn HARALDA I. „Blåtand/Bluetooth“ krále Dánska a jeho první manželka Gunhild --- ([ 960]-Gainsborough 3. února 1014, bur v Anglii, později přemístěn do Roskilde).]
Princ Mieszko a jeho [osm%C3%A1] manželka měli [dv%C4%9B] děti:
5.         BOLESŁAW ([967]-17. června 1025). Chronicæ Polanorum jmenuje „Boleslavum“ jako syna „Meschonem [et] Dubrovcam“[89]. V roce 992 vystřídal svého otce jako BOLESŁAW I. „Chrobry/Statečný“ princ Polska.
- viz. níže.
6.         WLADIWOY (-[leden/b%C5%99ezen] 1003). Primární zdroj, který potvrzuje jeho původ, dosud nebyl identifikován. Thietmar zaznamenává, že Čechové po sesazení vévody Boleslava „tajně nazývali Wlodowej z Polska“ a že „byl jednomyslně zvolen na jeho místo kvůli své pokrvnosti“[90]. Uspěl v roce 1002 jako VLADIVOY vévoda z Čech.
Princ Mieszko a jeho [dev%C3%A1t%C3%A1] manželka měli tři děti:
7.         MIESZKO (po 979-). Thietmar pojmenovává (v pořadí) „Miesco, Swentepulk & ---“ jako syny prince Mieszka a jeho manželky Ody, což zaznamenává, že bratři byli s matkou po smrti otce vyhnáni z Polska jejich nevlastním bratrem princem Bolesławem[91] ]. „Dagome iudex et Ote senatrix et filii eorum Misica et Lambertus“ daroval „civitatem…Schinesghe“ papežství listinou datovanou do [srpen 995/25. května 992][92]. m (po 25. květnu 992) ---. Jméno Mieszkovy manželky není známo. Mieszko a jeho žena měli jedno dítě:
a)         DYTRYK (-po 7. červenci 1032). V Europäische Stammtafeln[93] je uveden jako Mieszkův syn, ale primární zdroj, na kterém se to zakládá, nebyl identifikován.
8.         ŠWIĘTOPOŁK (po roce 980 – po 25. květnu 992 Thietmar jmenuje (v pořadí) „Miesco, Swentepulk & ---“ jako syny prince Mieszka a jeho manželky Ody, což zaznamenává, že bratři byli vyhnáni z Polska se svou matkou po jejich otcova smrt jejich nevlastním bratrem knížetem Boleslavem[94].
9.         LAMBERT (po 981-po 25. květnu 992). Thietmar pojmenovává (v pořadí) „Miesco, Swentepulk & ---“ jako syny prince Mieszka a jeho manželky Ody, což zaznamenává, že bratři byli vyhnáni z Polska s matkou po smrti jejich otce jejich nevlastním bratrem princem Bolesławem[95] ]. Jeho jméno potvrzuje listina datovaná do [srpna 995/25. května 992], podle níž „Dagome iudex et Ote senatrix et filii eorum Misica et Lambertus“ daroval „civitatem…Schinesghe“ papežství[96].
==Lambert Mieszkowic – son of Mieszko I, the prince of Poland from the Piast dynasty, and his last wife, Oda von Haldesleben.==

[https://pl.wikipedia.org/wiki/Lambert_Mieszkowic Wikipedia PL]

https://zamki.name/kraje/polska/mieszko1_m.php

https://en.wikipedia.org/wiki/Lambert_Mieszkowic

Lambert Mieszkowic From Wikipedia, the free encyclopedia

Lambert Mieszkowic (c. 981 – after 992/95), was a Polish prince of the House of Piast.

He was the fourth son of Mieszko I of Poland, the third born from his second marriage with Oda, daughter of Dietrich of Haldensleben, Margrave of the North March.

Life

Nothing is known about his early years. Lambert's first appearance was in the document called "Dagome iudex" (ca. 991–92), along with his parents and brother Mieszko. After Mieszko I's death (25 May 992), the war began between Bolesław I and his half-brothers for the paternal heritage, a dispute which according to some historians lasted only a few weeks, and according to others, only finished in 995. Despite the tensions between both parties, Bolesław I's first son with Emnilda of Lusatia was probably named after him;

it's expected that the choice of this name for his son was an expression of warming relations between Bolesław I and his stepmother Oda.[1]

At the end, Bolesław I took control of the country and expelled his stepmother and half-brothers from Poland to Germany. Lambert's further fate is unknown; previously he was identified with Lambert, Bishop of Kraków (d. 1030), but now this identification is contested.[2]

In 1032, a certain Dytryk (son of either Lambert or his brother Mieszko) returned to Poland and took control of part of the country after the fall of Mieszko II Lambert, but his reign was short-lived; in 1033, he was deposed and expelled by Mieszko II, who reunited all Poland. Notes

K. Jasiński, Rodowód pierwszych Piastów, p. 114.

   K. Jasiński, Rodowód pierwszych Piastów, p. 105; but see G. Labuda: Mieszko II, Poznań 2008, p. 171-172.

==References==

   Thietmari chronicon (edited by Marian Zygmunt Jedlicki), Poznań 1953, p. 224.

   B. Kürbisówna, Dagome iudex – studium krytyczne, [in:] Początki Państwa Polskiego, Poznań 1962, vol. I, p. 396.

   O. Balzer, Genealogia Piastów, Kraków 1895.

   K. Jasiński, Rodowód pierwszych Piastów, Wrocław-Warsaw 1992.

   G. Labuda, Mieszko I, Wrocław 2002, p. 154, 178, 188, 193, 195, 199, 268.

   -_-J. Widajewicz, Początki Polski, Wrocław 1948.

992 - Duke of Poland Mieszek dies. The son of Boleslav * 967's first marriage takes over the government. Between 992 and 994, Oda's mother of the Haldensleben family, aged 37 to 39,
with her sons Mieszek 13 to 15,
Lambert 11 to 13,
was expelled from Poznan.

A middle son named Swantopolk * 980 dies as a child. Before his father died.
In 1023 Oda dies.
In 1033 Dietrich (Dytryk) son of Mieszko Mieszkowic took over the government in Poland for a year. 1034 is expelled from Poland.
1040 Mieszko Mieszkowic and Lambert Mieszkowic are old or they were already dead ???

Zemozil (Siemomysl), the son of Lambert Mieszkowic takes over the government in Pomerania. He fights against Kazimir Piast, Duke of Poland. The position of Bohemia, Poland and Pomerania is equally strong in 1040.

By the year 1000: Prague diocese. Gniezno is already an archbishopric. Kolberg diocese. Year 1046 Duke of Pomerania - Kolberg, Brzetislav Duke of Bohemia - Prague, Casimir Duke of Poland - Gniezno

Text of the Dagome iudex

In Latin: Item in alio tomo sub Iohanne XV papa Dagome iudex et Ote senatrix et filii eorum: Misicam et Lambertus - nescio cuius gentis homines, puto autem Sardos fuisse, quoniam ipsi a IIII iudicibus reguntur - leguntur beato Petro contulisse unam civitatem in integro, que vocatur Schinesghe, cum omnibus suis pertinentiis infra hos affines, sicuti incipit a primo latere longum mare, fine Bruzze usque in locum, qui dicitur Russe et fines Russe extendente usque in Craccoa et ab ipsa Craccoa usque ad flumen Oddere recte in locum, qui dicitur Alemure, et ab ipsa Alemura usque in terram Milze recte intra Oddere et exinde ducente iuxta flumen Oddera usque in predictam civitatem Schinesghe.

In English translation: "Also in another volume from the times of Pope John XV, Dagome,[b] lord,[c] and Ote, lady,[d] and their sons Misico and Lambert[e] (I do not know of which nation those people are, but I think they are Sardinians, for those are ruled by four judges[f]%29 were supposed to give to Saint Peter one state in whole which is called Schinesghe,[g] with all its lands in borders which run along the long sea,[h] along Prussia to the place called Rus, thence to Kraków and from said Kraków to the River Oder, straight to a place called Alemure,[i] and from said Alemure to the land of Milczanie, and from the borders of that people to the Oder and from that, going along the River Oder, ending at the earlier mentioned city of Schinesghe."

---------------------------------
---------------------------------

Lambert Mieszkowic

Lambert Mieszkowic

Lambert Mieszkowic (born between 980 and 986, died after 992, possibly 1030) - son of Mieszko I, the prince of Poland from the Piast dynasty, and his last wife Oda von Haldensleben.

Together with his parents and his brother Mieszko, he was mentioned in the document Dagome iudex, drawn up around 991. After his father's death in 992, he was expelled from Poland with his mother and brother Mieszko by his half-brother Bolesław I the Brave. His further fate is unknown.

K. Jasiński [1] found that theories identifying him with Lambert, the bishop of Kraków, who died in 1030, were wrong. Gerard Labuda disagreed with this conclusion [2].

It cannot be ruled out that it was Lambert who was Dytryk's father (as a possible father, Mieszko Mieszkowic is equally considered).

https://pl.wikibooks.org/wiki/Genealogia_Piast%C3%B3w/Pierwsi_Piast...

III. POLEMICS AND REVIEWS - POLEMICS AND REVIEWS Krystyna Łukasiewicz Polish prince Lambert Mieszko and Polish king Mieszko II - SUMMARY NOT A DISCUSSION WITH DARIUSZ ANDRZEJ SIKORSKI Once again - and judging from the polemic - one last time, D.A. Sikorski shone with his impressive erudition in Slavia Antiqua (2013, pp. 321-328) na the subject of, as he called it, "the unfortunate Mieszko Lambert". I have to admit I do honored by devoting probably precious time of my adversary to such extensive critique of my hypothesis. It would only be enough to prove in a way it is beyond doubt that my hypothesis is pointless. Unfortunately this Sikorski cannot. Why? Because my hypothesis is based on the critical analysis of sources and logical reasoning 1. And this, unfortunately, cannot be achieved, writing scientific papers based on chewing up someone else's scientific papers. With such the synthesis approach is of course not possible. In order not to bore the readers, in conclusion, I will only refer to these critical remarks of my adversary, which are relevant to the issues discussed.

1. The Kraków Chapter Yearbook and the Catalog of Kraków Bishops A mention in the Krakow Chapter Yearbook that Lambert was a son Bolesław Chrobry should arouse the vigilance of historians, because none Another independent Polish source did not say that Mieszko, son of Bolesław Chrobry, he had two names. Let me remind you that the name Lambert is the middle name of Mieszko II appeared in Polish historiography in 1872 in the publication by August Bielowskiego volume 2 of Monumenta Poloniae Historica. On page 794 is located entry: 1025 Boleslaus rex Magnus obiit. Lambertus filius eius succedit. In a footnote the publisher explained that it was about Mieszko II. From that moment on, he caught on 1 On the subject of formulating hypotheses see e.g. T. Grudziński, Bolesław Śmiały-Szczodry i biskup Stanisław. History of conflict, Warsaw 1982, p. 165. Slavia Antiqua LVI (2015) DOI: 10.14746 / sa.2015.56.13 258 Krystyna Łukasiewicz in historiography, the view that King Mieszko II had the middle name Lambert2. Same the entry is also included in the new edition of the Krakow Chapter Yearbook from 19783. Based on this new edition of the Krakow chapter year Kazimierz Jasiński in the Pedigree of the first Piasts stated that after Bolesław His son Lambert assumed the throne4. In a polemic from 2012 (Slavia Antiqua 2012, pp. 223-232), I questioned the credibility of the Krakow Chapter Yearbook when it comes to extracting application, that Mieszko, son of Bolesław the Brave, had also the name Lambert, due to the fact that there is an entry about death a few lines below in 1030 of Bishop Lambert. However, there is no in the Kraków Chapter Yearbook information on when Lambert became bishop. Entry for 1034 in ibid The yearbook informs that Mieszko, the king of Poland (Mesko rex Polonie obiit), died. Comparing the entries for the years 1025, 1030 and 1034, I suggested that the entry for 1025 stating that Lambert was the son of Bolesław Chrobry, may be the result of a copying error (Slavia Antiqua 2012, p. 231). Paradoxically, research on catalogs of Krakow bishops (MPH X, part 2, p. 37), at which Dariusz Sikorski quotes (Slavia Antiqua 2013, p. 324) seem to confirm my observations. Lest there be any misunderstandings, here is my comment Sikorski: "First of all, we have as many as five editorial offices of the Catalogs of Krakow Bishops, and the figure of Lambert I as the third bishop does not appear until the third redaction established only in the fifteenth century. According to the publisher of this group of sources, Józef Szymański, the figure of Bishop Lambert I was added only in the third edition on the basis of information from the Hungarian-Polish Chronicle about some legation Bishop Lambert for the crown for Bolesław Chrobry. As Szymanski noticed, the figure of Lambert I appears only in vintage books from the mid-fourteenth century. He also showed that before 1326 the Cracow catalog did not know Lambert I ”. No this is obviously a new thesis. Wojciech Kętrzyński had already promoted it (MPH III, pp. 317,323). And the source on which both studying historians relied catalogs of Krakow bishops, it had to be the same, namely the manuscript of which the description was published by August Bielowski in MPH II. As is known, both the Yearbook chapter of Krakow, and Catalog I of Krakow bishops, which is actually a list containing the names of the first bishops of Krakow, not including the bishop Lambert, were rewritten from older sources during the term of bishop of Szybota (1242-1266). Judging from the description of the manuscript that Bielowski had before him, both The yearbook and the list of the first Krakow bishops were copied by the same 2 For example: A. Bielowski, MPH II, 1872 (1960), p. 794, note 1; W. Abraham, Organization Of the Church in Poland until the mid-12th century, 1893 ((2009), p. 114, note 14; J. Hertel, Imiennictwo of the Piast dynasty in the early Middle Ages, Toruń 1980, p. 103, note 390; G. Labuda, Mieszko, the Second King of Poland at the turn of 1025-1034, Poznań 1994, p. 59. 3 MPH II p. N. 1978, vol. 5, p. 45.

4 K. Jasiński, The Pedigree of the First Piasts, Poznań 2004 (reprint, no year of publication), p. 117, footnote 3. Polish Prince Lambert Mieszko and Polish King Mieszko II 259 age5. In the Chapter Yearbook he stated that Bishop Lambert died in 1030, in the Catalog Lambert left the Krakow bishops. Did one of these sources do error? Is a writer rewriting names from older sources by mistake left Bishop Lambert in the Directory of Bishops? Whether it is incorrect to write the same a writer saying that Bishop Lambert died in 1030? Or maybe an informational note about the death of bishop Lambert in 1030 does not apply to the Polish bishop? Discussion on the existence or non-existence of Bishop Lambert and his two predecessors Prokhor and Prokulf continue to intrigue historians. And as far as I know, no has led to unambiguous conclusions6. But then the record for Lambert, son of Bolesław the Brave, mentioned in the Krakow Yearbook, not necessarily is right, as I suggested in the previous polemic (Slavia Antiqua 2012 p. 231), considering that no other Polish source calls the king Lives II Lambert. Moreover, what is worth paying attention to, in fact we do not even know whether the Yearbook of the Cracow Chapter refers to a bishop Krakow's Lambert, since bishop Roman (Romanus) appears next - name unknown in the catalog of Krakow bishops. It is not known who the entry concerned informing about the death of Archbishop Stefan in 1028; not even to mention with incorrect dates, e.g. 1039 - the date of the death of the Hungarian king Stefan. Summarizing, entries for the years 1025 (Lambert son of Bolesław the Brave), 1028 (archbishop Stefan) and 1030 (Bishops Lambert and Roman) are at least puzzling and ahead drawing conclusions require further verification. Fortunately, the manuscript of the Yearbook of the chapter of Krakow and the first catalog of bishops attached to it of Krakow are in the Archives of the Krakow Cathedral Chapter. Perhaps it would be worth looking into them. Perhaps a paleographic analysis would allow dispel doubts.

2. Divided names in the Piast dynasty It is difficult to agree with the opinion of Dariusz Sikorski (Slavia Antiqua 2013, p. 324), that Jacek Hertel has shown that the phenomenon of double names among the Piasts "It is not rare, nor even more unusual." In the 11th century, apart from Mieszko II Lambert (whose binomiality I question) only two examples of princes are known from the Piast dynasty with two names. They are Kazimierz Karol the Restorer and Władysław Herman. In both cases the double names are confirmed by reliable sources. 5 MPH II, pp. 780-781 and 816. See also J. Szymański, Katalogi biskupów Krakowowskich, Warszawa 1974, p. 21. 6 J. Hertel, Imiennictwo…, p. 105, footnote 397; D.A. Sikorski, Church in Poland under Mieszko I and Bolesław Chrobry, Poznań 2011, pp. 130-148. 260 Krystyna Łukasiewicz The first is the chronicle of Gallus Anonymus, in which we read that Kazimierz the Restorer he had the middle name Karol7. Moreover, the chronicler had to have an important one in front of him proof of giving Kazimierz's middle name, because it is the only accident he quotes the middle name of the prince from the Piast dynasty. Is this important evidence was therefore not the bull / brief of Pope Benedict IX, which in historiography it is considered a thirteenth-century counterfeit, and is referred to as a king Karol, and not about Prince Kazimierz? 8 Where did Gallus Anonymous writing his chronicle from? in the second decade of the 12th century, he had information that Kazimierz also had the middle name Karol, since the bull is supposedly a fake created only in the first mid-thirteenth century? The issue of the bull of Benedict IX is, of course, a digression. It only illustrates the problem of double names among the first Piasts. As for Władysław Herman, the Kraków Chapter Yearbook twice in the notes concerning the years 1091 and 1102 he stated that Władysław had the middle name Herman (Wladizlaus cognominatus Hermannus dux). Also the priest Suła at the consecration as bishop he took the name Lambert and used that name from then on (1061 Zula in episcopum Cracoviensem ordinatur et tunc cognominatus est Lambertus). Including the last incident also undoubtedly was the priest Suła and Bishop Lambert it's the same person. Nothing will help my adversary's manipulation with citing a source to prove otherwise (Slavia Antiqua 2013, p. 324). Contrary to the unmistakable provision concerning Bishop Suła-Lambert, unfortunately there is no such certainty when it comes to identification Lambert with Mieszko II.

3. Inheritance from Mieszko I Dariusz Sikorski claims that Oda had no title to inherit from Mieszko (Slavia Antiqua 2013, p. 327). In a specific case, however, it's not about the title Odes to inherit from Mieszko I. Oda, as the widow of the reigning prince and the mother of his minor children, had the right to act on their behalf in the capacity regents. I have no doubts that Dariusz Sikorski must know about it because There are many similar examples in history. The fact that Oda was expelled from Poland by Bolesław the Brave, it does not prove that she lost this right. Hand on the contrary, while in Germany, she looked for a way to enforce this right. One option was to ask the Pope for protection. Pope, as defender of people in a difficult position (personae miserabile), including Oda, whose sons Bolesław the Brave wanted to deprive them of their due inheritance, he took such people to be looked after. Johannes Fried in a publication on papal protection given to secular princes, he also gave a number of examples 7 A n o n and m so-called Gall, Polish Chronicle, transl. R. Grodecki, Wrocław 2008, I (17), pp. 39-40. 8 MPH I, pp. XXV. Polish Prince Lambert Mieszko and Polish King Mieszko II 261 widows of ruling princes who asked the popes for protection on behalf of of my children who were in danger of losing their throne9. In my opinion, known to us today a register beginning with the words Dagome iudex confirms the issuance of such privilege by Pope John XV in response to Oda's supplication.

4. The resources of the exiled Mieszko, son of Mieszko I and Oda As for the resource of the exiled Mieszko, son of Mieszko I and Oda, which interested D.A. Sikorski (Slavia Antiqua 2013 p. 323), my hypothesis I presented this topic in an article from 200910. I will remind her here again once in short. I believe that the expulsion of Oda from Poland started a conflict between her and Bolesław the Brave for an inheritance from Mieszko I. Oda searched and found understanding and support at the court of the king of Germany. A new interpretation of Dagome iudex proves that the initial failure did not discourage Oda. On the contrary, seems to suggest that Oda was well received in Germany. The injured widow was helped, and not for altruistic reasons, but because the support of Oda was in the interest of Germany. As we remember, from In 983, there was a war in Połab, which the Germans were unable to win. After death the main ally, which was Mieszko I, the Germans could not afford to antagonize Bolesław the Brave, whose armies needed to continue the war with the Slavs. Arranging for a papal document taking the care of Oda and her son Mieszko-Lambert was also beneficial for German. Brave, as a Christian prince, could not ignore the document papal. He had to make concessions. This is confirmed by the Chronicle of Gallus Anonymus, which shows that Bolesław allocated funds to support his younger brothers. Apparently, he cared for them carefully, as a mother did for her sons. Most of all, however the Dagome iudex privilege turned out to be beneficial for the king of Germany. Papal document with precisely defined borders of the Gniezno state, not including Silesia captured by Mieszko I and approved by peace with Otto II Zaodrzański in the region of Lubusz, proves that Bolesław Chrobry, in return for recognizing him as the successor of Mieszko I, he renounced these territories. What more, according to sources, Bolesław accepted the status of the king's tribunal German.

9 J. Fried, Der päpstliche Schutz für Laienfürsten. Die politische Geschichte de päpstlichen Schutzprivilegs für Laien (11-13. Jh.), Heidelberg 1980, pp. 114, 123, 264. there is no Papal Oda. This is understandable due to the fact that the author, like historians in Poland, he believed that it was Mieszko / Dagome who gave his state to the protection of the Pope. 10 K. Łukasiewicz, "Dagome iudex and the First Conflict over Succession in Poland", The Polish Review 2009, vol. 54, No. 4, pp. 407-430. 11 A n o n and m so-called Gall, Polish Chronicle, transl. R. Grodecki, Wrocław 2008, I (16), p. 36. 262 Krystyna Łukasiewicz 5. Rationale and conclusions Of course, I agree with Dariusz Sikorski that false premises lead to wrong conclusions. The false assumption that Dagome was Mieszko I led to the erroneous hypothesis that Mieszko I gave it over to the state of Gniezno under the protection of the Pope. No wonder the attempts to find the motives behind the alleged decision Lives And they had to get nowhere. The claim that a Polish prince Lambert Mieszko - whose death between 10 and 11 May was recorded in the Calendar Merseburg - he was the king of Poland, Mieszko II, who died in 1034 a hasty conclusion at best. There is no reason why the death of King Mieszko II would be recorded in the Merseburg obituary, and not as a king but as a prince (dux). The authors of the new edition of the Obituary clearly stated that all entries, including overwrites, except for the three added later, were made before April 18, 1018. Then only more were added ad hoc three people, three hierarchs of the Church in Germany: the bishop of Constana Lambert (May 16, 1018), Archbishop Magdeburg Geron (October 23, 1023) and bishop Paderborn Meinwerk (5/06/1034) 12. It is worth emphasizing that the authors of the new edition The obituary, analyzing the entries in terms of palaeography, did not pass the entry on Mieszko Lambert to the group of ad hoc entries. So it is not mine assumption to eliminate Mieszko II, who died only in 1034 year (Slavia Antiqua 2013, p. 322). It is also worth adding, since it is about a new one the edition of the Merseburg Calendar that its great advantage in terms of historian is that it contains a facsimile of the original. For even for an untrained person of the eye, it is obvious that the entry concerning Mieszko Lambert has been made by a person other than the entries for the three bishops added ad hoc after April 18, 1018. This observation also confirms that Mieszko Lambert he died earlier.

6. "Liquidation" of Mieszko II from the Bamberg obituary The statement of D.A. Sikorski, allegedly "liquidation" Mieszko II from the Bamberg Obituary is intended to weaken the author's intention the premise indicating that both entries (from the Bamberg and Merseburg obituaries) they concern the same Mieszko Lambert ”(Slavia Antiqua 2013, p. 323). Nothing special I did not write. It is truly amazing that D.A. Sikorski prefers to read in mine instead of concentrating on what was actually written. Maybe he should deal with parapsychology instead of history. On the issue under discussion the problem is that I believe that both obituaries refer to the most 12 G. Althoff, J. Wollasch, Die Totenbücher von Merseburg, Magdeburg und Lüneburg, Hannover 1983, p. XXIII. Polish Prince Lambert Mieszko and Polish King Mieszko II 263 the eldest son of Mieszko I and Oda, and my adversary insists on King Mieszko II. In the polemic, I only drew attention to the difference in the date of May 11 (Bamberg obituary) and May 10 (Merseburg obituary), with which, moreover, Dariusz Sikorski himself he agreed (Slavia Antiqua 2013, p. 323, note 7). Another inaccuracy or worthy regrettable manipulation. And it is all the sadder that its author is a famous character, whose scientific achievements are recognized in Polish historiography. As one swallow does not make spring, also an entry in the Merseburg obituary concerning Bishop Meinwerk, who died in 1036, is not enough to argue that entry for the deceased on 10 or 11 May Polish prince Lambert Mieszko refers to the king of Poland, Mieszko II, who died in 1034. And another proof for none yet. 7. Summary In conclusion, I believe that the analysis of the available sources does not allow us to draw conclusion that Mieszko II also had the middle name Lambert. Very important an argument against such a conclusion is the palaeographic analysis of the facsimile manuscript of the Merseburg Calendar made by German scientists eliminating the possibility that the Calendar could refer to King Mieszko II who died in 1034. So who could be the Polish prince Lambert Mieszko, whom death before 1018 was recorded in the Merseburg Calendar? In mine he was convinced that he was the eldest son of Mieszko I and Oda, whom he had not yet become was occupied in Polish historiography.'

---

Lambert Mieszkowic (* c. 981 Poznan – + 10. May 1018 Merseburg), was a Polish prince of the House of Piast.

Founder of the line of the Dukes of Pomerania

https://www.myheritage.cz/site-family-tree-198893001/hertell?rootIn...

MIESZKO z Polska, syn ZIEMOMYSŁ z Polska a jeho manželky [Gorka ---] ([920/30]-25. května 992[38]).  Chronicæ Polanorum jmenuje „Meschonem“ jako syna „Semimizla“, přičemž upřesňuje, že byl poprvé nazýván jiným jménem (nespecifikováno) a byl slepý sedm let od narození[39].  Annales Polanorum uvádí, že „Semomislaus genuit Miscko cecum“ v roce 920 a v roce 931 uvádí, že „Mesko dux mirabiliter iluminator“[40].  Dzieciol říká, že tradiční názor polských historiků je ten, že Mieszkovi bylo kolem 70 let, když zemřel[41].  To se však zdá staré ve světle dat jeho dvou známých sňatků a dat narození jeho známých dětí.  Kronikář Widukind z Corvey jej uvádí v roce 963 jako MIESZKO I. knížete Polska, který zaznamenává jeho porážku ve dvou bitvách „Slovanů“ vedených Wichmanem[42].  V roce 965 uzavřel kníže Mieszko spojenectví s českým vévodou Boleslavem I., potvrzené sňatkem s jeho dcerou, novou královnou, která ovlivnila křest svého manžela o Velikonocích roku 966 a přispěla k zahájení konverze Polska ke křesťanství[43].  V roce 967 založil papež Jan XIII. misijní biskupství v Poznani pod vedením biskupa Jordana[44].  Podle Thietmara z Merseburgu zavázal Gero Markgraf von Ostmark prince Mieszka, aby vzdal hold císaři Otovi I. „der Große“[45].  I když není jasné, zda vznikl nějaký vazalský vztah k říši, po své konverzi byl Mieszko označován jako „amicum imperatoris“[46].  Widukind zaznamenává, že „Misacam“ a jeho čeští spojenci porazili západní Pomořany v roce 967 a zabili jejich vůdce Wichmana[47].  Thietmar zaznamenává, že princ Mieszko byl napaden Hodo Markgraf der Ostmark, ale porazil ho u Zehdenu [Cydyna] 24. června 972[48].  Spor zprostředkoval v Quedlinburgu roku 973 císař Otto.  Kníže Mieszko nechal svého syna Boleslava na německém dvoře jako rukojmí, ale dal ho pod ochranu Svatého stolce tím, že papeži poslal pramen jeho synových vlasů[49].  Zdá se, že lepší vztahy s Německem byly obnoveny třetím sňatkem prince Mieszka[50].  To pravděpodobně poskytlo potřebnou diplomatickou podporu Mieszkově dobytí Krakova a Slezska z Čech na sklonku jeho vlády[51].  Ruská primární kronika zaznamenává, že v roce 981 Vladimir Grand Prince z Kyjeva napadl polské území a dobyl Czerwień, „Peremyshl“ a další města[52].  V roce [990] daroval kníže Mieszko celou svou zemi papežství, čímž signalizoval prosazení své autonomie vůči říši (v té době ještě ovládané regentkou císařovny Theophano) a zároveň potvrdil papežské prvenství[53].  „Dagome iudex et Ote senatrix et filii eorum Misica et Lambertus“ daroval „civitatem…Schinesghe“ papežství listinou datovanou do [srpen 995/25. května 992][54].  Thietmar popisuje Mieszka jako „senex“ po jeho smrti[55].

[m za prvé ---. Chronica principum Polonie zaznamenává, že „Mesico“ měl sedm manželek, které zavrhl, než se v roce 966 oženil s „christianisimam mulierem de Bohemia, Dubraucam“[56], což naznačuje, že šlo o polygamní manželství. Zatímco toto je pravděpodobně přehnané srovnání jeho předchozích pohanských způsobů s jeho pokřestním způsobem života, zdá se pravděpodobné, že se Mieszko oženil dříve než v roce 965, zvláště pokud se narodil v dřívější části odhadovaného rozsahu dat narození uvedeného výše. Dzięcioł tvrdí, že neexistují žádné důkazy o dětech narozených z dřívějšího manželství[57], ledaže by jedním z nich byla Adelajda, která je jinde zapsána jako Mieszkova sestra (jak je uvedeno výše). Nicméně v souladu s Hlawitschkovým návrhem o identitě „Burislawského prince z Wends“, diskutovaným níže, Burislawovy domnělé děti mohly být ve skutečnosti dětmi Mieszka, chronologie naznačuje, že jedna z jeho dřívějších manželek byla jejich matkou. Skandinávská jména dětí naznačují, že jejich matka (matky) mohla být skandinávského/severského původu.]
m [osm%C3%A1] ([965/66]%29 DOBRAVA [Dobroslawa] česká, dcera BOLESLAVA I "der Grausame" vévody z Čech a jeho manželky Biagoty --- ([940/45]-977). Annales Kamenzenses zaznamenávají, že „Mesco…rex Polanorum“ se oženil s „Danbrovcam filiam ducis Boemie“ v roce 965[58]. Chronica principum Polonie zaznamenává, že „Mesico“ se v roce 966 oženil s „christianisimam mulierem de Bohemia, Dubraucam“ a konvertoval ke křesťanství[59]. Thietmar jmenuje „sestru Boleslava staršího… Dobrawu“ jako manželku Mieszka Polského[60]. Chronicæ Polanorum jmenuje „unam christianissimam de Bohemia Dubrovcam nomine“ jako manželku „Meschonem“[61]. Vzhledem k tomu, že Dobrawa porodila [%C4%8Dty%C5%99i] děti, je nepravděpodobné, že by se narodila mnohem dříve než [940/45]. Její sňatek byl domluven, aby potvrdil spojenectví mezi jejím otcem a jejím budoucím manželem. Po svém příjezdu do Polska obrátila knížete Mieszka na křesťanství a zasloužila se o obrácení celé země v roce 966[62]. Chronica Boemorum zaznamenává smrt v roce 977 "Dubrauca" manželky "Poloniensi duci"[63].
m [dev%C3%A1t%C3%A1] ([978/79]%29 ODA [von Haldensleben], dcera DIETRICHA Markgrafa über den Gau der Heveller [Nordmark] a jeho manželky --- (-1023). Thietmar zaznamenává sňatek Mieszka s „dcerou Markgrafa Dietricha…Odou“, přičemž uvádí, že byla jeptiškou v klášteře v Calbe a vdala se „bez souhlasu církve“[64]. Thietmar zaznamenává, že po smrti jejího manžela ji její nevlastní syn vyhnal a její děti z Polska[65].
Princ Mieszko a jeho [prvn%C3%AD/sedm%C3%A1] manželka/manželky měli děti (jak je uvedeno níže, Snorre zaznamenává Gydu a Astrid jako děti Burislawa prince z Wends.  Jak je uvedeno dále v dokumentu MECKLENBURG, Hlawitschka, ve své analýze manželek Erik King of Sweden a Svend King of Denmark navrhli, že „Burislaw/Burizleif“ byla stejná osoba jako Bolesław I „Chrobry/The Statečný“ princ Polska[66]. Pokud má Hlawitschka pravdu, chronologie naznačuje, že dcery „ Burislaw“ by byly Bolesławovy sestry, data jejich sňatků naznačovala, že by byly z Mieszkových dětí od jejích [prvn%C3%ADch/sedm%C3%BDch] manželek.):
1.         [GYDA [Geira] (-984). Snorre pojmenoval „Geira, Gunhild a Astrid“ jako tři dcery „ve Vindlandu...krále jménem Burizleif“, čímž zaznamenal, že Geira byla královnou v části země, ve které Olav přistál, když se vracel z Garderike. Zaznamenává, že se vzali v roce 982 a že Olav zůstal ve Vindlandu, aby vládl společně se svou ženou[67]. Snorre zaznamenává, že Geira zemřela poté, co byl Olav Trygveson tři roky ve Vindlandu[68]. m ([982]%29 jako jeho první manželka, OLAV Trygveson, syn TRYGVE Olavssona [Norsko] a jeho manželky Åstrid Eiriksdatter (posmrtně [968][69]-utopená Øresund o. b. Svold, poblíž Rujány 9. září [1000]). V roce 995 se stal norským králem OLAV I.]
2.         [ASTRID . Snorre jmenuje „Geira, Gunhild a Astrid“ jako tři dcery „ve Vindlandu...krále jménem Burizleif“[70]. Snorre jmenuje „Astrid, dceru krále Burizleifa“ jako manželku Sigvalde[71]. m SIGVALDI, syn krále STRUTHARALDA ve Skåne a jeho manželka ---. Jarl v Jomsborgu: Saxo Grammaticus jmenuje „Bo, Ulff, Karlshefni, Siualdus“ mezi rytíři v Jomsborgu[72].]
3.         [TOVE (-[990]). Její manželství a původ jsou potvrzeny runovým kamenem v Sönder Vissing, Dánsko, který zaznamenává, že „Tufa nechal gera [ud%C4%9Blat] kuml [pam%C3%A1tn%C3%ADk], Mistiuis do´tter,ept [dcera] Mo´thur [matka] sina.Kona [kr%C3%A1lovna ] Haralds hins Goda,Gorms sonar“[73]. Europäische Stammtafeln ji identifikuje jako Tove, dceru Mstivoje, vendského prince[74]. Jméno Toveina otce, "Mistiuis", na runovém kameni má určitou podobnost s Mstivojem. Jedním z problémů je však zjevná chronologická nesrovnalost. Jediná další zmínka o Mstivojovi je datována do roku 1000 a o jeho tehdejším věku nic netuší. Neexistuje ani žádný údaj o datu Toveina sňatku, i když se zdá nepravděpodobné, že by se vdala mnohem později než v roce 980 vzhledem k datu, kdy její manžel zemřel. To by umístilo její narození do roku [960], což by zase znamenalo, že Mstivojovi by bylo přes 60 let, když je zmíněn v roce 1000, což není nemožné, ale možná překvapivé. Další možností je, že byla dcerou polského prince Mieszka I., pravděpodobně jednou z jeho raných manželek. Jméno „Mieszko“ je právě tak podobné „Mistiuis“ jako „Mstivoj“. Pokud je tato hypotéza správná, Tove mohla být sestrou první manželky syna krále Haralda, krále Svenda, což znamená dvojité manželství otce a syna se dvěma sestrami. m jako jeho druhá manželka, HARALD I "Blåtand/Bluetooth" král Dánska, syn GORM "den Gamle/The Old" krále Dánska a jeho manželky Tyre "Danebod" (před 935-Jomsborg 1. prosince [986/87], katedrála bur Roskilde).]
Princ Mieszko a jeho [prvn%C3%AD/sedm%C3%A1 manželka/manželky nebo osmá manželka] měli jedno dítě:
4.         SIGRID [Syritha] [Czcirada/Czirada/%C5%A0wi%C4%99tos%C5%82awa] [%E2%80%9CStorr%C3%A5da/The Haughty”] (-[po létě 1015]). Thietmar se zmiňuje o matce „filiis Suenni“ jako „Miseconis filia ducis, soror Bolizlavi successoris eius et nati [=cognati?, [eius?] odkazuje na Svenda?], přičemž komentuje, že „a viro suimet [=Svend] diu depulsa non minimam cum cæteris perpessa est controversiam“ („dlouho vyhnaná svým manželem… tato žena trpěla nemalým množstvím sporů“) [nazna%C4%8Duj%C3%ADc%C3%AD její odmítnutí, jak je diskutováno dále níže][75]. Protože k těmto událostem došlo jen asi 15/20 let před tím, než Thietmar psal (v [1012/18?]), jeho zpráva je pravděpodobně tak spolehlivá, jak by se dalo očekávat. Adam Brémský (psaní [1075/85]%29 široce odráží stejné informace, zaznamenává sňatek krále Svenda a „Herici relictam, matrem Olaph“[76], další rukopis uvádí, že „Hericus rex Sueonum“ uzavřel smlouvu s „ rege Polanorum Bolizlao“·a že „Bolizlaus“ dal „filiam vel sororem“ „Herico“[77]. Její dvě manželství jsou dále potvrzena Adamem, který zaznamenává, že [jej%C3%AD syn z prvního manželství] Olof King of Sweden („Olaph sane, qui post obitum patris Herici regnum super Suevos accepit“) napadl Dánsko, vyhnal „infelicem Suein a regno“ a dobyl království („et ipse optinuit Daniam“), ale Olof obnovil Svenda „in regnum suum, eo quod matrem suam habuerit“[78].  Ani Thietmar, ani Adam nejmenovali dceru polského krále.  Saxo Grammaticus (psáno asi století poté) Adam) potvrzuje její jméno (ale ne její rodinný původ) a dvě manželství s tím, že král Svend se oženil se "Syrithou Suetiam" poté, co byla neúspěšně namlouvána norským králem Olavem I., a jmenuje Olofa králem Švédska jako nevlastního syna krále Svenda[79]. .  Morkinskinna potvrzuje Saxo pojmenováním „Sigridr en storráda“ jako matku „dámy Ástrídr… sestry dvou králů, Knútra Velikého a Óláfra Švéda“, která se provdala za „Jarla Úlfra sprakaleggra“[80].  Jméno „Sigrid/Syritha“ mohlo by to být samozřejmě norsko/německá adaptace Poli sh jméno. Hlawitschka analyzuje sekundární zdroje, které pojednávají o Sigridově polském původu, včetně těch, které navrhují alternativní polská jména „Czcirada/Czirada“ nebo „Šwiętosława“[81]. Otázku jejího jména komplikuje Snorre, který jmenuje „Geira, Gunhild a Astrid“ jako tři dcery „ve Vindlandu...krále jménem Burizleif“[82] a v pozdější pasáži zaznamenává Gunhildinu svatbu s králem Svendem[83]. . V další pasáži Snorre situaci dále komplikuje tím, že zaznamenává, že „dánský král Svein Tjuguskeg byl ženatý s Gunhild, dcerou Burizleifa, krále Vindů“, ale že „královna Gunhild onemocněla a zemřela“, a že se král brzy poté oženil „ Sigrid Povýšená, dcera Skoglartoste a matka švédského krále Olafa“[84]. Jak bylo uvedeno výše, Hlawitschka ve své analýze manželek švédského krále Erika a dánského krále Svenda naznačuje, že „Burislaw/Burizleif“ byla stejná osoba jako polský princ Bolesław I „Chrobry/statečný“[85]. Otázka dcery „Skoglara“ Toste je probírána výše pod Svendovou první manželkou v dokumentu DENMARK KINGS. Thietmarovu zmínku o tom, že Svend zavrhl svou druhou manželku, potvrzuje Saxo Grammaticus, který zaznamenává, že po smrti svého otce se Olof vrátil do Švédska [z Dánska] se „svou matkou Syrithou a zůstal tam a uplatňoval svou suverenitu pod vedením své matky“ („Erici filius Olavus cum matre Syritha Suetiam repetivit, ibique degens regnum materno arbitrio subiectum habuit”)[86]. Tato pasáž naznačuje, že Olof přijel do Dánska se svou matkou při jejím druhém sňatku a vrátil se s ní do Švédska (pravděpodobně poté, co ji Svend zavrhl), když byl ještě nezletilý. V určitém okamžiku Sigrid pravděpodobně opustila Skandinávii a vrátila se do své rodné vlasti, protože Encomium Emmæ Reginæ zaznamenává, že „Cnuto“ [a jeho bratr?] navštívili „Sclavoniam“ [l%C3%A9to] 1015 a přivezli zpět „matrem suam, quæ illuc morabatur“ [%E2%80%9Ckdo tam zůstal”][87]. Datum Sigridiny smrti není známo. Sigrid Polskou studoval Rafal T. Prinke (jeho článek nebyl podrobně prostudován, protože je v polštině)[88]. m za prvé ([985?]) [jako jeho druhá manželka] ERIK „Segersäll/vítězný“ král Švédska, syn [OLOF Erikson ze Švédska] a jeho manželky --- (-Uppsala [994/95]). Za druhé ([995?], [odm%C3%ADtnuto]) jako jeho druhá manželka, SVEND I „Tveskæg/Forkbeard“ král Dánska, syn HARALDA I. „Blåtand/Bluetooth“ krále Dánska a jeho první manželka Gunhild --- ([ 960]-Gainsborough 3. února 1014, bur v Anglii, později přemístěn do Roskilde).]
Princ Mieszko a jeho [osm%C3%A1] manželka měli [dv%C4%9B] děti:
5.         BOLESŁAW ([967]-17. června 1025). Chronicæ Polanorum jmenuje „Boleslavum“ jako syna „Meschonem [et] Dubrovcam“[89]. V roce 992 vystřídal svého otce jako BOLESŁAW I. „Chrobry/Statečný“ princ Polska.
- viz. níže.
6.         WLADIWOY (-[leden/b%C5%99ezen] 1003). Primární zdroj, který potvrzuje jeho původ, dosud nebyl identifikován. Thietmar zaznamenává, že Čechové po sesazení vévody Boleslava „tajně nazývali Wlodowej z Polska“ a že „byl jednomyslně zvolen na jeho místo kvůli své pokrvnosti“[90]. Uspěl v roce 1002 jako VLADIVOY vévoda z Čech.
Princ Mieszko a jeho [dev%C3%A1t%C3%A1] manželka měli tři děti:
7.         MIESZKO (po 979-). Thietmar pojmenovává (v pořadí) „Miesco, Swentepulk & ---“ jako syny prince Mieszka a jeho manželky Ody, což zaznamenává, že bratři byli s matkou po smrti otce vyhnáni z Polska jejich nevlastním bratrem princem Bolesławem[91] ]. „Dagome iudex et Ote senatrix et filii eorum Misica et Lambertus“ daroval „civitatem…Schinesghe“ papežství listinou datovanou do [srpen 995/25. května 992][92]. m (po 25. květnu 992) ---. Jméno Mieszkovy manželky není známo. Mieszko a jeho žena měli jedno dítě:
a)         DYTRYK (-po 7. červenci 1032). V Europäische Stammtafeln[93] je uveden jako Mieszkův syn, ale primární zdroj, na kterém se to zakládá, nebyl identifikován.
8.         ŠWIĘTOPOŁK (po roce 980 – po 25. květnu 992 Thietmar jmenuje (v pořadí) „Miesco, Swentepulk & ---“ jako syny prince Mieszka a jeho manželky Ody, což zaznamenává, že bratři byli vyhnáni z Polska se svou matkou po jejich otcova smrt jejich nevlastním bratrem knížetem Boleslavem[94].
9.         LAMBERT (po 981-po 25. květnu 992). Thietmar pojmenovává (v pořadí) „Miesco, Swentepulk & ---“ jako syny prince Mieszka a jeho manželky Ody, což zaznamenává, že bratři byli vyhnáni z Polska s matkou po smrti jejich otce jejich nevlastním bratrem princem Bolesławem[95] ]. Jeho jméno potvrzuje listina datovaná do [srpna 995/25. května 992], podle níž „Dagome iudex et Ote senatrix et filii eorum Misica et Lambertus“ daroval „civitatem…Schinesghe“ papežství[96].
_________________________ _________________________ _________________________