![](https://www.geni.com/images/external/x_com_black_16.png?1721673225)
![](https://www.geni.com/images/facebook_white_small_short.gif?1721673225)
V lednu roku 1692 hajný Matěj Dryáčník při své obchůzce omylem zastřelil Markytu Soukupovou sbírající klestí. Hajný Matěj Dryáčník byl odsouzen 14.2.1692 k půlroční pracím na obecním díle, kam ho každý den vodil z vězení biřic. Po odpykání trestu se z Lazce přestěhoval do mlýna V Lukách, kde pracoval na pile.
Roku 1693 byla stětím popravena Magdalena Štuřcírová, vdova po radním, za vraždu novorozeněte.
Dne 20.5.1722 zemřel mlynář Martin Fiala jinak Kocour, hlavní postava stejnojmenné knihy Věry Smolové.
Roku 1765 bylo z rozhodnutí císařovny Marie Terezie odejmuto městům hrdelní právo, které přešlo na krajské hejtmanství. Poslední popravy v Příbrami se konaly 11. října 1765, kdy byl na popravčím místě „u Korejtek“ sťat Vavřinec Kubát z Dolních Hbit, a 23. října téhož roku, kdy byl na šibeničním vrchu nad městem oběšen vůdce zlodějské bandy Jan Slavík ze zbirožského panství. Obě exekuce vykonal pražský kat Karel Madulín.
V noci z 1. na 2. dubna 1834 došlo na březnické faře k loupežné vraždě faráře Josefa Vacovského.
Pachatelé:
26. února došlo na dole Vojtěch k závalu čtyř horníků, kteří zahynuli.
Hráz se před půlnocí 21. června zcela protrhla, přívalová vlna způsobila veliké materiální škody zejména v Bohutíně, kde také 2 osoby zahynuly.
V roce 1866 do Příbrami a okolních obcí dostala epidemie cholery. Nemoc se v roce 1866 šířila s postupujícími pruskými vojsky po celé Moravě a větší části Čech. Celkově se uvádí, že na území habsburské monarchie zahubila cholera asi 120 000 lidí. Nejvíce byla postižena Morava, kde zemřelo 50 000 obyvatel, a dále Čechy, kde si cholera vyžádala 30 000 obětí. Na tuto nemoc také zemřelo více jak 6 500 pruských vojáků (více než jich padlo v boji).
Epidemii cholery na Příbramsku je věnován samostatný projekt.
Ráno 9. prosince roku 1872 našli školáci na cestě vedoucí od Nepřejova do Hbit, zohavené tělo mladého smolotelského četníka Čeňka Růžka. Četník byl zavražděn. Při pátrání po vrahovi vyšlo najevo, že se četník, při své pochůzce ze Smolotel do Hbit střetl se skupinou zlodějů. Bylo to ve večerních hodinách předchozího dne a zloději právě odnášeli svoji kořist z krádeže na Jelencích. Nerovný zápas v polích mezi tlupou zlodějů a četníkem skončil tragicky. Četník sice dva zloděje smrtelně zranil, byl však ostatními kumpány (snad asi čtyřmi) odzbrojen a zabit. Vyšetřující četníci měli podezření na několik lidí z okolí. Jedním z podezřelých byl chalupník z nepřejovské samoty Zelená hora František Buchal. Ten ale zmizel a nikdo o něm nevěděl. Dalším z podezřelých byl nějaký Tatírek z Těchniče. Toho četníci našli doma s těžkým zraněním hlavy, jemuž do druhého dne podlehl. Pro podezření z účasti na vraždě zatkli četníci později ještě muže a ženu ze Zlákovic, pak ještě Jana Lukeše řečeného Bábrlíka z Dolní Líšnice a na konec Františka Koreckého, jinak Šlapáka ze Stěžova. Zatčené odvedli nejprve do vyšetřovací vazby Okresního soudu v Příbrami a poté byli dopraveni do Prahy. Tam se Korecký, prý ze strachu před trestem, oběsil. Po Buchalovi se slehla zem a jeho zmizení nebylo nikdy objasněno. Neobjasněné Buchalovo zmizení
nabízí oprávněnou domněnku, že ta mužská kostra nalezená v roce 1930 patřila jemu. Buchal byl v zápase četníkem Růžkem usmrcen. Zloději, aby zahladili stopy, mrtvolu zakopali nehluboko u polní cesty.
Dne 16.12.1872 byla na hřbitově v Techniči pohřbena mrtvola neznámého 40-45 let starého muže, který dne 12.12.1872 zemřel na zánět mozku následkem poranění na lební kosti.
Dne 20. srpna byl postaven před pražskou porotu Ant. Hoffmann, 22letý dělník v Novém Podlesí rozený, zachovalý, aby se zodpovídal ze zločinu úkladné vraždy, jednak dokonané, jednak nedokonané dle §§ 8., 134. a 135. a) tr. z., přestupku dle § 136. tr. z. Porotní soud sestával z předsedy rady p. dra Wokouna a votantů radů p. Weisse a p. Schroubka. Veřejným žalobcem byl nám. st. zástupce p. Krutina a obviněného hájil pan dr. Roček.
Obviněný Hoffmann byl od 15 let zaměstnán v dolech na Horách Březových, byl vždy vzpurným a nepořádným dělníkem. O Hoffmannovi šla pověst velmi nekalá. Byl v práci líným, vzdorným a neposlušným a doma byl drsným, surovým, trýznil svou matku, týral své bratry a kde co mohl, to propil. S dozorci byl Hoffmann ve stálých hádkách a inspektor Karel Roytt z Baumgartenu musil jej často napomínati. Kdyl pak byl z práce pro mnohé neplechy propuštěn, přísahal Hoffmann pomstu a smrt inspektoru Royttovi a pak dozorci Čermákovi, tomuto proto, poněvadž mu strhl jednou 1 zl. 20 kr. ze mzdy!
Dne 11. června napadl Hoffmann ráno inspektora Roytta na silnici u Anenského prádla a po krátké rozmluvě střelil náhle ze zadu dvakráte na inspektora, jejž smrtelně zranil. Pak spěchal vrah do Anenského dolu a zde rovněž ze zadu střelil po důlním Čermánovi, jejž vážně zranil.
Při lehkomyslné manipulaci se zbraní zastřelen Josefem Hertlem 13 letý František Fiřt:
7.1.1913 v Příbrami v rybníku Hořejší obora utonuli při klouzání žáci:
Do Ameriky s penězi svých klientů, městské spořitelny a dalších finančních ústavů utekl rytíř JUDr. Josef Jeschke, člen městského zastupitelstva a vedení městské spořitelny, právní zástupce města a správce vdovských a sirotčích důchodů.==
Dne 21. května 1918 došlo v Rumburku ke vzpouře vojáků náhradního praporu plzeňského 7. střeleckého pluku. Vyvolali ji bývalí zajatci, propuštění z ruského zajetí a zařazení zpátky do armády. Důvodem byla jejich nespokojenost s průtahy při vyplácení dlužného žoldu za dobu zajetí, s plánovaným odesláním na frontu a se zhoršujícím se stravováním. Vzpoura byla potlačena. V následných soudních procesech bylo 10 vzbouřenců odsouzeno k trestu smrti, mezi nimi rodák z Obecnice:
Dne 29.5.1925 byl vlastním synem Bohumilem zavražděn Eduard Trefný.