Carloman of Landen

Speculative father of Pepin of Landen

https://en.m.wikipedia.org/wiki/Menapii

The Menapii were a Belgic tribe dwelling near the North Sea, around present-day Cassel, during the Iron Age and the Roman period

The Menapii were persistent opponents of Julius Caesar's conquest of Gaul, resisting until 54 BC. They were part of the Belgic confederacy defeated by Caesar in 57 BC, contributing 9,000 men.[1] The following year they sided with the Veneti against Caesar.[2] Caesar was again victorious, but the Menapii and the Morini refused to make peace and continued to fight against him. They withdrew into the forests and swamps and conducted a hit-and-run campaign. Caesar responded by cutting down the forests, seizing their cattle and burning their settlements, but this was interrupted by heavy rain and the onset of winter, and the Menapii and Morini withdrew further into the forests.[3] In 55 BC the Menapii tried to resist a Germanic incursion across the Rhine, but were defeated.[4] Later that year, while Caesar made his first expedition to Britain, he sent two of his legates and the majority of his army to the territories of the Menapii and Morini to keep them under control.[5] Once again, they retired to the woods, and the Romans burned their crops and settlements.[6] The Menapii joined the revolt led by Ambiorix in 54 BC. Caesar says that they, alone of all the tribes of Gaul, had never sent ambassadors to him to discuss terms of peace, and had ties of hospitality with Ambiorix. For that reason he decided to lead five legions against them. A renewed campaign of devastation finally forced them to submit, and Caesar placed his ally Commius of the Atrebates in control of them.[7]

A cohort of Menapian auxiliaries is attested by inscriptions dating to the 2nd century in Britain.[8] Carausius, the 3rd century commander of the Roman fleet who declared himself emperor of Britain and northern Gaul, was a Menapian, born in Batavia.[9] A legion called the Menapii Seniores is mentioned in the Notitia Dignitatum, a 5th-century register of Roman government positions and military commands.[10]

https://fabpedigree.com/s044/f150926.htm

According to the Wikipedia page on his son, Pepin of Landen:

http://en.wikipedia.org/wiki/Pippin_of_Landen

Pepin's father is named Carloman by the Chronicle of Fredegar, the chief source for his life. His byname comes from his probable birthplace: Landen, modern Belgium.

This is apparently the only information about him. There is no information about his wife or parentage, or other children.

https://en.wikipedia.org/wiki/Chronicle_of_Fredegar

…

:
https://en.m.wikipedia.org/wiki/Menapii
Menapii byl belgický kmen, který v době železné a římském období žil poblíž Severního moře, kolem dnešního Casselu.

Menapii byli vytrvalí odpůrci dobytí Galie Juliem Caesarem a odolávali až do roku 54 př.nl. Byli součástí belgické konfederace poražené Caesarem v roce 57 př. n. l., která přispěla 9 000 muži.[1] Následující rok se postavili na stranu Benátčanů proti Caesarovi.[2] Caesar opět zvítězil, ale Menapii a Morini odmítli uzavřít mír a pokračovali v boji proti němu. Stáhli se do lesů a bažin a vedli kampaň „zasáhnout a spustit“. Caesar odpověděl vykácením lesů, zabavením jejich dobytka a vypálením jejich osad, ale to bylo přerušeno silným deštěm a nástupem zimy a Menapii a Morini se stáhli dále do lesů.[3] V roce 55 př. n. l. se Menapiiové pokusili odolat germánskému vpádu přes Rýn, ale byli poraženi.[4] Později téhož roku, když Caesar podnikl svou první výpravu do Británie, vyslal dva své legáty a většinu své armády na území Menapii a Morini, aby je udržel pod kontrolou.[5] Znovu se stáhli do lesů a Římané spálili jejich úrodu a osady.[6] Menapii se připojili k povstání vedeném Ambiorixem v roce 54 př.nl. Caesar říká, že oni, jediný ze všech galských kmenů, k němu nikdy neposlali velvyslance, aby projednali podmínky míru, a měli pouta pohostinnosti s Ambiorixem. Z toho důvodu se rozhodl vést proti nim pět legií. Obnovená devastační kampaň je nakonec donutila podrobit se a Caesar je ovládl svým spojencem Commiem z Atrebates.[7]

Skupinu menapiánských pomocných jednotek dokládají nápisy z 2. století v Británii.[8]  Carausius, velitel římské flotily ve 3. století, který se prohlásil za císaře Británie a severní Galie, byl Menapian, narozený v Batavii.[9]  Legie zvaná Menapii Seniores je zmíněna v Notitia Dignitatum, registru římských vládních pozic a vojenských velitelství z 5. století.[10]

https://fabpedigree.com/s044/f150926.htm

According to the Wikipedia page on his son, Pepin of Landen:

http://en.wikipedia.org/wiki/Pippin_of_Landen

Pepinův otec je pojmenován Carloman podle Fredegarovy kroniky, hlavního zdroje jeho života. Jeho jméno pochází z jeho pravděpodobného rodiště: Landen, moderní Belgie.

To je zřejmě jediná informace o něm.  Neexistují žádné informace o jeho manželce, rodičovství nebo jiných dětech.

Maire du Palais d'Austrasie
Suffix : Borgmästaren i den Palace
http://www.our-royal-titled-noble-and-commoner-ancestors.com/p336.h...

Pippinus filius Karlomanni, maior domus Lotharii [Annales Xantenses 650, MGH SS II, p. 219]
https://fmg.ac/Projects/MedLands/FRANKSMaiordomi.htm#_Toc359686213

Žádný současný dokument nezmiňuje jméno jeho rodičů a Vita Garitrudis abbatissae Nivialencis napsaná v 7. století se omezuje na tvrzení, že jeho původ je tak slavný, že nikdo v Evropě nezná jméno a slávu jeho předků. V 10. století se v Genealogia regum Francorum hovoří o „Carlomanovi, starostovi paláce Austrasia za Theodeberta II. [596%E2%80%93612] a otci Pepina“[2], v 11. století ho pak Vita Pippini ducis jednoduše říká syn 'a Carlomana, bez dalších podrobností. Dobová dokumentace potvrzuje neexistenci starosty paláce jménem Carloman na počátku 7. století. Historici jsou rozděleni na samotnou existenci Carlomana, přičemž někteří tuto informaci zcela odmítají.[3] Ale tato zmínka o Carlomanovi jako Pepinově otci ve Vita Pippini ducis si nečiní žádný konkrétní nárok a zdá se, že pochází z jiného zdroje než z Genealogia regum Francorum. Kromě toho při narození Charlese Martela, nástupce Frédégaire, naznačuje, že ho jeho otec Pépin de Herstal pojmenoval jménem převzatým z jeho vlastního jazyka, to znamená z jeho mateřského jazyka, což naznačuje, že Charlesovo křestní jméno pochází z jeho mateřská rodina, tedy Pépin de Landen[4].

Pokud jde o jeho matku, zůstává neznámá z různých zdrojů, současných i pozdějších.  U Pépinových blízkých příbuzných si však můžeme všimnout určitého počtu nositelů křestních jmen agilolfinge.  Ve skutečnosti je bratrem Waldrade[5] a otcem Grimoalda a Gertrudy.  Vzhledem k tomu, že žádný dokument nezmiňuje Pépina jako Agilolfinge, ten může být s touto rodinou spojen pouze prostřednictvím žen.  Chronologicky je jediným agnatickým spojením, které vysvětluje tuto onomastiku, to, že matka Pepina z Landenu je dcerou Garibalda, prvního vévody bavorského, a jeho manželky Waldrade, vdovy po králích Theodebaldovi a Clotaire I.  Vzhledem k tomu, že se křestní jméno Gertruda, které je pravděpodobně neteří Garibalda, přeneslo na Pépinovu dceru, je možné, že Pépinova matka měla toto křestní jméno[6].