Duke Samoslav of Moravia, (760-796)

MORAVŠTÍ PANOVNÍCI DLE POZDNÍ TRADICE

PRVNÍ KŘESŤANSKÁ KNÍŽATA

  Dle pozdní tradice (Tomáš J. Pešina z Čechorodu, Mars Moravicus II, kap. 4, 1677) přišel a vládl na Moravě v letech 680-700 Sámův syn jménem Moravod, po něm dostala země své jméno. Podle G. Dobnera (Annales Hageciani – „Václava Hájka z Libočan Letopisy české“, Praha 1761, t. I. k r. 686) nevládl ani na Moravě, ani ve Vespriu (Veszprém). Údajně měl na Moravě v letech 700-720 vládnout Vladuc z Karantánie a král Suanthos či Suatben, syn Moravodův, podle G. Dobnera Sámův. Po prohře s Avary přešel Suanthos s velmoži a s vojskem Dunaj a ve Velegradě založil nové ústředí svého království.1

  Podle pozdních tradic (T. Pešina, Mars Moravicus II, kap. 2, 4; Jan Jiří Středovský, „Svatá historie Moravy“ I, kap. 9, 10, 1710) vládl na Moravě v letech 760-796 Samoslav, král Moravanů. V roce 787 byl spojencem Avarů a napadl Behaim (Čechy) zároveň s králem Pipinem. Později byl poražen Karlem Velikým, zavedl v zemi křesťanství a po smrti byl pochován ve Velegradě. Po něm pozdní tradice uvádí jako krále Moravy Hormidora 796/805-811, jenž bojoval s Avary, které pokořil, úspěšně válčil s Čechy (Beeheimi) v Čechách a s Karlem Velikým. Zemřel na mor v roce 811.

  V letech 811/812-820 byl králem Moravanů Mojmír I. (Mojmar). Byl údajně pokřtěn pasovským biskupem Urolfem (cca 804-806). V zemi šířil křesťanství. Uzavřel mír s Ludvíkem Pobožným ve Frankfurtu a spolu s Franky bojoval proti Avarům, s nimiž též učinil posléze mír. Pokusil se o výboj do Povislí a v novém střetnutí s Avary utrpěl nezdar. Mojmírovými syny byli údajně Mojmír II. (Mojmír I.), Boso-Hos(dius) a Ljudevít.

  V letech 820-842 na Moravě vládl Mojmír II. (podle dnešního stavu poznání Mojmír I.), který dále šířil křesťanství a budoval chrámy. Mojmírův bratr Boso měl dva syny: Rostislava a Bogislava.2 Rostislavovou ženou se prý stala dalmatská kněžna Miloslava.3 Tradice připisuje Rostislavovi (kromě zásluh o šíření křesťanství, povolání byzantské mise a úspěšného boje s Franky) též ovládnutí severní Panonie na východ od Ráby včetně města Vesprimu. Synem Rostislavova bratra Bogislava byl Svatopluk (T. Pešina, Mars Moravicus II, kap. 6).

L. E. Havlík (1992, s. 63, 68, 74, 77, 94, 113).

Legenda: Černě – jména, která uvádí pozdní tradice, modře – historicky doložení panovníci.

Poznámky: 1 – Tento Svanthos – Suatben podle T. Pešiny někdy na začátku 8. století přesídlil odněkud z Panonie do právě založeného Velehradu, odkud měl vládnout počínaje rokem 720. Ani on však ještě nebyl oním pravým „otcem zakladatelem“. Tím měl být mezi lety 680-700 teprve Moravod či Marot, tedy Moravan (údajný otec Svanthose, pokud jím ovšem nebyl už Sámo), který po rozpadu Sámovy říše ovládl Norikum a Panonii. Právě podle něho dostala Morava své jméno. Tolik Tomáš J. Pešina z Čechorodu a Jan Jiří Středovský. Nelze sice nepostřehnout, že pojmenování „Morot“ či „Marot“, tedy Moravan, se objevuje i ve starších pramenech, například u Petra Ransana (1428-1492) nebo Antonia Bonfinia (1427-1502), avšak snaha obou knězů má přece jen poměrně zřetelný charakter jakéhosi dotvoření linie vládnoucího (velko)moravského rodu, ne nepodobné předhistorické linii Přemyslovců z doby před vystoupením jejich prvního historického knížete Bořivoje, jež se vytvářela v přemyslovských Čechách 10.-12. století (L. Galuška 2007, s. 5-6). 2 – Pešina i Středovský shodně udávají, že Rostislav byl synovcem Mojmíra, pokládaného za II. (820-842), který roku 833 vypudil z Nitry Pribinu a byl zároveň s Bosonem synem Mojmíra I. (811-820). (L. E. Havlík 1996, s. 91). Stejnou informaci najdeme i ve Fuldských análech k roku 846. 3 – Rostislav měl mít za ženu dalmatskou (chorvatskou) kněžnu Miloslavu, dceru vévody Gostomysla, a sestru sv. Ivana, což vzhledem k tomu, že v dobách Pešiny a Středovského nebylo ještě známo nic o Chorvatech ve východních Čechách, se vztahovalo na dalmatské Chorvatsko. Tam však vévoda toho jména není znám (L. E. Havlík 1996, s. 91).

Petr Šimík (2005).

Komentář: J. Poulík (1985, s. 61). S údajem pozdní tradice o křesťanských panovnících na Moravě již na sklonku 8. století nejsou v rozporu archeologické nálezy. S časným šířením křesťanství na území Staré Moravy je spojována změna pohřebního ritu. O přechodu od žárových hrobů ke kostrovému pohřbívání již v průběhu 8. století svědčí kostrové hrobky v Dolních Dunajovicích u Mikulova a v Hevlíně u Znojma. Ale ještě v 1. polovině 9. století se v ústřední velkomoravské oblasti udržuje spolu s převažujícím pohřbíváním nespálených těl i kremace (Svědectví výzkumů a pramenů archeologických o Velké Moravě). L. E. Havlík (1996, s. 107): „Podobně jako Rostislav nebyl prvním členem mojmírovské dynastie, nebyl jím patrně ani Mojmír, po němž byla nazvána. Jméno jeho předchůdce však historické prameny nezachovaly. Přinášejí pouze velmi pozdní a jinak nedoložené tradice, takže zůstávají v nejstarší moravské historii otázkou“ (Život a utrpení Rostislava, krále Moravanů). Viz „Rodokmen Mojmírovců“. Stavby prvních kostelů se na Moravě začínají objevovat již kolem roku 800 (J. Cibulka 1958). Ty mohl nechat postavit jen kníže nebo velmož, který přijal křesťanství. Na Velké Moravě proto mluvíme o christianizaci „shora“. Srovnej kostely sv. Jana Křtitele v Modré u Velehradu a sv. Markéty Antiochejské v západoslovenských Kopčanech. D. Třeštík (1997, s. 270): „Území Moravanů se stalo misijní oblastí Pasova již roku 796 a víme také, že okolo roku 800 zde nejspíš vznikly první kostely. Křesťanství pronikalo nejen prostřednictvím Pasova, ale i odjinud, z Itálie a Dalmácie, zejména mezi knížata Moravanů“ (Počátky Přemyslovců).