In 1273, Pope Gregory X confirmed its ownership to the Strahov Monastery. Among other things, the ownership of Záp with accessories and a church. So in 1273, the original church with the big tower was already standing in Zap !!!

'''So the construction of the church moves to about 1250. ''' https://sources.cms.flu.cas.cz/src/index.php?s=v&cat=7&bookid=86&pa...

---

Wznata de Zap conqueritur super Maczek de Zahorzie sulek ibidem pro debito fideiussorio quemlibet XL mar.argenti talis quia fideiusserunt ad Johannem de Ostrowa pro equis emptum non persoluerunt. Camerarius Radslaus terminus in octava Galli. Citati non astiteruut actori fatum est pro iure dedit moriales.

---

Wznata de Zap si stěžuje na Maczeka de Zahorzie sulka tamtéž na ručitelský dluh za každých 40 marek stříbra, takže nezaplatili jako záruky Johnu de Ostrowa za koně, které koupili. komoří Radslaus hranice v osmé Galii. Žalovaný se žalobci nepostavil a dal mravy za pravdu.

---

The name of the place Záp already appears in the basic sheet of Boleslavský,2) but the plot should be related to Zepke.  At the beginning of the 14th century, the brothers Vilém, Slavata and Vzňata sat there, who remember the years 1329.''  I guess only as a person) part of Zap belonged.  Slavata was perhaps already dead by 1331; 4) At that time, the two other estates exchanged their Šestlice estate for Kvíci. 5) Next to these Zápskýs, whose heraldic sign was 2 iron hats, Vanik from Záp appears in 1349, the owner of another part and he reminds  was among the patrons of the local church in the years 1364 and again in the years 1382.')

In the 14th century there was a period of great drought. This drought was so great that there was no water and the high places were dry and unsuitable for cultivation. Only arid pastures remained here. Therefore, even Zípce could not develop and there was a deviation from this place. It was only a century later that the deficit of water precipitation gradually improved and it was already possible to live here. That's why there was a deviation from the Small Záp and the court's request for the third part of the Záp itself - about Stránka, which was by the stream and therefore had a water source. The people from Zípcé then moved to Stránka.

---

Of the three brothers in question, Vilém (+ 1364) had a son Jan, who lived in 1364, and Vzňat, who was still alive in 1364, had sons Vilém, who became a parish priest in Horky in 1361, and Jan, who lived in 1364.
Vzňala was the son of one of them, who became a parish priest in Chvatěruby in 1371.7)
In that year 1371, the owner of one part was Joklin Vzteklec from Prague, who himself claimed the right of church service and was sued for it in Rome. He was followed by Kateřina's widow and daughter Markéta, and after this her daughter Kateřina holding part of Záp and Mstětice. After her, part of Záp went to Anička, the wife of Vácslav Štuk, and Mikuláš from Vrapec, her brother and Jakub Benešovký. L. 1392 this part was held by the goldsmith Stěpán Frovin and the rich merchant Mikuláš Heklík.
It was then that the claim arose between them and the holders of the second part, namely Jan son of Vznatov, Vilém parish priest in Budec (Slavatov's son) and Bohunek (+ years 1414) son of Jan Vilémov. This side won.8)

We do not know whether Vilém from Záp, who held Štítary near Králov Městka in 1394 and was still alive in 1398, was related to them.9)

In the summer of 1403, the estate in Zápy was divided between the rich old town merchant Mikuláš Heklík - Zápy's own, the goldsmith Vito Frovin - Ostrov and the descendants of Malé Zápy - Jan Vznatin, Bohunka and M. Záviš Vznatin.10)
But after some time, Mikuláš Heklík and his descendants, who were called Zápský z Záp, preserved the Zapská estates. Mikuláš Heklík died around 1405, leaving a widow Alžběta, a son Zikmund Heklík and several daughters. In 1407, the widow Alžběta and her daughters Anna and Rejna donated the local land to the rectory.11) Zikmund Heklík is remembered several times in the memories of descendants, especially in the summer of 1430, when he took out the salary that used to be paid to the Jews from Záp; we can see his seal on those letters from the years 1440, 1446 and 1447.12) He lived until 1451.13)
He already held all of Zápy, except for a small part, which was called Stránka Zápská and from which the village of Stránka arose. This was held by Mikuláš in the years 1423—1448
, I suspect a descendant of one of the previous ones, perhaps even Zikmund's older brother.14)
Jan Heklik, judging by the surname the son of Zikmund, also held Zepce and Opočen; he lost the last item, actually the salary issued from it, in (1462), which he had with Dean Boleslavský.15)

České království nicméně vzniklo až roku 1198, kdy německý král uznal dědičně český královský titul, který poté potvrdil císař, papež a roku 1212 i Zlatá bula sicilská Přemyslovci Přemyslu Otakarovi I., jakož i další privilegia Českého království. Český panovník měl být napříště osvobozen od všech povinností vůči Svaté říše římské až na účast na říšských sněmech. Václav I., ale zejména jeho syn Přemysl Otakar II. pak vybudoval rozsáhlé panství, které sahalo za Alpy a k Jaderskému moři.

'''Václav II. obrátil svou pozornost na sever a východ, kde se mu podařilo získat území přes Polsko až k Baltskému moři.''' 

Jeho syn Václav III. připojil i uherské území. Po zavraždění Václava III. se království ocitlo v chaosu, ale volba Jana Lucemburského králem umožnila nový vzestup, který vyvrcholil zejména za panování Janova syna Karla IV. (1316–1378). V letech 1319–1329 byla k Českému království připojena Horní Lužice a 1335 Vratislav, k níž přiléhala značná část Slezska, po roce 1348 bylo připojeno Braniborsko.

---

Roku 1273 papež Řehoř X Strahovskému klášteru potvrzuje jeho vlastnictví . Mimo jiné i vlastnictví Záp s příslušenstvím a kostelem. Tedy roku 1273 v Zápech již původní kostel s velkou věží již stál !!!

Tedy stavba kostela se posouvá asi do roku 1250. https://sources.cms.flu.cas.cz/src/index.php?s=v&cat=7&bookid=86&pa...

Jméno místa Záp naskytuje se již v základním listu Boleslavském,2) ale děj sluší vztahovati na Zepce. Na počátku 14. století seděli tu bratří Vilém, Slavata a Vzňata, kteří se léta 1329 připomínají.3) Tehdá ukončili při svou s opatem Strahovským o podačné právo kostela, ze kterého jednání jde na jevo, že opatu (tuším jen jako osobě) část Zap náležela. Slavata snad byl léta 1331 již mrtev;4) Tehdáž totiž si oba ostatní statek svůj Šestlice za Kvíci vyměnili.5) Vedle těchto Zápských, jichž erbovním znamením byly 2 železné klobouky, vyskytuje se léta 1349 Vanik ze Záp, držitel jiné části a ten připomíná se léta 1364 mezi patrony zdejšího kostela a ještě léta 1382.’)

Ve 14. století nastalo období velkého sucha. Toto sucho bylo tak velké, že se nedostávalo vody a vyvýšená místa byla suchá nevhodná pro pěstování. Jen vyprahlé pastviny zde zůstaly. Proto i Zípce se nemohly rozvíjet a nastal odklon od tohoto místa. Teprve o století později se deficit vodních srážek postupně zlepšoval a šlo zde již žít. Proto byl odklon od Malých Záp a soudní pře o třetí díl Záp vlastních - o Stránku, která byla u potoka a tudíž měla vodní zdroj. Lid ze Zípců pak přešel na Stránku.

---

Z dotčených tří bratří měl Vilém (+ 1364) syna Jana, který léta 1364 žil, a Vzňata, jenž ještě léta 1364 žil, měl syny Viléma, který se stal léta 1361 farářem na Horkách, a Jana, který léta 1364 žil.

Synem některého z nich byl Vzňala, jenž se stal léta 1371 farářem v Chvatěrubech.7)

Toho roku 1371 byl držitelem jedné části Joklin Vzteklec z Prahy, který sám si právo podací kostelního osoboval a o to se až v Římě soudil. Po něm následovaly Kateřina vdova a Markéta dcera a po této dcera její Kateřina držíce část Záp a Mstětice. Po ni dostala se část Záp Aničce, manželce Vácslava Štuka a Mikuláši z Vrapec bratru jejímu a Jakuba Benešovkého. L. 1392 drželi tuto část zlatník Stěpán Frovin a bohatý kupec Mikuláš Heklík.

Tehda vznikla pře o podací mezi nimi a držiteli druhé části totiž Janem synem Vznatovým, Vilémem farářem v Budči (synem Slavatovým) a Bohunkem (+ léta 1414) synem Jana Vilémova. Tato strana vyhrála.8)

Zdali byl příbuzným jich Vilém ze Záp, jenž léta 1394 Štítary u Králova Městce držel a ještě léta 1398 žil, není nám známo.9)

Léta 1403 bylo panství v Zápech rozděleno mezi bohatého staroměstského kupce Mikuláše Heklíka - vlastní Zápy, zlatníka Vita Frovina - Ostrov a potomky z Malých Záp - Jana Vznatina, Bohunka a M. Záviše Vznatina.10)

Ale za nějakou dobu Mikuláš Heklík a potomci jeho, kteří se zvali Zápskými ze Záp, statky Zapské zachovali. Mikuláš Heklík zemřel asi léta 1405, zůstaviv vdovu Alžbětu, syna Zikmunda Heklíka a několik dcer. Vdova Alžběta s dcerami Annou a Rejnou darovala r. 1407 k faře zdejší zemi.11) Zikmund Heklík připomíná se několikráte v pamětech potomních, zejména léta 1430, když vyvadil plat, kterýž býval ze Záp Jidáškům placen; pečeť jeho spatřujeme na těch listech z let 1440, 1446 a 1447.12) Žil ještě léta 1451.13)

Držel již celé Zápy, kromě nevelké části, které se říkalo Stránka Zápská a z níž povstala ves Stránka. Tuto držel v letech 1423—1448 Mikuláš

, tuším potomek některého z předešlých, možná i starší bratr Zikmundův.14)

Jan Heklik, soudíc podlé příjmení syn Zikmundův, držel také Zepce a Opočen; o poslední zboží, vlastně o plat z něho vydávaný prohrál při (1462), kterou měl s děkanem Boleslavským.15)

L. 1474 připomíná se i se syny svými Zdislavem a Hankem.16)  Tento jest bezpochyby Jan, jenž se od počátku 16. st. připomíná. Třetím synem tuším Janovým byl Zikmund, jenž 1. 1508 Dubeč a Průhonice dědil. Od toho pocházeli potomní Zapští. Jan Zapský věnoval léta 1509 na Zepcích manželce Kateřině z Výklek, ale zemřel před r. 1517 tuším bez- dětek. Vdova Kateřina postoupila t. r. Zepce Mikuláši z Landšteina, 1) jenž potom i Zap nabyl. 2) Ty totiž měli Adam, Zdislav a Jetřich bratří Vrabští z Vrabí a Všeslav Vyšehněvský z Šolce a prodali je Mikuláši kdysi před r. 1527. Mikuláš odkázav Zapy a Zepce synu svému Ondřejovi, jinak Jaroslavovi (1546), zemřel asi léta 1554. 3) Jaroslav dlouho Záp nepodržel a prodal je léta 1560 Mikuláši Bryknárovi z Brykštejna  4) Tento přečkal dvě (tři) své manželky, jimž zřídil epitaf v Zápském kostele. Léta 1586 prodal tvrz, dvůr a městečko Zápy se vším příslušenstvím císaři Rudolfovi, začež obdržel statek Svrčovice dědičně a peníze, oč více Zápy stály.5) Zápy odtud patřily k Brandýsu.

• Nedaleko Záp u cesty ke Svémyslicům, kde je nyní položení na Zápcich, stávala tvrz a dvůr a v starší době i ves Zepce (Malé Zápy). K této vsi vztahujeme paměť, že r. 1052 kníže Břetislav ves Zápy kapitole Boleslavské daroval.6)

Kapitola držela ten statek do r. 1421. Okolo léta 1400 bylo zdejší hospodářství zcela zpustlé, pročež Jan probošt týž statek Prudotovi z Veitmile pronajal.7) Probošt František pronajal týž statek před r. 1408 Janovi Bokovi na 4 leta a později zastavil tvrz se statkem 8) Vácslavovi Vratoví z Horek, jemuž ji po r. 1421 i vítězní Pražané ponechali.9)

Král Jiří Poděbradský zastavil tvrz pustou Zepce Maršoví z Lazec a potvrdil ji léta 1469 Janovi ze Záp, který ji od Marše koupil. Od té doby patřily Zépce k Zápům. Jan ze Záp věnoval na nich (1509) Kateřině z Výklek manželce, která se proto v ně po jeho smrti uvázala a léta 1517 Mikuláši Zubovi z Landšteina postoupila. Tento odkázal Zepce (1546) Ondřeji synu svému.10) Ale ještě za živobytí Mikulášova (1551) ukazovaly se snahy některých vyplatiti Zépce a držeti je pro sebe. Když pak Ondřej léta 1557 statek Zépce Vojtěchovi Kaikovi z Kalina prodal, pokoušela se i kapitola Boleslavská (1558) o výplatu, ale nevedlo se jí tak, jako i král. prokurátoru v létech 1560—1561. Konečně se to povedlo Pavlovi Lidlovi z Lidlova, a to proto, poněvadž mu kapitola Boleslavská Zépce prodala. Pavel prodal Zépce léta 1576 Mikuláši Bryknárovi z Brukšteina, jenž je k Zápům připojil.11) Tvrz zanikla docela, tak že dnes ani znáti není, kde bývala.12)

• Ostrov jest ves v osadě Zapské, a bývala tu tvrz. Ves se připomíná již v létech 1282—1288 mezi statky kláštera strahovského.13) Tvrz se připomíná teprve léta1398 (14) a první její známý držitel léta 1403 byl Vit Frovein.16) Týž byl již léta 1406 mrtev a poručník jeho sirotkův prodal zboží Ostrovské Vácslavovi Babákovi z Horek,(16) Léta 1437 držel tento statek Martin z Cách Pražan. Nástupcem jeho byl Vaněk Duršmid z Vesce někdejší měšťan staroměstský, zejména tu seděl v létech 1447—1451,17) Protože dětí neměl, podědili po něm všechno zboží jeho přátelé, totiž Petr Popel z Vesce a Prokop odtudž a léta 1453 jali se je rozprodávati.18) Nedlouho před r. 1486 koupen Ostrov od Vácslava Hrzáně z Harasova, a když později Hrzanové Jenšteina19) nabyli, připojen Ostrov k němu a oboje se dostalo léta 1544 na díl Vácslavův.20) Nedlouho potom oboje prodáno. Ostrov dostal se Vojtěchovi Kačkovi z Kačina, jenž jej držel do smrti. Po něm jej zdědila vnučka jeho Lidmila Horská z Lucemburku, která jej již kolik let držela, když si jej léta 1583 ve dsky zemské vložila. 1) Léta 1593 prodala tvrz Ostrov Bedřichovi Ostrovci z Královic, 2) Tento tu zůstal jen krátkou dobu; asi léta 1599 prodal Ostrov Kašparovi z Milšteina. Ten brzo zemřel a vdova, majíc na statku velké věno, dokoupila jej. Provdala se po druhé za Oktaviana Ravoreto, životního lékaře císařova a prodala Ostrov léta 1609 císaři k panství Brandýskému.4)

------------------------------------

Na přemyslovském dvoře se dvořanu "Bartholoměji ?? Konrádovi ??" (* cca 1235 v Pomořansku) při pražském hradu narodil syn Vznata cca 1265 a následně syn Vícemil cca 1270.

Překladem z čestiny do polštiny značí vznata -> urodzony

Roku 1273 dostává dvořen "Bartholoměj - Konrád" za služby králi Otakarovi II za odměnu léno v Malých Zápech - Zípcích, které předtím vlastnil Strahovský klášter. Zde si buduje se svoji družinou hospodářský dvůr a malou kamennou tvrz. V 90. letech 13. století postupně povinnosti přebírá jeho syn Vznata. Dle předpokladu jeho otec žil asi do roku 1300 - 1315?

Následně k roku 1318 je již v zápise Vznata psán.

Kostel zápský První zmínka o kostele v Zápech pochází z roku 1329. Od roku 1384 je tento zmiňován jako kostel farní. Původní zápský chrám byl zděný, uvnitř vybílený a měl vysokou kamennou věž. Na jižní straně byla později postavena zvonice, která se zachovala dodnes. Presbytář chrámu byl klenutý, loď měla strop tabulový, oltáře byly tři.

Roku 1329 již se píše o Vilémovi, Slavatovi a Vznatovi - synech Vznaty. Tedy již o jeho dědicích.

Mladší bratr Vznaty * 1265 - Vícemil * 1270 se ucházel o léno u královského města Slaný - Kvíc.

Zde velmi soupeřil s ostatními majiteli sousedních lén. Teprve s pomocí Viléma * 1295, nejstaršího syna Vznaty * 1265, který získal majetek ženitbou s Vojslavou, vdovou po Slávkovi s Šestlic ( v Čestlicích u Prahy). Prodejem majetku v Čestlicích a stěhováním s Vojslavou do Kvíce "velkého a malého" u Slaného se jejich pře zdárně vyřešily. Zde se narodili synové Viléma, rodilého ze Záp.

Zeslabením pozice v Zápech, ale naopak využili bohatí měšťané Starého Města - zlatník Vít Frovin a Jan Heklík (Heckel), kteří získávají části Ostrov a část vlastní Zápy, kde si staví své tvrze -> tudíž jde v Zápech o nový rod Zápských ze Záp ( v erbu klín).

Následnou soudní při v 80 letech 14. století zásluhou vnuka Vznaty mladšího * 1352, Záviše ze Záp, kanovníka a právníka, skladatele chorálů a básníka (o něm více píše prof. Zd. Nejedlý roku 1913) vyhrály.

Tím vzniká právo na třetí díl Záp se jménem Stránka. Malé Zápy - Zípce byly prodány a přešly pod jiné majitele. Následně i kamenná tvrz a hospodářský dvůr zanikly. Lidé ze Zípců pak přešli na Stránku, kde se staví nový hospodářský dvůr a nová tvrz.

Od jména Stránka pak jako první zde je uváděn rytíř Jan ze Stránky, následně rytíř Bohuněk ze Stránky a jeho syn rytíř Mikuláš ze Stránky, který pomáhal roku 1448 Jiřímu z Poděbrad v obsazení Prahy, a tím ke královské koruně. Jeho synové byly rytíř Aleš, purkmistr v Brandýse a mladší syn Zachariáš, který vlastnil pak Stránku u Mšena.

Zachariáš byl purkmistrem na hradě v Mladé Boleslavi ( jeho následník se již tituluje hejtman ).

Následně vlastnil léna v Kosmonosích, kde po roce 1500 budoval poplužní dvůr a půdorysně první čtvrtinu současného černínského zámku s původní věží.

Tituloval se rytíř Zachariáš ze Stránky na Kosmonosích.

Následně kupoval léna v Sobčicích u Křince, kde žil jeho syn Václav Hrádek ze Stránky.

--------------------------

ZÍPCE — tvrz 3 km jižně od Brandýsa nad Labem Statek Zípce, zvaný také Ziepec, Ziepcie nebo Žepce, patřil ke zboží staroboleslavske kapituly. A. Sedlaček vykládá jméno jako Male Zápy a domnívá se, že označením Zápy v nepravé listině údajně Břetislava I. pro staroboleslavskou kapitulu jsou vlastně míněny Zípce. Jinak je první zmínka o Zípcích z doby okolo r. 1400, kdy byl tamní zpustlý dvůr boleslavského probošta pronajat Prudotovi z Veitmile. R. 1408 je uváděn jako svědek Jan Pok sídlící na Zípcích, ale později zastavil boleslavský probošt František tvrz v Zípcích Václavovi z Horek. Tato první zmínka o zípecké tvrzi není datována, předloženi příslušné listiny, kterou se tehdy vykázal Vaněk od Zachaříka, bylo zaznamenáno až r. 1454. V r. 1421 byly Zípce načas v moci Pražanů, ale ti je zase vrátili Václavovi Vratovi z Horek, který je r. 1426 postoupil bratrům Janovi a Pešíkovi od Stříbrné hvězdy. V obou posledních případech šlo o zípecký dvůr, o tvrzi není zmínky, až r. 1466, kdy král Jiří z Poděbrad zapsal tamní pustou tvrz Maršovi z Lazec. Od něho vykoupil tvrz a dvůr Zípce Jan ze Záp, jemuž na nich připsal r. 1469 král Jiří z Poděbrad 100 kop grošů českých, král Vladislav pak r. 1474 dalších 250 uherských zlatých. Za Jana Zápského byla tedy zípecká tvrz obnovena. R. 1517 získal zápisné listy na tvrz a dvůr Zípce od vdovy Jana Zápského Mikuláš Zub z Landštejna, od jeho syna Ondřeje Zápského r. 1557 Vojtěch Kačka z Kačína. R. 1558 se pokusila boleslavská kapitula o výplatu, ale vyplatil je Pavel Lidl z Lidlova, jemuž je kapitula prodala. R. 1576 koupil Zípce Mikuláš Bryknar z Brukštejna a připojil k Zápům a po deseti letech prodal cely spojeny statek císaři Rudolfovi II. k Brandýsu. Od r. 1576 je zípecká tvrz uváděna opět jako pusta a stejně tak i r. 1603, kdy někdejší brandýský hejtman Kašpar z Milštejna koupil Zípce a připojil k Ostrovu, s nímž se nedlouho potom opět vrátily k brandýskému panství. Josefský katastr uvádí pozemek zvaný Zíbce, jiny V Zípcích a Zípecký rybník, v té době už na díly na louky rozděleny. Dodnes se uchoval jen název pole Na Zípcích, kde prý asi v r. 1835 byly nalezeny ještě nějaké sklepy a v r. 1874 zjistil J. V. Prášek městiště někdejší tvrze. Dnes po tvrzi nejsou žádné stopy - jen zbytky opracovaných pískovcových kamenů se tam nachází.

ZÁPY — tvrz 3 km jihovýchodně od Brandýsa nad Labem Jméno Zápy, snad pozůstatek předslovanské toponymie Čech, se vyskytuje ponejprv v nepravé listině pro staroboleslavskou kapitulu z 12. století, hlásicí se do poloviny 11. století, později někdy i v odlišném zněni „de Sep“ ve 13. století nebo „de Zypow“ v 15. století. Podle citované listiny patřily sice Zápy k základnímu majetku staroboleslavské kapituly, ale podle Augustína Sedláčka šlo tehdy o jinou lokalitu, totiž o Zípce čili Male Zápy. Ves Zápy i později takto jmenovaná byla r. 1273 podle privilegia papeže Řehoře X. zbožím strahovského kláštera a ještě r. 1329 vedl strahovský opat Gerhard spor o podací právo ke kostelu v Zápech. Ve 14. století měli jednotlivé díly Záp vladykové a pražští měšťané, jejichž jmena jsou většinou známa z jejich děleni či sporů o patronát к zápskému kostelu. R. 1318 tu byl Vzňata ze Záp, r. 1329 bratři Vilém, Slavata a Vzňata ze Záp, v druhé polovině 14. století Vaněk ze Záp, v letech 1400 a 1404 Vaclav ze Záp, r. 1401 Bohunko ze Záp, který byl r. 1414 již mrtev, ale také měšťane Johlin Steklic (před r. 1369), koncem 14. století Štěpán a po něm Vit Frovinové a Mikuláš Heklík, zvaný Zápský ze Záp, jehož rod s tímto jménem zde potom zůstal cele století. Majetek v Zápech kromě části zvané Stránka, sjednotil Zikmund Zápský, jmenovaný v letech 1430 a 1451. Zápská tvrz se připomíná prvně r. 1507 při prodeji ročního platu na Škvorci Janě Krajířové z Krajku Janem Zápským ze Záp, posledním ze Zápských, který sídlil na Zápech. Dědicové Adam, Zdeslav a Jetřich, bratři Vrabští z Vrábí, a Všeslav Vyšehněvský ze Solče prodali Zápy Mikuláši Zubovi z Landštejna, který se od r. 1527 psal pan na Zápech a od jehož syna Ondřeje Zuba z Landštejna je r. 1560 koupil Mikuláš Bryknar z Brukštejna. R. 1586 je potom i s dvorem na Stránce a se Zípcemi prodal císaři Rudolfovi II., který je připojil k brandýskému panství.

Zápská tvrz stala podle J. V. Práška v jižní časti obce na rovině při levém břehu potoka, podle Augustína Sedlačka aj. na ostrohu na pravém břehu. Při všech posledních prodejích byla uváděna a na rozdíl od pusté už tvrze zípecké byla patrně i r. 1586 ještě udržována v obyvatelném stavu. Ale připojením statku k sousednímu velkému panství ztratila svou funkci opevněného obydlí vrchnosti a snad byla poškozena i za třicetileté války (v Zápech se připomínají spáleniště r. 1634 i 1648). Stala ještě r. 1651, neboť brandýský urbář z toho roku ji sice uvádí, ale o jejím zařízení se vyjadřuje v minulém čase „ ..kterážto tvrz jest způsobem vokrouhlým vystavena, bývalo v ní pokojův, světnic a komor k bydlení dostatek, maštale klenuté, sklepy podzemní 4, příkopem vůkol ohrazena, v kterémžto toliko tráva roste...“ R. 1670 byla v bývalé tvrzi zřízena na nějakou dobu výrobna střelného prachu pro vojsko. Tvrz chátrala, takže počátkem 18. století zbývala jen bašta, při níž vznikla chalupa. R. 1738 koupil forštknecht Jan Handtke „chalupu při starý baště na panským místě vystavenou, tak nazvanou fořtovnu...“. Podle zprávy J. V. Práška byla bašta, poslední zbytek zápské tvrze, odstraněna před r. 1900. Památkou na ni je asi již jen landštejnský znak z r. 1533, zasazeny na domě čp. 16, bývalém hostinci.

--------------------------

http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=3306

Drobnosti lexikální a etymologické VII.

Václav Polák

Zápy

Naše Polabí patří ke krajinám, které byly osídleny už od nejstarších dob, a to již dávno před příchodem Slovanů. Proto také na tomto území můžeme hledati plným právem — zdá se — zbytky nejstarší místní nomenklatury z dob předslovanských. Tak jména řek, jako Labe, Jizera, Ohře, Úpa a pod., a hor, jako Krkonoše, Jeseníky, Říp a pod., jsou známky pobytu Illyrů, Keltů a Germánů na tomto území.

Jmen osad svědčících pro pobyt neslovanského obyvatelstva však máme velice málo, snad proto, že si nové obyvatelstvo zpravidla zakládalo osady nové nebo aspoň dávalo starým sídlištím jména z vlastního jazyka. Do této skupiny místních [201]jmen patří ne bez jistých hláskoslovných obtíží týn v místních jménech Týn, Týnec, Týniště, hlásící se ke keltskému základu dunum, Lemúzy u Čes. Brodu (z Lemovices, srov. Haškovec, ČMF., X, 1924, 146 n.) a snad i Úsobrno, doložené již r. 1160 v podobě Vsobren, které Much vykládá jako Ausabrunno „Schöpfbrunnen“.

Místní jména tohoto druhu nemohou býti ještě důkazem pro kontinuitu osídlení našich krajů německým obyvatelstvem, jak chce B. Bretholz (Geschichte Böhmens und Mährens, Reichenberg) a E. Schwarz (Die Ortsnamen der Sudetenländer als Geschichtsquelle, München-Berlin, 1931). Jsou jen známkou toho, že se čeští Slované při svém příchodu do nové vlasti dostali do styku se zbytky germánského obyvatelstva, které najisto zcela zaniklo asimilační schopností Slovanů dávno před německou kolonisací Přemyslovců.

Do této skupiny místních jmen patří — zdá se nám — i jméno vesnice Zápy u Brandýsa n. L. A. Sedláček (Místopisný slovník historický království Českého, str. 379) je řadí mezi jména, jejichž smyslu nikdo nerozumí. O výklad tohoto jména se myslím nikdo dosud nepokusil.

Nejstarší doklad jména této vesnice je ve falsu ze XII. století, jímž Břetislav I. dává rozsáhlé statky kapitule boleslavské (Friedrich, Codex diplomaticus I, 359, 23): „Dedi enim villas: una vocatur Popouici (dnešní Popovice u Brandýsa n. L.), secunda Prisnim (podle Sedláčka, l. c. str. 735, Přívory u Mělníka), tertia Zapi (dnešní Zápy), quarta Dreucici (dnešní Dřevčice u Brandýsa n. L.)…“ Další doklad je z r. 1318 (Nejst. zbytky desk zákonných, č. 304, srov. Prášek, Dějiny Brandýsa n. L. II, 11; Sedláček, l. c. 1007). Od těch dob až do dneška se jméno Zap nezměnilo. Sedláček však Zápy zákládací listiny kapituly boleslavské (srov. výše) vztahuje na „Zepce (či Malé Zapy)“spíše snad Zépce (vzhledem k tvaru „v Zípcích“), vesnici nedaleko dnešních Zap směrem k Dřevčicům, jež se připomíná r. 1420, kdy ji zastavil „probošt František Vácslavovi z Horek“. Později patřily Zépce k Zápům, ale již r. 1576 byly pusty. Dnes jsou v těch místech pole, kde se říká „v Zípcích“, na straně dřevčické i zápské (podle zprávy sl. Marie Blažkové z Dřevčic). Říkalo se tam tak již na počátku XVII. století, jak svědčí zápisy v Přiznávajících tabelách čili Fassích katastru selského z r. 1715 pro okolí brandýské (fo 161, 176, 181, 186, 191). Z Dřevčic měli tehdy také pole „pod zípeckou loukou“ (ibid. fo 292).,

[202]Tvar „Zípce“ je zřejmě zdrobnělina k základnímu jménu Zápy, o jehož výklad se zde pokusíme. Etymologický instinkt náš nespojuje dnes toto jméno s ničím, takže je naprosto osamoceno v naší zásobě slovní. Není to patrně jméno původu německého z dob veliké německé kolonisace posledních Přemyslovců, neboť je doloženo poměrně brzo, a ostatně jde o kraj, kde nebyla kolonisace prováděna a který byl osídlen od počátku samými Čechy. Poněvadž místní jména slovanská nemají ani jinde podobného základu, je to asi jméno původu cizího, neslovanského, z jazyka obyvatel, kteří tu byli před Slovany.

Jireček v Illyr.-alban. Forschungen (I, 121) uvádí středověká místní jména Sapa, Sapata. Krahe (Die alten balkanillyrischen Namen, Heidelberg 1925, str. 98) je pak spojuje s illyr. Sapua. Jiný stupeň kořenné samohlásky téhož základu je snad při illyrském sip- v Sip-arunton, Sip-us, Sip-ontum a p. Tvary Sapa, Sapata zaznamenané Jirečkem připomínají při kolísání středověké grafiky pro s, z značně naše Zápy. Bylo by to tedy snad původní jméno illyrské, jež by byli tradovali Keltové a Germáni, kteří seděli v těchto krajích po Illyrech. Toto obyvatelstvo mohlo přikloniti původní znění vlastním blízkým formám a tvarům. Myslíme tu zejména na germánskou vrstvu obyvatelstva, která jméno to odevzdala asi prvním slovanským obyvatelům, neboť v germánštině je velmi rozšířen základ seip (Walde, Idg. Wb. II, 467) ve významu „vytékati, téci, řinouti, kapati“, srov. jen na př. stř. dol. něm. sip „potůček“, sipe „nízká a vlhká louka“, stř. hor. něm. sife „pomalu tekoucí vodní tok, nízko položená louka“ a p. Seip- se objevuje později hojně v místních a pomístních jménech na -seifen, jak ukázal K. Weinhold, W. Jungandreas, P. Vogt, Fr. Steinbach a E. Schwarz.

Byla by to tedy výpůjčka ve významu „pramen, potůček, bažina, močál“ nebo něco podobného. Pravděpodobnost tohoto mínění se zvětšuje faktem, že právě přes Zápy teče od Zelenče potok a v těsném sousedství Zap jsou dnes malé slatinné a rašelinné lázně v Ostrově. Stáří té výpůjčky by bylo určeno dobou před prvním posouváním v němčině, tedy dobou, kdy také bylo přejato germ. rip- „hora“ pro Říp na Roudnicku a kdy Germáni zprostředkovali Jizeru z kelt. Isara. Dvojice Isara - Jizera, Agara, Agira - Ohře ukazují, že Germáni v svých ústech původní znění pozměňovali v duchu vlastního jazyka. Totéž platí i pro základ Zap. I pozdější výpůjčky z němčiny ukazují nahrazení původního -s- českým -z-, srov. Zíbrt - Sie(g)fried, ZifySeifen (Sedláček l. c. 1018), Zikmund a pod., ačkoliv daleko častější je přechod s v ž: Sandbach-Žampach, Senftenberg-Žam[203]berk, Sandau - Žandov atd. Co se týče samohlásky původního znění, musíme počítati s tvarem na -a-, nejde-li ovšem náhodou o změnu provedenou nějakou lidovou etymologií až v češtině. Jí by se daly konec konců vyložiti i Žepy, obec. Řepy (u Prahy), jako jméno z téhož základu, když bychom počítali s tím, že původ. s dávalo zde zcela normálně ž jako ve většině případů. Pak by se -z- v Zápech dalo i vyložiti stejně, jako je nutno je dnes vykládat ve vých. morav. zípať „těžce dýchati“ k sípati, zípavý hlas, zipěť (chraptěti), zipnúť, zipkať a pod. (Bartoš, Dial. slov. mor., str. 545). Ostatně etymologický instinkt mohl spojiti toto slovo nějak i s tvarem, jehož korelát máme ve stsl. vъ nezaapǫ „repente“, nezaapьno „subito“, když bychom předpokládali jeho existenci i ve stč. vzhledem k stč. japati, jápati, nejapný, nejápný, nedojiepie a pod.

V Zápech lze tedy viděti částečně ono místní jméno, které se hlavně v západním Německu později rozšířilo v takové míře a které také s německou kolonisací bylo v německém znění zaneseno i k nám, do Čech, na Moravu a hlavně do Slezska: Rotsaifen, Hermannseifen, Stubenseifen atd. Nelze však s jistotou říci, jde-li u Zap o jméno, které bylo determinováno snad už illyrsko-keltským zněním Sapa, Sapua, nebo teprve až o jméno vytvořené germánskou vrstvou obyvatelstva před příchodem Slovanů. Najisto je však musíme pokládati za jméno neslovanské.

---

https://www.turistika.cz/mista/zipce/detail

Zípce

tvrziště

První zmínka o lokalitě 1396

V historických zápisech se o majitelích této obce dovídáme jen velmi málo. Snad největší vinu na tom nese blízkost obce Zápy a tak se zápisy o Zípcích často vztahují právě k uvedené obci. Vesnice Zípce patřila patrně k majetku staroboleslavského kláštera, nebo do majetků staroboleslavského proboštství. Později zde jsou uváděni pánové z Veitmile. V roce 1466 je zde také prvně zapisována tvrz, kterou čerstvě získal Mareš z Lazců. Roku 1469 byla však vykoupena Janem Zápským ze Záp a oba statky, Zípce i Zápy splynuly v jeden celek. Od roku 1517 se zde zapisují stejní majitelé jako v Zápech až do roku 1603, kdy zípeckou zpustlou tvrz a obec koupili Milštejnové a připojili ji k sousednímu Ostrovu. Společně s Ostrovským zbožím se později i Zípce staly součástí brandýského statku. Dnes však zde již žádné stopy po tvrzi nejsou.