Elisabeth Magdalena Trčka z Lípy

Její manžel Wilhelm Kinsky byl od roku 1611 vrchním nadlesním království českého.

Roku 1618 se podílel na stavovském povstání.

Při volbě krále 26.8.1619 hlasoval Wilhelm a jeho bratr Ulrich pro saského kurfiřta Johanna Georga. Díky vlivu svého tchána Jana Rudolfa Trčky nebyl Wilhelmův majetek po bitvě na Bílé hoře konfiskován; dokonce byl 1628 povýšen do hraběcího stavu. Ale protože ani potom nebyl ochoten konvertovat ke katolicizmu, musel ještě v témže roce na císařův příkaz opustit české království. Emigroval do Pirny, odkud mohl nadále spravovat svá panství v Teplicích, Rumburku, Hainspachu a Kamenici, kde zaměstnával katolické správce. Do Čech se vrátil 1631 po bitvě u Breitenfeldu, která se odehrála 17. září 1631 několik kilometrů severně od Lipska. (Na jedné straně stála vojska Katolické ligy pod velením Jana Tserclaese Tillyho, na straně druhé vojska švédská, saská a německých protestantů pod velením švédského krále Gustava II. Adolfa. Bitva skončila drtivou porážkou vojsk Katolické ligy.) Saským vojskem je Wilhelm zadržen, zajat a odvezen do Drážďan. Ve stejném roce umírá jeho nejstarší syn Johann Georg. V Drážďanech žil Wilhelm s rodinou u saského dvora, kde sehrál důležitou roli jako poradce a diplomat. Nadále zůstával v kontaktu s Walensteinem a shromažďoval kolem sebe české emigranty. V pověření Wallensteina a se souhlasem saského dvora měl vyjednávat s nepřátelskými švédy. Později byl v kontaktu s francouzským diplomatem marquisem de Feuquières, zvláštím zmocněncem kardinala Richelieua.

S jedním diplomatický posláním se vydal 8.1.1634 do Plzně k Wallensteinovi a doprovázel ho i na jeho útěku do Chebu. Tam je v noci 25.2.1634 společně s Wallensteinem, jeho polním maršálem Christianem von Ilow, Adamem Erdmannem Trčkou a jeho adjutantem rytmistrem Neumannem zavražděn. Jeho tělo je pohžbeno nejprve na hřbitově v Mies a později převezeno a uloženo v kostele Sv. Salvátora v Praze.

Veškerý majetek Kinského je císařským dekretem z 14.3.1634 zabaven, tím i zámek v Teplicích. Přes veškeré intervence se jeho synům Adolf , Ernst Arnošt, Ulrich Oldřich a Philip Moritz se nepodařilo získat dědictví zpět. Až 16.7.1648 bylo císařským dekretem stvrzeno, že přečin jejich otce není na škodu jejich postavení, cti a dobrému jménu.

Wilémova vdova Elisabeth emigrovala do Holanska, kde se 1637 vdala za českého emigranta Zdeňka Hodického z Hodic a Olramovic; † 1641, který byl důstojníkem švédského vojska. O rok později 1638 umírá Elisabeth v Hamburku.