I still assume that the priest, the canon and, since 1219, the bishop of Kaminsk Canradus de Swantiborides had no offspring. Although at that time priestly celibacy did not follow. If he had, he died in 1233. So Conradus de Swantiborides would have to be his grandson. So, rather, hiding the bastard !!!

In all period writings, the exploration of Polish and German historians, it is reported that the descendants of Bartholomenus Younger are not known !!!

So I suppose the younger brother of Bartholomeus the Elder was named Kasimir, a castellan in Kolobrzeg. He had a son Swantibor Swantiborides, also a castellan in Kolobrzeg. According to documented historical records - in 1214 -1217 he had Swantibor son Kasimir II Yanger - was also a castellan in Kolobrzeg. (1265-1280). About him is written in the writings of Pomerania. Other records of the Swantiborides family in Pomerania are no longer after 1280.

Sometimes about 10 years later he had another son. Back then there was Slavonic settlement and language in Kolobrzeg. The strong influence of the German - then prevailed. After 1260 -1265 Barnim I takes over the administration.

At that time, Swantibor's son Conradus (his great-uncle's name) discovered that there was no place for him. So he went looking for a new place. At that time the power of King Přemysl Otakar II in Prague was strong. Otakar II extended his power not only to the south - Austria - his first wedding with a 30-year-old bride. (Badenberg) Also north - Lusatia, Saxony, Magdeburg, Mecklenburg-Western Pomerania.

In my opinion, it was a conditional outcome of the historical situation. He held various positions at Condrad's Prague courtyard. Among other things, he served as head of royal kitchens and catering. In many cases, the King was the first to sign royal treaties as a king's witness - Conradus.

For these compositions he received the king as a reward in the ownership of the territory in the district of Brandys nad Labem. Here the fief Zapy was owned by the Staroboleslavska Chapter and the Prague Strahov Chapter. King Otakar II was known to know that when a nobleman disliked him, he took away fiefs.

Male Zapy is a place between Prague and Brandys nad Labem. Originally it was owned by Staroboleslavska Chapter since about 1050 from the dynasty of Premyslid.

Here, Conradus built a farm yard and then a stone fortress of his residence. This happened around 1273 - 1290.

His son Vznata was born in about 1265. The second son of Vicemil in about 1270 at Prague courtyard. The older son, Vznata, stayed at Male Zapy - lived until 1328. He had three sons - Vilhelm, Slavata and Vznata.

https://sources.cms.flu.cas.cz/src/index.php?s=v&cat=7&bookid=86&pa...

The younger son of Vicemil was reclaimed at the royal town of Slany. Subsequently, son of Vznaty Vilhelm moves to Kvíc near Slany.

The following 50 years have been a drought in this area - Male Zapy. The Male Zapy are on a long hill above the river Elbe. The place was then abandoned - about 1350. In 1400, instead of Male Zapy, it was deserted. Further habitation attempts in the following centuries did not last long.

In the next part of the town Zapy, however, the owners - rich old-town Prague burghers - were Fravin (part - Ostrov) and Heckel (part - Zapy).

It was a lawsuit that was won by the descendants of Conrad of Swantiborides in 1378. The third part of Zapy is on the small hill above Zapy, but there is a stream - water. According to the place, this place was called - Stranka. …… Stransky

Here came the people from Male Zapy and here a build new farm yard and a new stone fortress. It was during the life of Johann Swantiborides of Stranka.

Johann Swantiborides from Stranka (his people were skilled stonemasons and there was a quality sandstone) - as grateful to King Charles IV - supplied well-worked sandstone blocks for the construction of Charles Bridge in Prague.

České království nicméně vzniklo až roku 1198, kdy německý král uznal dědičně český královský titul, který poté potvrdil císař, papež a roku 1212 i Zlatá bula sicilská Přemyslovci Přemyslu Otakarovi I., jakož i další privilegia Českého království. Český panovník měl být napříště osvobozen od všech povinností vůči Svaté říše římské až na účast na říšských sněmech. Václav I., ale zejména jeho syn Přemysl Otakar II. pak vybudoval rozsáhlé panství, které sahalo za Alpy a k Jaderskému moři. Václav II. obrátil svou pozornost na sever a východ, kde se mu podařilo získat území přes Polsko až k Baltskému moři. Jeho syn Václav III. připojil i uherské území. Po zavraždění Václava III. se království ocitlo v chaosu, ale volba Jana Lucemburského králem umožnila nový vzestup, který vyvrcholil zejména za panování Janova syna Karla IV. (1316–1378). V letech 1319–1329 byla k Českému království připojena Horní Lužice a 1335 Vratislav, k níž přiléhala značná část Slezska, po roce 1348 bylo připojeno Braniborsko.

Vilhelm, Slavata and the youngest Vznata lived in Zípce.

After their father, they were of Slavic origin.

They are said to have come from the Duchy of Pomerania.

According to the place of birth, their income was from Zapa.

Vilém and Slavata (as of 1329) wore a Gryphon and two wide iron hats according to the helmet;

So also Vznata (to 1329), from the wedges had Gryfa, but the hats are latticed.

King Wenceslas II.

Otakar II's son turned his attention to the north and east, where he managed to gain territory across Poland to the Baltic Sea.

- So also Pomerania.
I am sending a parchment letter from the Prague archives, where our ancestors are named participants in the dispute with the Prague Strahov Monastery in 1329.

Here the three seals on the right belong to Vilhelm, Slavata and Vznata.

That is, after the death of their father Vznata, who died in 1328.

České království nicméně vzniklo až roku 1198, kdy německý král uznal dědičně český královský titul, který poté potvrdil císař, papež a roku 1212 i Zlatá bula sicilská Přemyslovci Přemyslu Otakarovi I., jakož i další privilegia Českého království.

Český panovník měl být napříště osvobozen od všech povinností vůči Svaté říše římské až na účast na říšských sněmech. Václav I., ale zejména jeho syn Přemysl Otakar II. pak vybudoval rozsáhlé panství, které sahalo za Alpy a k Jaderskému moři. Václav II. obrátil svou pozornost na sever a východ, kde se mu podařilo získat území přes Polsko až k Baltskému moři. Jeho syn Václav III. připojil i uherské území.

Po zavraždění Václava III. se království ocitlo v chaosu, ale volba Jana Lucemburského králem umožnila nový vzestup, který vyvrcholil zejména za panování Janova syna Karla IV. (1316–1378). V letech 1319–1329 byla k Českému království připojena Horní Lužice a 1335 Vratislav, k níž přiléhala značná část Slezska, po roce 1348 bylo připojeno Braniborsko.

Roku 1273 papež Řehoř X Strahovskému klášteru potvrzuje jeho vlastnictví . Mimo jiné i vlastnictví Záp s příslušenstvím a kostelem. Tedy roku 1273 v Zápech již původní kostel s velkou věží již stál !!!

Tedy stavba kostela se posouvá asi do roku 1250. https://sources.cms.flu.cas.cz/src/index.php?s=v&cat=7&bookid=86&pa...

Jméno místa Záp naskytuje se již v základním listu Boleslavském,2) ale děj sluší vztahovati na Zepce. Na počátku 14. století seděli tu bratří Vilém, Slavata a Vzňata, kteří se léta 1329 připomínají.3) Tehdá ukončili při svou s opatem Strahovským o podačné právo kostela, ze kterého jednání jde na jevo, že opatu (tuším jen jako osobě) část Zap náležela. Slavata snad byl léta 1331 již mrtev;4)

Tehdáž totiž si oba ostatní statek svůj Šestlice za Kvíci vyměnili.5) Vedle těchto Zápských, jichž erbovním znamením byly 2 železné klobouky, vyskytuje se léta 1349 Vanik ze Záp, držitel jiné části a ten připomíná se léta 1364 mezi patrony zdejšího kostela a ještě léta 1382.’)

Ve 14. století nastalo období velkého sucha. Toto sucho bylo tak velké, že se nedostávalo vody a vyvýšená místa byla suchá nevhodná pro pěstování. Jen vyprahlé pastviny zde zůstaly. I proto Zípce se nemohly rozvíjet a nastal odklon od tohoto místa. Teprve o století později se deficit vodních srážek postupně zlepšoval a šlo zde již žít. Proto byl odklon od Malých Záp a soudní pře o třetí díl Záp vlastních - o Stránku, která byla u potoka a tudíž měla vodní zdroj. Lid ze Zípců pak přešel na Stránku.

Z dotčených tří bratří měl Vilém (+ 1364) syna Jana, který léta 1364 žil, a Vzňata, jenž ještě léta 1364 žil, měl syny Viléma, který se stal léta 1361 farářem na Horkách, a Jana, který léta 1364 žil.

Synem některého z nich byl Vzňala, jenž se stal léta 1371 farářem v Chvatěrubech.7)

Toho roku 1371 byl držitelem jedné části Joklin Vzteklec z Prahy, který sám si právo podací kostelního osoboval a o to se až v Římě soudil. Po něm následovaly Kateřina vdova a Markéta dcera a po této dcera její Kateřina držíce část Záp a Mstětice. Po ni dostala se část Záp Aničce, manželce Vácslava Štuka a Mikuláši z Vrapec bratru jejímu a Jakuba Benešovkého. L. 1392 drželi tuto část zlatník Stěpán Frovin a bohatý kupec Mikuláš Heklík, měšťané staropražští.

Tehda vznikla pře o podací mezi nimi ( zlatník Stěpán Frovin a bohatý kupec Mikuláš Heklík, měšťané staropražští) a držiteli druhé části totiž Janem synem Vznatovým, Vilémem farářem v Budči (synem Slavatovým) a Bohunkem (+ léta 1414) synem Jana Vilémova. Tato strana vyhrála.8). Při soudní při Mistr Zaviš, syn Zděnka a vnuk Vznaty mladšího, farář a právník, ve při důkazy pomáhal.

Zdali byl příbuzným jich Vilém ze Záp, jenž léta 1394 Štítary u Králova Městce držel a ještě léta 1398 žil, není nám známo.9)

Léta 1403 bylo panství v Zápech rozděleno mezi bohatého staroměstského kupce Mikuláše Heklíka - vlastní Zápy, zlatníka Vita Frovina - Ostrov a potomky z Malých Záp - Jana Vznatina, Bohunka a M. Záviše Vznatina.10)

Ale za nějakou dobu Mikuláš Heklík a potomci jeho, kteří se zvali Zápskými ze Záp, statky Zapské zachovali. Mikuláš Heklík zemřel asi léta 1405, zůstaviv vdovu Alžbětu, syna Zikmunda Heklíka a několik dcer. Vdova Alžběta s dcerami Annou a Rejnou darovala r. 1407 k faře zdejší zemi.11) Zikmund Heklík připomíná se několikráte v pamětech potomních, zejména léta 1430, když vyvadil plat, kterýž býval ze Záp Jidáškům placen; pečeť jeho spatřujeme na těch listech z let 1440, 1446 a 1447.12) Žil ještě léta 1451.13)

Držel již celé Zápy, kromě nevelké části, které se říkalo Stránka Zápská a z níž povstala ves Stránka. Tuto držel v letech 1423—1448 Mikuláš

, tuším potomek některého z předešlých, možná i starší bratr Zikmundův.14)

Jan Heklik, soudíc podlé příjmení syn Zikmundův, držel také Zepce a Opočen; o poslední zboží, vlastně o plat z něho vydávaný prohrál při (1462), kterou měl s děkanem Boleslavským.15)

L. 1474 připomíná se i se syny svými Zdislavem a Hankem.16)  Tento jest bezpochyby Jan, jenž se od počátku 16. st. připomíná. Třetím synem tuším Janovým byl Zikmund, jenž 1. 1508 Dubeč a Průhonice dědil. Od toho pocházeli potomní Zapští. Jan Zapský věnoval léta 1509 na Zepcích manželce Kateřině z Výklek, ale zemřel před r. 1517 tuším bez- dětek. Vdova Kateřina postoupila t. r. Zepce Mikuláši z Landšteina, 1) jenž potom i Zap nabyl. 2) Ty totiž měli Adam, Zdislav a Jetřich bratří Vrabští z Vrabí a Všeslav Vyšehněvský z Šolce a prodali je Mikuláši kdysi před r. 1527. Mikuláš odkázav Zapy a Zepce synu svému Ondřejovi, jinak Jaroslavovi (1546), zemřel asi léta 1554. 3) Jaroslav dlouho Záp nepodržel a prodal je léta 1560 Mikuláši Bryknárovi z Brykštejna  4) Tento přečkal dvě (tři) své manželky, jimž zřídil epitaf v Zápském kostele. Léta 1586 prodal tvrz, dvůr a městečko Zápy se vším příslušenstvím císaři Rudolfovi, začež obdržel statek Svrčovice dědičně a peníze, oč více Zápy stály.5) Zápy odtud patřily k Brandýsu.

• Nedaleko Záp u cesty ke Svémyslicům, kde je nyní položení na Zápcich, stávala tvrz a dvůr a v starší době i ves Zepce (Malé Zápy). K této vsi vztahujeme paměť, že r. 1052 kníže Břetislav ves Zápy kapitole Boleslavské daroval.6)

Kapitola držela ten statek do r. 1421. Okolo léta 1400 bylo zdejší hospodářství zcela zpustlé, pročež Jan probošt týž statek Prudotovi z Veitmile pronajal.7) Probošt František pronajal týž statek před r. 1408 Janovi Bokovi na 4 leta a později zastavil tvrz se statkem 8) Vácslavovi Vratoví z Horek, jemuž ji po r. 1421 i vítězní Pražané ponechali.9)

Král Jiří Poděbradský zastavil tvrz pustou Zepce Maršoví z Lazec a potvrdil ji léta 1469 Janovi ze Záp, který ji od Marše koupil. Od té doby patřily Zépce k Zápům. Jan ze Záp věnoval na nich (1509) Kateřině z Výklek manželce, která se proto v ně po jeho smrti uvázala a léta 1517 Mikuláši Zubovi z Landšteina postoupila. Tento odkázal Zepce (1546) Ondřeji synu svému.10) Ale ještě za živobytí Mikulášova (1551) ukazovaly se snahy některých vyplatiti Zépce a držeti je pro sebe. Když pak Ondřej léta 1557 statek Zépce Vojtěchovi Kaikovi z Kalina prodal, pokoušela se i kapitola Boleslavská (1558) o výplatu, ale nevedlo se jí tak, jako i král. prokurátoru v létech 1560—1561. Konečně se to povedlo Pavlovi Lidlovi z Lidlova, a to proto, poněvadž mu kapitola Boleslavská Zépce prodala. Pavel prodal Zépce léta 1576 Mikuláši Bryknárovi z Brukšteina, jenž je k Zápům připojil.11) Tvrz zanikla docela, tak že dnes ani znáti není, kde bývala.12)

• Ostrov jest ves v osadě Zapské, a bývala tu tvrz. Ves se připomíná již v létech 1282—1288 mezi statky kláštera strahovského.13) Tvrz se připomíná teprve léta1398 (14) a první její známý držitel léta 1403 byl Vit Frovein.16) Týž byl již léta 1406 mrtev a poručník jeho sirotkův prodal zboží Ostrovské Vácslavovi Babákovi z Horek,(16) Léta 1437 držel tento statek Martin z Cách Pražan. Nástupcem jeho byl Vaněk Duršmid z Vesce někdejší měšťan staroměstský, zejména tu seděl v létech 1447—1451,17) Protože dětí neměl, podědili po něm všechno zboží jeho přátelé, totiž Petr Popel z Vesce a Prokop odtudž a léta 1453 jali se je rozprodávati.18) Nedlouho před r. 1486 koupen Ostrov od Vácslava Hrzáně z Harasova, a když později Hrzanové Jenšteina19) nabyli, připojen Ostrov k němu a oboje se dostalo léta 1544 na díl Vácslavův.20) Nedlouho potom oboje prodáno. Ostrov dostal se Vojtěchovi Kačkovi z Kačina, jenž jej držel do smrti. Po něm jej zdědila vnučka jeho Lidmila Horská z Lucemburku, která jej již kolik let držela, když si jej léta 1583 ve dsky zemské vložila. 1) Léta 1593 prodala tvrz Ostrov Bedřichovi Ostrovci z Královic, 2) Tento tu zůstal jen krátkou dobu; asi léta 1599 prodal Ostrov Kašparovi z Milšteina. Ten brzo zemřel a vdova, majíc na statku velké věno, dokoupila jej. Provdala se po druhé za Oktaviana Ravoreto, životního lékaře císařova a prodala Ostrov léta 1609 císaři k panství Brandýskému.4)

------------------------------------

Na přemyslovském dvoře se dvořanu "Bartholoměji ?? Konrádovi ??" (* cca 1235 v Pomořansku) při pražském hradu narodil syn Vznata cca 1265 a následně syn Vícemil cca 1270.

Překladem z čestiny do polštiny značí vznata -> urodzony

Roku 1273 dostává dvořen "Bartholoměj - Konrád" za služby králi Otakarovi II za odměnu léno v Malých Zápech - Zípcích, které předtím vlastnil Strahovský klášter. Zde si buduje se svoji družinou hospodářský dvůr a malou kamennou tvrz. V 90. letech 13. století postupně povinnosti přebírá jeho syn Vznata. Dle předpokladu jeho otec žil asi do roku 1300 - 1315?

Následně k roku 1318 je již v zápise Vznata psán.

Kostel zápský První zmínka o kostele v Zápech pochází z roku 1329. Od roku 1384 je tento zmiňován jako kostel farní. Původní zápský chrám byl zděný, uvnitř vybílený a měl vysokou kamennou věž. Na jižní straně byla později postavena zvonice, která se zachovala dodnes. Presbytář chrámu byl klenutý, loď měla strop tabulový, oltáře byly tři.

Roku 1329 již se píše o Vilémovi, Slavatovi a Vznatovi - synech Vznaty. Tedy již o jeho dědicích.

Mladší bratr Vznaty * 1265 - Vícemil * 1270 se ucházel o léno u královského města Slaný - Kvíc.

Zde velmi soupeřil s ostatními majiteli sousedních lén. Teprve s pomocí Viléma * 1295, nejstaršího syna Vznaty * 1265, který získal majetek ženitbou s Vojslavou, vdovou po Slávkovi s Šestlic ( v Čestlicích u Prahy). Prodejem majetku v Čestlicích a stěhováním s Vojslavou do Kvíce "velkého a malého" u Slaného se jejich pře zdárně vyřešily. Zde se narodili synové Viléma, rodilého ze Záp.

Zeslabením pozice v Zápech, ale naopak využili bohatí měšťané Starého Města - zlatník Vít Frovin a Jan Heklík (Heckel), kteří získávají části Ostrov a část vlastní Zápy, kde si staví své tvrze -> tudíž jde v Zápech o nový rod Zápských ze Záp ( v erbu klín).

Následnou soudní při v 80 letech 14. století zásluhou vnuka Vznaty mladšího * 1352, Záviše ze Záp, kanovníka a právníka, skladatele chorálů a básníka (o něm více píše prof. Zd. Nejedlý roku 1913) vyhrály.

Tím vzniká právo na třetí díl Záp se jménem Stránka. Malé Zápy - Zípce byly prodány a přešly pod jiné majitele. Následně i kamenná tvrz a hospodářský dvůr zanikly. Lidé ze Zípců pak přešli na Stránku, kde se staví nový hospodářský dvůr a nová tvrz.

Od jména Stránka pak jako první zde je uváděn rytíř Jan ze Stránky, následně rytíř Bohuněk ze Stránky a jeho syn rytíř Mikuláš ze Stránky, který pomáhal roku 1448 Jiřímu z Poděbrad v obsazení Prahy, a tím ke královské koruně. Jeho synové byly rytíř Aleš, purkmistr v Brandýse a mladší syn Zachariáš, který vlastnil pak Stránku u Mšena.

Zachariáš byl purkmistrem na hradě v Mladé Boleslavi ( jeho následník se již tituluje hejtman ).

Následně vlastnil léna v Kosmonosích, kde po roce 1500 budoval poplužní dvůr a půdorysně první čtvrtinu současného černínského zámku s původní věží.

Tituloval se rytíř Zachariáš ze Stránky na Kosmonosích.

Následně kupoval léna v Sobčicích u Křince, kde žil jeho syn Václav Hrádek ze Stránky.

--------------------------

ZÍPCE — tvrz 3 km jižně od Brandýsa nad Labem Statek Zípce, zvaný také Ziepec, Ziepcie nebo Žepce, patřil ke zboží staroboleslavske kapituly. A. Sedlaček vykládá jméno jako Male Zápy a domnívá se, že označením Zápy v nepravé listině údajně Břetislava I. pro staroboleslavskou kapitulu jsou vlastně míněny Zípce. Jinak je první zmínka o Zípcích z doby okolo r. 1400, kdy byl tamní zpustlý dvůr boleslavského probošta pronajat Prudotovi z Veitmile. R. 1408 je uváděn jako svědek Jan Pok sídlící na Zípcích, ale později zastavil boleslavský probošt František tvrz v Zípcích Václavovi z Horek. Tato první zmínka o zípecké tvrzi není datována, předloženi příslušné listiny, kterou se tehdy vykázal Vaněk od Zachaříka, bylo zaznamenáno až r. 1454. V r. 1421 byly Zípce načas v moci Pražanů, ale ti je zase vrátili Václavovi Vratovi z Horek, který je r. 1426 postoupil bratrům Janovi a Pešíkovi od Stříbrné hvězdy. V obou posledních případech šlo o zípecký dvůr, o tvrzi není zmínky, až r. 1466, kdy král Jiří z Poděbrad zapsal tamní pustou tvrz Maršovi z Lazec. Od něho vykoupil tvrz a dvůr Zípce Jan ze Záp, jemuž na nich připsal r. 1469 král Jiří z Poděbrad 100 kop grošů českých, král Vladislav pak r. 1474 dalších 250 uherských zlatých. Za Jana Zápského byla tedy zípecká tvrz obnovena. R. 1517 získal zápisné listy na tvrz a dvůr Zípce od vdovy Jana Zápského Mikuláš Zub z Landštejna, od jeho syna Ondřeje Zápského r. 1557 Vojtěch Kačka z Kačína. R. 1558 se pokusila boleslavská kapitula o výplatu, ale vyplatil je Pavel Lidl z Lidlova, jemuž je kapitula prodala. R. 1576 koupil Zípce Mikuláš Bryknar z Brukštejna a připojil k Zápům a po deseti letech prodal cely spojeny statek císaři Rudolfovi II. k Brandýsu. Od r. 1576 je zípecká tvrz uváděna opět jako pusta a stejně tak i r. 1603, kdy někdejší brandýský hejtman Kašpar z Milštejna koupil Zípce a připojil k Ostrovu, s nímž se nedlouho potom opět vrátily k brandýskému panství. Josefský katastr uvádí pozemek zvaný Zíbce, jiny V Zípcích a Zípecký rybník, v té době už na díly na louky rozděleny. Dodnes se uchoval jen název pole Na Zípcích, kde prý asi v r. 1835 byly nalezeny ještě nějaké sklepy a v r. 1874 zjistil J. V. Prášek městiště někdejší tvrze. Dnes po tvrzi nejsou žádné stopy - jen zbytky opracovaných pískovcových kamenů se tam nachází.

ZÁPY — tvrz 3 km jihovýchodně od Brandýsa nad Labem Jméno Zápy, snad pozůstatek předslovanské toponymie Čech, se vyskytuje ponejprv v nepravé listině pro staroboleslavskou kapitulu z 12. století, hlásicí se do poloviny 11. století, později někdy i v odlišném zněni „de Sep“ ve 13. století nebo „de Zypow“ v 15. století. Podle citované listiny patřily sice Zápy k základnímu majetku staroboleslavské kapituly, ale podle Augustína Sedláčka šlo tehdy o jinou lokalitu, totiž o Zípce čili Male Zápy. Ves Zápy i později takto jmenovaná byla r. 1273 podle privilegia papeže Řehoře X. zbožím strahovského kláštera a ještě r. 1329 vedl strahovský opat Gerhard spor o podací právo ke kostelu v Zápech. Ve 14. století měli jednotlivé díly Záp vladykové a pražští měšťané, jejichž jmena jsou většinou známa z jejich děleni či sporů o patronát к zápskému kostelu. R. 1318 tu byl Vzňata ze Záp, r. 1329 bratři Vilém, Slavata a Vzňata ze Záp, v druhé polovině 14. století Vaněk ze Záp, v letech 1400 a 1404 Vaclav ze Záp, r. 1401 Bohunko ze Záp, který byl r. 1414 již mrtev, ale také měšťane Johlin Steklic (před r. 1369), koncem 14. století Štěpán a po něm Vit Frovinové a Mikuláš Heklík, zvaný Zápský ze Záp, jehož rod s tímto jménem zde potom zůstal cele století. Majetek v Zápech kromě části zvané Stránka, sjednotil Zikmund Zápský, jmenovaný v letech 1430 a 1451. Zápská tvrz se připomíná prvně r. 1507 při prodeji ročního platu na Škvorci Janě Krajířové z Krajku Janem Zápským ze Záp, posledním ze Zápských, který sídlil na Zápech. Dědicové Adam, Zdeslav a Jetřich, bratři Vrabští z Vrábí, a Všeslav Vyšehněvský ze Solče prodali Zápy Mikuláši Zubovi z Landštejna, který se od r. 1527 psal pan na Zápech a od jehož syna Ondřeje Zuba z Landštejna je r. 1560 koupil Mikuláš Bryknar z Brukštejna. R. 1586 je potom i s dvorem na Stránce a se Zípcemi prodal císaři Rudolfovi II., který je připojil k brandýskému panství.

Zápská tvrz stala podle J. V. Práška v jižní časti obce na rovině při levém břehu potoka, podle Augustína Sedlačka aj. na ostrohu na pravém břehu. Při všech posledních prodejích byla uváděna a na rozdíl od pusté už tvrze zípecké byla patrně i r. 1586 ještě udržována v obyvatelném stavu. Ale připojením statku k sousednímu velkému panství ztratila svou funkci opevněného obydlí vrchnosti a snad byla poškozena i za třicetileté války (v Zápech se připomínají spáleniště r. 1634 i 1648). Stala ještě r. 1651, neboť brandýský urbář z toho roku ji sice uvádí, ale o jejím zařízení se vyjadřuje v minulém čase „ ..kterážto tvrz jest způsobem vokrouhlým vystavena, bývalo v ní pokojův, světnic a komor k bydlení dostatek, maštale klenuté, sklepy podzemní 4, příkopem vůkol ohrazena, v kterémžto toliko tráva roste...“ R. 1670 byla v bývalé tvrzi zřízena na nějakou dobu výrobna střelného prachu pro vojsko. Tvrz chátrala, takže počátkem 18. století zbývala jen bašta, při níž vznikla chalupa. R. 1738 koupil forštknecht Jan Handtke „chalupu při starý baště na panským místě vystavenou, tak nazvanou fořtovnu...“. Podle zprávy J. V. Práška byla bašta, poslední zbytek zápské tvrze, odstraněna před r. 1900. Památkou na ni je asi již jen landštejnský znak z r. 1533, zasazeny na domě čp. 16, bývalém hostinci.

--------------------------

http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=3306

Drobnosti lexikální a etymologické VII.

Václav Polák

Zápy

Naše Polabí patří ke krajinám, které byly osídleny už od nejstarších dob, a to již dávno před příchodem Slovanů. Proto také na tomto území můžeme hledati plným právem — zdá se — zbytky nejstarší místní nomenklatury z dob předslovanských. Tak jména řek, jako Labe, Jizera, Ohře, Úpa a pod., a hor, jako Krkonoše, Jeseníky, Říp a pod., jsou známky pobytu Illyrů, Keltů a Germánů na tomto území.

Jmen osad svědčících pro pobyt neslovanského obyvatelstva však máme velice málo, snad proto, že si nové obyvatelstvo zpravidla zakládalo osady nové nebo aspoň dávalo starým sídlištím jména z vlastního jazyka. Do této skupiny místních [201]jmen patří ne bez jistých hláskoslovných obtíží týn v místních jménech Týn, Týnec, Týniště, hlásící se ke keltskému základu dunum, Lemúzy u Čes. Brodu (z Lemovices, srov. Haškovec, ČMF., X, 1924, 146 n.) a snad i Úsobrno, doložené již r. 1160 v podobě Vsobren, které Much vykládá jako Ausabrunno „Schöpfbrunnen“.

Místní jména tohoto druhu nemohou býti ještě důkazem pro kontinuitu osídlení našich krajů německým obyvatelstvem, jak chce B. Bretholz (Geschichte Böhmens und Mährens, Reichenberg) a E. Schwarz (Die Ortsnamen der Sudetenländer als Geschichtsquelle, München-Berlin, 1931). Jsou jen známkou toho, že se čeští Slované při svém příchodu do nové vlasti dostali do styku se zbytky germánského obyvatelstva, které najisto zcela zaniklo asimilační schopností Slovanů dávno před německou kolonisací Přemyslovců.

Do této skupiny místních jmen patří — zdá se nám — i jméno vesnice Zápy u Brandýsa n. L. A. Sedláček (Místopisný slovník historický království Českého, str. 379) je řadí mezi jména, jejichž smyslu nikdo nerozumí. O výklad tohoto jména se myslím nikdo dosud nepokusil.

Nejstarší doklad jména této vesnice je ve falsu ze XII. století, jímž Břetislav I. dává rozsáhlé statky kapitule boleslavské (Friedrich, Codex diplomaticus I, 359, 23): „Dedi enim villas: una vocatur Popouici (dnešní Popovice u Brandýsa n. L.), secunda Prisnim (podle Sedláčka, l. c. str. 735, Přívory u Mělníka), tertia Zapi (dnešní Zápy), quarta Dreucici (dnešní Dřevčice u Brandýsa n. L.)…“ Další doklad je z r. 1318 (Nejst. zbytky desk zákonných, č. 304, srov. Prášek, Dějiny Brandýsa n. L. II, 11; Sedláček, l. c. 1007). Od těch dob až do dneška se jméno Zap nezměnilo. Sedláček však Zápy zákládací listiny kapituly boleslavské (srov. výše) vztahuje na „Zepce (či Malé Zapy)“spíše snad Zépce (vzhledem k tvaru „v Zípcích“), vesnici nedaleko dnešních Zap směrem k Dřevčicům, jež se připomíná r. 1420, kdy ji zastavil „probošt František Vácslavovi z Horek“. Později patřily Zépce k Zápům, ale již r. 1576 byly pusty. Dnes jsou v těch místech pole, kde se říká „v Zípcích“, na straně dřevčické i zápské (podle zprávy sl. Marie Blažkové z Dřevčic). Říkalo se tam tak již na počátku XVII. století, jak svědčí zápisy v Přiznávajících tabelách čili Fassích katastru selského z r. 1715 pro okolí brandýské (fo 161, 176, 181, 186, 191). Z Dřevčic měli tehdy také pole „pod zípeckou loukou“ (ibid. fo 292).,

[202]Tvar „Zípce“ je zřejmě zdrobnělina k základnímu jménu Zápy, o jehož výklad se zde pokusíme. Etymologický instinkt náš nespojuje dnes toto jméno s ničím, takže je naprosto osamoceno v naší zásobě slovní. Není to patrně jméno původu německého z dob veliké německé kolonisace posledních Přemyslovců, neboť je doloženo poměrně brzo, a ostatně jde o kraj, kde nebyla kolonisace prováděna a který byl osídlen od počátku samými Čechy. Poněvadž místní jména slovanská nemají ani jinde podobného základu, je to asi jméno původu cizího, neslovanského, z jazyka obyvatel, kteří tu byli před Slovany.

Jireček v Illyr.-alban. Forschungen (I, 121) uvádí středověká místní jména Sapa, Sapata. Krahe (Die alten balkanillyrischen Namen, Heidelberg 1925, str. 98) je pak spojuje s illyr. Sapua. Jiný stupeň kořenné samohlásky téhož základu je snad při illyrském sip- v Sip-arunton, Sip-us, Sip-ontum a p. Tvary Sapa, Sapata zaznamenané Jirečkem připomínají při kolísání středověké grafiky pro s, z značně naše Zápy. Bylo by to tedy snad původní jméno illyrské, jež by byli tradovali Keltové a Germáni, kteří seděli v těchto krajích po Illyrech. Toto obyvatelstvo mohlo přikloniti původní znění vlastním blízkým formám a tvarům. Myslíme tu zejména na germánskou vrstvu obyvatelstva, která jméno to odevzdala asi prvním slovanským obyvatelům, neboť v germánštině je velmi rozšířen základ seip (Walde, Idg. Wb. II, 467) ve významu „vytékati, téci, řinouti, kapati“, srov. jen na př. stř. dol. něm. sip „potůček“, sipe „nízká a vlhká louka“, stř. hor. něm. sife „pomalu tekoucí vodní tok, nízko položená louka“ a p. Seip- se objevuje později hojně v místních a pomístních jménech na -seifen, jak ukázal K. Weinhold, W. Jungandreas, P. Vogt, Fr. Steinbach a E. Schwarz.

Byla by to tedy výpůjčka ve významu „pramen, potůček, bažina, močál“ nebo něco podobného. Pravděpodobnost tohoto mínění se zvětšuje faktem, že právě přes Zápy teče od Zelenče potok a v těsném sousedství Zap jsou dnes malé slatinné a rašelinné lázně v Ostrově. Stáří té výpůjčky by bylo určeno dobou před prvním posouváním v němčině, tedy dobou, kdy také bylo přejato germ. rip- „hora“ pro Říp na Roudnicku a kdy Germáni zprostředkovali Jizeru z kelt. Isara. Dvojice Isara - Jizera, Agara, Agira - Ohře ukazují, že Germáni v svých ústech původní znění pozměňovali v duchu vlastního jazyka. Totéž platí i pro základ Zap. I pozdější výpůjčky z němčiny ukazují nahrazení původního -s- českým -z-, srov. Zíbrt - Sie(g)fried, ZifySeifen (Sedláček l. c. 1018), Zikmund a pod., ačkoliv daleko častější je přechod s v ž: Sandbach-Žampach, Senftenberg-Žam[203]berk, Sandau - Žandov atd. Co se týče samohlásky původního znění, musíme počítati s tvarem na -a-, nejde-li ovšem náhodou o změnu provedenou nějakou lidovou etymologií až v češtině. Jí by se daly konec konců vyložiti i Žepy, obec. Řepy (u Prahy), jako jméno z téhož základu, když bychom počítali s tím, že původ. s dávalo zde zcela normálně ž jako ve většině případů. Pak by se -z- v Zápech dalo i vyložiti stejně, jako je nutno je dnes vykládat ve vých. morav. zípať „těžce dýchati“ k sípati, zípavý hlas, zipěť (chraptěti), zipnúť, zipkať a pod. (Bartoš, Dial. slov. mor., str. 545). Ostatně etymologický instinkt mohl spojiti toto slovo nějak i s tvarem, jehož korelát máme ve stsl. vъ nezaapǫ „repente“, nezaapьno „subito“, když bychom předpokládali jeho existenci i ve stč. vzhledem k stč. japati, jápati, nejapný, nejápný, nedojiepie a pod.

V Zápech lze tedy viděti částečně ono místní jméno, které se hlavně v západním Německu později rozšířilo v takové míře a které také s německou kolonisací bylo v německém znění zaneseno i k nám, do Čech, na Moravu a hlavně do Slezska: Rotsaifen, Hermannseifen, Stubenseifen atd. Nelze však s jistotou říci, jde-li u Zap o jméno, které bylo determinováno snad už illyrsko-keltským zněním Sapa, Sapua, nebo teprve až o jméno vytvořené germánskou vrstvou obyvatelstva před příchodem Slovanů. Najisto je však musíme pokládati za jméno neslovanské.

https://www.turistika.cz/mista/zipce/detail

Zípce

tvrziště

První zmínka o lokalitě 1396

V historických zápisech se o majitelích této obce dovídáme jen velmi málo. Snad největší vinu na tom nese blízkost obce Zápy a tak se zápisy o Zípcích často vztahují právě k uvedené obci. Vesnice Zípce patřila patrně k majetku staroboleslavského kláštera, nebo do majetků staroboleslavského proboštství. Později zde jsou uváděni pánové z Veitmile. V roce 1466 je zde také prvně zapisována tvrz, kterou čerstvě získal Mareš z Lazců. Roku 1469 byla však vykoupena Janem Zápským ze Záp a oba statky, Zípce i Zápy splynuly v jeden celek. Od roku 1517 se zde zapisují stejní majitelé jako v Zápech až do roku 1603, kdy zípeckou zpustlou tvrz a obec koupili Milštejnové a připojili ji k sousednímu Ostrovu. Společně s Ostrovským zbožím se později i Zípce staly součástí brandýského statku. Dnes však zde již žádné stopy po tvrzi nejsou.

https://sources.cms.flu.cas.cz/src/index.php?s=v&cat=8&bookid=130&p...

Mag. Voelchlinus, Wissegrad., S. Egidii in Praga ac Luthomericensis canonicus, arbiter a Gerhardo, abbate monasterii Montis Sion, ex parte una,

ac a nobilius viris Wilhelmo, Slawata et Snata - fratribus de Zap parte ex altera super lite inter eos exorta occasione juris patronatus ecclesiae in Zap electus, decidit hanc litem.

"Diffinio atque precipio, quod presentacio persone ydonee ad ecclesiam memoratam hac vice et non vlterius ad me arbitrum predictum modis omnibus deuoluatur ...ecclesiam et presentacionem hac vice factam vacare contigerit aut qualitercunque,  tunc si dicti abbatis et conuentus vel oerum succesorum ...

ilibus men

aut eorum heredes in vnam personam concordare potuerint, illa ab ipsis partibus ambabus concorditer presentetur

aut eorum heredes in vnam personam concordare potuerint, illa ab ipsis partibus ambabus concorditer presentetur, si .... non pos.... extunc dicti abbatis et conuentus aut eorum successores propter dignitatem et prerogatiuam religionis prima vice .

vacacione presentent et in secunda seu sequenti vacacione ipsi nobiles aut concorditer abbas et conuentus vel eorum successores cum ipsis nobilibus aut eorum heredibus presentent, aut si concordare nequiuerint

aut si concordare nequiuerint, alternis vicibus presentent, vti est premissum.

Insuper laudo, arbitror, ordino, diffinio atque precipio, vt expense facte hinc inde in lite tam per dominum abbatem et eins conuentum, quam per nobilies memoratos recompensentur et neutra parcium alteri ad refusionem expensarum in lite factm teneatur

Latum est predictum laudum arbitratorum a.d. MCCCXXIX presentibus partibus et laudum seu arbitrum statim expresse emologantibus et approbantibus.

Sig.: d. abbatis Montis Syon predicti et Wilhelmi Slawate et Snate - nobilium predictorum, et d. Nicolai et Johanis, filii Pauli, scolasticorum Olomocensis et Bolezlauiensis, canonicorum Pragensis ecclesiarum, et Onschonis, archidiaconi Belinensis.

Ex. orig. arch. capitula Pragensis laeso

---------------------------------------

https://sources.cms.flu.cas.cz/src/index.php?s=v&cat=8&bookid=130&p...

Smlouva mezi Gerhardem, opatem kláštera na Hoře Sion - Strahovský klášter a urozenými bratry William, Slawata a Vznata ze Záp o patronát nad kostelem v Zápech. Zde rok před tím, jejich otec urozený vladyka Vznata byl pohřben.

Mag. Voelchlinus, Vyšehradský, kanovník svatého Jiljí v Praze, a Luthomericensis, rozhodce by měl Gerhard, opata kláštera hoře Sion, na jedné straně

a ušlechtilého William, Slawata a Snata - Zap bratři na druhé straně sporu mezi nimi více než vhodnou příležitost, která vzniká v kostele patrona Zap vybrané urovnal tento spor.

„Definované a prezentace nabídky, které se vážou na shromáždění v otázce, tentokrát aby nezpůsobovaly dál a myslím, že všechny výše uvedené způsoby v ceně ...

Kostel a prezentací, které změní neobsazené nebo jakýmkoliv způsobem, pak v případě, jeden z nich, řekl opat a klášter úspěchu ...

boků muži

po dohodě s osobou, nebo jejich nástupci byli schopni, aby se vešly do jednoho harmonicky dokud není prezentovány s oběma z nich ze samých úsecích

po dohodě s osobou, nebo jejich nástupci byli schopni, aby se vešly do jedné, že ji drží v obou z nich od skutečných podrobnosti dohody musí být předloženy, je-li uvedená opat a klášter, od té doby .... .... nejsou schopni a mají výsadu, nebo jejich nástupci, v zájmu důstojnosti náboženství, poprvé.

a ve druhém, nebo šlechticů v následujícím vacacione vacacione, nebo souhlasit s dar opata a konventu nebo kteří jsou jejich nástupci a jejich dědicové s nimi šlechty, nebo do současnosti, nebo, pokud nesouhlasí, a přesto tito

Kromě toho, chvála, myslím, aby zajistil, které jsou definovány a nabídky ze strany obou stran ve sporu, jako jsou náklady na opata a zábavné společenství jako ušlechtilý, Vrátím se a žádná ze stran do druhého za účelem re-absorpce pracovního sporu se koná factam pokud budete souhlasit, nebo nemohou mít střídající se střídají přítomen, je to, jak to bylo dříve řečeno.

Účet pro udělení rozhodců uvedl A. D. 1329 představuje nález nebo rozhodčí pro účastníky výslovně ověřování a schvalování.

Sig:. D. Opat Strahovské Hory Sion William, Slawate a Znate výše uvedení šlechtici - a d. Nicholas a Johan, syn Paula, učenci Olomocensis a Bolezlauiensis; kanovníci pražskýché kostelů a Onschonis arciděkan Bílinský.

Out. Orig. Arch. články v Praze zmařeny

I still assume that the priest, the canon and, since 1219, the bishop of Kaminsk Canradus de Swantiborides had no offspring. Although at that time priestly celibacy did not follow. If he had, he died in 1233. So Conradus de Swantiborides would have to be his grandson. So, rather, hiding the bastard !!!

In all period writings, the exploration of Polish and German historians, it is reported that the descendants of Bartholomenus Younger are not known !!!

So I suppose the younger brother of Bartholomeus the Elder was named Kasimir, a castellan in Kolobrzeg. He had a son Swantibor Swantiborides, also a castellan in Kolobrzeg. According to documented historical records - in 1214 -1217 he had Swantibor son Kasimir II Yanger - was also a castellan in Kolobrzeg. (1265-1280). About him is written in the writings of Pomerania. Other records of the Swantiborides family in Pomerania are no longer after 1280.

Sometimes about 10 years later he had another son. Back then there was Slavonic settlement and language in Kolobrzeg. The strong influence of the German - then prevailed. After 1260 -1265 Barnim I takes over the administration.

At that time, Swantibor's son Conradus (his great-uncle's name) discovered that there was no place for him. So he went looking for a new place. At that time the power of King Přemysl Otakar II in Prague was strong. Otakar II extended his power not only to the south - Austria - his first wedding with a 30-year-old bride. (Badenberg) Also north - Lusatia, Saxony, Magdeburg, Mecklenburg-Western Pomerania.

In my opinion, it was a conditional outcome of the historical situation. He held various positions at Condrad's Prague courtyard. Among other things, he served as head of royal kitchens and catering. In many cases, the King was the first to sign royal treaties as a king's witness - Conradus.

For these compositions he received the king as a reward in the ownership of the territory in the district of Brandys nad Labem. Here the fief Zapy was owned by the Staroboleslavska Chapter and the Prague Strahov Chapter. King Otakar II was known to know that when a nobleman disliked him, he took away fiefs.

Male Zapy is a place between Prague and Brandys nad Labem. Originally it was owned by Staroboleslavska Chapter since about 1050 from the dynasty of Premyslid.

Here, Conradus built a farm yard and then a stone fortress of his residence. This happened around 1273 - 1290.

His son Vznata was born in about 1265. The second son of Vicemil in about 1270 at Prague courtyard. The older son, Vznata, stayed at Male Zapy - lived until 1328. He had three sons - Vilhelm, Slavata and Vznata.

https://sources.cms.flu.cas.cz/src/index.php?s=v&cat=7&bookid=86&pa...

The younger son of Vicemil was reclaimed at the royal town of Slany. Subsequently, son of Vznaty Vilhelm moves to Kvíc near Slany.

The following 50 years have been a drought in this area - Male Zapy. The Male Zapy are on a long hill above the river Elbe. The place was then abandoned - about 1350. In 1400, instead of Male Zapy, it was deserted. Further habitation attempts in the following centuries did not last long.

In the next part of the town Zapy, however, the owners - rich old-town Prague burghers - were Fravin (part - Ostrov) and Heckel (part - Zapy).

It was a lawsuit that was won by the descendants of Conrad of Swantiborides in 1378. The third part of Zapy is on the small hill above Zapy, but there is a stream - water. According to the place, this place was called - Stranka. …… Stransky

Here came the people from Male Zapy and here a build new farm yard and a new stone fortress. It was during the life of Johann Swantiborides of Stranka.

Johann Swantiborides from Stranka (his people were skilled stonemasons and there was a quality sandstone) - as grateful to King Charles IV - supplied well-worked sandstone blocks for the construction of Charles Bridge in Prague.

České království nicméně vzniklo až roku 1198, kdy německý král uznal dědičně český královský titul, který poté potvrdil císař, papež a roku 1212 i Zlatá bula sicilská Přemyslovci Přemyslu Otakarovi I., jakož i další privilegia Českého království. Český panovník měl být napříště osvobozen od všech povinností vůči Svaté říše římské až na účast na říšských sněmech. Václav I., ale zejména jeho syn Přemysl Otakar II. pak vybudoval rozsáhlé panství, které sahalo za Alpy a k Jaderskému moři. Václav II. obrátil svou pozornost na sever a východ, kde se mu podařilo získat území přes Polsko až k Baltskému moři. Jeho syn Václav III. připojil i uherské území. Po zavraždění Václava III. se království ocitlo v chaosu, ale volba Jana Lucemburského králem umožnila nový vzestup, který vyvrcholil zejména za panování Janova syna Karla IV. (1316–1378). V letech 1319–1329 byla k Českému království připojena Horní Lužice a 1335 Vratislav, k níž přiléhala značná část Slezska, po roce 1348 bylo připojeno Braniborsko.