princeps Konrad Swantiborides, RoyalDapiferPrague Czech: kníže Konrad Swantiborides, RoyalDapiferPrague, Polish: książę Konrad Świętoborzyc, Królewski kelner w Pradze
Also Known As:	"Konrad Swantiborides rytíř a mistr kuchyně krále Otakara II"
Birthdate:	between circa 1225 and circa 1230
Birthplace:	Kołobrzeg, powiat kołobrzeski, zachodniopomorskie, Poland
Death:	before circa 1300 Zápy, Prague-East District, Central Bohemian Region, Czechia (Czech Republic)
Place of Burial:	Zápy, Prague-East District, Central Bohemian Region, Czechia
Immediate Family:	Son of Świętobor "the Younger" Swantiborides and Y6 Swantiborides Husband of Y7 Swantiborides Father of Vznata I Swantiborides, ritt. on Zepce and Ritter Vicemil Swantiborides, on Kvic Brother of Kasimir II "the Younger" Swiantoborzyc
Occupation:	dominus de quodam culinae - ventus Boemie Rex II /Vladyka - mistr kuchař - oblíbenec Přemysla Otakara II
Label:	If you can make you happy, you have to. Můžeš-li udělat radost, musíš.

Managed by:	Private User
Last Updated:	today

View Complete Profile

view all

Immediate Family

Y7 Swantiborides

wife
Vznata I Swantiborides, ritt. on...

son
Ritter Vicemil Swantiborides, on...

son
Y6 Swantiborides

mother
Świętobor "the Younger" Swanti...

father
Kasimir II "the Younger" Swianto...

brother

About princeps Konrad Swantiborides, RoyalDapiferPrague

https://www.historyfiles.co.uk/KingListsEurope/EasternPomeraniaSwan...

Swantiborides (in Pomerania)
AD 1107? - 1277?

A Germanised duchy was established in Pomerania in the early twelfth century AD. This gradually conquered the remaining native tribes, turning them into vassals and Christianising them. As was typical of German feudal states, it was divided several times over the course of its five hundred years of existence.

The youngest of the three brothers who created the duchy of Pomerania, Swantibor was the founder of the Swantiborides, key figures in Pomerania. This Swantibor would also seem to be the Swantibor who was active around 1113 as a Pomeranian native ruler. From that it can be assumed that the Swantiborides were Pomeranian Slavs in origin, which would account for the obscure nature of the early Pomeranian dukes - the natives were only becoming Germanised shortly before they were conquered, and more probably afterwards to a greater degree. The largely anonymous early twelfth century chronicler known generally as 'Gallus Anonymus' referred to the the Griffins as 'close cousins' of their contemporary in Poland, Bolesław III, implying a close dynastic relationship with the Piasts. In all probability the Griffins had been part of the same Slavic migrations into northern areas of Central Europe as the Poles themselves.

Swantibor was overthrown in a Pomeranian rebellion in 1105 or 1106 and was exiled to Poland, but it seems that he was able to return after his brother, Wartislaw I, became first duke of Pomerania in 1107. Records on the Swantiborides are very sketchy even after they were Germanised and accepted as part of the local ruling elite. Even their final fate is uncertain, although a good deal of light has been shed on the later generations of Swantiborides in Pomerania thanks to the efforts of Mirka Lewis and Jaromír Stransky. They are both proven direct descendants of Konrad 'the Younger', brother of the last Swantiborides castellan of Kolberg, the Casimir 'the Younger' who died after 1277 or 1280.

(Information by Peter Kessler, Mirka Lewis, and Jaromír Stransky, with additional information from Gesta principum Polonorum, Gallus Anonymus (early twelfth century chronicler whose real name has been lost), from Rodowód książąt pomorskich, Edward Rymar (Szczecin, 1995), from Ulwencreutz's The Royal Families in Europe V, Lars Ulwencreutz (Ulwencreutz Media, 2013), and from External Link: Lighthouses of Poland: Baltic Coast, Russ Rowlett (University of North Carolina at Chapel Hill).)

https://books.google.cz/books?id=O5xn6T-TZIcC&pg=PA59&dq=Zemuzil&hl...

https://digitalniknihovna.mlp.cz/view/uuid:187aeb40-b93c-11e0-8115-...

https://www.historyfiles.co.uk/KingListsEurope/EasternPomeraniaSwan...

https://books.google.cz/books?id=SgokDwAAQBAJ&pg=PT221&lpg=PT221&dq...

https://www.historyfiles.co.uk/KingListsEurope/EasternPomeraniaBran...

Długossi seu Longini Canonici Cracoviensis Historiae Polonicae Libri XII, Joannis Długosz Senioris Canonici Cracoviensis Opera Omnia, ed. A. Przeździecki, vol. 11, lib. V–VIII, Cracoviae 1873, p. 60. John Długosz suspected that Jaxa belonged to the Griffin family; E. Rymar, ‘Wójtowie Salzwedel i hrabiowie…,’ p. 139 and ref. 24, p. 139. As mentioned previously, Conrad III’s father, Frederick II, could have been married to the daughter of Jaxa of Köpenick, and this Jaxa conceivably belonged to the Griffin family (a dynasty of dukes from the Duchy of Pomerania); idem, Rodowód…, pp. 180–182. Conrad II was chosen as bishop on 3 May 1219 upon Pope Honorius III’s recommendation. There is a probability that he was mentioned in documents from 1186–1189 as a provost, whereas in documents from 1191–1194 and 1208–1216 he is presented as a canon from Kamień Pomorski. Rymar asserted that Conrad II belonged to the offshoot of the Swantiborides (a branch of the Griffin dynasty), (see PU, I, no. 146 (1208)). He is probably mentioned as a witness in the document: ‘Conradus prepositus et Bartholomeus et Kasimirus fratrem.’ This could be evidence that he was a member of Swantiborides and was a son of Wartislaw II, the castellan of Szczecin and a regent in Western Pomerania in 1187

Bartholomäus II "the Younger" Świętoborzyc https://www.geni.com/family-tree/index/6000000078004233799

https://www.v-kleist.com/FG/urkunden/Urkundenbuch_3.pdf

Bartholomäus II "the Younger"

https://www.geni.com/people/Bartholomäus-II-the-Younger/6000000081007601154?from_flash=1&fsession_id=1545948391087&through=6000000003897531779

Toto je hlavní profil Siemomysła pomorski,a Duke of Pomeraniy. Poznámka kurátora K.a Wodyńskiho (ona hiatus)a (7.8.2018):

Parentage uncertain - though the scholars agree that he was a descendant of the early Piast rulers.

Siemomysł pomorski, Duke of Pomerania

Toto je hlavní profil Dytryka of Piasta. Poznámka kurátora K.a Wodyńskiho (ona hiatus)a (8.8.2018):

Some sources point him as an ancestor of Dukes of Pomerania - that is, however, only one of possible hypotheses. He was a son of one of Mieszko I's sons - Mieszko, Świętopełk or Lambert.

Dytryk, Duke of Poland

´´´´´´´´´´

https://www.myheritage.cz/site-family-tree-198893001/hertell?rootIn...

Bartholomäus († nach 1254) war ein pommerscher Adliger. Er war als Angehöriger einer Nebenlinie, der Swantiboriden, mit dem im Herzogtum Pommern herrschenden Greifenhaus verwandt.

Bartholomäus war der einzig bekannte Sohn des Wartislaw († 1233), der vermutlich Kastellan von Stettin war. Bartholomäus' Urgroßvater war Wartislaw Swantiboricz, der Stifter des Klosters Kolbatz.

Bartholomäus kommt in pommerschen Urkunden aus den Jahren 1235 bis 1254 vor. Die erste Erwähnung stammt aus einer Urkunde des Jahres 1235, mit der Herzog Barnim I. das Kloster Kolbatz in seinen Schutz nahm und ihm seinen Besitz bestätigte. Bartholomäus steht hier an der Spitze der Zeugenreihe,[1] ebenso in einer weiteren Besitzbestätigung Herzog Barnims I. für das Kloster Kolbatz von 1240.[2] In einer Urkunde aus dem Jahre 1249, mit der Herzog Barnim I. von dem Kloster Kolbatz Land zu Lehen nahm, um dort die Stadt Altdamm zu gründen, steht Bartholomäus wiederum an der Spitze der Zeugenreihe und wird dort vom Herzog ausdrücklich als sein Blutsverwandter (cognatus noster) bezeichnet.[3]

Nachkommen des Bartholomäus sind nicht bekannt.

https://www.geni.com/family-tree/index/6000000078004233799

===========================================

3. Konrad (↑ 1233), Canon at Kammin Cathedral 1176/1186, provost 1186/1189 and 1208, Bishop of Kammin 1219 Konrad, Bishop of Kammin

From the life of the court of King Přemysl Otakar II + 1278. From 1265 to 1276, the royal chef Konrad acts as a favorite of Přemysl Otakar II as a witness in royal royalties !!!!!!

Information 10 years ago. The ancestors were not of an important family - the ancestors of the family moved around the royal kitchen. This name Konrad state only confirms. In addition, he was an important member of the royal court because, as a leading chef, he cared for the royal menu. He was a friend of the king, and as a witness he was enrolled in many royal deeds from 1265 to 1276. Sometimes, in the middle of it, Zapa - Stranka (1273) got in the woods. So the information on the construction of the first fortress from 1275 to 1295 is in agreement.
------------------------------------

If his father was - Swantibor son of Kasimir or Bartholomeus the Younger (* 1206-1260), he is mentioned in many of the papers of the Duke - Barnim I - Pomeranian. He was his relative - it's written in the analias. It's not a coincidence. The son did not come to Prague as a poor pilgrim.

In addition, there are more members of the family, both older ancestors and offspring in the Czech Kingdom - Catholic priests and bishops. On the part of Swaniborides, several of them participated in trips to the holy country - the crusade.

German and Polish historians do not know this fact because they did not explore links outside of Pomerania - Szczecin. Information from Prague has not yet been taken into account

=================

NEW

I still assume that the priest, the canon and, since 1219, the bishop of Kaminsk Canradus de Swantiborides had no offspring. Although at that time priestly celibacy did not follow. If he had, he died in 1233. So Conradus de Swantiborides would have to be his grandson. So, rather, hiding the bastard !!!

In all period writings, the exploration of Polish and German historians, it is reported that the descendants of Bartholomenus Younger are not known !!!

So I suppose the younger brother of Bartholomeus the Elder was named Kasimir, a castellan in Kolobrzeg. He had a son Swantibor Swantiborides, also a castellan in Kolobrzeg. According to documented historical records - in 1214 -1217 he had Swantibor son Kasimir II Yanger - was also a castellan in Kolobrzeg. (1265-1280). About him is written in the writings of Pomerania. Other records of the Swantiborides family in Pomerania are no longer after 1280.

Sometimes about 10 years later he had another son.
Back then there was Slavonic settlement and language in Kolobrzeg. The strong influence of the German - then prevailed. After 1260 -1265 Barnim I takes over the administration.

At that time, Swantibor's son Conradus (his great-uncle's name) discovered that there was no place for him. So he went looking for a new place. At that time the power of King Přemysl Otakar II in Prague was strong. Otakar II extended his power not only to the south - Austria - his first wedding with a 30-year-old bride. (Badenberg) Also north - Lusatia, Saxony, Magdeburg, Mecklenburg-Western Pomerania.

In my opinion, it was a conditional outcome of the historical situation. He held various positions at Condrad's Prague courtyard. Among other things, he served as head of royal kitchens and catering. In many cases, the King was the first to sign royal treaties as a king's witness - Conradus.

For these compositions he received the king as a reward in the ownership of the territory in the district of Brandys nad Labem. Here the fief Zapy was owned by the Staroboleslavska Chapter and the Prague Strahov Chapter. King Otakar II was known to know that when a nobleman disliked him, he took away fiefs.

Male Zapy is a place between Prague and Brandys nad Labem. Originally it was owned by Staroboleslavska Chapter since about 1050 from the dynasty of Premyslid.

Here, Conradus built a farm yard and then a stone fortress of his residence. This happened around 1273 - 1290.

His son Vznata was born in about 1265. The second son of Vicemil in about 1270 at Prague courtyard. The older son, Vznata, stayed at Male Zapy - lived until 1328. He had three sons - Vilhelm, Slavata and Vznata.

The younger son of Vicemil was reclaimed at the royal town of Slany. Subsequently, son of Vznaty Vilhelm moves to Kvíc near Slany.

The following 50 years have been a drought in this area - Male Zapy. The Male Zapy are on a long hill above the river Elbe. The place was then abandoned - about 1350. In 1400, instead of Male Zapy, it was deserted. Further habitation attempts in the following centuries did not last long.

In the next part of the town Zapy, however, the owners - rich old-town Prague burghers - were Fravin (part - Ostrov) and Heckel (part - Zapy).

It was a lawsuit that was won by the descendants of Conrad of Swantiborides in 1378. The third part of Zapy is on the small hill above Zapy, but there is a stream - water. According to the place, this place was called - Stranka. …… Stransky

Here came the people from Male Zapy and here a build new farm yard and a new stone fortress. It was during the life of Johann Swantiborides of Stranka.

Johann Swantiborides from Stranka (his people were skilled stonemasons and there was a quality sandstone) - as grateful to King Charles IV - supplied well-worked sandstone blocks for the construction of Charles Bridge in Prague.
--------------------------------

===============================

I am looking for the oldest proof of property in the Czech Kingdom for our family.

In the copier of the royal and episcopal covenants of the 12th and 13th centuries - under the reign of the Premyslids - more ecclesiastical treaties have been preserved than those of the lower nobility.
The contract I am looking for (if there is at least a mention of it) is a contract on Little Zapy near Prague.

This treaty had to be given by Přemysl Otakar II or the Church - Bishop - the Strahov Monastery or the Old Boleslav - Church Chapter - on the initiative of Otakar II.

As stated in the period writings, the first treaties were written in one copy for the needs of the church. The nobleman often did not even require a copy and thus did not even get it.

100 years later, a lawyer from our family Záviš won the dispute over the third part Zap with the name "Page". By documenting earlier contracts, he managed to win the dispute. The site was in our possession until 1547.

So, around 1273, Konrad had to be a fief in Zapa !!! (Little Zapy).

---------------------------------------

Kolobrzeg

In the thirteenth century, in Kolobrzeg, like the whole Pomerania, developed at a rapid pace agriculture, crafts, trade flourished. Sailing vessels began to swim to distant ports, Driving on the decks of their valuable goods. The roads were full of shopping carts of grain, fabrics, wood products, metal and amber. Trackless wożono salt and salted herring. May 23, 1255 year, the rulers of the Earth Kolobrzeska, Prince Wartislaw III and Bishop of Kamieniec, Herman von Gleichen, which favored German colonization, signed a document about the new location of the city on the Lubeck law. Kołobrzegowi new exemptions from any benefits for 5 years, and the number of settlers and give relief. The city was located in the approximate limits of today's downtown. The first settlers were German, they came from Lübeck and Greifswald zaodrzańskiego. Established a new civic rights, weight, tariffs, duties and taxes. They began to build houses, church buildings and urban areas. In the port reloaded fish, salt and other goods. Some residents of the old castle now moved to a new city. Slavic people, who managed to get poorer in contention with German colonists settled in mostly below the castle. The new middle class grew rich, soon the owners of the salt works. In a short time Kolobrzeg has grown into a group of independent towns, even having its own fleet of war. Created in guild solników and characteristics of salt workers. In the fourteenth century, the city became a member of the Hanseatic League, a powerful organization of port cities, located on the Baltic Sea. I gained a lot of advantages, but it also had to bear the costs. At the turn of the fourteenth and fifteenth century, they began to put in Kolobrzeg brick houses, with baked bricks. The most important urban buildings was standing in the market hall. They built the house sailor, a pharmacy and a steam transport. Laid wooden pipeline to draw water. At the beginning of the fourteenth century, the construction of the church. Merchants kołobrzescy did the best interests of the sale of salt. They bought her sheepskin, wool, wood and grain. The then popular among traders enjoyed fairs. Port kołobrzeski maintained constant at the time of shipping ports Scottish, Amsterdam and Scandinavia. imported English cloth, spices, fish and tropical fruits. Exported grain, flour, beer, honey and wool. In the suburbs housing municipal farmers and laborers. In the sixteenth century Kolobrzeg had about 5,000 inhabitants. Slavs lived harder and harder, they were discriminated against. They had limited rights in trade and craft, they could not occupy important positions and perform certain professions.

This makes it more clear why the Swantiborides no longer appear in records which relate to Pomerania - they have moved into Czech lands instead. Kolberg passes to one Barnim I as castellan, seemingly after about 1260-1265, but possibly later if Casimir remains castellan there until his death. Swantibor's other son, Konrad (Conradus) finds that he can gain no position of authority in Kolberg so he accepts a position under Przemysl II Ottokar the Great of Bohemia in Prague castle.

https://www.britannica.com/topic/dapifer

With the title dapifer he headed the names of those witnessing royal diplomas. By the mid-12th century, however, the office had weakened and become largely honorary.

O knížovi Konradu Swantiboridesovi, RoyalDapiferPraguovi (čeština)

Jaromír Čelakovský uvádí - Privilegia královských měst venkovských v království českém z let 1225 až 1419, v Praze , 1895. Kuchmistry království českého mezi svědky na listinách:

Chum, latinská listina Přemysla Otakara II., r. 1265 (str. 45), v českém překladu téže listiny Thym kuchmistr (str. 48);

Konrad, Chunradus (listina Přemysla Otakara II., r. 1272, str. 55, 57);

Mikuláš Zajíc z Hasenburka (listina Václava IV. r. 1368, str. 771); Hájek z Hodětína (listina Václava IV. r. 1415, str. 1161).

Kuchaři královští: všeobecně ( v listině krále Václava IV., r. 1397, str. 902); Kuchaři Ondřejovi Trýznovi zápis Václava IV. (r. 1411, str. 1140). Kuchař královský Panoška (listina Václava IV., r. 1397, str. 901; listina téhož, r. 1416, str. 1169).

--------------------------
V kopiáři královských a biskupských smluv z 12. a 13. století - za vlády přemyslovců - se dochovalo více církevních smluv než smluv nižší šlechty. Smlouvu, kterou hledám (pokud existuje minimálně o ní jen zmínka) je smlouva on Little Zapy near Prague.

Tuto smlouvu musel dát Přemysl Otakar II nebo církev - biskup - strahovský klášter nebo staroboleslavská - církevní kapitula - na popud Otakara II.

Jak je v dobových spisech uváděno, první smlouvy se psaly jen v jedné kopii pro potřeby církve. Šlechtic mnohdy ani kopii nevyžadoval a tedy ani nedostal.

100 let později se právník z naší rodiny Záviš vyhrál spor o třetí části Zap se jménem "Stranka". Doložením dřívejších smluv se mu podařilo spor vyhrát. Stranka pak byla v našem držení až do roku 1547.

Musela být tedy okolo roku 1273 smlouva Konrada na léno v Zapech !!! (Malé Zapy).

https://books.google.cz/books?id=dOQLEAAAQBAJ&pg=PA45&lpg=PA45&dq=k...

Kolobřeh

Ve třináctém století, v Kolobrzeg, stejně jako celé Pomořansko, vyvinutý v rychlém tempu zemědělství, řemesla, obchod vzkvétal. Plachetnice začala plavat do vzdálených přístavů, Jízda na palubách svého cenného zboží. Silnice byly plné nákupních vozíků z obilí, tkanin, výrobků ze dřeva, kovu a jantaru. Bezvodá sůl wożono a solený sleď. 23. května 1255 rok, vládci Země Kolobrzeska, princ Wartislaw III a biskup Kamieniec, Herman von Gleichen, který favorizoval německou kolonizaci, podepsal dokument o novém umístění města na Lubeck právu. Kołobrzegowi nové výjimky z jakýchkoli dávek po dobu 5 let, a počet osadníků a poskytnout úlevu. Město bylo lokalizováno v přibližných limitech dnešního centra. První osadníci byli Němci, oni přišli z Lübeck a Greifswald zaodrzańskiego. Zavedena nová občanská práva, hmotnost, sazby, cla a daně. Začali stavět domy, církevní stavby a městské oblasti. V přístavu překládal ryby, sůl a jiné zboží. Někteří obyvatelé starého hradu se nyní přestěhovali do nového města. Slované, kterým se podařilo dostat se do sporu s německými kolonisty, se usadili převážně pod hradem. Nová střední třída zbohatla, brzy majitelé soli pracují. V krátké době se Kolobrzeg rozrostl na skupinu nezávislých měst, která měla i vlastní válečnou flotilu. Vytvořeno v cechu solników a vlastnosti solných pracovníků. Ve čtrnáctém století, město stalo se členem Hanseatic ligy, mocná organizace přístavních měst, umístil na Baltském moři. Získala jsem spoustu výhod, ale musela také nést náklady. Na přelomu čtrnáctého a patnáctého století začali stavět v kolobrzegských cihlových domech s pečenými cihlami. Nejvýznamnější městské budovy stály v tržnici. Postavili dům námořník, lékárnu a parní dopravu. Položte dřevěné potrubí k čerpání vody. Na počátku 14. století byla stavba kostela. Obchodníci kołobrzescy dělali nejlepší zájmy prodeje soli. Koupili jí ovčí kůži, vlnu, dřevo a obilí. V té době populární mezi obchodníky těší veletrhy. Port kołobrzeski udržoval konstantní v době lodních přístavů Skotsko, Amsterdam a Skandinávie. dovážené anglické látky, koření, ryb a tropického ovoce. Vyvážené obilí, mouka, pivo, med a vlna. Na předměstí bydlení obecní zemědělci a dělníci. V šestnáctém století měl Kolobrzeg asi 5000 obyvatel. Slované žili tvrději a tvrději, byli diskriminováni. Oni měli omezená práva v obchodu a řemesle, oni nemohli zabírat důležitá místa a vykonávat jistá povolání.

Historický kontext doby Václava I.

Vláda Václava I. (1230 - 1253)

Oproti svému otci, Václav I. nastupoval na český trůn v úplně změněné politické situaci. Přemysl I. si musel svoji vládu vybojovat proti řadě svých přemyslovských příbuzných a obratnou politikou (a na druhý pokus) si vládu udržel. Naproti tomu Václav neměl žádné vážné konkurenty (Děpoltici ve slezském vyhnanství nebyli problémem). V moravském markrabství sice vládl jeho bratr Přemysl, ale ten zachovával věrnost svému staršímu bratru. Břeclavsko držela královna-matka Konstancie Uherská.

Mladý Přemyslovec byl zvolen i korunován ještě za života svého otce, šlechta ho zcela uznávala. Dá se říci, že Václav jako první z českých vládců zdědil centralisovanou středoevropskou monarchii.

Přesto vláda Václava I. rozhodně nebyla klidná. Musel řešit mnoho problémů. Sférou, která byla z pohledu panovníka klidná, byla církev (s jejíž nároky zosobněnými biskupem Ondřejem se utkal Přemysl I.). Vztah Václava k církvi mohl komplikovat obnovený spor mezi císařem Fridrichem II. a papeži, ke kterému se Václav, jako jeden z nejvýznamnějších mužů Říše, musel určitým způsobem postavit. Další potíže měl tento český panovník se svým bratrem Přemyslem a také s rakouským vévodou Fridrichem I. (v tomto případě hrála významnou roli lákavá kořist v podobě rakouského vévodství, které mělo po smrti posledního Babenberka osiřet). Václav se dostal do sporů i s českou šlechtou – ty byly o to vážnější, že čeští magnáti sesadili svého krále a namísto něj vybrali jeho mladšího syna. V neposlední řadě za kralování čtvrtého českého krále se středovýchodní Evropou (i českými zeměmi – Moravou) prohnaly mongolské hordy. Mladého Václava (nastupoval zhruba v 25 letech) čekala řada „výzev“, z nichž některé mohl předpokládat, byly zřejmé a mohl se na ně připravit, některé nečekal zřejmě ani on, ani nikdo z jeho současníků (hlavně nevyzpytatelné Mongoly).
Konfliktní Rakousy:

Václav na počátku své vlády „zdědil“ válku s rakouským (a štýrským) vévodstvím, v jehož čele stál Fridrich II. Babenberský, zvaný Bojovný. Právě první nám známý Václavův státnický čin se týká tohoto sporu. V létě roku 1231 vtrhl do Rakous a vyplenil je od Kremže až po uherské hranice, aniž by svedl bitvu.

Dva roky poté převzal iniciativu rakouský vévoda, když v létě 1233 vpadl na Moravu, kde se k němu připojil Václavův bratr a moravský markrabě Přemysl, a obsadil hrad Bítov. S příchodem Václava se ovšem Fridrich se svými muži vyhnul bitvě a uprchl. Od Přemysla odpadla většina šlechty, která se poddala českému králi. Kapitulovat musel i Přemysl, který se s bratrem usmířil a do budoucna už se s bojovným vévodou nespojoval.

V dubnu 1234 Babenberk i Přemyslovec uzavřeli mírovou smlouvu, která neměla valného významu. Rok poté už se znovu válčilo. Do vévodství opět vpadl český král, ale s ním také uherský Ondřej II. I toho si dokázal pohraničními střety Fridrich Babenberský znepřátelit.

V roce 1236 si rakouský vévoda znepřátelil římského císaře (také Fridrich II. ovšem Štaufský), ten na něj uvalil říšskou klatbu (acht) a zbavil ho všech hodností a majetků. Pacifikací vévodství císař, který prodléval za Alpami, pověřil českého krále. Vpád Václava, společně s bavorským vévodou, pasovským a bamberským biskupem a také aquilejským patriarchou na podzim 1236 byl úspěšný. Vévoda byl vyhnán.

Morava a její konfliktní markrabí

Jak již bylo napsáno výše, Přemysl se vzbouřil vůči svému bratru a spojil se s jeho rakouským nepřítelem. Nevíme bohužel, jaké měli vzájmené vztahy oba bratři, ani to, jak reagovali na rozdělení království (Morava mladšímu a Čechy s vrchní vládou a královským titulem staršímu), které bylo dílem jejich otce Přemysla I. na sklonku jeho vlády. Povstání Přemysla se obešlo bez následků, Václav mu potvrdil jeho titul a majetky, které držel. Jako výraz rodové solidarity se může jevit založení kláštera v Tišnově, který iniciovala matka Konstancie, ale pozemky zajistili jeho fungování bratři Přemysl a Václav.

Vdalších letech bylo soužití obou bratrů korektní, Přemysl se účastnil tažení proti svému bývalému spojenci. K dalšímu povstání Přemysla došlo v roce 1237 a zřejmě mělo souvislost se změnou vládce Břeclavska, místo stárnoucí Konstancie (odškodnil ji, ale jak, to již prameny neříkají) sem dosadil svého synovce Oldřicha Korutanského (syn Václavovy sestry Jitky a Bernarda Korutanského). Zda Přemysl doufal v připojení jihovýchodního cípu Moravy ke svému markrabství, se můžeme dohadovat. Známe ale další vývoj událostí. Václav se silným vojskem přitáhl na Moravu, Přemysla opět nepodpořila valná část moravské šlechty (na jeho straně stanuli páni z Deblína a Bludovici), musel proto uprchnout do ciziny. Zakotvil v Uhrách, jichž vládce Béla IV. vyjednal smír mezi přemyslovskými bratry. Stalo se tak na konci roku a na začátku nového, tedy roku 1238, se Přemysl vrací zpět na Moravu, tentokrát je území jemu podléhající tenčí: Václav ponechává pod svou přímou správou jih Moravy, Přemyslovi zůstává markrabský titul a kontrola Olomoucka s Opavskem. Přemysl umírá v říjnu 1239, a tímto okamžikem Václav přebírá kontrolu nad celou Moravou (vyjma Břeclavska), jeho nejstarší syn Vladislav je zatím ještě příliš mladý k tomu, aby mohl spravovat část království.

První kolo válek o babenberské dědictví a evropská politika

Mezitím začíná být jasné, že babenberský rod vymře po meči, že se Fridrichovi nenarodí syn a dědic a obě vévodství zdědí manžel jedné z jeho neteří – Gertrudy nebo Markéty. Začíná doslova boj všech rakouských sousedů proti všem o tuto tučnou kořist. Poté, co se Václavovi a jeho spojencům podařilo obsadit Rakousy a Štýrsko, doufal, že mu tyto země císař udělí. Nestalo se tak, Fridrich Štaufský sem dosadil své správce, evidentně byl dalším z hráčů o dědictví. To muselo vést a vedlo k ochladnutí vztahu českého krále k císaři a uvažování nad možností připojit se k papeži (Řehoř IX.), který byl Štaufovým oponentem.

Václav se připojil na stranu papeže, zvlášť když Fridrich byl poražen severoitalskými městy u Brescie a v březnu 1239 exkomunikován. Ještě předtím se ale prostřednictvím papeže a bavorského vévody usmířil s Fridrichem Babenberským. V únorovém Pasovu Václav slíbil pomoc Fridrichovi při obsazení jeho zemí (odkud ho dříve vyhnal), na oplátku měl Fridrich Václavovi přenechat část Rakous severně od Vídně a zasnoubit Fridrichovu neteř Gertrudu s Václavovým prvorozencem Vladislavem. Václav se sice otevřeně postavil císaři, ale rozšíření své moci na jih se zdálo samozřejmé. V tom se ale krutě přepočítal. Poté, co česká vojska dosadila na vévodský stolec dřívejšího vévodu, lstivý Fridrich rychle uzavřel mír s císařem a přiklonil se na jeho stranu.

Václav pobyl ještě několik měsíců v papežově táboře (v této době z českého království agituje energický Albert (Behaim)), ale posléze se smíří s císařem i on. Je čas vyřídit si účty s Fridrichem a mocí mu připomenout jeho sliby ohledně budoucnosti obou vévodství. Na konci roku 1240 vpadl do Rakous, o míru bylo jednáno až na jaře. Václav se zřekl severních Rakous, Fridrich potvrdil svůj slib ohledně sňatku dědiců. Mezitím se do střední Evropy blížilo mongolské nebezpečí.

Mongolské intermezzo

Mongolské nebezpečí nebylo tak úplně nečekané; v druhé polovině 30. let rychle obsadila mongolská vojska evropské Rusko, v roce 1240 padl Kyjev. Záminkou k dalším útokům na západ byli Polovci, Kumáni, kočovníci, kteří před Mongoly uprchli pod ochranu uherského krále Bély. Za nimi směřoval hlavní mongolský proud, který svedl víteznou bitvu na řece Slané. Druhé mongolské vojsko, který mělo oslabit polská knížata, mířilo přes Sandoměř, Krakov a Vratislav (všechna tato místa dobylo) dál na západ. Vratislavský kníže Jindřich II. Pobožný sebral vojsko, nečekal ovšem na posily – jeho švagr, český král Václav I. byl zhruba dva dny pochodu daleko, a svedl bitvu u Lehnice. I ta skončila pro křesťanstvo porážkou a pro Jindřicha smrtí. Mongolové se poté stočili k jihu, směrem na Uhry, kde se spojili s druhým proudem. Projeli Moravou, kterou velmi zpustošili, aniž by narazili na výrazný odpor. V bezpečí byla jen opevněná města. Král zatím u Žitavy rozprášil menší, snad zbloudilý, mongolský oddíl. Jak rychle se mongolské nebezpečí objevilo, tak i rychle zmizelo.

Císař, rakouský vévoda a papež V roce 1242 vévoda porušil dřívější dohody a vpadl na Znojemsko. Není znám nějaký Václavův protiútok, zřejmě pozorně sledoval dění mezi hlavami křesťanstva – císařem a papežem. Řehoř umírá v roce 1241, krátce poté je zvolen jeho nástupce Celestin IV. Ten záhy umírá a papežský stolec čeká nejdelší sedisvakance, téměř dvouletá. Císař si ale nedopřál rozhodujícího vítězství. V Německu od něj odpadl jeho dosavadní spojenec, mocný mohučský arcibiskup Sigfried III; který se ihned stal hlavou a organisátorem oposice. V roce 1243 byl zvolen papežem Inocenc IV. Nakrátko je uzavřen mír, ale záhy propuká opět spor mezi císařem a papežem. A papež začal do svého tábora lákat i Václava I. V listopadu 1244 získal český král privilegium, díky němuž ho žádný papežský legát nemohl uvrhnout do klatby. Na jaře 1245 prostřednictvím mohučského Siegfrieda se Václav smířil s papežským agitátorem Albertem.

Císař zahájil protiútok v slabém místě Václavových tužeb – v Rakousích. Do Vídně putovala velkorysá nabídka povýšit vévodství na království a žádost o ruku Gertudy samotným císařem. Tomu k Václavově libosti zabránil papež, prostřednictvím rad papežových legátů císaře odmítla sama Gertruda.

V lednu 1246 se pokusil Václav po císařově neúspěšném plánu vévodovi připomenout jeho sliby ohledně Gertrudy a nástupnictví. Bitva u Stožce skončila pro české vojsko porážkou, zajat byl Oldřich Břeclavský a z moravských pánů Boček z Jaroslavic, jeho bratr Kuno a Crh z Čeblovic.

V květnu mohl slavit určitý úspěch papež, na špatně obsazeném sněmu ve Veitshöchheimu u Würzburku byl zvolen protikrálem durynský lantkrabě Jindřich Raspe. Václav se volby neúčastnil, vzdorokrále ani neuznal.

V této době ale Fridrich konečně svolil se sňatkem své nejstarší neteře a v květnu se konala svatba. Václav si mohl mnout ruce, vévodství bylo Přemyslovcům na dosah. A skutečně, měsíc poté Fridrich umírá v bitvě s Uhry na Lávě a Vladislav nastupuje na vévodský stolec. Ne však na dlouho, v lednu 1247 umírá. Pro Václava je to veliká ztráta a trvá několik let, než se znovu zapojí do boje o pozbytý zisk. Předtím ho čekají potíže doma.

Příliš mnoho biskupů V olomouckém biskupství panovaly spory mezi adepty o biskupské důstojenství – olomoucká kapitula (která ovšem byla z části v klatbě mohučského arcibiskupa) zde totiž zvolila v roce 1240 nového biskupa, kterým byl její děkan (rovněž v klatbě) Vilém. Mohučský arcibiskup Siegfried však tuto volbu neuznal a po dohodě s králem dosadil do tohoto úřadu Konráda, do té doby kanovníka v Hildesheimu. Král donutil Viléma se svého úřadu vzdát. Papež na lyonském koncilu (1245) Konráda sesadil a nahradil Brunem z Schauenburku, svým osobním kaplanem.

Do Olomouce Bruno dorazil až v létě 1246, a to po dlouhých vyjednáváních mezi několika stranami, kdy Konrád získal doživotní příjem z některých biskupských majetků a v platnosti zůstala také některá jeho rozhodnutí.

Přemysl, šlechta a povstání

Po smrti syna se zdá, že Václav resignuje na kralování, nepokračuje jeho snaha opět získat Rakousy a Štýrsko, není ani nijak aktivní ve střetu papeže s císařem. Snad se dá i věřit pokračovatelům Kosmovým, že král se obklopil několika málo oblíbenci a trávil v jejich společnosti nebo sám čas na loveckých hrádcích. Neúčastní se volby nového protikrále Viléma Holandského v říjnu 1247 (Jindřich Raspe zemřel v únoru téhož roku).

Nejpozději na konci března 1247 je jmenován nový markrabě, Přemysl (Otakar II.), v polovině roku 1248 je již označován jako mladší český král. Oba Přemyslovci se dohodli na určité formě spoluvlády, o jejímž přesném znění se dá pouze a jen spekulovat. Stejně jako o tom, zda a nakolik se starší král stáhl z politické scény.

Ať již existovala dohoda nebo ne, v červenci 1248 došlo k převratu. Přemysl se od části české šlechty (lze za tím vidět různé nespokojence z Čech, Přemyslovy věrné z Moravy a pražského biskupa Mikuláše) nechal zvolit již ne mladším, ale jediným českým králem. Václav byl z trůnu sesazen. Kromě osobních ambicí v tomto převratu mohla svoji roli hrát i zahraniční orientace českého krále (vzbouřenci se přikloní k císařské straně). Václav, ač uvězní biskupa Mikuláše, který mu novinu o jeho sesazení přijel oznámit na Zvíkov, naoko stav přijme a uzavře se svým synem příměří. To netrvá dlouho.

Přemysl v polovině listopadu míří do severních Čech poplenit statky Boreše z Rýzmburka, Václavova maršálka (velitele ozbrojeného doprovodu). Boreš společně s Havlem z Lemberka a míšeňskými spojenci krále Václava v noci napadá Přemyslův tábor a rozpráší jej v bitvě u Mostu.

V lednu sbírá Václav vojsko v Brně (kromě české šlechty se zde objevuje řada spojenců z Říše), v únoru se neúspěšně pokouší obsadit Prahu (podaří se mu získat jen Vyšehrad), později táhne na Žatec a poté k Budyšínu, kde válčí se silami svého syna.

Na začátku léta je domluveno příměří, Václav v Litoměřicích pořádá sněm a hrozí všemu duchovenstvu, které se na něj nedostaví. Zde také vyhlašuje, že v zemi má skončit násilí. Na začátku srpna začínají další válečné operace, na Moravě se válčí o Znojmo. Václav 5. srpna překvapivým manévrem obsazuje Staré Město Pražské, překvapený Přemysl zanechává posádku na Pražském hradě (která se statečně brání) a utíká. 15. srpna je dojednáno příměří, dalšího dne se Václav I. nechává znovu korunovat a Přemysl se vzdává.

Vláda se v království vrátila k poměrům z roku 1247 – Václav I. zůstal jediným králem, jeho synovi bylo navráceno moravské markrabství, kromě poloviny výtěžku z ražby mince v Jihlavě. Vzbouřené šlechtě byla zřejmě Václavem I. slíbena milost.

Tentokrát se ale Václav projevil jako lstivý panovník. Přemysl je na Týřově zajat a po určitý čas je vězněn (snad na Přimdě). Po propuštění odjíždí na Moravu s dohledem starších šlechticů, věrných Václavovi. Čistka mezi úřady proběhne i v Čechách. V roce 1250 jsou polapeni a popraveni dva původci povstání – bývalý sudí Ctibor a jeho syn Jaroš.  Při zamyšlení nad povstáním a jeho hodnocením se tento konflikt jeví jako zbytečný – mohlo jen o několik let urychlit vývoj, čímž se myslí nástup mladého krále a generační výměna předních zemských úřadů a panovníkova okolí. Ač si své posty udrželi Václavovi věrní, změna personálního obsazení těchto úřadů stejně přišla s nástupem Přemysla, který, snad veden záští, staré protivníky potrestal a staré spojence odměnil.

Letopisci se nezmiňují o strašlivých následcích povstání, plenění, zabíjení a mohutném výbuchu nenávisti, tak jako v letech 1278–1283, není ale důvod tyto projevy domácí války odmítat.

Znovu vstříc jižním vévodstvím

Oba Přemyslovci se usmířili a mohli znovu, i když v obměněné sestavě, plánovat cesty k zisku babenberského dědictví. Situace se mezitím částečně změnila. Obě vévodství ovládal opět císař Fridrich prostřednictvím svých zástupců, Gertruda se vdala za Heřmana Bádenského. Ten na podzim 1250 umírá (zanechal syna Fridricha a dceru Anežku, ale jejich nároky nebral nikdo vážně) a krátce po něm umírá i Fridrich II. Štaufský. Jeho syn a nástupce Konrád IV. má tolik problémů jinde, že se do boje o vévodství nazapojuje. Snaha kurie o provdání Gertrudy za bratra Viléma Holandského selhala na odmítnutí plánované nevěsty, tím pádem ztratila podporu jak kurie, tak i většiny domácích příznivců.  Boje o Rakousy, kde se stále více prosazují nároky druhé dědičky – Markéty, nyní vedou hlavně bavorští Wittelsbachové a čeští Přemyslovci. Nakonec byli Přemyslovci úspěšnější. Rakouští předáci na podzim 1251 požádali českého krále, aby se ujal těchto území. Ten obratem vyslal svého syna Přemysla, kterému bez větších obtíží holdovala celá země. Tak, aby získal i jiný nárok na Rakousy, než jen volbu šlechty, pojal v únoru 1252 za svou ženu Markétu Babenberskou. Osobu značně starší (bylo jí snad již kolem 50 let).

Přemyslovcům vyvstal další konkurent v zájmu o obě země – král Béla IV. Svůj nárok zakládal na tom, že ovdovělá Gertruda se opět vdala, a to za jeho blízkého příbuzného, haličského knížete Romana. V červnu vpadli do Rakous a Štýrska Uhři a na Moravu Kumáni (Polovci). Po uklidnění situace do Štýrska přijel Přemysl, kterého po určitém váhání přijala za vévodu tamější šlechta.

Béla mezitím sestavil silnou protičeskou koalici – místo Romana jeho otec Daniel a bratr Lev, dále Jindřich Dolnobavorský, krakovský Boleslav Stydlivý a opolský Vladislav. Tito (bez Jindřicha) zaútočili v létě 1253 na Opavsko a poplenili ho. Béla vpadl na Moravu, bitva s Moravany byla svedena u Olomouce. Moravani utrpěli těžké ztráty a byli poraženi. Spojenci odtáhli, až když se z Čech přiblížil Václav a z Rakous Přemysl. Smír zařídil papež Inocent IV; jemuž (a protikráli Vilémovi) záhy slíbil věrnost rakouský a štýrský vévoda a nástupce českého krále. K nástupu Přemysla došlo již záhy. Václav umírá 22. září 1253 na svém loveckém dvoře v Počaplech u Berouna. Až 17. října dorazil do Prahy Přemysl, Václav byl pohřben v kostele sv. Františka.

Výstavba země Václav podporoval řadu církevních institucí. Jeho štědrosti se těšily Kladruby, Plasy, nově založený Tišnov i jiné kláštery. Významně podporuje svoji sestru Anežku. Za jeho vlády se z laického špitálního bratrstva, založeného v roce 1233 svatou (od roku 1989) Anežkou, stává řád. V roce 1237 dostává pravidla v podobě řehole sv. Augustina a vzniká tak první a jediný český řád – křížovníků s červenou hvězdou.

Za Václava pokračuje zakládání nových měst (nebo převod dřívějších sídlišť na městské právo), žďáření hustých lesů a zakládání nových vesnic. Po mongolském vpádu dochází k zvýšené výstavbě nových hradů (jak králem, tak i šlechtou).

V této době začíná těžba stříbra v Jihlavě, Václav má velkou zásluhu na právním zakotvení této činnosti.

I v oblasti kultury si může Václav připisovat kladné body. Podporoval gotické umění a za něj se do Čech šíří ideály rytířství, turnaje a minnesang.

Václav byl komplikovanou osobností. Těžce nesl odchod svých nejbližších – syna Vladislava, manželky Kunhuty – to ho strhávalo do apatie a nezájmu o státnické povinnosti. K dalším jeho negativům lze přičíst lstivost, s jakou se zachoval vůči svému synovi a jeho spojencům, ale i bezelstnost, jakou projevoval vůči Fridrichovi Babenberskému. V českých dějinách je zastíněn jak svým otcem, který stvořil české království, tak i svým synem, který se stal středoevropským hegemonem. Václav ovšem dokázal navázat na dílo svého otce, co se týče zvelebování a rozšiřování dědičných zemí, a jeho houževnatá politika dokázala zajistit rozšíření rodové moci svému synu. Pokud hodnotíme Václava I. jako nejslabšího českého panovníka 13. století, tak jen díky velikosti všech ostatních vládnoucích Přemyslovců. Václav I. nebyl špatným panovníkem, už jen díky tomu, že dokázal držet krok s napjatou dobou.

Konrad II biskup Kamin - byl okolo roku 1200 v Praze ......

Długossi seu Longini Canonici Cracoviensis Historiae Polonicae Libri XII, Joannis Długosz Senioris Canonici Cracoviensis Opera Omnia, ed. A. Przeździecki, vol. 11, lib. V–VIII, Cracoviae 1873, p. 60. John Długosz suspected that Jaxa belonged to the Griffin family; E. Rymar, ‘Wójtowie Salzwedel i hrabiowie…,’ p. 139 and ref. 24, p. 139. As mentioned previously, Conrad III’s father, Frederick II, could have been married to the daughter of Jaxa of Köpenick, and this Jaxa conceivably belonged to the Griffin family (a dynasty of dukes from the Duchy of Pomerania); idem, Rodowód…, pp. 180–182. Conrad II was chosen as bishop on 3 May 1219 upon Pope Honorius III’s recommendation. There is a probability that he was mentioned in documents from 1186–1189 as a provost, whereas in documents from 1191–1194 and 1208–1216 he is presented as a canon from Kamień Pomorski. Rymar asserted that Conrad II belonged to the offshoot of the Swantiborides (a branch of the Griffin dynasty), (see PU, I, no. 146 (1208)). He is probably mentioned as a witness in the document: ‘Conradus prepositus et Bartholomeus et Kasimirus fratrem.’ This could be evidence that he was a member of Swantiborides and was a son of Wartislaw II, the castellan of Szczecin and a regent in Western Pomerania in 1187

Długossi seu Longini Canonici Cracoviensis Historiae Polonicae Libri XII, Joannis Długosz Senioris Canonici Cracoviensis Opera Omnia, ed. A. Przeździecki, sv. 11, lib. V–VIII, Cracoviae 1873, s. 60. John Długosz měl podezření, že Jaxa patří do rodiny Griffinů; E. Rymar, ‚Wójtowie Salzwedel i hrabiowie…,‘ s. 139 a čj. 24, str. 139. Jak již bylo zmíněno dříve, otec Konráda III., Fridrich II., mohl být ženatý s dcerou Jaxy z Köpenicku a tento Jaxa pravděpodobně patřil rodině Griffinů (dynastie vévodů z Pomořanského vévodství); idem, Rodowód…, s. 180–182. Konrád II. byl zvolen biskupem 3. května 1219 na doporučení papeže Honoria III. Je pravděpodobné, že byl v listinách z let 1186–1189 uváděn jako probošt, zatímco v listinách z let 1191–1194 a 1208–1216 je uváděn jako kanovník z Kamień Pomorski. Rymar tvrdil, že Konrád II. patřil k odnoži Swantiboridů (odnož dynastie Griffinů) (viz PU, I, č. 146 (1208)). Pravděpodobně je zmíněn jako svědek v dokumentu: ‚Conradus prepositus et Bartholomeus et Kasimirus fratrem.‘ To by mohl být důkaz, že byl členem Swantiborides a byl synem Wartislawa II., kastelána Štětína a regenta v Západním Pomořansku. v roce 1187

=====================

Polička - jde o jiného Konrada z Lewendorfu

V případě ostatních osob existují pochybnosti o jejich vztahu k zmiňovaným místům. U Kunrata z Lewendorfu se vcelku dlouho bez zpochybnění přisuzovala příslušnost k vesnici Lewendorf ležící v bezprostřední blízkosti budoucí Poličky. Až Stanislav Konečný hypoteticky navrhl Konrádův predikát vztahovat ne k Lewendorfu u Poličky, ale k vesnici v Sasku, odkud by měl lokátor původně pocházet. Argumentoval přitom faktem, že vesnice se obvykle pojmenovávaly podle svého zakladatele a ne naopak. U Kunrata se přitom předpokládá, že byl lokátorem Lewendorfu u Poličky, protože je zde jmenován jako rychtář.176

Město Polička - založení - Sigillum civium de Politz (Pečeť měšťanů Poličky)

Česká strana části pohraničního hvozdu spolu s loukami zvanými “Napolickach”, na nichž bylo v roce 1265 založeno město Polička, patřila před rokem 1200 litomyšlskému klášteru. V písemných pramenech se tento místní název objevuje v listině z roku 1167, v níž král Vladislav II. přijímá do své ochrany premonstrátskou kanonii v Litomyšli a potvrzuje jí statky a práva. Výrazu Napolickach bylo obvykle rozuměno "na políčkách", tedy na malých polích; při tomto chápání by však výraz "na políčkách" po přechodu do jednotného čísla dal tvar Políčko, a nikoliv Polička. Všichni významní čeští badatelé zabývající se původem místních názvů se ztotožňují s názorem, že slovo polička je zdrobnělinou slova police s významem rovina nebo rovinka. Existuje ovšem i další názor, že jméno Police a tedy i Polička, které je jeho zdrobnělinou, by mohlo označovat vypálené místo v lesích. Takový význam mohlo mít podstatné jméno police, jehož slovní základ pol- znamená dřeva ožehávaná sáláním ohně. Název města v podobě Polička se ustálil teprve od 14. století.

Polička byla založena v rámci velkorysého plánu Přemysla Otakara II. vytvořit soustavu měst při obchodní stezce spojující Prahu s moravskými centry (stezka není v pramenech označována žádným jménem - nejpříhodnějším by však patrně podle jejího směru bylo “moravská” a nikoliv Trstenická, jak ji v polovině 19. století nepříliš šťastně nazval Hermenegild Jireček). V 60. letech 13. století při této stezce takřka současně vznikají města Kouřim, Kolín, Čáslav, Chrudim, Vysoké Mýto a jako poslední na české straně i Polička; zjevným důvodem založení bylo posílení královské moci v tomto nejvzdálenějším cípu východních Čech.

Zakládací listinu města Poličky vydal Přemysl Otakar II., král český, vévoda rakouský a štýrský a markrabě moravský, dne 27. září 1265.

Lokátorem, tedy vlastním organizátorem založení, byl Konrád z Lewendorfu, který je v literatuře obvykle, avšak mylně vydáván za lokátora řady dalších královských měst. Jediným jeho dalším nesporným založením je tak pouze s městem sousedící ves Lewendorf (později Laubendorf, počeštěně Limberk, dnes Pomezí). Odměnou za jeho námahu i značné riziko mu byl úřad městského rychtáře a další výhody. Původ nových osadníků zůstává zahalen tajemstvím; soudí se však, že pocházeli ze severního Německa, neboť město se mělo řídit magdeburským, tedy severoněmeckým městským právem.

K středně velkému městu bylo přiměřeno 50 lánů polí z celkového okrsku 800 lánů. Obyvatelům vesnic v tomto okrsku se Polička stala vrchností. Od okolních vesnic, jejichž založení pravděpodobně předcházelo založení města, neboť to vzhledem ke svým hospodářským i jiným funkcím nemohlo existovat bez zemědělského zázemí, se Polička lišila nejen výsadami, ale i výstavbou a hradbami. Původní záměr zakladatele - vytvořit uzavřený, plně funkční městský celek - se však zřejmě dařilo plnit jen velmi zvolna. Limitujícím prvkem zde byl hlavně nedostatek osadníků, a to i přesto, že novým obyvatelům byly slibovány nejrůznější výhody: město obdrželo výsadu mílového práva (v okruhu jedné míle od města nesměla být na úkor jeho obyvatel provozována výdělečná činnost), měšťané byli na 20 let osvobozeni od placení veškerých dávek a navíc mohli od kupců putujících po zemské stezce, která byla po založení města vedena přes Poličku, vybírat mýto.

V prvních desetiletích své existence sdílela Polička většinou osud nedalekého hradu Svojanova. V roce 1284 byla sice správa Poličky a přilehlého území králem Václavem II. svěřena pražskému biskupovi Tobiáši z Bechyně, ale již o rok později spravoval toto území Záviš z Falkenštejna, který pojal za manželku Kunhutu, vdovu po Přemyslu Otakaru II.; manželé si za své sídlo zvolili právě hrad Svojanov. V roce 1307 byl však osud města Poličky určen na další staletí, když byla českým králem Rudolfem I. Habsburským správa města a z ní plynoucí důchody postoupena jeho manželce Alžbětě (známější pod jménem Eliška Rejčka). Polička se tak stala věnným městem královniným. Počet věnných měst se postupem času zvyšoval až na konečných devět (Dvůr Králové nad Labem, Hradec Králové, Chrudim, Jaroměř, Mělník, Nový Bydžov, Polička, Trutnov a Vysoké Mýto) a tato kategorie existovala až do zániku rakousko-uherské monarchie v roce 1918, byť byly v posledních desetiletích povinnosti měst k jejich královnám více než formální - nicméně poličští na tomto titulu do poslední chvíle okázale lpěli.

Velkou událost pro města vždy představovaly návštěvy panovníků a nejinak tomu bylo i v Poličce. V dubnu 1336 se zde na čtyři dny zastavil Jan Lucemburský a na přelomu července a srpna roku 1356 zde se svým doprovodem minimálně tři dny pobyl Karel IV. Strategický význam Poličky na pomezí Čech a Moravy byl zdůrazněn vybudováním mohutných hradeb, které z Poličky vytvořily skutečnou pohraniční pevnost. Zlepšení životního prostředí v Poličce přineslo privilegium Karla IV. z roku 1360, kterým povolil město vydláždit a po osm let užívat práv, “jež i jiným městům ohledně dláždění byla povolena”. V období vlády Karla IV. byla také zřejmě završena přestavba dosud dřevěných, případně hrázděných domů na kamenné.Úměrně vzrůstu bohatství vzrůstalo i sebevědomí měšťanského patriciátu, nejbohatšího starousedlého měšťanstva, který se stále více začal prosazovat v městské správě na úkor výsadního městského rychtáře; o tom svědčí i opis Sigillum civium de Politz (Pečeť měšťanů Poličky) na nejstarší známé městské pečeti z roku 1362, dokazující, že byla používána jménem měšťanů, a nikoliv jen z vůle rychtáře. Dalším projevem sebevědomí měšťanů byla stavba radnice uprostřed náměstí jako symbolu měšťanské samosprávy.Na předměstí, kde rostl počet neplnoprávných občanů, kteří náleželi přímo pod správu města a tedy pod pravomoc městské rady, ale i v samém městě sílil již ve 14. století vliv českého živlu.

Na pražské univerzitě se po skončení studií ve významných funkcích uplatnili studenti původem z Poličky: v roce 1388, v době pronikajícího vlivu reformních náboženských hnutí, zde působil mistr Matyáš z Poličky a v letech 1410-11, tedy v době po vydání Kutnohorského dekretu, zaručujícího Čechům na univerzitě převahu, byl děkanem fakulty svobodných umění Petr z Poličky.

Na počátku husitských válek stála Polička, jakožto věnné město, na straně královny. Když však na jaře roku 1421 vytáhl hejtman Jan Žižka z Trocnova spolu s pražany do východních Čech, otevřela Polička, stejně jako Chrudim a Vysoké Mýto, své brány a přistoupila k Pražskému městskému svazu. Již na podzim roku 1421 však město za ne zcela vyjasněných okolností vyplenila jedna z částí uherského vojska Zikmunda Lucemburského; starý letopisec dokonce uvádí zřejmě zveličený počet “1300 zmordovaných”. Polička sice setrvala v táboře pražanů, ale do dalšího průběhu husitské revoluce výrazněji nezasáhla. Po definitivní porážce radikálních husitů v roce 1436 pak zástupci poličských měšťanů, stejně jako jiných měst, vzdali v Jihlavě hold Zikmundu Lucemburskému a dozoru nad městem se opět ujal královnin podkomoří. Husitská revoluce přispěla k dovršení českého charakteru města - byl vypuzen německý katolický patriciát a Polička se stala ryze českým městem, hlásícím se ke kališnickému vyznání. Z nejstarší městské knihy známe složení městské rady k roku 1432; jména konšelů až na výjimky znějí zvučně česky a v dalších letech se jak mezi konšely, tak mezi měšťany setkáváme již jen se jmény českými.

Bartholomäus II "the Younger" Świętoborzyc

https://www.v-kleist.com/FG/urkunden/Urkundenbuch_3.pdf https://www.geni.com/family-tree/index/6000000081007601154

Bartholomäus II "the Younger"

https://www.geni.com/people/Bartholomäus-II-the-Younger/6000000081007601154?from_flash=1&fsession_id=1545948391087&through=6000000003897531779

Toto je hlavní profil Siemomysła pomorski,a Duke of Pomeraniy. Poznámka kurátora K.a Wodyńskiho (ona hiatus)a (7.8.2018):

Parentage uncertain - though the scholars agree that he was a descendant of the early Piast rulers.

Siemomysł pomorski, Duke of Pomerania

https://äwww.geni.com/people/Siemomys%C5%82-pomorski-Duke-of-Pomerania/6000000032772500064

Toto je hlavní profil Dytryka of Piasta. Poznámka kurátora K.a Wodyńskiho (ona hiatus)a (8.8.2018):

Some sources point him as an ancestor of Dukes of Pomerania - that is, however, only one of possible hypotheses. He was a son of one of Mieszko I's sons - Mieszko, Świętopełk or Lambert.

Dytryk, Duke of Poland

´´´´´´´´´´

https://www.myheritage.cz/site-family-tree-198893001/hertell?rootIn...

Bartholomäus († nach 1254) war ein pommerscher Adliger. Er war als Angehöriger einer Nebenlinie, der Swantiboriden, mit dem im Herzogtum Pommern herrschenden Greifenhaus verwandt.

Bartholomäus war der einzig bekannte Sohn des Wartislaw († 1233), der vermutlich Kastellan von Stettin war. Bartholomäus' Urgroßvater war Wartislaw Swantiboricz, der Stifter des Klosters Kolbatz.

Bartholomäus kommt in pommerschen Urkunden aus den Jahren 1235 bis 1254 vor. Die erste Erwähnung stammt aus einer Urkunde des Jahres 1235, mit der Herzog Barnim I. das Kloster Kolbatz in seinen Schutz nahm und ihm seinen Besitz bestätigte. Bartholomäus steht hier an der Spitze der Zeugenreihe,[1] ebenso in einer weiteren Besitzbestätigung Herzog Barnims I. für das Kloster Kolbatz von 1240.[2] In einer Urkunde aus dem Jahre 1249, mit der Herzog Barnim I. von dem Kloster Kolbatz Land zu Lehen nahm, um dort die Stadt Altdamm zu gründen, steht Bartholomäus wiederum an der Spitze der Zeugenreihe und wird dort vom Herzog ausdrücklich als sein Blutsverwandter (cognatus noster) bezeichnet.[3]

Nachkommen des Bartholomäus sind nicht bekannt.

Bartholomej († po 1254) byl pomeranský šlechtic. Byl členem pobočné linie, Swantiboriden, ve vztahu k vévodům v pomořanském Greifenhausu.

Bartholomej byl jediným známým synem Wartislavi († 1233), který byl pravděpodobně kastelán Štetína. Praděd Bartolomeje byl Wartislaw Swantiboricz, zakladatel kláštera Kolbatz.

Bartoloměj se vyskytuje v pomeranských dokumentech z let 1235 až 1254. První zmínka pochází z dokumentu z roku 1235, kdy v jeho ochraně sloužil vévoda Barnim I. klášter Kolbatz a potvrdil jeho držení. Bartholomeus je zde v horní části seznamu svědků, [1], jakož i na potvrzení dále držení Herzog Barnim I. pro klášterní Kolbatz z roku 1240. [2] vzala v listině z roku 1249, s vévodou Barnim I. klášter Kolbatz země léno na, aby našel město Altdamm, Bartholoměj je opět na vrcholu řady svědků, kde je výslovně uveden jeho příbuzný (vévoda cognatus noster). [3]

Potomci Bartoloměje mladšího v polském Pomořansku nejsou známi. Bartholomäus II "the Younger" Świętoborzyc

3. Konrad (↑ 1233), Canon at Kammin Cathedral 1176/1186, provost 1186/1189 and 1208, Bishop of Kammin 1219 Konrad, Bishop of Kammin - Předchůdcem biskupa Konrada byl Adalbertus Adalbert - prvý biskup Pomořanský, od roku 1175 sídlící v Kamíně, rodu polského, horlivě a se zdarem působil v Pomořansku, kde křesťanství do té doby nebylo dosti utvrzeno. ( Ottův Slovn. nauč.)

Ze života dvora krále Přemysla Otakara II, že v letech 1265 až 1276, že královský kuchař Konrad vystupuje jako oblíbenec Přemysla Otakara II jako svědek v řadách královských listin !!!!!!

K dalšíım oblíbeným kuchařům Přemysla Otakara II patřil mistr kuchyně Konrád, vystupující ve svědečných řadách královských listin mezi léty 1265 a 1276.

https://www.britannica.com/topic/

S titulem dapifer uváděl jména svědků královských diplomů. Do poloviny 12. století však úřad zeslábl a stal se převážně čestným.

https://pl.wikipedia.org/wiki/W%C5%82adcy_Pomorza_Gda%C5%84skiego

https://pl.wikipedia.org/wiki/Ksi%C4%85%C5%BC%C4%99ta_pomorscy

https://pl.wikipedia.org/wiki/%C5%9Awi%C4%99toborzyce

https://pl.wikipedia.org/wiki/Bart%C5%82omiej_M%C5%82odszy

===========================

5. 23. ZÁPY
Stručná historie obce Zápy jsou poprvé uvedeny na falzu zakládací listiny boleslavské kapituly, která je datována do roku 1052, vznikla však pravděpodobně až na konci 12. nebo v 13. století.422 Dle Augustina Sedláčka by se ale v tomto případě mělo stejně jednat o ves Menší Zápy.

Roku 1273 Zápy vlastnil strahovský klášter.

Již tehdy zde mohli žít i páni ze Záp, poprvé zmínění roku 1318. Tehdy je uváděn, jako držitel Záp, Vznata ze Záp. Část Záp také patřila opatovi Strahovského kláštera. Tvrz zde vznikla pravděpodobně na konci 13. století. Roku 1397 je uvedena tvrz s mostem a věží. Stávala v jižní části Záp a v 16. stol. byla pravděpodobně ještě obyvatelná.

Zápy leží v zemědělské krajině, která byla osídlována odpradávna. Od roku 1329 vlastnili Zápy Vznatovi synové a po nich jejich potomci. Tehdy došlo k rozdrobení Záp na několik statků.

Pokud překládáme slovo vznata do polského jazyka tak slovo to má v polštině urodzony.

staročeština - vznata ( narozený, zrozený, urozený) polština - urodzony němčina - geboren angličtina - born ukrajinsky - народився litevsky - dzimis

Link: http://ff.ujep.cz/velimsky/cs_1_1/08CS/08CS.htm

Doba vlády Přemysla Otakara II

České země za vlády

posledních Přemyslovců

(1253-1306)

◙ Přemysl Otakar II. (1253-1278)

r.1253 - nastupoval vládu přibližně dvacetiletý – pečeť Přemysla Otakara II. –

     používal ji v letech 1251 až 1261 – na líci již  s českým dvouocasým lvem na štítě –

nahradil plaménkovou orlici, která zůstala jako svatováclavský symbol
barevnost obou znaků až v Pasionálu abatyše Kunhuty - detail
Přemysl se tu ovšem tituloval pouze jako mladší český král,
na rubu štít s rakouským znakem (břevnem)
a titulaturou rakouského a štýrského vévody
korunovaný dvouocasý lev se objevuje i na některých Přemyslových brakteátových ražbách
jediný žijící Přemyslovec –
sestry Božena a Anežka (provdány na sever do Braniborska a Míšně),
bratranci Oldřich a Filip ze Sponheimu
(synové Bernarda ze Sponheimu, držitele Korutan a Kraňska, z manželství s Juditou, sestrou Václava I.)
Oldřich držel Břeclavsko,
Filip byl vyšehradským proboštem a kancléřem Václava I.,
pak se stal solnohradským arcibiskupem –
pro Přemysla vítaným spojencem
pokračující spory o babenberské dědictví –
Přemyslovy nároky, stvrzené jeho sňatkem s mnohem starší vévodkyní Markétou Babenberskou,
napadány bavorskými Wittelsbachy a uherským králem Bélou IV. –
pečeť královny Markéty Babenberské
výhodná pro Přemysla situace v říši –
Konrád IV. Štaufský po smrti Fridricha II. (+1250) vázán v Itálii, kde r.1254 zemřel na malárii,
papežskou kurií podporovaný protikrál Vilém Holandský
(zvolen po smrti Jindřicha Raspeho v r.1247) bez faktické moci
a zemřel již v r.1256
r.1254 – první změna v domácích poměrech –

     uvězněn Boreš II. z Rýzmburka – demonstrativní charakter tohoto aktu –

Boreš pro mladého Přemysla symbolem jeho neúspěchu z let 1248-1249,
jako komorník Václava I. pak zřejmě disponoval dosti rozsáhlými politickými pravomocemi –
nyní mladý panovník dával najevo, že vše se musí bezpodmínečně řídit jeho vůlí –
Boreš sice brzy propuštěn, ale již nikdy nenabyl zpět žádný úřad
kompromis mezi Přemyslem Otakarem II. a uherským králem Bélou –
Přemysl podržel rakouské země, Béla IV. pak Štýrsko –
obě strány chápaly ovšem jen jako dočasné řešení (Přemysl dále užíval titulu štýrského vévody na pečeti)
koncem roku a počátkem následujícího r.1255 – zimní křížová výprava na sever do Prus –
s Přemyslem Otakarem II. české panstvo (zúčastnil se i Boreš II. z Rýzmburka)
r.1256 – Oldřich ze Sponheimu korutanským vévodou,

     Filip jako solnohradský arcibiskup se dopouštěl řady přehmatů

a nepřijal dokonce vůbec kněžské svěcení –
nakonec kapitulou sesazen a místo něho zvolen Oldřich, biskup sekovský
r.1257 – Filip ze Sponheimu se držel v Solnohradsku s Přemyslovou pomocí

    Přemysl také v konfliktu s Wittelsbachy –

na podporu pasovského biskupa vpadl do Bavor – poražen však u Mühldorfu u řeky Inn
a musel uzavřít s Wittelsbachy příměří – uvolnilo mu ruce proti Uhrům
dvojitá volba římského krále – poprvé sborem kurfiřtů
Richard Cornwallský - bratr Jindřicha III. Anglického, podporován papežem
a Alfons X. Kastilský – podpora francouzského krále – měl zájem spíše o italské državy říše –
zaalpským zemím se nevěnoval a dokonce zde vůbec nikdy nebyl
Přemysl obdobně jako mnohá jiná říšská knížata udržoval vztahy s oběma panovníky
r.1258 – Uhři podpořili Oldřicha Sekovského – neúspěšný pokus dobýt Salcburk

r.1259 – mladší uherský král Štěpán ze Štýrska pustošivý vpád do Korutan

    proti Oldřichovi ze Sponheimu

naopak Přemysl Otakar II. tím přestal respektovat příměří z r.1254
a přijal na výzvu štýrské šlechty hodnost tamního vévody
a s pomocí jeho vojska Uhři ze Štýrska vytlačeni
r.1260 – rozhodující střet mezi Přemyslem Otakarem II.

    a uherskými králi Bélou IV. a Štěpánem –

uherské vojsko – doplněno spojenci – Daniel Haličský, Boleslav Krakovský, Tataři,
Kumáni a oddíly řady balkánských národů (Valaši, Bulhaři, Srbové, Bosňáci, Chorvati)
české vojsko a jeho spojenci – rakouská a štýrská šlechta, oddíly bratří ze Sponheimu,
oddíly slezských knížat, braniborská pomoc, jednotlivě i bojovníci z dalších částí říše –
bavorští Wittelsbachové zachovali neutralitu
obě vojska se přesunula do blízkosti ústí Moravy do Dunaje – dělila je jen řeka –
po týdnu čekání, kdy žádné z vojsk nechtělo přechodem řeky riskovat napadení –
dohoda o tom, že se přesunou Uhři –
ti ale nedodrželi příměří a hned po překročení řeky nastoupili do útoku
(část Přemyslova vojska mezitím rozptýlena kvůli spížování) –
česká těžká jízda (velel jí pražský purkrabí Jaroš z Poděhus) však útok odrazila
a obrátila na útěk nepřátelskou lehkou jízdu, zejména Kumány –
ti vnesli zmatek do dalších oddílů a uherské vojsko začalo prchat –
při zpětném přechodu řeky se přitom mnoho jezdců utopilo –
záložní český oddíl, kterému velel Boreš II. z Rýzmburka, pronikl dokonce do uherského ležení,
tím ještě větší zmatek –
získána velká kořist –
sám Boreš si ponechal cennou relikvii uherských králů –
prst sv. Jana Křtitele –
daroval pak rodinnému klášteru v Oseku
rozhodný úspěch v bitvě – Uhři nuceni uzavřít mír a zříci se Štýrska –
ustavena zde česká správa –
hejtmanem Vok z Rožmberka - pečeť
problémem Přemyslovo bezdětné manželství s Markétou Babenberskou –
přitom s Markétinou dvorní dámou Anežkou z Kuenringu, zvanou Palcěřík
(podle krátkého chlapeckého účesu) měl Přemysl již tři děti – syna Mikuláše a dvě dcery –
nejprve snaha je legalizovat – žádost k papeži –
první papežská listina sice potvrdila, že nemanželský původ Přemyslových dětí nemá být překážkou
k dosahování všech světských hodností,
vzápětí však v říjnu druhá upřesňující listina – výsada není míněna tak, aby Mikuláš a jeho sestry nabývali dědičný nárok na český trůn
r.1261- Přemysl Otakar II. našel jiné řešení –

    vyjednal si nový sňatek s vnučkou uherského krále Bély IV. Kunhutou

(otec Rostislav Haličský, matka Arpádovna Anna),
s Markétou se dohodl na zrušení manželství –
ta dožila na dvoře v Rakousích (+1267)
nový sňatek v Bratislavě
a pak 25. prosince v Praze slavnostní korunovace krále i královny –
provedl mohučský arcibiskup Werner –
do souvislosti s korunovací bývá vztahováno pořízení honosného zlatého kříže,
uloženého dnes v pokladu řezenského dómu (REX OTACARUS ME FECIT)
Přemysl začal používat po korunovaci také novou majestátní pečeť, pečeť královny Kunhuty
r.1262-1264 – pokračující spory o solnohradské arcibiskupství –

     Filip ze Sponheimu s českou podporou –

Oldřich ze Sekova s podporou Jindřicha Wittelbašského
Filip ovšem svými excesy nakonec ztratil i Přemyslovu podporu,
Oldřich ze Sekova pak na titul rezignoval –
s Přemyslovou podporou pak dosazen Piastovec Vladislav,
syn slezského knížete Jindřicha Pobožného,
také v Pasově biskupem Přemyslův chráněnec Petr
r.1265 – otevřený boj s Jindřichem Wittelsbašským –

     český vpád do Bavorska

r.1266 - s Jindřichem Wittelbašským uzavřen mír

     další Přemyslův úspěch –

již r.1262 se přiklonil na stranu římského krále Richarda Cornwallského –
ten ho nyní jmenoval říšským vikářem pro zaalpskou část říše „východně od Rýna“
Přemysl využil k získání Chebska pod svou přímou vládu
r.1267 – Přemysl zakročil ve prospěch zajatého akvilejského patriarchy Řehoře de Montelongo

     proti Albrechtovi Tyrolsko-Gorickému

na konci roku pak opakoval křížovou výpravu do Pruska
do Itálie se s podporou Wittelsbachů vypravil mladičký syn Konráda IV. Konradin
r.1268 – Konradin poražen Karlem z Anjou, zajat a popraven

     Přemysl se stále více orientoval na získání dalších jižních držav –

Poděbrady – s bezdětným Oldřichem ze Sponheimu uzavřena smlouva
o Přemyslově nástupnictví v Korutanech
r.1269 – další rozšíření Přemyslova panství –

     po smrti Řehoře de Montelongo

prosadil za akvilejského patriarchu Filipa ze Sponheimu (přes předchozí nedobré zkušenosti) –
chtěl ho tím zabezpečit a zároveň odvést od uplatňování nároků na dědictví po bratrovi
Oldřich ze Sponheimu skutečně zemřel
a uvolnilo se tak vévodství korutanské, Kraňsko a vindická marka –
Přemysl se zemí ujal,
ale o dědictví se přihlásil i Filip ze Sponheimu -
Přemysla uznalo jako vladaře také severoitalská města Cividale a Pordenone
maximum rozsahu Přemyslovy říše –
Přemyslova pečeť z té doby
zatím se Přemyslovi plány dařily,
ale proti němu se již rýsovala nebezpečná aliance Filipa ze Sponheimu, mladšího uherského krále Štěpána
a neapolského a sicilského krále Karla z Anjou
r.1270 – nepříznivý obrat –

     smrt Vladislava, arcibiskupa solnohradského –

místo něho zvolen Fridrich z Walchen – Přemyslovi nepřátelský,
smrt Bély IV. – král Štěpán rovněž Přemyslovým nepřítelem –
ten navíc přijal uprchlíky z Uher – Annu, matku své manželky Kunhuty a některé uherské předáky
se Štěpánovou podporou

zaútočil na Korutany a Kraňsko Filip ze Sponheimu –

     Přemysl zatím útoky odrazil

a krále Štěpána donutil k míru,
ale zaneprázdnění těmito boji vedlo k nedostatečnému sledování vývoje situace v říši
r.1272 – zemřel král Richard Cornwallský

     a nový papež Řehoř X. hledal vhodného kandidáta pro novou volbu –

nejmocnějším z pretendentů bezpochyby Přemysl,
ale právě proto se říšská knížata postavila proti němu –
r.1273 –opomenut i český hlas ve volbě a nahrazen bavorským –

     v září zvolen švábský hrabě Rudolf Habsburský –

srovnání držav obou vládců –
Rudolf tedy zdánlivě mnohem slabším protivníkem,
ale odpočátku zvolil účinný způsob tlaku na Přemysla, který odmítal jeho volbu uznat –
Rudolf mohl zpochybnit Přemyslovo držení Chebska, Korutan, Kraňska a vindické marky,
protože tato území získal Přemysl bez souhlasu předchozích římských králů
r.1274 – Rudolf pohnal Přemysla před svůj soud a požadoval,

     aby Přemysl požádal o udělení všech svých zemí v léno

r.1275 – vystupňování nátlaku –

     říšská klatba na Přemysla, zároveň Korutany a Kraňsko uděleny v léno Filipovi ze Sponheimu,

povstání šlechty ve Štýrsku a útoky salcburského arcibiskupa Fridricha z Walchen –
Přemysl těmto útokům čelil jen s největšími obtížemi (a také brutalitou)
r.1276 – ke spojenectví proti Přemyslovi se přidal i uherský král Ladislav IV. (vládl od r.1272),

     zhroutilo se české panství v Korutanech i Štýrsku

dlouho již narůstala také vnitřní politická krize v Čechách –
zapříčiněna konfliktem s velkou částí české šlechty
tradiční výklad české historiografie –
Přemysl jako velký panovník a rozmnožitel státu –
proti němu sobecká šlechta, sledující jen vlastní zájmy a „uchvacující“ zeměpanský majetek
a kvůli tomu zrazující krále i vlast
cf. Novotný, Václav, České dějiny I.4. Rozmach české moci za Přemysla II. Otakara (1253-1271),
Praha 1937,
Šusta, Josef, České dějiny II.1. Soumrak Přemyslovců a jejich dědictví, Praha 1935
toto hodnocení, byť v podobě kultivovanější,
zřetelné i u Josefa Žemličky, Století posledních Přemyslovců, Praha 1986 a
Týž, Ilustrované české dějiny 4. České země za posledních Přemyslovců, Praha 1996
s jiným a objektivně správnějším akcentem již
Žemlička, Josef, České 13. století: „privatizace“ státu, Český časopis historický 101, 2003, s.509-541
naopak někdy až s příliš zjevně obrácenými hodnotícími znaménky
Vaníček, Vratislav, Velké dějiny zemí Koruny české, sv.III, Praha 2002
proces emancipace šlechty včetně dovršení emancipace majetkové držby
byl i z hlediska vývoje v celé středověké křesťanské západní Evropě nevyhnutelný –
společnost po vrcholně středověké transformaci byla již natolik složitým organismem,
že nebylo reálně možné, aby byla řízena výhradně centrálně, panovníkem, na úrovni státu –
směřování ke stavovské monarchii lze tedy chápat rozhodně jako pokrok
součástí procesu emancipace šlechty ona „privatizace“ dosud zeměpanského majetku –
středověké právo ovšem nepostihovalo reálné vlastnické vztahy zcela jednoznačně –
právo k určitému pozemkovému majetku tak mohl uplatňovat jak panovník z titulu své svrchovanosti,
tak šlechtický držitel, který navíc byl mnohdy iniciátorem
a zčásti i nositelem nákladů kolonizačního podniku,
kterým došlo ke zhodnocení do té doby hospodářsky nevyužívaných
či jen velmi málo a extenzivně využívaných území –
a jistou, byť omezenou míru práv měl i konkrétní obhospodařovatel zemědělské usedlosti –
poddaný rolník
Přemysl Otakar II. – odpočátku vládl poměrně autokraticky –
velká část šlechty se s tímto stavem mohla smiřovat do té doby, pokud byla králova vláda úspěšná,
přinášela nové územní zisky a s nimi plynuly také patřičné příjmy,
otevírala se možnost zastávání nejrůznějších úřadů
až po nepochybně velmi výnosné a prestižní funkce hejtmanů,
zastupujících v připojených zemích panovníka
další zdroj konfliktů –
panovníkovy vpodstatě již anachronické snahy zvrátit onen proces „privatizace“ pozemkové držby –
četné revindikace a konfiskace šlechtického majetku a další zásahy,
spojené se zakládáním královských měst, hradů a klášterů
většina zpráv o těchto zasazích bohužel až pozdního data –
zejména v Dalimilově a Neplachově kronice –
ne vždy spolehlivé - zjevně se zde směšují zásahy starší,
se zásahy z doby již vypuknuvšího odboje v letech 1276-1278
a pravděpodobně i snahy Václava II. o navrácení úchvatů z let 1278-1283
Přemysl každopádně nemilosrdně potlačoval jakýkoliv odpor –
cf. již 1254 varovné uvěznění Boreše II. z Rýzmburka,
1265 zemřel ve vězení Beneš z Cvilína
revindikace se podle Dalimila a Neplacha dotkly Čéče z Budějovic,
Poděbrady zabral po zemřelém Vilémovi z rodu Hroznatovců/Sezemovců Přemysl jako odúmrť –
bez ohledu na žijící blízké příbuzné (pány z Choustníka),
Markvartici (páni z Lemberka) měli přijít o své držby v Kladsku,
páni z Michalovic o Velešín,
Žerotínové byli vyvlastněni kvůli lokaci královského města Louny,
Ronovci (páni z Dubé) přišli o Frýdlant,
Lichtenburkové pak o Smilův Brod,
Blahovci (páni z Chlumu) byli vypuzeni z Čáslavi,
páni z Chyše/Egerberka z Kadaně
k postiženým pařil opět také Boreš II. z Rýzmburka, který měl přijít o Kostelec (nad Labem?)
nejvíce se však královy snahy dotkly Vítkovců –
v těsné blízkosti jejich Sezimova Ústí nechal Přemysl vysadit nové královské město Hradiště
(pozdější husitský Tábor),
připravil je o Jindřichův Hradec
a do jejich zájmového území zasáhl především založením cisterciáckého kláštera Zlatá Koruna
a lokací Českých Budějovic
odhlédneme-li od některých nedoložitelných tvrzení –
pak přece alespoň část těchto obvinění má reálný základ -
cisterciácký klášter Zlatá Koruna nechal Přemysl založit na oslavu vítězství u Kressenbrunnu,
k nejstarším částem patří patrová kaple Andělů strážných,
s bohatě zdobeným vstupním portálkem ve stylu poklasické gotiky,
na založení kláštera se podílel organizačně a později také donací svých majetků
Hirso – v klášteře i pohřben - náhrobník
nejprve správce královské kuchyně (již za Václava I.),
pak purkrabí královského hradu Zvíkov, půdorys hradu,
bergfritová věž a pohled do nádvoří, hradní kaple,
Hirso podílel se s velkou pravděpodobností na lokaci královského města Písku,
situační půdorys historického jádra města – kamenný most přes Otavu,
součástí města královský hrad –
městský kastel – pohled na západní křídlo hradu a do velkého sálu v patře,
městský farní kostel Narození P. Marie - pohledy, nástěnné malby
a posléze také lokátorem města Českých Budějovic –
půdorys města – vyvlastněna starší ves,
na soutoku Vltavy a Malše provedeny náročné úpravy vodního systému –
stal se součástí fortifikace, rozsáhlé náměstí,
z památek z doby založení – dominikánský konvent
Přemysl Otakar II. dal založit řadu dalších královských měst:
Praha – rozvoj Starého Města pražského –
mosazný typář pečeti, užívaný od třetí čtvrtiny 13. století
a lokace Menšího Města pražského –
panovník nechal odtud dokonce vystěhovat dosavadní obyvatele podhradí Pražského hradu
Děčín – rovněž strategický význam –
území totiž předtím vpodstatě ovládli Markvartici, kteří byli v Děčíně po určitou dobu hradskými správci –
zaniklé městské založení 13. století poznatelné jen archeologicky –
trojice kresebných rekonstrukcí –
obytná polozemnice z počátečního období existence městského založení,
ideální rekonstrukce zástavby podél ulice k náměstí,
pohled na město v době největšího rozmachu (počátek 14. století)
sídliště ve druhé polovině 14. století přeneseno do jiné polohy
cf. Velímský, Tomáš, Město na louce.
Archeologický výzkum na Mariánské louce v Děčíně v letech 1984-1989, Děčín 1991
Na severozápadě Čech také pokus o nové městské vysazení v Litoměřicích (mons sancti Stephani),
lokace Loun, rozšíření městské lokace v Mostě (jižní část půdorysu) ,
snad translace města v Kadani?
v západních Čechách lokace
v Domažlicích,
Klatovech
a v Sušici
v jižních Čechách vedle Českých Budějovic a Písku byla již zmínka také o Hradišti (Táboře)
ve středních Čechách Kouřim – městský farní kostel sv. Štěpána – půdorys kostela - krypta
Kolín – vynikající architekturou zde farní chrám sv.Bartoloměje –
z raně gotické etapy stavby se dochovalo síňové trojlodí s předsíní sevřenou dvojicí věží –
půdorys a řez chrámu, pohled do trojlodí, detail hlavice klenební přípory
a tympanon severního vstupního portálu
Nymburk – půdorys na soutoku Labe a Mrliny je způsobem zapojení vodních toků do obranného systému města analogií lokací v Českých Budějovicích a Děčíně, lokátorem advocatus (rychtář, fojt) Konrád,
založení dominikánského konventu, lokace ale dovršena až za Václava II.
Čáslav – archeologický nález dřevěné kolébky
ve východních Čechách lokace v Chrudimi –
v areálu někdejšího přemyslovského hradského centra,
translace města ze Starého Mýta do Vysokého Mýta,
lokace v Poličce
na Moravě velká pozornost věnována Jihlavě –
centrum exploatace stříbrných rud – mincovna,
kostely – farní chrám sv. Jakuba, minoritský

konvent s kostelem P. Marie,

      dominikánský konvent s kostelem sv. Kříže

další lokace –
Jevíčko,
Litovel,
Uherské Hradiště
a Uherský Brod – k zajištění uherské hranice
na severní Moravě také rozsáhlá působnost olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburgu –
kolonizace, zakládání měst
Tento přehled panovníkových iniciativ v oblasti zakládání měst a budování hradů
vyznívá jistě velmi pozitivně. Problémem však právě ignorování zájmů šlechty
a mnohdy vůči jednotlivým šlechtickým pozemkovým držitelům
naprosto bezohledný postup.
Přesto paradoxně šlechta v době Přemyslovy vlády prosadila některé změny,

      znamenající další posun v procesu emancipace ve společenský stav –

zemský soud – pečetidlo zemského soudu a otisk pečeti –
vedení evidence pozemkové držby –
nejstarší kvaterny desek zemských - půhonné a trhové
změna i v chápání úřadů –
dosavadní komorník krále – camerarius regis
začíná být označován jako komorník království – camerarius regni
poprvé takto Boreš II. z Rýzmburka v listopadu 1253
(tedy před svým pádem a uvězněním), ale pak již stále častěji
Nyní zpět k politické krizi v Čechách –
v čele opozice právě stárnoucí Boreš II. z Rýzmburka - pečeť
a Vítkovci – pečetě –
Poměr mezi králem a nimi se výrazně zhoršil smrtí Voka z Rožmberka (r.1262) –
založení rodového cisterciáckého kláštera ve Vyšším Brodě – r.1259,
portál na jižní straně transeptu, kapitulní síň, křížová chodba
Do popředí rodu se dostal Záviše z Falkenštejna z tzv. krumlovské větve rozrodu
(syn Budivoje z Krumlova a ze Skalice)
r.1276 – konflikt

mezi Rudolfem Habsburským a Přemyslem Otakarem II. eskaloval –

      Rudolfovi se podařilo obsadit většinu Rakous,

Vídeň však zatím zůstala věrna Přemyslovi, který s vojskem k Dyji,
vojsko Rudolfa a jeho spojenců ovšem početnější, navíc i uherské posily –
do Přemyslova tábora ovšem došly zprávy o otevřené vzpouře Vítkovců v Čechách
Přemysl tak donucen jednat o mír – listopad –
z jeho strany jednání vedli Ota V. Braniborský a olomoucký biskup Bruno
podmínky míru tvrdé –
Přemysl musel uznat Rudolfa za římského krále, složit mu lenní slib,
zříci se Rakous, Štýrska, Korutan, Kraňska, Vindické marky, Pordenone a Chebska –
za těchto podmínek obdržel v léno Čechy a Moravu
součástí smlouvy i Přemyslův závazek, že nepotrestá proběhlý odboj v Čechách
r.1277 - Vítkovci v odboji prakticky setrvávali i nadále a Rudolf je přitom vzal v ochranu –

      Přemysl tak ztrácel suverenitu přímo v českých zemích –

nakonec v závěru roku proti nim tvrdě zasáhl –
Přemyslova pečeť z té doby –
nese již výhradně znamení dvouocasého lva
hrady Vítkovců obsazeny – Záviše z Flakenštejna a další uprchli ze země
r.1278 - uvězněn také Boreš II. z Rýzmburka –

      stařec buď zemřel již v březnu ve vězení či byl dokonce popraven –

v každém případě na základě odsouzení za vlastizradu dal král již v lednu konfiskovat jeho majetek
Přemysl mobilizoval spojence –
Ota V. Braniborský, slezští Piastovci,

      zajišťoval si alespoň neutralitu míšeňských Wettinů

v Rakousích na jeho straně mladý Jindřich z Kuenringu i část vídeňského patriciátu v čele s Paltramem
odboj v Rakousích však Rudolf energicky potlačil
a sbíral vojsko k rozhodujícímu střetu s Přemyslem,
na pomoc mu spěchal také uherský král Ladislav
vojska se k sobě přiblížila opět na Moravském poli u obce Dürnkrut –
26. srpna (den sv.Rufa) –
Přemyslovo vojsko –
jádro tvořila těžkooděná rytířská jízda (cca 1000 jezdců) –
hlavně česká a moravská šlechta
a oddíly nájemných rytířů z Braniborska, Durynska, Míšeňska, Slezska a Polska –
knížecí spojenci ovšem včetně Oty V. a Piastovců chyběli
Průběh bitvy –
těžkooděnci z Čech a Moravy pod velením Miloty z Dědic, někdejšího štýrského hejtmana,
v prvním sledu –
střet s uherskou jízdou se rozdrobil do úporných skupinových šarvátek a rozhodnutí nepřinesl,
druhý sled z německých oddílů vedl sám Přemysl – a zatlačil Rakušany –
pak ale zasáhl Rudolf se štýrskými, korutanskými a švábskými jednotkami –

      a začal nabývat převahy –

Přemysl v této chvíli nasadil také třetí sled se Slezany a Poláky,
ale z boku zaútočila Rudolfova záloha, vedená Ulrichem z Kapellu –
vyvolala zmatek a posléze paniku,
část Přemyslova vojska začala z bitvy prchat –
Milota z Dědic, neprávem ovšem obviňovaný ze zrady,
zachránil se takto i Přemyslův nemanželský syn Mikuláš Opavský,
sám Přemysl ale v bitvě zůstal – nakonec sražen z koně a ubit rakouskými pány, kteří si s ním vyřizovali i osobní účty. Nabalzamované tělo nechal Rudolf Habsburský vystavit ve Vídni
Až pak umožněn pohřeb –
Znojmo – minoritský konvent (vlastně dvojkonvent s klariskami) –
odtud ostatky přeneseny až za vlády Václava II. a pohřbeny na Pražském hradě
v románské bazilice sv. Víta, Václava a Vojtěcha – pohřební insignie
v nové gotické katedrále pak pro něho Petrem Parléřem vytvořen proslulý portrétní náhrobek
osobnost Přemysla Otakara II. – rozporná hodnocení –

obecně uznávány jeho vladařské schopnosti –

německou a rakouskou historiografií ovšem vnímán jako brutální uchvatitel

česká historiografie v duchu (někdy i nepřiznaných) nacionálních hledisek

ho oslavovala jako velkého panovníka

až dnes vyváženěji světla i stíny –

významná role při vrcholně středověké transformaci –

cílevědomé zakládání královských měst, podpora horního podnikání

(a zároveň prosazování panovníkova horního regálu)

masový příliv kolonistů německého původu – horníci, měšťané, ale i rolníci – značný hospodářský význam –

urychlení civilizačních inovací –

ale také tím vyvoláváno jisté národnostní pnutí –

projevilo se zejména v období bezvládí po Přemyslově smrti

budování královských majetkových domén –

severní Čechy –

nový a významný královský hrad Bezděz – výstavná hradní kaple,

ale neúspěšné pokusy o městské lokace v Kuřivodech, Doksech a pod Bezdězem –

v doméně ale cíleně zaváděny lenní vztahy –

manská soustava –

příslušníci drobné šlechty získávali do držení jednotlivé vsi,

výměnou za lenní slib, zavazující je ke službám králi –

vojenské služby na hradě, ale v případě potřeby i v poli atd.

obdobně celé oblasti –

např. Loketsko, Trutnovsko, Kladsko

dnes spíše negativně hodnocen Přemyslův poměr k velké šlechtě –

snahy o omezování

její role a pokusy o ničím neomezený autokratický způsob vlády  se staly již anachronismem

Přemysl se (obdobně jako jeho otec) opíral stále více o dvorskou skupinu šlechty,

do niž přibíral osoby cizího původu -

Albert ze Žeberka, Fridrich ze Šumburka, Jarek z Waldenburgu - pečeť,

Dětřich Spatzmann, Rulko z Biberštejna – pečeť – držitel hradu Frýdlant 1, * 2

k nim více při líčení období následujícího bezvládí

silný německý vliv na Přemyslově dvoře také v oblasti kulturní –

on sám si velmi zakládal na svém štaufském původu po matce

ze dvora svého otce převzal básníky Sigehera a Friedricha von Sonnenburg,

který se dokonce s panovníkem a jeho vojskem zúčastnil osobně vojenského tažení do Uher v roce 1271:

...Kde sedm týdnů český král

s královskou slávou bojoval,

kde dobře dvacet pevností

vzal – v zemi uherské – já s ním byl všady.

nově se na Přemyslově dvoře objevili také básníci rozsáhlých epických děl

Ulrich von dem Türlin vytvořil okolo roku 1265 jakousi předhistorii eposu Willehalm

(složil ho Wolfram von Eschenbach ve 20. letech 13. století)

Ulrich von Etzenbach pak po roce 1270 vytvořil dvě rozsáhlá díla –

Alexandreis a Wilhelm von Wenden

v Alexandreis je celá řada narážek, z nichž je zjevné,

že Alexandra Velikého připodobňuje k Přemyslovi

(Alexander dokonce používá jako znamení českého stříbrného lva v červeném poli)

dílo ovšem bylo dokončeno až v 90. letech a stejně jako další epos o Willehalmovi von Wenden

bylo pak dedikováno Václavovi II. a jeho manželce Gutě

dvorská kultura zasáhla i dvory šlechty -

Vítkovci –

Vok z Rožmberka – vedle působení na dvoře P.O.II. také četné kontakty do Rakous –

odtud manželka Hedvika ze Schauenbergu,

snad z jejího podnětu vznikl někde v Rakousku soubor veršovaných legend – Märterbuch

Oldřich I. z Hradce (v pramenech 1254-1288) –

za manželku měl Marii z dolnorakouského rodu Playen-Hardegg –

o Marii a jejím manželovi a synovi je zmínka u anonymního autora

německého eposu  Křížová výprava durynského lantkraběte Ludvíka Zbožného –

svému pobytu v Jindřichově Hradci věnuje na 60 veršů!

v několika epizodách také vypráví příběhy Lutolta II. von Playen –

předka paní Marie, který zahynul na křížové výpravě v roce 1189

(existovala o něm zřejmě samostatná skladba, která byla právě v Jindřichově Hradci přednášena),

dílo také zmiňuje Mariiny bratry Konráda II. a Otu, kteří padli na straně P.O.II. v bitvě u Kressenbrunnu,

epos konečně na několika místech zdůrazňuje zázračnou pomoc sv. Jiří křižákům

(také možná souvislost s Jindřichovým Hradcem)

cf. Bok, Václav – Pokorný, Jindřich ed., Moravo, Čechy, radujte se!, Praha 1998

o Přemyslovi jako stavebníkovi bylo již hovořeno –

cf. Kuthan, Jiří, Přemysl Otakar II. Král železný a zlatý, král zakladatel a mecenáš, Vimperk 1993

r.1278 – Rudolf Habsburský po rozhodující bitvě na Moravském poli obsadil celkem bez odporu Moravu –

    především města Znojmo, Jihlavu, Brno a Olomouc –

podvolil se i olomoucký biskup Bruno ze Schauenburgu
Čechy – odlišná situace – živelné vystoupení šlechty –
nejen, že byly znovu zabrány majetky, odňaté předtím Přemyslem, ale jakási odveta –
zabírání královských majetků, plenění klášterů –
Vítkovci takto vyplenili Zlatou Korunu,
vypálili město Hradiště (k obnovení pod jménem Tábor došlo až v husitské revoluci),
zaútočili také na České Budějovice
královna Kunhuta –
na pomoc pozvala Otu V. Dlouhého z Braniborska (po matce Boženě Přemyslovým synovcem)
ten samozřejmě využil situace ve svůj prospěch –
Kunhuta se proto obrátila na dalšího přemyslovského příbuzného –
do Čech tak Jindřich IV. Probus – kníže vratislavský
k oběma soupeřům se přidávali straníci z řad české šlechty –
počátkem října hrozil střet obou vojsk
ve prospěch Oty vystoupil pražský německý patriciát –
Jindřich IV. Probus se stáhl
poté z Moravy do Čech také Rudolf Habsburský –
s vojskem k Čáslavi –
jednání v Sedlci – Kunhuta se s dětmi svěřila svěřila do Rudolfovy ochrany,

    do budoucna příslib sňatku Rudolfovy dcery Guty s Václavem II.

Ota Braniborský s vojskem ke Kolínu –
nakonec se ale obě strany dohodly –
Ota pověřen na 5 let správou Čech a poručnictvím nad nezletilým Václavem II.,
Rudolf si na tuto dobu ponechal Moravu,
Jindřich IV. Probus získal Kladsko,
královně Kunhutě přiznány pouze důchody z několika statků v Čechách a především v Opavsku
Rudolf na Moravě správu země zčásti předal biskupovi Brunovi (Olomoucko),
zčásti basilejskému biskupovi (Brněnsko)
v Čechách nadále chaotická situace –
Ota zemi pevně neovládal, jeho vojska se podílela na loupežích a drancování –
vypleněn klášter Ostrov a jeho majetky (zánik jeho městečka Hradišťko)
braniborská strana – podporovali ji hlavně páni německého původu –
Albert ze Žeberka (jeho bratr Albert purkrabím hradu Leisnig v Míšeňsku),
přes domněnky J.V. Šimáka (1938), který spojoval s Albertem z Ervěnic
(de See – 1238) z rodu Načeplukovců, zjevně německého původu –
rod po několik generací vykonával právě správu burgwardu Leisnig
dle listiny z r.1309 pro klášter Buch byl takovýmto správcem kdysi
i Albert, strýc Alberta ze Žeberka z otcovy strany (patruus)
a byl údajně sňatky spřízněn dokonce až s Wiprechtem z Groitzsche, Wettiny, fojty z Plavna,
ale i dalšími významnými saskými rody pánů z Donína, Koldic, Schönburgu a Waldenburgu –
K. Beer, Albert von Seeberg. Eine Gestalt aus dem Kolonisationszeitalter des Sudetenlandes,
Bohemia 4, 1963, 150-172
Albert ze Žeberka a jeho bratr Albert z Leisnigu měli ovšem matku českého původu –
pocházela z rodu pánů z Dubé (Ronovci), byla sestrou Hynka (Heinmana), Alberta a Čeńka z Dubé –
v roce 1290 Albert ze Žeberka výslovně označuje Hynka z Dubé
jako svého strýce z matčiny strany (avunculus)
v pramenech Albert poprvé k roku 1277 jako purkrabí královského hradu v Kadani
a již s predikátem ze Žeberka –
pečeť Alberta ze Žeberka
hrad dle zjištění T. Durdíka vznikl ve 2.polovině 13. století,
z jeho zástavby se ale uchovalo jen málo – hrad - půdorys
předpoklad, že značná část konstrukcí byla ze dřeva!
rozsah panství –
znám až dost pozdě ve 14. století
(1382 – kdy panství prodával Ota z Bergova Těmovi z Koldic)
v období 1278-1283 Albert ze Žeberka jedním z politických protagonistů,
zpočátku na straně Oty Braniborského, sám se v té době zmocnil Tachova,
držbu si nechal v roce 1285 potvrdit Václavem II.,
jeho panství sahalo až ke hranicím majetků kláštera Teplá
(r.1288 král listinou upřesnil rozhraničení obou držav),
r.1290 již Albert držel také Bílinu –
nadání pro cisterciáky z Waldsassen a Oseka (pro spásu duše svých již zesnulých manželek),
obzvláštní přízni se u něho těšil řád německých rytířů
(ve svědeckých řadách od r.1279, pro Chomutov od 1281, Drobovice 1282),
1302 daroval chomutovské komendě patronát kostela v Bílině,
jakož i nově zřízený špitál se všemi jeho majetky(společně s další manželkou Svaťkou),
od 1289 nejen purkrabím Kadaně,
ale také maršálkem,
1297 králi odstoupil Tachov
aktivně zapojen i do politických událostí v letech 1306-10,
r.1306 figuroval mezi šlechtickými předáky,
kteří přijali závazky krále Albrechta Rakouského,
r.1308 byl předním svědkem na mírové smlouvě mezi Fridrichem Habsburským a Jindřichem Korutanským,
r.1310 holdoval Janu Lucemburskému,
když si předtím dal v Norimberku od jeho otce Jindřicha VII. potvrdit všechna privilegia,
získaná předtím od Albrechta i Rudolfa Habsburského,
aktivní ještě v r.1316,
kdy patřil ke stoupencům Jindřicha z Lipé, s ním v odboji proti Janovi Lucemburskému,
v politickém zájmu se pak r.1318 usmířil s protivným předákem Vilémem z Valdeka,
přičemž smír byl stvrzen sňatkem Albertovy dcery s Vilémovým synem,
zemřel až r.1321 (jeho smrt připomíná nekrologium kláštera Buch, jehož byl příznivcem),
patrně ve vysokém věku (bylo-li mu v r.1277 alespoň okolo 25, pak okolo sedmdesátky)
děti: jedna ze dcer tedy provdána r.1318 za jednoho ze 6 synů Viléma z Valdeka
další dcera Markéta (měla matku stejného jména) provdána za Otu z Bergau-Löbdaburgu
(ten se předtím měl ucházet dokonce o Elišku Přemyslovnu,
s cílem vyřadit ji z politické hry o přemyslovské nástupnictví) –
z tohoto manželství dva synové, oba se jménem Ota –
těmto Otům z Bergova nakonec připadl Albertův majetek –
r.1327 jim držení panství Žeberk (se hrady Starý a Nový Žeberk),
jakož i Bílinu potvrdil Jan Lucemburský
Albertův syn Albert se připomíná jen málo,
zemřel předčasně již v r.1307 a byl pochován v konventním chrámu v Teplé,
kde se dochoval i jeho náhrobník
opis - Ao D MCCCVII IX Kal. Aug. D. Albertus Filius Domini Alberti de Zeberg
prostřednictvím Alberta ze Žeberka tedy do Čech významný rod 14. století –
páni z Bergova - pečeť
pro zajímavost ještě, že sestra Alberta ze Žeberka
byla provdána za Jindřicha z Výrova, šlechtice českého původu,
který v českých pramenech vystupoval v letech 1288-1309
(s bratrem Bohuslavem a oba označeni mezi svědky jakožto de Boemis),
k r.1323 se dozvídáme, že někdy předtím tito bratři drželi majetky za zemskou hranicí v Sasku –
hrad Lauterstein, městečko Zöblitz, ves Schlette (dnes Wüstenschlette) u Marienbergu
a několik dalších zpustlých sídlišť
cf. T. Velímský, Trans montes, ad fontes!, Most 1998, zejm. s.101-103
Dětřich Spatzmann:
z nižšího postavení v družině Přemysla Otakara II. (poprvé zmíněn r.1263)
se postupně vypracoval mezi blízké důvěrníky panovníka,
jeho bratr Albert purkrabím Křivoklátu (1267-1269 a patrně znovu r.1283),
Dětřich r.1271 podkomořím, zastával také funkci purkrabího hradu v Mostě (1269, 1277) –
spíše ovšem se jednalo o čestný titul spjatý patrně také s příjmy,
na hradě však zřejmě vzhledem ke svému prakticky trvalému pobytu u dvora se příliš nezdržoval
a byl zastupován nějakým hejtmanem,
po Přemyslově smrti jedním z předáků, nejprve snad podporoval Otu Braniborského,
po návratu Václava II. ale nepatřil k žádné z obou vyhraněných stranických skupin české šlechty,
spíše působil jako prostředník mezi nimi, udržel si úřad podkomořího (1288)
získal panství Bor u Tachova, syn Dětřich Spatzmann mladší 1289 purkrabím na Přimdě (až do r.1295),
poslední zmínka z r.1305 svědčí o tom,
že dcera Dětřicha mladšího se provdala za Petra, syna pomořanského palatina Svency,
předního exponenta Václava II. v Polsku
T. Velímský, K počátkům mosteckého hradu, Mediaevalia historica bohemica 3, 1993, zejm. s.152-159
naopak proti Otovi Braniborskému se vytvořily postupně dvě významná šlechtická uskupení –
Vítkovci – v čele Záviše z Falkenštejna
druhá strana – v čele nový pražský biskup Tobiáš z Bechyně a Purkart z Janovic
r.1279 – na jaře Ota Braniborský fakticky uvěznil královnu Kunhutu a Václava II. na hradu Bezděz

      Kunhuta však uprchla, ve Znojmě nechala pohřbít Přemyslovy ostatky, poté do Opavy

proti Otovi v Čechách stále silnější odpor – v létě odjel do Braniborska, vzal sebou i Václava II.
vnitřní konflikty i na Moravě –
po Brunově smrti biskupem Oldřich z Hradce - pleněny majetky olomouckého biskupství
Fridrich ze Šumburka – z významného rodu ze Schönburgu v Míšeňsku –
sestra Agáta manželkou Bohuslava II. z Rýzmburka, ten předčasně zemřel –
Fridrich tak poručníkem nezletilých vnuků Boreše II. z Rýzmburka –
vztah k pánům z Rýzmburka zdůrazňovala i jeho pečeť
na panství Moravská Třebová a odtud právě útoky na majetky olomouckého biskupství
r.1281 – skupina kolem Tobiáše z Bechyně a Purkarta z Janovic stále více do popředí –

     jednání s Otou – příslib návratu Václava II. za obrovské výkupné –

15 000 hřiven - Ota ale nedodržel
r.1282 – hladomor – podle svědectví pramenů dokonce případy kanibalismu

     v říši mezitím Rudolf Habsburský dosáhl jisté stabilizace poměrů

rezignoval na kontrolu Itálie
Rakousy, Štýrsko a Kraňsko dostali v léno jeho synové Albrecht a Rudolf –
tím nová dědičná základna habsburské moci
◙ Václav II. (1283-1305)

r.1283 – konečně dosaženo návratu Václava II. – pečeť mladého krále

       Ota si však vyjednal rozsáhlé zástavy v SZ Čechách –

Žitava, Ronov, Děčín, Ústí nad Labem, Most,
Ostrý/Šarfenštejn s městem (Benešov či Česká Kamenice?), Bezděz
Rudolf Habsburský však tyto zástavy zrušil – sám vydal i Moravu
mladý král Václav II. nejprve pod silným vlivem skupiny, která dosáhla jeho osvobození
biskup Tobiáš z Bechyně a Purkart z Janovic - pečeť
r.1284 – jakýsi vnitřní převrat - do popředí Záviše z Falkenštejna – pečeť

       sblížení s královnou vdovou Kunhutou – od 1281 již spolu s ní na Opavsku, kde žila na Hradci –

r.1282 se z jejich poměru narodil syn Jan,
prostřednictvím Kunhuty vliv na mladého Václava II. –
do vrcholných úřadů i další Vítkovci –
komorníkem Ojíř z Lomnice, Závišův bratr Vítek vícekomorníkem,
purkrabím Pražského hradu Hroznata z Úžic (Kounic) – manžel Závišovy sestry atd.
do opozice vůči Vítkovcům se dostal opavský vévoda Mikuláš I. – pečeť
prudké boje mezi stoupenci obou stran –
v květnu 1284 za prostřednictví Rudolfa Habsburského uzavřen na 4 roky mír,
Záviše opanoval dvůr, silný vliv na Václava II.,
r.1285 - květen? - dokonce Závišův sňatek s Kunhutou, ta ale v září zemřela,

        zatím to Závišovu pozici neohrozilo,

byť se Václav II. začal sbližovat také s nevlastním bratrem Mikulášem Opavským
pečeť Mikuláše Opavského
v Chebu sňatek Václava II. s Gutou Habsburskou
Václavovo tažení na Moravu – ještě se Závišem v čele –
potírání anarchie a loupeží –
pokořen také Fridrich ze Šumburka - nakonec přišel jen o prst a stal se královým stoupencem
r.1286 – v Brně králi holdovala moravská šlechta, později však nutný opakovaný zásah proti loupežníkům –

        Hoštejn

r.1287 - do Čech konečně královna Guta

        zdá se, že z okruhu jejich rádců jistá nedůvěra a odpor k Závišovi,

ten se postupně dostává do konfliktu s Rudolfovým synem Albrechtem Rakouským –
snad právě kvůli svým ambicím v rakouských zemích –
Záviše mj. prosazoval české nároky na Korutany (odumřelé po Filipovi ze Sponnheimu)
a do konfliktu tlačil i Václava II. –
Rudolf Habsburský ovšem udělil již r.1286 svému spojenci Menhartovi Tyrolskému
r.1288 - nedůvěru Habsburků umocnil v r.1288 Závišův třetí sňatek –
s Alžbětou, sestrou uherského krále Ladislava IV. (namířeno nepochybně proti Habsburkům) –
Václav II. však mezitím uzavřel s Albrechtem mír
Záviše si nadto začal dělat nároky na opavské vévodství -
po návratu do Čech - atmosféra na dvoře již pro Záviše nepříznivá,
s manželkou se usadil na hradě Svojanově na ČM vysočině – půdorys hradu
nově získal toto panství s hradem, založeným Přemyslem Otakarem II.
na konci roku již oslabení pozic Závišovy strany ve dvorských funkcích –
Ojíř z Lomnice zůstal komorníkem, ale maršálkem místo Závišova bratra Vítka Albert ze Žeberka,
podkomorníkem Beneš z Vartenberka, purkrabím Pražského hradu Zdeslav ze Šternberka,
ke dvoru zpět dokonce i Purkart z Janovic
narození Závišova syna s manželství s uherskou princeznou Alžbětou –
urychlilo spád událostí, Václav II. naoko přislíbil stát se kmotrem
a vyjet se Závišem na Moravu ke křtinám, jichž se měl zúčastnit i uherský král Ladislav IV.,
r.1289 - leden - Václav II. vlákal Záviše do Prahy a zde ho dal zatknout –

       výčitky svědomí prý král kompenzoval založením cisterciáckého opatsví ve Zbraslavi

v únoru pak již dohodl postoupení Závišova zabaveného majetku Fridrichovi Míšeňskému –
za Drážďany, Pirnu, Donín, Boršenštejn, Zavidov, Frauenstein ad.
měl získat Svojanov, Polici, Lanškroun, Vysoké Mýto, Skuteč, Zábřeh, Hoštejn, Svitavy
a fojtství kláštera v Litomyšli - nakonec se nerealizovalo, přesto důležitá výpověď
jaro – zplála vntiřní válka –
proti Václavovi II. prakticky všichni Vítkovci, Hroznata z Úžice i jeho zeť Ondřej z Říčan –
tíhu bojů na králově straně nesli zpočátku hlavně Tobiáš z Bechyně a Purkart z Janovic –
v létě v defenzivě –
Václav II. v té době v Opavě –
jednání s polskými Piastovci, ohroženými expanzí jejich příliš mocného příslušníka –
vratislavský vévoda Jindřich IV. Probus usiloval vehementně o podrobení ostatních piastovských údělů
v srpnu Václav II. zpět do Čech, na podzim po jednáních uzavřeno aspoň příměří,
r.1290 – na jaře znovu boj – Vítkovci však již nevystupují jednotně –

       Jindřich z Rožmberka, Oldřich z Hradce a synové Vítka z Načerace Vok a Jindřich se s králem smířili

sebevědomí Jindřicha z Rožmberka demonstruje jeho dokonce jezdecká pečeť
v odboji tak zůstali jen Závišovi bratři v čele s Vítkem z Hluboké a Hroznata z Úžic –
spojili se dokonce s vratislavským vévodou Jindřichem IV. – ten ale vázán boji v Krakovsku,
stejně jako další spojenec –
Ladislav IV. upoután vnitřními boji v Uhrách, do nichž zasahoval proti němu i Albrecht Rakouský
nakonec Václav II. ale usoudil, že nemá dost vlastních sil k potlačení odboje
a požádal o pomoc tchána, krále Rudolfa –
jednání v Erfurtu – potvrzena Václavova kurfiřtská hodnost i říšské arcičíšnictví
Václavovi poslán na pomoc s vojenským kontingentem Rudolf mladší,
ten ale vzápětí v Čechách zemřel –
vývoj konfliktu však ovlivnila především smrt obou zahraničních odpůrců –
Ladislava IV.(zavražděn) a Jindřicha IV. Vratislavského
Václav II. se nyní rozhodl i vnitřní konflikt vyřešit rázně –
Záviše z Falkenštejna odsouzen k smrti,
Mikuláš Opavský ho dal vodit ke hradům, hájeným Závišovými příbuznými
a pod pohrůžkou popravy žádal jejich vydání –
před Hlubokou – hájil ji Vítek a hrad vydat odmítl –
24. srpna 1290 Záviše tedy popraven – sťat mečem či přiostřeným prknem –

       potupa – trest pro cizoložníky –

zprávu o tom má ovšem až Přibík Pulkava z Radonína,
jeho bratři pak do emigrace, Vítek zemřel před 1293,
ostatní zajati jako nepřátelé při tažení Václava II. do Polska roku 1300 a popraveni,
Závišova dcera z prvního manželství –
provdána za Jindřicha z Lichtenburka,
pokoušela se r.1306 získat zpět majetky po otci, zemský soud ale její nároky neuznal,
Jan, Závišův syn z manželství s Kunhutou – skončil v řádu německých rytířů – bez potomků,
poslední manželka Alžběta – vrátila se do Uher, o osudech synka není nic známo
Záviše pohřben ve Vyšším Brodě –
památkou na něho honosný stříbrný kříž s emaily byzantského původu - detail
z konce 13. století ve vyšebrodském klášteře také vynikající iluminovaný rukopis –
latinsky psaná tzv. Vyšebrodská bible 1, * 2, * 3 – pořizovatelem nejspíše opět někdo z Vítkovců
(Záviše?, Jindřich z Rožmberka?)
Václav II. tím dosáhl konečně v českých zemích plné a suverénní vlády –
pečeť z roku 1290
oporou mu dva dvořané německého původu –
biskup Arnold z Bamberka, míšeňský probošt Bernard z Kamence
konzolidace hospodářských poměrů v zemi
po neúspěšném pokusu o územní zisky v Míšeňsku nové cíle –
Polsko – království zde prázdným pojmem – země rozdrobena v řadu údělů,
ovládaných jednotlivými znesvářenými piastovskými knížaty - mapa
již r.1288 zemřel Lešek Černý – pán Krakovska a Sandoměřska –
Krakovsko pak dobyl Jindřich IV. Probus z Vratislavi,
Sandoměřsko však uhájil bratr Leška Černého, kujavský kníže Vladislav Lokýtek
výboj Jindřicha IV. Probuse ohrožoval také hornoslezská knížata –
r.1289 se proto Kazimír Bytomský poddal českému králi a přijal od něho knížectví v léno,
následovala ho i další hornoslezská knížata –
Kazimírovi bratři Boleslav Opolský a Měšek Těšínský
smrt Jindřicha IV. Probuse v r.1290 opět změnila poměry
Václav II. nejprve obsadil zpět Kladsko,
ve Vratislavsku měl vládnout Jindřich Hlohovský
a Krakovsko se Sandoměřskem měl získat Přemysl II. Velkopolský
ve skutečnosti Sandoměřsko nadále držel Vladislav Lokýtek
a o Vratislavsko soupeřili knížata z Hlohova a Lehnice
s podporou tety Grifiny (sestra Kunhuty Uherské a vdova po Leškovi Černém)
vystoupil s nárokem na Krakovsko Václav II.
r.1291 – Přemysl II. Velkopolský mu Krakovsko za značnou finanční kompenzaci přenechal –

       Krakov dobyt Václavovým vojskem, vedeným Arnoldem z Bamberka –

královským hejtmanem ustaven Boleslav Opolský
Sandoměřsko s uherskou pomocí obhájil Vladislav Lokýtek
v červenci zemřel římský král Rudolf Habsburský
v říjnu získal Václav II. jako říšskou zástavu Chebsko
pak ale uzavřel dohodu s dalšími kurfiřty –
Otou IV. Braniborským (zvaným se Šípem) a saským vévodou Albrechtem
o společném postupu při volbě – namířeno proti Albrechtovi Habsburskému –
ten zatím ve střetu s novým uherským králem Ondřejem III.
a poté čelil povstání v alpských zemích
trojice duchovních kurfiřtů však v říši navrhla mezitám jiného kandidáta na trůn –
Adolf Nasavský – ve Frankfurtu dohoda duchovních kurfiřtů s delegací českého krále –
Bernard z Kamence –
r.1292 – ve Frankfurtu tak zvolen římským králem Adolf Nasavský –

       zdatný válečník, ale jinak tento hrabě držel jen nevelká území na dolním Rýně –

korunovace v Cáchách – dukát Adolfa Nasavského
Albrecht Habsburský nakonec volbu přijal, vydal korunovační klenoty
a nechal si udělit v léno rakouské země a Štýrsko
Václav II. zatím zorganizoval výpravu do Polska proti Vladislavu Lokýtkovi –
podpořil ho i Ota V. Braniborský,
mazovský kníže Boleslav (dostal za manželku Václavovu sestru Kunhutu – dosud jeptišku)
a hornoslezská knížata –
Lokýtek donucen koncem září kapitulovat –
ztratil Sandoměřsko a i Kujavsko musel přijmout jako léno od českého krále
do polských zemí dosazováni čeští hejtmani, ale Václav II. se opírak také o místní osobnosti –
krakovským biskupem zvolen s českou podporou Jan Muskata
Durynsko a Míšeňsko – předmětem zájmu krále Adolfa Nasavského –
ale zapletl se do úporných bojů s Wettiny
Václav II. sledoval nelibě – a začal se proto sbližovat s Albrechtem Habsburským -
r.1293 – jednání v Praze a Vídni – počátky nového spojenectví

r.1294 – v Polsku naopak nové komplikace –

       Přemysl II. Velkopolský – vládl v Poznaňsku, Hnězdensku, Kališsku

a získal i Gdaňské Pomoří – podporován hnězdenským arcibiskupem Jakubem Świnkou –
od pa